Anglo-saská Říše a její plán pro dominanci v 21. století (1/3)
USA a Británie vybudují svoji dominanci na tlející mrtvole Evropy.
Svět na šachovnici: Kdo tahá za nitky nové éry?
V současnosti probíhá globální přeskupování moci, jaké svět nezažil po desetiletí. Nejde už pouze o soupeření států – jde o zcela novou hru, v níž se přepisují pravidla. A hlavním hráčem se znovu hlásí o slovo anglo-saský svět – především tandem Washington–Londýn – který se po několika dekádách hegemonie rozhodl posílit své výsostné postavení, a to i za cenu zničení některých svých bývalých partnerů.
Trump jako mesiáš: Nový archetyp vůdce?
V posledních letech získává Donald Trump zvláštní postavení nejen jako politická figura, ale také jako symbol. Události kolem atentátu, který přežil, jen posílily jeho obraz mezi částí populace jako „Bohem vyvoleného“, jako postavu, která má sehrát zásadní roli v přechodové epoše. V očích mnohých podporovatelů je vnímán jako spasitel amerického ducha, jako ten, kdo má očistit zemi od úpadku, globalismu, elitářství a morálního rozkladu.
Tento narativ má silné náboženské i archetypální podhoubí. Trump sám mnohdy volí rétoriku připomínající prorocké postavy – mluví o boji dobra a zla, o návratu ke „skutečné víře“, o zradě národa zevnitř a o svém poslání, které přesahuje běžnou politiku. Jeho postava začíná připomínat archetyp krále-mesiáše, jehož příchod byl prorokován v čase chaosu.
V této optice by atentát mohl sloužit jako iniciační moment – podobně jako smrt a zmrtvýchvstání v mnoha mytologiích – jen s tím rozdílem, že zde „smrt“ nenastala fyzicky, ale symbolicky. Přežití se pak interpretuje jako důkaz Boží ochrany a potvrzení výjimečného poslání.
Plánovači nového světa: Brezinski, Kissinger a stínová geopolitika
Mnoho analytiků upozorňuje, že současné globální dění není výsledkem momentálních rozhodnutí, ale dlouhodobého plánování elit. Dva klíčoví architekti americké globální strategie 20. století – Zbigniew Brzezinski a Henry Kissinger – stáli u zrodu geostrategických koncepcí, které pravděpodobně přesáhly jejich vlastní éru.
Brzezinski (autor Velké šachovnice) chápal svět jako pole střetu velmocí, kde centrální roli hraje Eurasie, a zejména Ukrajina jako geopolitický klíč ke kontrole Ruska. Kissinger, mistr rovnováhy moci a diplomatických kliček, pak razil myšlenku pragmatického uspořádání světa řízeného z pozice elit – nikoliv z pozice demokracií. Oba výrazně ovlivnili instituce jako Council on Foreign Relations, Trilaterální komisi a různé think-tanky navázané na NATO a OSN.
Je velmi pravděpodobné, že scénáře přenastavení světa po roce 2000, včetně oslabení EU, militarizace východní Evropy, kontroly zdrojů a přetvoření obyvatelstva skrze technologie, migraci a pandemie, byly načrtnuty právě v těchto kruzích. Pokračovatelé těchto plánů – ať už z technologických elit, zpravodajských struktur nebo vojensko-průmyslového komplexu – dnes jen naplňují mapu, která byla vytvořena dávno před nástupem Trumpa, Putina či Xi Jinpinga.
Spojené státy a Velká Británie se zjevně rozhodly upevnit své postavení jako tradiční a základní primární velmoci západní civilizace – tentokrát však s jasně vymezeným okruhem spojenců a obětovaných. Tváří v tvář rostoucímu vlivu Číny a odolnosti Ruska si uvědomily, že musí konat razantně. Rusko bylo zataženo do války na Ukrajině, která se ukázala být vyčerpávající, ale zároveň efektivní metodou, jak podvázat jeho vliv v Evropě a zabránit expanzi směrem na západ.
Zatímco s Ruskem probíhá otevřený střet, s Čínou je zatím konflikt v latentní fázi. Ale i zde je možné očekávat eskalaci – obchodní, technologickou či dokonce vojenskou. V obou případech je cílem zamezit vzniku multipolárního světa a zajistit anglo-americkou dominanci jako osy moci budoucnosti.
Zničení EU jako strategický krok
Západní Evropa, ještě nedávno považovaná za kulturní a hospodářský pilíř Západu, byla během posledních let systematicky oslabována. Pandemie, přepálené sankce proti Rusku a masivní migrační vlny sehrály klíčovou roli v rozvratu struktur Evropské unie. Výsledkem je zchudnutí střední třídy, destabilizace veřejných rozpočtů a odchod mozků – a tedy plánované přeformátování Evropy do podoby „rozvojového území“.
Příchod migrantů, zejména z kulturně odlišných oblastí, byl přitom nikoliv náhodný, ale geopoliticky záměrný krok. Pokles IQ populace, fragmentace hodnotového systému a odliv inteligentních elit – to vše přispívá k oslabení evropského vlivu na světové scéně.
Trump a scénář pro budoucnost: Clo jako zbraň
Donald Trump, často karikován jako politický outsider, se v mnohém ukázal jako realizátor dlouhodobě připravované strategie. Zaváděná cla, obchodní války, přetahování výroby zpět do USA – to vše míří k jedinému: zatlačit zbytek světa do ekonomické závislosti a soustředit klíčové kapacity (kapitál, technologie, vzdělanou pracovní sílu) do severoatlantického jádra – tedy USA, Kanady a Británie.
Zvláštní roli v tom hraje vojenský průmysl – americké zbrojovky se mají stát hlavním dodavatelem „moderní bezpečnosti“, přičemž spojenci jsou fakticky nuceni přesměrovat 5 % HDP na výzbroj od svých „ochránců“. Ve skutečnosti jde o přečerpávání kapitálu zpět do centra řízení.
Model Královny a hmyzí hierarchie
Za tím vším lze spatřit starý známý systém řízení společnosti podle přirozené hierarchie – jaký známe třeba z hmyzí říše. „Královna“ – dnes symbolicky opět v mezičase chybí, což dává tušit, že brzy bude vyvolen nový světový král.. bude to Musk? – zosobňuje centrum moci, zatímco ostatní vrstvy společnosti mají plnit přesně vymezené funkce. EU v tomto schématu plní úlohu pracovní kolonie, zatímco centrum se přesouvá na ostrovy a do Severní Ameriky, respektive je nikde neopustilo.
Kam směřujeme? Nový Izrael, Grónsko a Afrika
Za kulisami geopolitiky se objevují dlouhodobé plány pro přesun populace a přestavbu civilizace. Mluví se o tzv. „Události“ – změně, která může být ekologická, geofyzikální nebo uměle vyvolaná – a která přetvoří mapu světa.
V tomto rámci není náhodou zájem o Grónsko, které se díky tání ledovců může stát novým úrodným územím. Stejně tak Afrika – dnes ještě podceňovaná – může být v budoucnu klíčovým regionem přežití. A zvláštní pozornost poutá Ukrajina – údajné plánované místo pro vznik „Nového Izraele“ – čtyřstátí Česko, Slovensko, Polsko a Ukrajina, nového centra moci a kultury, do něhož má být nasměrováno až několik set milionů „spřízněných“ obyvatel.
Závěr:
Vše je připraveno, i blackouty, aby mohli uchopit moc ještě mnohem konkrétněji a sofisitikovaněji, než si chovanci zvyknou, nějakou dobu půjde o tvrdé vojenské a polovojenské režimy, demokracie bude oficiálně zrušena jako nefunkční (Lidé jsou pomýlené svině, podívejte, kam to dotáhli, musíme je převychovat!).
Již i negramotní lidé musí vidět, že Evropa, jak jsme ji znali, končí. Ve 21. století k popravě byla přesnými polokroky, kroky a údery a hlavně pevným předsednictvím fašistického řízení moci vedena a dovedena. Dřív se říkalo, že ost-blok řídí výhradně Moskva, nebylo to ale nic proti tomu, jak nyní západní Evropu mají pevně v rukou Washington, Londýn a Tel Aviv.
Samozřejmě, kromě headquaters, tedy Velké Británie samotné, která včas, z padajícího hořícího letadla, tak, jak bylo naplánováno, vyskočila. Hra o světovou dominanci pokračuje – ale tentokrát je cílem něco víc než jen vlajky na mapě. Jde o redistribuci vědomí, kultury, inteligence a přežití. A ti, kdo nepochopí včas, že pravidla byla přepsána, zůstanou jen pěšáky v partii, kterou rozehrály síly mnohem mocnější než jednotlivé vlády.
Jsme svědky nejen přepisu geopolitických hranic, ale i změny paradigmatu řízení civilizace. V čele nestojí jen prezidenti a generálové, ale i narativy, archetypy a přesně rozvržené ideologie. Nejspíš i nějakou dobu umělá inteligence v rukou nelidů. Takže otázka, zda svět ještě řídí vlády, nebo zda už jsme ve fázi „řízení z pozadí“, kde aktéři jen sehrávají role ve scénáři napsaném dávno před nimi, je jednoznačně a definitivně vyřešena.
(pokračování)
