Jirkovou optikou (316. Veliké noce)

Žijeme v době, kdy každý pozná, že Bůh existuje, říkají někteří. Do té doby nám však ještě nějaký čas zbývá, i když to jde poměrně rychle. Jak nejspíš víte, napsal jsem o nové době dvě knihy. Jedna, první díl, se jmenuje 2012 Zlatá brána otevřena, druhá 2012 Apokalypsa v přímém přenosu. Nedávno jsem do nich trochu nahlížel, a třeba i po těch přibližně 6-8 letech nutno říci, že bych tam příliš neměnil podstatu i detaily. Samozřejmě, jsme po těch pár letech mnohem dál co do výzkumu toho, jak to vlastně všechno funguje, přesto pořád víme příliš málo na to, abychom dokázali přesně predikovat vývoj věcí příštích.

Již nyní je však možno říci, že se brány otvírají a lidstvo čeká setkání s dosud skrytými, nefyzickými světy. Tím pádem stále více i s nefyzickými bytostmi, a možná, jednou, se svými paralelními existencemi, nebo dokonce se svojí duší.

Při tom všem je možno sledovat i vzrůstající hladinu Světla/zdrojové energie na Zemi, přestože se tomu místodržící mocní brání, jak mohou. Přikryli již atmosféru vším možným, aby sem Světlo nepustili, ovšem tak jako vždy, celé to vlastně jen trochu pozdrželi a věc učinili pro sebe a pro lidstvo ještě nátlakovější a horší, jako když vám rupne ucho narvané igelitky.

Je to zázračná doba. My všichni teď budeme konfrontováni sami se sebou. Se svými kredity, uloženými v nebeské bance, stejně jako se svojím důvodem žít, což je ve většině případů, naše vlastní karma. Nahromaděná energie, jang, která roztáčí naše kola do dalších inkarnací. Jak moc tento jang dokážeme jinem, tedy duchovností, soucitem, jemností a dalšími parametry brzdit, natolik se nám daří žít náš OSUD.

Ta doba je nyní výjimečná v tom, že pokud se nám podaří za učitele – ve vyšších levlech duchovnosti je už práce bez učitele či patrona prakticky nemožná  – najít někoho, kdo vnímá novou dobu a má pro ni připravené kredity a energii, může nás do nového věku „protáhnout“ s sebou. Aspoň trošku, aspoň nakouknout, aspoň trošku čerpat, jako když vaše babička dělá v divadle uvaděčku a vezme vás do šatny, podívat se na vlastní oči na Hanzlíka, nebo Bartošku.

V této době jsou zásadní některé termíny. Jako například očista, nebo odpuštění. Však všechny velké náboženské svátky jsou nějak spojeny přímo s nimi.

Nositelem Světla a záření je pro náš formát samozřejmě zejména Slunce. A tak jako vše základní v našem Vesmíru, mnohé je o úhlech. Ne náhodou mají zednáři ve svém logu tolik s nimi souvisejícího. Úhelník, či kružítko.

A právě úhel na letní oblohu zpět šplhající Slunce na severní polokouli má velikou schopnost čistit a dobíjet, přerazit unavenou, jangovou, zoxidovanou matrici života novým, jinovým nábojem a novým smyslem a náplní.

29570958_10213477751352306_2877552548170539094_n

Podle všeho to tedy vypadá, že právě období Velikonoc a měsíce před nimi, potažmo období Ramadánu, má Slunce nějakým způsobem schopnost alternovat/čistit DNA. Je proto třeba v té době zjemnit stravu, některé druhy zcela vyloučit, aby játra zjemnila, stala se jinovými, a tím se i naše tvrdost a skořápka ublížení, otočená „proti všem“, konečně aspoň částečně rozevřela.

Proč jsou křesťanské a muslimské svátky každé v zcela jiném termínu, zatím nevím. Snad možná cílí každé na jiná energetická centra. Každá část roku totiž energetizuje/čistí jinou část těla či čaker. Zatímco Velikonoce tedy nejspíš míří na oblast karmy, odpuštění a bezpečí, tedy 5. a 4. čakru, Ramadán míří na životní sílu a sexuální energii a plodnost.

Dříve bylo podobné „ozáření“ možné pouze v určitých silových místech. K těm nejznámějším patří asi Jeruzalém, nebo také Yas-ur-al-sheem, tedy Pradávné místo velkého elektrického záblesku, kde se připravený plně uzemněný novic bez jakéhokoli spojení s lidským hříchem, tedy s čistým jinem, mohl stát spojením s fialovým zábleskem vesmírné elektřiny, nekompromisním jangem Božským projevem na Zemi, tedy vyjádřením naprosto rovnovážného stavu „Jak v Nebi, tak i na Zemi“. Ovšem stále více je podobné záření za určitých naplněných podmínek přístupné všem.

Edit, 7.4.18 O pár dní jsem shodou okolností zvláštní energetiku Jeruzaléma našel i na You Tubu.

Můžeme přitom spekulovat o tom, co to vlastně Velikonoce jsou a co si jimi připomínáme.

Samozřejmě, ze starého Babylónu k nám doléhá „svátek“ plný krutosti a znásilňování lidských žen rasou polobohů, které tímto způsobem počínali své lidské potomky. Na věčnou připomínku této krutosti se v lidové tradici zachovalo aspoň švihání proutky, které nahrazuje švihání bičem, nebo polévání vodou, kterou křísili k smrti vyděšené a zemdlelé ženy, aby s nimi vůbec mohli mít styk. Jen zasvěcení totiž věcí, jak moc lidský život souvisí s emocemi, a existují věru bytosti, které emoce všech možných druhů dokážou z lidí dostat, nebo v krajním případě klidně doslova i vymlátit. Svátek pod patronací brutální měsíční bohyně Ishtar, ano ty dlouhé uši a „velikonoční zajíček“, to je ona, jedné ze zřejmě tehdejších plukovnic vědy a šéfky genetické laboratoře stvořitelů. Ano, věda slouží na Zemi úzké mocenské skupině bytostí zaměřených plně proti lidem již mnoho tisíc let a je doslova sisyfovská práce to některým lidem vysvětlit.

Spirituálně se ovšem mísí liturgie nového zrodu života, Světla, Slunce, kdy Spasitel/Slunce po 3 dnech smrtelné agónie vstane z mrtvých, což je přesná astronomická definice pozorování Slunce o Vánocích, přičemž narození Spasitele-Beránka Božího je tedy otázka spíše jarní a konkrétně dubnová. Je možné, že mocní ve snaze zamazat všechny stopy po možnosti obrození, očištění a osvícení, vše prohodili a zamotali, jak jenom mohli. Dost možná ovšem netušili, jak dobře začnou těla aspoň malé části lidí v budoucnu vnímat, jak se probudí z dlouhé spánku „zombie“ a ožijí, jako Golém uvědomivší si svůj šém.

Osobně se domnívám, že právě v těchto dobách k nám směřuje velmi silná energie, de facto radiace. Mnozí ji chytají, někomu je špatně, to v té první fázi, kdy se tělo začne teprve probouzet k spirituální činnosti, vyšší vibraci. Drtivá většina samozřejmě nevnímá vůbec nic, neboť mají lidé vypnutou, nebo úplně zničenou a mrtvou nervovou soustavu. Nevnímají pak nic. Ani, co jim pomáhá, ani, co jim ubližuje. Ostatní mohou vnímat lehkou nevolnost v žaludku, vibrující nervovou soustavu, pocity zimy, tlaky či motání hlavy, či závratě, což vše může vybuzovat strach a obavy o svůj fyzický stav.

Nově se dokonce letos objevily prudké bolesti za krkem. Právě toto místo je ostatně místem realizace a distribuce karmy, právě náš psychosomatický domov a bezpečí, tedy štítní žláza a naše (ne)fungující hormony budou později vypovídat o tom, jak budeme žít svůj život. Ne náhodou se podle legend má potírat krk na zelený čtvrtek ranní rosou, abychom zmírnili dopad silně jangových, agresivních energií.

Ne náhodou máme držet půst a vyhýbat se masu, tedy životu, který již žil někdo jiný, neboť – pokud nebudeme dostatečně jinově brzdit – nám život proteče rychle mezi prsty, aniž bychom cokoliv pochopili. Vždyť čas neexistuje.. a existuje jen proto, abychom pochopili. Naším vydáním se na duchovní Cestu se čas začne prudce zrychlovat, neboť chápeme rychleji a rychleji a už tedy čas nepotřebujeme, proto se dříve či později zastaví zcela, přehoupneme se do jinového Bytí, Já Jsem.

Dřív, než přijde Den, plný Světla, dřív než na Zemi zavládne mír a Věk Světla, přeji nám všem noce plné rozjímání a pokání. Noce, plné uvědomění a čekání. „Beránku náš, stůj při nás, až přijde Tma!“

Ať se nám to daří nejen tyto Velikonoce přeje sobě i vám

Váš, jiří maria

Tento článek je volně přístupný všem čtenářům díky abonentům webu Věk světla. Stát se jimi můžete i vy a šířit tak vzdělání, poučení i zábavu pro ostatní desítky tisíc hledajících v Česku a na Slovensku. V menu si zadejte registraci, na podmínky se můžete podívat zde. Děkujeme vám všem dvěma stovkám, kteří tak činíte.

veksvetl

Vydavatel a šéfredaktor OSUD.cz a Věk světla.

veksvetl has 180 posts and counting.See all posts by veksvetl

3 komentáře: „Jirkovou optikou (316. Veliké noce)

Napsat komentář