Phoenix (obr.)
Duchovní Cesta. To je něco, s čím se většina lidí nesetká. Bohužel. Duchovní cesta začíná až ve chvíli, kdy je vědomá. Kdy někam směřuji, kdy zdolávám překážky, kdy vím, co dávám a obětuji, a vím, co za to dostávám.. nebo aspoň tuším. V momentě, kdy se na ni někdo vydá, do roka, do dvou, do tří, padne. Jeho staré já musí zemřít. V té chvíli se člověk několik měsíců či let topí v slzách a smutku.
A pak je to 50 na 50, co se stane. Pokud má dost štěstí, odvahy, ale také kruh bezpečí a podpory kolem sebe, jde dál a zrodí se jako Fénix z popela. Legenda o Fénixovi znamená, že pokud obětujeme to fyzické, hmotné, často přijde to duchovní. Aby pak 5,10, nebo 20 let rostl a sílil. A dalších 20 životů v tom pokračoval. Duchovní práce není na několik hodin k poslechnutí nějaké přednášky. Duchovní práce není na víkend, k absolvování nějakého semináře. Duchovní práce není na rok, či dva, k absolvování nějaké školy. Je to práce na celý život, na celé životy. Hodně štěstí všem Fénixům. Z těch stovek, možná tisíc lidí, které znám, jsem jich už pár zažil. Je to tak moc obtížné, že to většina pozemšťanů není schopna ani opakovaně dát, ba se k tomu přiblížit. Spočítal bych to na prstech rukou, kdo prošel. Ale několik dalších desítek se aspoň posunulo. A z toho mám velkou radost.
