Němečtí vědci zjišťují, zda by na skepticismus vůči migrantům nemohl „pomoci“ oxytocin

Isabelle Z.

(Natural News) Přítomnost migrantů vyvolává mezi místním obyvatelstvem značnou polemiku, což dnes obzvlášť platí pro Evropu. Němečtí vědci se nyní domnívají, že našli jednoduchou metodu, jak se postarat o ty občany, kteří budou méně ochotni smířit se s neutěšenou situací: stačí jen nahodit ty správné hormony.

Na univerzitě v Bonnu proběhla na toto téma studie. Účastníci dostávali oxytocin a zároveň byli vystavováni, slovy výzkumníků, „pozitivnímu sociálnímu tlaku“. Závěr výzkumu zněl v kostce tak, že oxytocin může zajistit, že se lidé budou k „uprchlíkům“ chovat laskavěji, ačkoli se jich budou bát.

Oxytocin je hormon, jenž se přirozeně uvolňuje v těle a mozku savců během sexuálního a sociálního chování. Jeho lidové označení „hormon lásky“ asi mluví za vše… mimo jiné se uvolňuje v organismu rodící ženy, aby snáze vzniklo pouto mezi ní a novorozenětem. Výzkum ukazuje, že oxytocin podporuje štědrost a důvěru, proto se vědci rozhodli, že zjistí, zda by jeho podávání mohlo v lidech vyvolat větší vstřícnost vůči migrantům.

Při prvním kole experimentu vědci přednesli 183 účastníkům z řad původního německého obyvatelstva padesát pravdivých příběhů o lidech v nouzi. Texty byly prezentovány na obrazovce a popisovaly osobní potřeby chudých. U poloviny z nich bylo uvedeno, že se jedná o uprchlíky, u druhé, že líčí příběh rodilých Němců. Vyjádřené potřeby byly v souladu s minimálními standardy OSN pro bezpečný a důstojný život, jako je střecha nad hlavou, jídlo a účast na sociálním životě. Daná osoba například potřebovala peníze na čerstvé ovoce nebo na ryby.

Každý z účastníků dostal 50 eur a mohl se rozhodnout, kolik které osobě, jejíž příběh výzkumníci prezentovali, něco daruje. Vzhledem k tomu, že se jednalo o 50 příběhů a 50 eur, mohl každý dobrovolník každému jednotlivci v nouzi darovat jen částku od 0 do 1 eura. Zbytek peněz si mohl ponechat. Už při prvním experimentu účastníci vědce překvapili tím, že dali o 20 % více peněz uprchlíkům než místním, a to bez jakéhokoli předchozího speciálního ovlivnění.

Oxytocinem k otevřenému srdci a peněženkám?

Při druhém experimentu vědci hodnotili postoj účastníků pokusu k uprchlíkům. Pak je rozdělili do dvou skupin. Osobám v jedné skupině podali oxytocin ve formě nosního spreje. Druhá skupina dostala jen placebo.

Obě skupiny pak zrealizovaly úkol popsaný výše. Jedinci, kteří už předtím vykazovali pozitivní postoj k imigrantům, darovali po oxytocinu ve srovnání s ostatními dvakrát tolik jak uprchlíkům, tak místním.

Tento účinek nebyl patrný u těch, kteří vůči migrantům prve vyjádřili obranný postoj – tito účastníci pokusu dali velmi málo uprchlíkům i místním. To podnítilo jednoho z autorů studie k poznámce, že oxytocin podporuje štědrost, jen když má daná osoba už tak altruistické sklony. Nemůže tyto pocity sám o sobě vytvořit.

Při třetím experimentu se nicméně projevil onen výše zmíněný účinek „pozitivního sociálního tlaku“ na účastníky, kteří zpočátku zdaleka nebyli vstřícní. Tentokrát příběhy potřebných doplňoval údaj o průměrném finančním daru od „kolegů“, kteří se zapojili do prvního experimentu. Opět polovina účastníků dostala oxytocin a polovina placebo.

Tentokrát lidé, kteří původně vykazovali negativní přístup k migrantům, darovali až o 74%  více peněz uprchlíkům než v předchozím kole.

Vědci konstatovali, že podle jejich názoru mohou důvěryhodné, ve společnosti či komunitě známé osobnosti svým přístupem k uprchlíkům inspirovat ostatní k pomoci. Oxytocin by prý nadto mohl pomoci skeptikům, aby byli méně úzkostliví a důvěřivější.

Není úplně přesně jasné, kam toto vše míří, ale podtóny kontroly mysli nelze v tomto výzkumu přehlédnout. Napadne někoho vystavovat domácí obyvatelstvo účinkům oxytocinu například prostřednictvím vody z vodovodního řadu, aby bylo vstřícnější a štědřejší? Možná si ale elity vystačí s tím „pozitivním sociálním tlakem“ – a nejen pozitivním.

 

Zdroj

Napsat komentář