Jirkovou optikou (297. Povolaní: Všichni jsme Jeden, to proto sem přišli!)

„Podstata jednoty umožňuje slabým příbliž se k silným. Bez toho je rozvoj civilizace nemožný. Individuální vědomí se rodí z kolektivního. Lhostejnost – to je odmítání lásky a pocitu jednoty s druhými. Je možné to nazvat nemocí…“ S.N. Lazarev, Diagnostika karmy 9

 

My všichni jsme Jeden. Možná jste tu větu už někde zaslechli, nebo přečetli… Nicméně, dovolte mi, asi téměř nikdo nemáme ani tuchu o tom, jak moc to platí, jak moc je to to zásadní. Jak moc je to v podstatě tou hlavní podstatou světa, ve smyslu Univerza, ve kterém žijeme. Jak moc je to podstatou nás samotných. Všichni jsme Jeden, ámen!

Když jeden trpí, všichni trpí. Když se jeden směje, raduje, či miluje, všichni mohou sdílet jeho energii. Když se jednomu daří, daří se všem.

Ano, bohužel, nejen v ekonomickém systému, ale i v mnoha dalších systémech našeho bytí, nic není dál od pravdy, než právě toto. Bohužel, a hlavně, lidem žel.

Všichni jsme svázáni neuvěřitelnou spletí nitek. Jang a jin, výstřik a nasátí, predátor a oběť, muž a žena. Naše pochopení a jeho vzdálenost od bodu příčiny k bodu následku vytvořily něco, co vnímáme jako linearitu a čas. Čas známe a vnímáme, ale netušíme nic o tom, proč ho máme a že ho mít nemusíme. Můžeme zastavit naše stárnutí. V momentě, kdy pochopíme, kdy uvidíme.. kdy odhodíme škrabošky bezmocných a slepých.

Každý jednotlivec ovlivňuje energetiku systému. Když je někdo extrémně dobrý, táhne systém vzhůru. Mnohem více, než když je někdo hodně slabý. I ten táhne systém, směrem dolů, ale postup směrem vzhůru je Univerzem podporovaný. Je to, jako když přijde do nějakého týmu Jaromír Jágr. Do té doby průměrní hráči vyrostou o kus spolu s jeho přítomností. A samozřejmě, pokud se snaží být v jeho přítomnosti aktivně, tedy sledují, co a jak dělá, baví se s ním, napodobují ho, daří se ještě více. A naopak, pokud někam přijde hodně špatný hráč, má to sice na tým jistě vliv, ale zdaleka ne tak katastrofální.

Země, ta malá planetka, jedna z miliard dalších, unikátní pokus několik spřátelených (kdysi bojujích) civilizací byla na odpis. Hrozil kolaps přírodního charakteru, ale toho už by se lidstvo zřejmě nedožilo, neboť by se pobilo navzájem v lokálních i globálních válkách, či jiných aktech nenávisti.

Lidé zatím netuší nic o tom, že když ubližují, když zabíjejí druhého člověka, zabíjejí vlastně sebe. Jako když jedna ruka uřízne několik prstů na své druhé ruce. Necítí se s ní spojena, ovšem jen celý organismus náhle a takřka okamžitě cítí obrovskou bolest, která dříve či později k té první ruce dojede. A bude litovat všeho toho, co vykonala, co se stalo, a už nelze odestát.

Několikrát jsme vypálení Země byli opravdu blízko.

Takže proběhlo i pár zásahů stvořitelů. Jako když dítě u nového vánočního dárečku, vláčků, zatím nezná, jakou nejvyšší rychlostí vlaku lze tu zatáčku projet, a tak jej tatínek trošku v té zatáčce dítěti přidrží rukou, aby z dráhy nevyletěl a nezkazil chlapečkovi radost.

Obrovská energie Země a jejího obsahu může nyní přijít na zmar.

Proti tomu všemu působí starodávná síla „Matrixu“. Je to svět, který byl nějak stvořen a který si uzpůsobili vládci. Elity. Králové. Pro sebe. Na základě utajování zasvěcených dat ostatním. Předávali si je jen mezi sebou, po dlouhá staletí. To svět degenerovalo. Jako když jeden bude jíst každý den čerstvé ovoce a zeleninu, maso, a vše, čeho tělo žádá, a druhý jen kousek okoralého chleba a vodu. Po tisíce let. Ten rozdíl brzy uvidíte.

Zneužití vědění, sociální nerovnosti, ničivá energie generovaná mozky obyvatel Země a také drancování planety už neunikly vyšším světům. Dlouze se radily, co udělat. A pak poslaly to nejlepší, co měly. Místo zásahu zvenčí se rozhodli o zásah zevnitř. Nabouraly uzavřený způsob inkarnace primátů – opolidí na Zemi. A začaly posílat jiný typ bytostí. Bytostí, které jsou schopny zvrátit genocidu těch, kteří zde od nepaměti vládnou. Tenkrát byly ještě dozorující světy důvěřivé a nechaly se obelstít. Nyní se již poučily.

No, a dál už to možná právě vy znáte. To je ve stručnosti popsaná role několika desítek tisíc příchozích z jiných světů. Obrovského kosmického výsadku. Přišli ukázat ostatním, jak pracovat, jak žít, aby uspěli. Aby.. přežili. Jistě, část z nich se při seskoku přizabila, velká část „parašutistů“ zcela ztratila paměť a zapomněla, proč sem přišla. Pár však už navázalo spojení se svými druhy a začali vyvíjet aktivitu. Dozorující síly Matrixu o nich samozřejmě dobře vědí. A tak je odposlouchávají, tu a tam někoho zatknou, či zabijou. Přesto tuší, že je zle, že s nimi nakonec nemohou zvítězit.

Mezitím se o ně až na pár výjimek nikdo z původních obyvatel nezajímá, takže na svoji příležitost trpělivě čekají. Ta příležitost přijde pro ně, nebo jejich prapravnuky. A pro ty úvodní chvíle, úvodní desetiletí, musí stačit, že tady prostě jsou. To je ta největší frekvenční pomoc, které byl náš Vesmír schopen.

A to je to vysvětlení, proč se vám někdy udělá po nastoupení do autobusu špatně. Nejste sami, se svými pocity a emocemi, se svou nervovou soustavou, ale propojujete se do obří sítě všech cestujících. Pokud jste jeden z povolaných.

Pokud jste jeden z povolaných, poté, co si dáte o víkendu tři půllitry dobrého hnědého moku, deprese následující ráno nebude patřit jen vám, jako spíš všem zahořklým pijákům piva ve vaší vesnici, ve vaší zemi.

Pokud jste jeden z povolaných, budete vnímat obrovské tlaky na srdce, na hlavu, bolesti, skleslosti. To všechno, co patří miliónům ostatních spících, aniž by si toho všimli. Protože je nikdo záměrně nenaučil zajímat se o to nejdůležitější. O energie. Nenaučil je vnímat a vidět v Temnotách, ve kterých žijí.

Matrix celou dobu dělal vše pro to, abyste zůstali slepí a bezmocní. Vlévá do vás jedy, kovy, a geneticky pozměněné potraviny. Očkuje vás. Vystavuje vaše elektromagnetické systémy zničujícímu záření mobilních a dalších frekvencí a vysílání. Snaží se vám sebrat veškerý volný čas. Dává vám k dispozici dokonalejší a dokonalejší hračky, které vás od sebe oddělují. Které vás oddělují od vzájemných setkání a pohledů z očí do očí, kdy se přenášejí data mezi členy systému.

Topí vás v náboženstvích, národnostních, politických preferencích či fotbalových oddílech. Dělají vše proto, aby vás rozdělili. Abyste co nejméně zažívali ten pocit jednoty. Ten, který vám ta fejková chvilková náhražka v náboženstvích, národnostech, politických stranách či fotbalových týmech poskytuje, jako když vojenská jednotka na povel při pochodu udělá „vpravóóó hleď!“.

Chtějí vám nasadit další virtuální realitu, udělat svojí Jednotu, svůj Pořádek, globální pořádek, ještě dříve, než vy stihnete procítit ten univerzální.

Jenže už je pozdě. Do systému se dostal virus Světla a uvědomění. Je jedno, jak dlouho bude trvat, než se rozvine. To záleží i na vás. Důležité je, že je již zde.

Ano, už jsme tady. Meditujeme v krhu, sdílíme se a milujeme se. Začínáme cítit, co je Láska, co je Svoboda, a co je Jednota.

Učíme se a replikujeme se takovou rychlostí, které nestačí žádný sebelepší počítač.

Vítej, Světlo, po tak dlouhé době na Zemi.

Čekalo se na Tebe!

veksvetl

Vydavatel a šéfredaktor OSUD.cz a Věk světla.

veksvetl has 90 posts and counting.See all posts by veksvetl

3 komentáře: „Jirkovou optikou (297. Povolaní: Všichni jsme Jeden, to proto sem přišli!)

Napsat komentář