13 nejohavnějších pokusů na lidech, které v minulosti prováděla vláda USA
(Článek již v minulosti vyšel na webu Osud.cz)
Vláda USA byla mnohokrát nachytána při provádění nesmyslného množství odporných, nelidských a děsivých experimentů na lidech, kteří jim byli podrobeni bez svého souhlasu a často i vědomí. Takže ve světle nedávných zpráv o rozsáhlých lékařských testech ve 40. letech v Guatemale, při nichž bylo množství osob nakaženo pohlavně přenosnými chorobami, zde uvádíme 13 nejohavnějších (jiný výraz snad nelze ani použít) případů pokusů na lidech, spáchaných vládou Spojených států amerických. Připravte se na to, že po přečtení tohoto seznamu se stanete příznivcem konspiračních teorií, protože už nikdy nebudete moci své vládě plně důvěřovat.
1) Myšlenková kontrola, zneužívání dětí – Projekt MKULTRA, Podprojekt 68
Tohle je jak z noční můry:
CIA si najala v rámci Projektu MKULTRA dr. Donalda Ewena Camerona, aby převzal zodpovědnost za průběh Podprojektu 68. Ten měl spočívat v experimentech za použití látek měnících vědomí. Cílem experimentu mělo být prozkoumání metod ovlivňování, resp. kontroly vědomí a možností získávání informací od nespolupracujících subjektů.
Za tímto účelem si Dr. Cameron, jakožto tehdejší ředitel Allen Memorial Institute v Montrealu, vybíral vhodné subjekty z řad pacientů a provozoval na nich „terapii.“ Jednalo se hlavně o pacienty s bipolární poruchou, depresí a úzkostnými poruchami. „Léčba,“ jíž byli podrobeni, je poznamenala na celý život.
Během let, kdy byl placen CIA (1957 – 1964), Cameron prováděl na pacientech elektrokonvulzivní terapii s výkonem 30 až 40krát přesahujícím normu. Pacienty udržoval měsíce v umělém spánku a z pásek jim donekonečna přehrával jednoduchá prohlášení nebo zvuky.
Oběti ztratily schopnost mluvit, zapomněly na své příbuzné a trpěly vážnou amnézií.
Pokusy probíhaly na kanadských občanech, neboť CIA nebyla ochotna riskovat zapletení Američanů od takovýchto operací.
Aby si Cameron zajistil další financování projektu, provedl jednu sérii svých experimentů na dětech. Jedno z dětí přinutil k pohlavnímu styku s vysoce postavenými vládními úředníky a pořídil si filmový záznam. Ten pak on a někteří důstojníci činní v projektu MKULTRA používali k vydírání.
2) Testování yperitu na vojácích v plynových komorách
Jak se ve 40. letech zintenzivňoval výzkum chemických bojových látek, vyšší místa začala se zkoumáním jejich účinků na armádě samotné.
V testech efektivnosti různých chemických zbraní vládní pověřenci prokazatelně vystavovali nic netušící vojáky působení yperitu a jiných leptavých chemikálií ničících plíce, jako byl např. lewisit. Tito vojáci nedali k experimentu souhlas a ani nevěděli, že jsou pokusnými subjekty.
Vláda také prověřovala účinnost plynových masek a ochranného oblečení při testech „na ostro:“ vojáci byli zavřeni do plynových komor, do nichž byl puštěn yperit a lewisit – metoda, která svým stylem připomínala plynové komory nacistického Německa.
ÚČINKY LEWISITU: Lewisit je plyn, který se snadno dostane skrz oblečení a dokonce i gumu. Při kontaktu s kůží okamžitě způsobuje extrémní bolest, svědění, otoky a vyrážku. Po 12 hodinách od kontaktu s touto chemikálií vznikají na kůži velké puchýře vyplněné tekutinou. Tkáň je těžce poleptána – a to jde „pouze“ o kůži. Vdechnutí tohoto plynu má za následek spalující bolest v plicích, intenzivní kýchání, zvracení a plicní edém.
ÚČINKY YPERITU: Dostavují až cca 24 hodin po vystavení. Mutagenní a karcinogenní účinky yperitu zabily mnoho osob, jež se s ním dostaly do kontaktu. K jeho primárním efektům patří těžké popáleniny, na nichž se časem vytvářejí mokvající vředy plné žlutavé tekutiny. Ačkoli existuje vhodná léčba, popáleniny od yperitu se hojí velmi, velmi pomalu a jsou extrémně bolestivé. Následky poleptání jsou v některých případech nenapravitelné.
Kolovaly i fámy, že spolu s vojáky byli jako pokusní králíci v lékařských experimentech, zahrnujících testy chemických bojových látek, používáni i veteráni, ale že za účelem odvrácení pozornosti byl status experimentů změněn na „pozorování.“
3) Vláda USA garantuje imunitu netvorovi, který prováděl vivisekci na zajatcích
Jakožto velitel neblaze proslulé japonské Jednotky 731 (krycí název pro jednotku biologického a chemického výzkumu Japonské císařské armády během 2. sv. v.) prováděl dr. Shiro Ishii během 2. čínsko-japonské války a 2. světové války brutální experimenty na desetitisících obětí.
Ishii byl zodpovědný za testování metod vivisekce bez anestézie na lidech, konkrétně na zajatcích. Pro neznalé, vivisekce rovná se experimentální operace na živých bytostech (s centrálním nervovým systémem) a zkoumání jejich vnitřností pro vědecké účely. Takže v zásadě prováděl zbytečné operace na zajatcích tak, že je otevřel a udržoval je během výkonu při vědomí – nedal jim žádné anestetikum.
Během těchto pokusů také prováděl nucené potraty u těhotných žen a hrál si na Boha – měnil zajatcům fyziologické podmínky a přivozoval jim mozkovou mrtvici, srdeční záchvaty, omrzliny a hypotermii. Ishii považoval subjekty svých experimentů za „špalky.“
Když v roce 1945 Japonsku bezprostředně hrozila porážka, byl komplex, kde sídlila Jednotka 731, vyhozen do povětří a Ishii přikázal popravit zbývající „špalky.“ Zanedlouho poté byl uvězněn. A pak údajně došlo k tomu, že uznávaný generál Douglas McArthur s Ishiim uzavřel dohodu. USA mu slíbily imunitu ohledně jeho válečných zločinů výměnou za veškeré údaje o mikroorganismech použitelných pro válečné účely, které získal během svých pokusů na lidech.
A tak Ishii unikl potrestání za své zločiny, protože USA zaujaly výsledky jeho výzkumu.
Ačkoli americká vláda nebyla přímo zodpovědná za tato zvěrstva, její přístup přesně ilustroval smutný fakt, že byla více než ochotná přimhouřit oko nad mučením lidí, pokud mohlo přinést pokrok ve vývoji biologických zbraní – zbraní, které dokázaly zabít ještě více lidí…
což není žádné překvapení, vezmeme-li v úvahu její předchozí činy. Ishii žil do roku 1959, věnoval se výzkumu biologických zbraní a pravděpodobně až do smrti vymýšlel další plány, jak sprovodit ze světa lidi mnoha různými hororovými způsoby.
4) Rozprašování smrtících mikroorganismů nad americkými městy
Dalším důkazem toho, že vláda USA nejraději testuje krizové scénáře tím, že je sama vytváří, je série simulací biologického útoku na americká města, která se odehrála v období rozkvětu výzkumu biochemických zbraní, tedy v polovině 20. století. Armáda, CIA a vláda tímto způsobem chtěly zjistit, co by se odehrálo v případě skutečného biologického útoku.
Došlo tedy k následujícím vzdušným / námořním útočným akcím:
– CIA vypustila na Tampa Bay ze člunů virus dávivého kašle, což mělo za následek epidemii této choroby. Zemřelo 12 lidí.
– Námořnictvo rozprášilo v San Franciscu patogenní bakterie, které následně u mnoha osob způsobily zápal plic.
– Nad městy Savannah v Georgii a Avon Park na Floridě armáda vypustila miliony komárů v naději, že budou šířit žlutou zimnici a horečku dengue. Komáří roj za sebou zanechal Američany zápasící s horečkami, tyfem, respiračními problémy a co je nejsmutnější, porody mrtvých novorozenců.
Ještě horší je, že po hmyzím útoku se objevili vojáci, předstírající, že jsou zdravotníci. Po celou dobu, kdy poskytovali pomoc obětem, bylo jejich tajným záměrem prozkoumat a zmapovat dlouhodobé efekty všech nemocí, jimiž oběti trpěly.
5) Nakažení Guatemalců pohlavně přenosnými chorobami
Ve 40. letech minulého století, kdy už byl penicilin uznán jako osvědčený lék na syfilis, se USA rozhodly otestovat jeho efektivitu na občanech Guatemaly.
Pro tento účel byly využity nakažené prostitutky, které byly poskytnuty k dispozici nic netušícím vězňům, pacientům ústavů pro choromyslné a vojákům. Když se ukázalo, že šíření této choroby prostitucí nefunguje tak, jak výzkumníci doufali, vydali se cestou inokulace.
Výzkumníci nanášeli bakterie syfilidy mužům na penisy, předloktí a tváře. V některých případech jim tuto chorobu dokonce naočkovali do páteřního kanálu.
Poté, co byly všechny subjekty infikovány, většina z nich dostala antibiotika. Téměř 1/3 zkoumaných mužů však pravděpodobně žádné léky neobdržela, ať už záměrně, nebo z jiných důvodů.
Dne 1. října 2012 se Hillary Clintonová za tyto události veřejně omluvila. Začal také nový výzkum, jehož cílem tentokrát je, zjistit, zda je ještě někdo z nedobrovolných účastníků experimentu naživu a zda případně trpí syfilidou. Jelikož mnoho subjektů vůbec nedostalo penicilin, je možné, či přímo pravděpodobné, že někdo z nich přenesl syfilis do další generace.
6) Tajné pokusy na lidech s cílem zjistit účinky radioaktivních látek
Zatímco probíhalo intenzivní testování a pokusy zkrotit energii atomové bomby, američtí vědci také tajně zkoušeli účinky radioaktivních látek na lidech.
Během Projektu Manhattan, z něhož vzešla atomová bomba, která srovnala se zemí Hirošimu a Nagasaki, se američtí vědci uchýlili k tajným testům na lidech, kdy 18 nic netušících pacientů dostalo injekci plutonia.
Většina z obětí tohoto projektu probíhajícího v Oak Ridge byli vojáci. Dalšími nedobrovolnými příjemci injekcí, obsahujících několik mikrogramů plutonia, byli tři pacienti jedné nemocnice v Chicagu. Představte si, že vás přivezou do nemocnice, ležíte bezmocně na nemocničním lůžku a ani vás nenapadne, že snad něco není v pořádku. Náhle se objeví kdosi vyslaný vládou a vstříkne vám do krve plutonium, vhodné k výrobě jaderných zbraní.
Pouze 5 z těchto 18 lidí, kteří byli tehdy známi pouze pod krycími jmény a čísly, se dožilo více než dvaceti let od této injekce.
Kromě plutonia si vědci pohráli i s uranem. V období od roku 1946 do roku 1947 dal dr. William Sweet 11 pacientům jedné nemocnice v Massachussets injekci obsahující uran. Sweet byl též financován Projektem Manhattan.
Výměnou za uran, který obdržel od vlády, uchovával tkáně z mrtvol lidí, jež zavraždil, aby na nich mohla být provedena vědecká analýza účinků uranu na lidské tělo.
7) Injekční podávání Agentu Orange vězňům
Toto video popisuje, co dokáže Agent Orange udělat s dětmi rodičů, kteří přišli do styku s touto agresivní chemikálií nebo jí byli dokonce přímo vystaveni. VAROVÁNÍ: toto video je možná drastické, ale odpovídá realitě. Tuto látku USA skutečně používaly během války proti Vietnamu a my, Američané, jsme ji DOBROVOLNĚ injekčně podávali lidem pro „vědecké“ účely… a to za pomoci velmi populární americké společnosti.
Dr. Albert Kligman, financovaný Armádou USA a společnostmi Johnson & Johnson a Dow Chemical Company, z nichž na druhém místě uvedená vyráběla Agent Orange, používal zajatce jako subjekty čehosi považovaného za „dermatologický výzkum.“
Dermatologický aspekt výzkumu spočíval v testování účinků Agentu Orange na kůži. Následky, které Agent Orange přivodil Vietnamcům během války ve Vietnamu jsou uvedené v k tomto odkazu (VAROVÁNÍ: obrázky v tomto článku mohou být vnímány jako velmi drastické, jelikož zobrazují extrémní znetvoření lidských těl včetně dětských.)
Není nutné zdůrazňovat, že aplikovat jakékoli lidské bytosti dioxin, ať už injekčně nebo jinak, přesahuje hranice zrůdnosti. Navzdory tomu dával Kligman vězňům injekce dioxinu (hlavní složka Agentu Orange), aby mohl zkoumat jeho účinek.
Oním účinkem bylo propuknutí chlorového akné u testovaných osob (představte si klasické pubertální akné vylepšené o černé pupínky, cysty a vřídky), které se objevovalo na tvářích, za ušima, v podpaží a v rozkroku – ano, v rozkroku.
Kligman v některých případech údajně podával subjektům dávku, která 468krát přesahovala tu, kterou měl povoleno testovat. Dokumentace jejího efektu se naštěstí (pro něj) na veřejnost nedostala.
Pod dohledem Armády pokračoval Kligman v testování leptavých chemikálií, aby (slovy armádních činitelů) „zjistil, jak se kůže brání chronickým útokům toxických chemikálií tzv. procesem kornatění“ a zkoušel na lidech množství výrobků, jejichž efekty nebyly v té době známé – on je nicméně nutně musel zjistit.
Někdy v době, kdy probíhaly tyto experimenty, prý Kligman řekl: „Vše, co jsem před sebou viděl, byly akry kůže… Bylo to, jako když farmář poprvé spatří úrodné pole.“
Díky této analogii je snadné pochopit, jak se mohl bez špetky soucitu „proorat“ takovým množstvím lidských bytostí.
8) Operace Paperclip
V době, kdy probíhal Norimberský proces a lidská práva spolu s etikou byly předmětem intenzivního zkoumání, americká vyšší místa tajně přijímala do země nacistické vědce a poskytovala jim americkou totožnost.
Operace Paperclip (česky kancelářská sponka) získala své jméno podle sponek, jimiž se připevňovaly nové profily vědců k jejich osobním složkám. Díky ní mohli bývalí nacističtí vědci, kteří se angažovali v neblaze proslulých pokusech typu chirurgického spojování dvojčat, vytahování nervů bez umrtvení a testování účinků výbuchu na živých lidech, projevit svůj talent v mnoha přísně tajných amerických projektech.
Vzhledem k antinacistickým nařízením tehdejšího prezidenta Trumana probíhal projekt skrytě a tyto zrůdy mohly díky zfalšovaným politickým životopisům nejen žít na americké půdě, ale navíc jako svobodní občané.
Toto sice není přímo experiment, ale stačí, že americká vláda poskytla přístřeší několika nejhorším lidem na světě a nechala je tu dělat bůhvíco – nejspíš něco strašného.
9) Rakovina v Portoriku
V roce 1931 obdržel dr. Cornelius Rhoads od Rockefellerova Institutu určitou částku, aby mohl provádět experimenty v Portoriku. V rámci těchto pokusů infikoval portorické občany rakovinnými buňkami – pravděpodobně, aby zkoumal jejich účinky. Třináct subjektů zemřelo.
Zajímavé je, že tato obvinění vznikla na základě osobního dopisu, který napsal a z něhož citujeme (později prohlásil, že se jednalo o žert):
„Portoričané jsou nejšpinavější, nejlínější a nejzdegenerovanější národ zlodějů, který kdy obýval tuto planetu (sic)… udělal jsem, co jsem mohl, abych uspíšil proces jejich vyhlazení tím, že jsem zabil 8 z nich a několika dalším naočkoval rakovinu… všechny lékaře těší týrat a mučit nebohé pacienty.“
Člověk, který vypadal, že je pevně odhodlaný zlikvidovat Portoriko tím, že je zamoří rakovinou, se nezdá jako vhodný kandidát na křeslo v Komisi pro atomovou energii USA – nebo snad ano? Nemluvě o vedení projektů týkajících se chemických zbraní… ale přesně to se stalo.
Také se stal viceprezidentem Americké onkologické společnosti (ACS).
Jakákoli dokumentace jeho činnosti během období, kdy byl zapojen do výzkumu chemických zbraní, už je touto dobou nejspíš v propadlišti dějin.
10) Pentagon léčí rakovinu u Afroameričanů extrémními dávkami radiace
V 60. letech podniklo Ministerstvo obrany na chudých Afroameričanech nemocných rakovinou řadu experimentů s ozařováním, a to bez jejich informovaného souhlasu. Byla jim přislíbena léčba, ale nikdo jim nesdělil, že to bude léčba „made in Pentagon,“ což v tomto případě znamenalo výzkum účinků vysoké hladiny radiace na lidské tělo.
Aby se předešlo pozdějším sporům a oficiálním stížnostem, výzkumníci nechali pacienty podepsat formuláře pouze iniciálami.
V dalším podobném případě provedl tutéž proceduru dr. Eugene Saenger, financovaný Agenturou pro podporu jaderné obrany (roztomilý název) opět na tom samém typu pacientů. Chudí černí Američané při jeho pokusech často dostávali takové dávky radiace, že jim počty bílých krvinek klesly prakticky na nulu. Bezprostředním následkem byla intenzivní bolest, zvracení a krvácení z nosu a uší. Minimálně 20 subjektů zemřelo.
11) Operace Midnight Climax
Pro zajímavost: pokud zadáte „Operation Midnight Climax“ do Googlu a porovnáte výsledky hledání na webu a v obrázcích, uvidíte, že budou značně odlišné.
Pro operaci Midnight Climax, spadající pod projekt MKULTRA, byly speciálně vystavěny konspirační domy v New Yorku a San Franciscu. V nich se odehrával bizarní výzkum účinků drog (věhlas si získalo hlavně LSD) na neinformovaných jedincích mužského pohlaví.
Aby do nich CIA ony jedince nalákala, maskovala tyto domy za -věřte nevěřte- bordely. Tam byli „klienti“ nalákáni prostitutkami regulérně placenými CIA (ano, na výplatní listině CIA jsou i prostitutky).
Ti se však místo slíbeného sexu dočkali nadopování různými drogami, včetně výše zmíněného LSD. Docházelo také k intenzivnímu užívání marihuany.
Experimenty byly sledovány zpoza jednosměrného zrcadla jako jakási zvrhlá, úchylná peep show.
Ještě ke všemu se tvrdí, že agenti, kteří pokusy vedli, je popisovali takto… „byla to zábava, super, paráda. Kde jinde by mohl normální americkej kluk lhát, zabíjet, podvádět, krást, znásilňovat a rabovat se souhlasem – přímo na přání Nejvyššího?“
Děsivý byl už jen ten nápad, nadopovat lidi bez jejich souhlasu drogami, o jejichž účincích nemohli mít ani tušení.
12) Radioaktivní spad v Pacifiku
Po rozpoutání pekla v Hirošimě a Nagasaki se Spojené státy pustily do četných testů termojaderných bomb v Pacifiku. Ty měly být odpovědí na vzrůstající jadernou aktivitu Sovětského svazu a byly prováděny tajně. Utajení se nicméně nezdařilo.
Při testu „Castle Bravo“ v roce 1954 detonovala na atolu Bikini, který je součástí Marshallových ostrovů, vodíková bomba – nejsilnější jaderná bomba, kterou kdy USA odpálily. Nikdo tehdy neočekával, že se radioaktivní spad z tohoto výbuchu po větru dostane k ostatním ostrovům, ale bohužel se tak stalo. Obyvatelé těchto ostrovů utrpěli nemoc z ozáření, rodily se postižené děti. Zhoubné dopady se projevovaly ještě po mnoha letech: u dětí, jejichž rodiče byli zasaženi spadem, se objevovala rakovina štítné žlázy a nádory.
Z této situace vzešel Projekt 4.1, jehož cílem bylo zkoumat účinky radioaktivního spadu na lidské bytosti. V podstatě se jedná o poslední z dlouhé řady experimentálních studií, v nichž jako pokusní králíci sloužili lidé, aniž by k tomu dali souhlas. Pro USA představoval Projekt 4.1 způsob, jak shromáždit data, jež nešla jiným způsobem získat. Dodnes pokračuje kontroverze ohledně toho, zda došlo k zavanutí spadu na obydlené ostrovy skutečně omylem, nebo záměrně. S ohledem na výše zmíněné případy testů na lidech to klidně mohla být druhá možnost.
Ještě ke všemu se ironií osudu stalo to, že oblak radioaktivního spadu zasáhl i japonský rybářský člun. Všichni rybáři dostali nemoc z ozáření; jeden na její následky zemřel. Tato neblahá připomínka amerických jaderných útoků rozzuřila Japonce do běla.
13) Tuskegee
Nedávné odhalení experimentu se syfilidou v Guatemale nám znovu připomíná nechvalně známou studii v Tuskegee v Alabamě. V období od roku 1932 do roku 1972 výzkumníci angažovali 400 chudých černých rolníků, nemocných syfilidou, aby na nich zkoumali přirozený vývoj této nemoci.
Vědci však těmto mužům neřekli, že mají syfilis. Místo toho je během pozorování udržovali ve víře, že je léčí ze „špatné krve“ (místní název pro řadu různých onemocnění).
Když se v roce 1947 syfilis začala standardně léčit penicilinem, výzkumníci jaksi zapomněli subjektům říct, že na jejich nemoc existuje lék. A tak studie pokračovala ještě téměř 30 let poté.
Když se tato záležitost provalila, reakce byla tak ostrá, že se prezident Bill Clinton veřejně omluvil a uvedl, že je mu líto, že vláda „zaranžovala tak rasistickou studii.“ Je smutné to přiznat, ale přes svoji hrůznost byl experiment v Tuskegee jedním z mírnějších pokusů na lidech, které kdy vláda USA prováděla.
