Telefonát mezi Sašou Dubčekem a Leonidem Brežněvem (13. srpna 1968) 1/2

Je ovšem otázkou, proč by Sověti spoluorganizovali uvolňující manifestaci jednoty bloku v Bratislavě dva dny poté, co by se v názoru na československou situaci potvrdila po měsíce panující neshoda.
Ta otázka dlouho visela ve vzduchu – až nakonec dopadla s plnou vahou Damoklova meče.

Ano, Dubček si v pamětech zvolil osudný způsob argumentace.
Jde o to, že telefonát z 13. srpna 1968, v jehož průběhu Brežněv dle Dubčeka „neudělal ani přímé, ani jiné narážky na neexistující ‚dohody‘ z Čierné nad Tisou“, že tedy tento „spolehlivě“ trezorový telefonát je nakonec z trezoru venku (!).
13. dubna 1994 – dva roky po vydání Dubčekových pamětí – odtajnil prezidentský archív Ruské federace dokument, který se velmi flagrantně týká tématu známého pod jménem Srpen 1968. (Záznam spolu s dalšími osmi dokumenty vybral šéf archívu R. Pichoja k předání prezidentu ČR při příležitosti mezinárodní konference o čs. roku 1968, která se tehdy konala v Praze.)
Jedná se o strojopisný ruskojazyčný záznam telefonního hovoru mezi komunistickými stranickými šéfy Brežněvem a Dubčekem, ke kterému došlo 13. srpna 1968, tedy přesně týden před okupací Československa spojeneckými armádami Varšavské smlouvy. Záznam je uveden nadpisem:

Telefonický rozhovor s. L. I. Brežněva se s. A. Š. Dubčekem 13. srpna 1968
Začátek hovoru 17.35, konec hovoru 18.55.

Dokument přináší pozoruhodné detaily, osvětlující celkovou povahu tzv. Pražského jara, a obzvlášť jeho symbolu s lidskou tváří – prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka.
Zároveň je krásnou ukázkou toho, jak rozdílnými jazyky mohou hovořit dva lidé přesto, že oba mluví skvělou ruštinou.

Nuže tedy – začněme odposlouchávat.

Xerox originálu uložen zde.

I / VI
PRVNÍ zastavení LEONIDA a ALEXANDRA
Telefonický rozhovor s. L. I. Brežněva se s. A. Š. Dubčekem 13. srpna 1968
(autentický dokument – z ruštiny přel. BS)

*
BREŽNĚV: Alexandře Štefanoviči, dnes jsem s tebou nutně potřeboval mluvit. Volal jsem brzo ráno, pak přes den, tys byl celou dobu v Karlových Varech, potom jsi volal ty mně, ale tou dobou jsem zrovna zašel promluvit tady se soudruhy. Právě jsem se vrátil, a řekli mi, že u vás probíhá předsednictvo, takže: nebudu tě tímhle hovorem příliš zdržovat?
DUBČEK: Ne, prosím, mně už soudruzi říkali, že jste se mnou chtěl mluvit. Právě jsem se vrátil z Karlových Varů. Měli jsme setkání se s. Ulbrichtem.
BREŽNĚV: Jak dopadlo to setkání?
DUBČEK: Myslím, že dopadlo dobře. S. Ulbricht a soudruzi, kteří ho doprovázeli, dnes odjeli do NDR, právě jsem je vyprovodil.
BREŽNĚV: Času máme málo, proto mi dovol přejít rovnou k věci.
Znovu se na tebe obracím se znepokojením v té otázce, že hromadné sdělovací prostředky nejen nesprávně osvětlují naše porady v Čierné nad Tisou či v Bratislavě, ale dokonce zesilují útoky na zdravé síly, hlásají antisovětismus, antisocialistické názory. A přitom se nedá mluvit o osamocených vystoupeních, ale o organizované kampani, a z obsahu materiálů vyplývá, že tyto tiskové orgány vystupují jako hlásná trouba pravicových antisocialistických sil. My jsme si tady na politbyru vyměňovali názory a přišli jsme jednomyslně k závěru, že existují všechny důvody, aby byla situace tak, jak se rozvinula, považována za porušení ujednání dosažených v Čierné nad Tisou. Mám na mysli to ujednání, ke kterému jsme spolu došli při hovorech mezi čtyřma očima, mám na mysli to ujednání, kterého jsme dosáhli během setkání našich čtverek, mám na mysli to ujednání, ke kterému došlo mezi politbyrem naší strany a předsednictvem ústředního výboru vaší strany.
DUBČEK: Už jsem vám říkal, jaká opatření přijímáme pro zastavení antisovětských a antisocialistických vystoupení hromadných sdělovacích prostředků. Říkal jsem vám už, jaká opatření připravujeme a v jakém pořadí je budeme provádět. Ale taky jsem vám tehdy říkal, že se to nedá udělat za jeden den. Na to potřebujeme čas. Nemůžeme za dva tři dny zavést pořádek v práci sdělovacích prostředků.
BREŽNĚV: Sašo, to je jasné, i my jsme vás tehdy upozorňovali, že pravičáci neodejdou ze svých pozic jen tak, a že to se skutečně nedá udělat za dva tři dny, ale od té doby uplynulo už mnohem víc času než dva tři dny, a úspěch vaší práce v tomto směru závisí na tom, jak rozhodná opatření přijmete pro zavedení pořádku v hromadných sdělovacích prostředcích. Pochopitelně – pokud bude pokračovat politika nevměšování do téhle věci ze strany vedení KSČ a vlády, pak budou tyto procesy pokračovat, zastavit je politikou nevměšování možné nebude. Tady jsou zapotřebí konkrétní opatření. Vždyť my jsme se dohodli v téhle věci konkrétně ve vztahu k Pelikánovi a o tom, že Pelikán musí pryč. Tohleto je první krok pro zavedení pořádku ve sdělovacích prostředcích.
DUBČEK: Leonide Iljiči, my jsme se touto otázkou zabývali a zabýváme se jí dále, i s. Černíkovi jsem říkal, jaká opatření je třeba přijmout, i s. Lenártovi jsem zadal úkol přijmout nezbytná opatření. Pokud já vím, za poslední dobu nedošlo k žádným výpadům proti KSSS, proti Sovětskému svazu, proti socialistickým státům.
BREŽNĚV: Jak nedošlo! Vždyť doslova všechny noviny – Literární listy, Mladá fronta, Reportér, Práce každodenně publikují antisovětské protistranické články.
DUBČEK: To bylo před Bratislavou. Po Bratislavě to nebylo.
BREŽNĚV: Jak před Bratislavou! Vždyť 8. srpna Literární listy otiskly článek „Od Varšavy k Bratislavě“. To je obsahově nenávistný výpad proti KSSS, SSSR a proti všem bratrským socialistickým zemím. 8. srpna – no to je přece už po Bratislavě!
DUBČEK: To je jediný článek. Ale o ničem jiném nevím. Zbytek byl před Bratislavou. Proti tomuhle článku právě přijímáme opatření.
BREŽNĚV: Sašo, s tímhle nesouhlasím. Noviny, které jsem vyjmenoval, během posledních dvou-tří dnů úporně pokračují v publikaci pomlouvačných výmyslů na adresu Sovětského svazu a jiných bratrských zemí. Mí soudruzi v politbyru trvají na tom, abychom vám v této otázce poslali urgentní demarši, předali odpovídající nótu, a já soudruhům nemůžu v té nótě zabránit, jenom jsem chtěl ještě dřív, než ti bude v téhle věci poslána nóta, promluvit s tebou osobně.
DUBČEK: Měli jsme poradu pracovníků tisku. Porada odsoudila jako nesprávné jednání reportérů těch novin, o kterých mluvíte, a bylo tam přijato rozhodnutí zastavit polemická vystoupení.
BREŽNĚV: Sašo, o to nejde, jestli byla porada pracovníků tisku. My jsme se spolu nedomlouvali na nějaké poradě. My jsme se domlouvali na tom, že všechny hromadné sdělovací prostředky – tisk, rozhlas a televize – se dostanou pod kontrolu Ústředního výboru KSČ a vlády a že po Bratislavě bude zastavena antisovětská a antisocialistická publikační činnost. My z naší strany – v Sovětském svazu – toto ujednání přesně dodržujeme a do žádné polemiky nevstupujeme. Ale pokud jde o československé hromadné sdělovací prostředky, tak ty pokračují v neustálých útocích na KSSS, na Sovětský svaz, a došly už tak daleko, že útočí na představitele naší strany. Vždyť už nám tam říkají stalinisti a tak dál! No tak co má tohle znamenat, se tě chci zeptat!
DUBČEK mlčí.

II / VI
DRUHÉ zastavení LEONIDA a ALEXANDRA
Telefonický rozhovor s. L. I. Brežněva se s. A. Š. Dubčekem 13. srpna 1968
(autentický dokument – z ruštiny přel. BS)

BREŽNĚV: Mám za to, že ti teď můžu říct po právu, že zatím nikde nevidíme žádnou činnost předsednictva ÚV v zájmu splnění přijatých závazků v této oblasti. Musím ti říct otevřeně, Sašo, že otálení se splněním závazků není vlastně nic jiného než přímý podvod a faktická sabotáž rozhodnutí, která jsme společně přijali. Takovýhle vztah k přijatým závazkům vytváří novou situaci a nutí nás ohodnotit vaše prohlášení novým způsobem. A podle toho také přijímat nová samostatná rozhodnutí, která dokážou ochránit jak KSČ, tak věc socialismu v Československu.
DUBČEK: Chtěl bych vám jenom říct, s. Brežněve, že my v tomto směru pracujeme. Kdybyste mezi námi mohl pobýt, tak byste viděl, s jakým vypětím v tomto směru pracujeme. Ale je to nelehká otázka a my ji nemůžeme řešit během dvou tří dnů, jak už jsem vám o tom říkal. Potřebujeme na to čas.
BREŽNĚV: Alexandře Štefanoviči, a já ti musím zase říct následující, a totiž že naše trpělivost taky není nekonečná, a nenuťte nás, abychom s vašimi sdělovacími prostředky otevřeli polemiku a odpověděli na všechny články a činy, které jsou nyní v Československu dovoleny proti naší zemi, proti naší straně, proti všem bratrským socialistickým zemím.
V době rozhovorů jsme vás k ničemu nenutili. Vy sami jste na sebe brali závazek zavést pořádek v hromadných sdělovacích prostředcích. Ale když jste to už jednou slíbili, tak teď to musíte splnit. No dobrá, já s tebou možná i souhlasím v tom, že pro zavedení pořádku v tomto odvětví je zapotřebí čas. Ale jak jsi tedy daleko v realizaci ujednání o kádrových otázkách? Nutno říct, že i zde jsme dosáhli naprosto konkrétního ujednání a také jsme stanovili naprosto konkrétní lhůty pro jeho uskutečnění.
DUBČEK: Chtěl bych vám jenom říct, s. Brežněve, že tohle jsou velice složité otázky, které se nedají řešit tak, jak se vám zdá.
BREŽNĚV: Já tomu rozumím, jak jsou ty otázky složité. Jenom prosím, aby se řešily tak, jak jsme se dohodli v Čierné nad Tisou. Vždyť složitost řešení těchto otázek byla už tehdy jasná i vám, i Černíkovi i Svobodovi, když jsme se scházeli ve „čtverkách“. Ale vy jste tehdy velice lehce a velmi samostatně, bez jakéhokoliv našeho donucování sami tyto otázky uvedli na pořad a sami jste slíbili, že je vyřešíte v nejbližší době.
DUBČEK: Už jsem vám říkal, s. Brežněve, že to je složitá otázka, pro jejíž řešení se musí svolat plénum. A aby se sešlo a tyhle otázky vyřešilo, je nezbytná příslušná příprava. Musím se se soudruhy poradit o tom, jak tuto otázku vyřešit co nejlépe.
BREŽNĚV: Ale tenkrát v Čierné nad Tisou všichni vaši soudruzi byli, nemyslím si, že jste tehdy přijímali všechny tyhle závazky bez toho, abyste se mezi sebou poradili. Takže závazky jsme přijali, ruku jsme si navzájem podali, řekli jsme, že otázka se řeší a že ji v nejbližší době vyřešíte.
DUBČEK: Já jsem nesliboval, že ten problém vyřešíme za dva tři dny. Potřebujeme dobrou přípravu kvůli tomu, abychom tento problém vyřešili správně.
BREŽNĚV: Ale není možné řešit tyhle věci nekonečně dlouho, Sašo. Když jsi připravoval minulé předsednictvo, měli jsme spolu hovor. Jmenovitě to byl hovor o kádrových otázkách. Mám na mysli náš společný telefonát 9. srpna. Tenkrát jsi mi řekl, že na to předsednictvo nejsi připraven, ale na další předsednictvo že určitě tyhle otázky připravíš a vyřešíš. No a teď povídáš, že vám předsednictvo zrovna běží. Budeš tedy dneska na tom předsednictvu ty problémy projednávat, nebo ne?
DUBČEK: Tyto otázky může projednávat jedině plénum ústředního výboru.
BREŽNĚV: Dobře. Dál jsi mi říkal, že plénum svoláš během nejbližších deseti dnů.
DUBČEK: Ano, zamýšlíme uskutečnit toto plénum do konce měsíce. Ale možná to bude na začátku září.
BREŽNĚV: Ale budeš tedy na tom plénu posuzovat kádrové otázky? Vyřešíš je kladně, tak, jak jsme se domluvili v Čierné nad Tisou?
DUBČEK (odpoví na otázku vyhýbavě v tom smyslu, že to bude tak, jak rozhodne plénum). [Opis některých Dubčekových odpovědí byl proveden v originálu zápisu (pozn. překl.)]
BREŽNĚV: A v tomhle je právě to neštěstí. Jak naše neštěstí, tak vaše neštěstí. Já ti povím poctivě – když jsme s vámi mluvili v Čierné nad Tisou, počítali jsme s tím, že jednáme s řídícím orgánem strany, s orgánem, který plně drží v rukou veškerou moc. A všechno, co jste nám slíbili, jsme přijímali za bernou minci a jako přátelům jsme vám ve všem uvěřili. Osobně, Sašo, nechápu, proč a nač odkládáš řešení těchto otázek na nové plénum, na mimořádné plénum. My máme za to, že kádrové otázky se dají vyřešit dnes na tom předsednictvu, a věř mi, dají se vyřešit bez velkých ztrát. Horší to bude, až budou hrozit těžké ztráty.
DUBČEK (opět trvá na tom, že tyto otázky bude řešit plénum).
BREŽNĚV: Pokud ti správně rozumím, tak ani dneska nehodláš ty otázky projednat. Chci ti teď dát přímou otázku, co to má znamenat, Sašo?, to nás podvádíš i v téhle otázce! Jinak to hodnotit nemůžu než jako podvod.