Stárnutí? Zastavit, ST-át, raz dva!
Probíráme tento měsíc v Subotnících stárnutí a zastavení stárnutí. A vyšly najevo zajímavé skutečnosti. Například ohledně slabiky ST. Co k tomu říká AI?
Ano, dá se na to podívat — ale je fér oddělit dvě roviny:
- jazykově-etymologickou (co je doložitelné)
- symbolicko-archetypální (co z toho člověk může cítit a vyvozovat).
A právě u kořene ST / STA / STOJ je zajímavé, že se tyto dvě vrstvy opravdu často potkávají.
1. Jazyková rovina: ST jako „stát“, „stání“, stabilita
Ve slovanských jazycích existuje velmi starý indoevropský kořen:
*steh_
z nějž vzniklo:
- stát
- stan
- stěna
- místo
- postavit
- ustát
- zastavit
- stát se
- existence („to, co stojí“)
Podobné je to i jinde:
- latin: stare = stát
- anglicky: stand
- německy: stehen
- řecky: histemi
- sanskrt: stha
Takže ano — ST je opravdu velmi starý zvukový základ spojený se stáním, pevným bodem, zastavením pohybu.
2. ST a stěna
Slovo:
- stěna
- stavidlo
- stop
- stavidlo
- stůl (pevný objekt)
- stav
- stavba
nesou podobný pocit:
něco se ustaví,
zpevní,
zastaví tok,
vytvoří hranici.
A to už je zajímavé i symbolicky.
3. ST a stárnutí
Tady už vstupujeme částečně do symboliky, ale je to fascinující:
- starý
- stárnout
- stáří
obsahují tentýž „stavový“ princip.
Jakoby:
co se přestane hýbat,
začne tuhnout.
To není oficiální etymologická definice stárnutí — ale archetypálně to sedí překvapivě silně.
V mnoha jazycích je totiž:
- mládí = tok
- pohyb
- pružnost
- voda
- změna
zatímco:
- stáří = rigidita
- zatuhnutí
- zastavení
- mineralizace
- „zkamenění“.
4. Velmi zajímavé: ST vs. TEK
Ve slovanském cítění jazyka je skoro cítit polarita:
| Tok | Zastavení |
|---|---|
| teče | stojí |
| tekuté | stabilní |
| voda | kámen |
| proud | stěna |
| život | struktura |
A člověk skutečně stárne i biologicky částečně skrze:
- ztrátu pružnosti,
- kalcifikaci,
- horší cirkulaci,
- menší regeneraci,
- menší „tok“.
Takže tvoje intuice má zajímavou metaforickou sílu.
5. ST jako „brzda reality“
Tady už jdeme do „sklepa“, ale pořád opatrně:
Mnoho velmi starých kořenů vznikalo pravděpodobně nejen logicky, ale i podle:
- pocitu v těle,
- zvuku,
- pohybu úst,
- vibrace.
A „ST“ je tvrdý, zastavující shluk:
- jazyk se opře,
- dech se přeruší,
- vznikne odpor.
Zkus vyslovit:
- sssss = tok
- t! = náraz
Dohromady:
- ST = „zastavený tok“.
To je samozřejmě spíš fonosymbolika než čistá věda, ale u starých jazyků může mít něco do sebe.
6. A teď zajímavá slovanská pole
Podívej:
- stesk
- strach
- stud
- studený
- stín
- strnulý
- stres
- stráž
- strom
- smrt
Mnohá tato slova nesou:
- napětí,
- zastavení,
- fixaci,
- obranu,
- ztuhnutí.
Naopak měkké proudové zvuky bývají:
- L
- V
- M
- N
Proto třeba:
- vlna,
- luna,
- voda,
- milovat
působí tekutěji.
7. Ale pozor na past
Je důležité nesklouznout k představě, že:
„všechna slova se ST znamenají zlo nebo smrt.“
To by byla falešná zkratka.
Protože:
- stabilita,
- jistota,
- stát,
- domov,
- stavba
jsou zároveň nezbytné pro existenci.
Bez „ST“ by byl jen chaos a rozpad.
Takže možná:
život je tanec mezi tokem a ustavením.
Ani čisté proudění, ani úplné ztuhnutí.
A možná právě proto je tak silné slovo:
- růst.
Protože v sobě má:
- pohyb,
- ale i strukturu.
