Časové smyčky zachraňují životy

(článek již vyšel na webu Osud.cz)

Stává se, že člověk jisté smrti nejen „unikne o vlásek“, ale přímo to vypadá, jako by náhle někdo přeskupil časoprostor. Typicky se to stane v momentě, kdy člověk svůj zdánlivě neodvratný osud plně akceptuje a podvolí se mu. Steve Richards, australský léčitel s aboriginskými kořeny, tyto jevy připisuje existenci různých mentálních dimenzí, které občas transmutují do vnější reality.

Steve Richards

Jedna z nejpozoruhodnějších věcí, které jsem díky holografické kinetice (jedná se o léčebnou metodu, kterou autor v průběhu svého života vypracoval) objevil, jsou časové smyčky.

Mám klientku, která zastavila na semaforech, pak se rozjela a v polovině křižovatky najednou obrovský tirák zprava, pár metrů od ní. Hlasitě zatroubil, klientka vzhlédla, strnula hrůzou. Pak „okno“ a další věc, co si pamatuje, je, jak bezpečně jede na silnici za křižovatkou směrem domů.

Dojela domů a tam ji čekal rozzlobený manžel, který byl celou noc vzhůru a představoval si to nejhorší. Přijela totiž až ve tři ráno, o čtyři hodiny později než normálně – měla být doma v jedenáct. Ty chybějící čtyři hodiny času nedokázala nijak vysvětlit. Jediné, co ji napadlo, byl mimozemský únos.

Navštívila mě tedy kvůli předpokládanému únosu. Místo toho se její Duch vydal do minulého paralelu, kde se už všechno odehrálo. Ve skutečnosti došlo k tomu, že v posledním cyklu do ní ten kamión naboural a trvalo čtyři hodiny, než ji vystříhali z auta. Zemřela na místě nehody.

Tentokrát se vše odehrálo stejně jako v minulosti s tou výjimkou, že v posledním okamžiku přijala, že ji kamión zasáhne, a v tom okamžiku si vše uvědomila a přijala situaci. Čas vytvořil smyčku a okamžitě ji z té dimenze přesunul, do doby o čtyři hodiny později. Proto přijela domů s takovým zpožděním.

Potom jsem se začal zabývat příběhy jiných lidí, kteří tvrdili, že by byli už už přišli o život, ale v tom se něco stalo a oni přežili.

Jeden člověk vyprávěl, že jednou spěchal a najel do jednosměrky na mostě v okamžiku, kdy do ní z druhé strany vjela cisterna. Nedalo se nikam sjet a zastavit už bylo pozdě. Pokračovalo to takhle: „Krátce jsme se na sebe se spolucestujícím podívali a věděli jsme, že cesta ven neexistuje. Prostě jsme přijali svůj osud s tím, že teď zemřeme, a v dalším okamžiku naše auto projelo tou cisternou a byli jsme venku. Nebylo možné vejít se vedle ní, nebylo tam místo.“

Pak jsem si vzpomněl na jeden svůj vlastní zážitek. Zamlada jsem dostal smyk na motorce a vypadalo to, že spadnu pod auto. Byl jsem od něj asi dva metry a vybavuji si, jak jsem si říkal, „a jeje, budou zlomeniny“. Hned poté mě něco přesunulo za to auto. Nebylo možné, abych se dokázal takto přemístit během toho zlomku sekundy. Vzpomínám si, že se to stalo v okamžiku, kdy jsem akceptoval skutečnost, že mě čekají polámané nohy, a okamžitě proběhla změna.

Měl jsem klienta, který se topil v moři. Vybavoval si zoufalý boj o to, aby zůstal nad hladinou. Když už byl příliš unavený, rozhodl se vzdát to a přijmout utonutí. Řekl, že si pamatuje, jak se vzdal a pak ten úžasný pocit vznášení, když klesal pod hladinu. V dalším okamžiku procitl na okraji pláže. To bylo nemožné a on pro to neměl žádné vysvětlení. V jeden moment v moři, v druhý moment na pláži; domnívám se, že i toto byla časová smyčka.

Jiný klient mi vyprávěl, že když byl malý, otec po něm hodil cihlou, a on si vzpomínal, jak čas zamrzl. Cihla se zastavila ve vzduchu asi na dvě minuty (jak odhadoval), on ukročil stranou a pak najednou pokračovala v letu a on ji viděl proletět místem, kde předtím stál. Byl to on sám, kdo zmrazil čas?

Došlo mi, že všechno se nachází ve své vlastní časové dimenzi už od okamžiku svého stvoření ve formě myšlenky. Ta dimenze může trvat sekundu, hodinu, rok, sto let, tisíc let nebo víc. Je to jen dimenze a je závislá na svém stvoření. Její vznik vyvolá cykly podobnosti, z nichž se vyvinou vzorce, jež se v životě opakují do okamžiku, než samy sebe „zavinou“ a dosáhnou 360°, symbolizujících dovršení.

Když klient a jeho duše začlení a uznají příčinu takové stvořené reality, čas okamžitě vytvoří smyčku a taková dimenze už na klienta od toho momentu nemá vliv. Zjistil jsem, že všechny vytvořené reality se vyznačují svou vlastní časovou dimenzí, a jakmile je tato realita uznána, čas vytvoří smyčku a dimenzi uzavře. Vytvoření takové dimenze probíhá v mysli a občas transmutuje do externí fyzické reality, která je v podstatě také jen jinou dimenzí.

V dnešní době si uvědomujeme vznik červích děr do dimenzí náležejícím ke genocidám minulosti. Změníme-li v současnosti minulost, dojde ke změně příčiny a zabrání se tomu, aby se v budoucnu znovu a znovu odehrávala ta samá traumata.

Odhalili jsme, že se všude kolem nás nacházejí různé dimenze a že všechny vytvořené dimenze mají základ – životní formu, jež se spojuje s jejich stvořením. Jakmile dojde k vytvoření dimenze a vy do ní vstoupíte, podléháte jejím zákonům. Na úseky častých dopravních nehod (angl. „black spots“, černá místa) teď nahlížíme jako na takový druh dimenzí. To vysvětluje, proč lidé umírají na tom samém místě, kde do takové dimenze vstoupí; to je realita.

Holografická kinetika má schopnost přístupu k životní formě, známé jako jádro či duch takové vytvořené dimenze, čímž tuto dimenzi může do budoucna změnit.

Všechny vytvořené reality mají svou vlastní dimenzi času.

Zdroj