Archonti osudu
z veilofreality.com
„Vzhledem k nedostatečnému stavu vyššího vědomí je planeta Země malé peklo, kde si jedinec zásahem boží milosti či snad pekelného zla neuvědomuje svou prekérní situaci, respektive zamlžení svého vědomí, natož aby tuto situaci nějak posuzoval. Každý sapiens jako pravověrný blázen – jako Don Quixote, šlechtic kastilský – bojuje se svým vlastním větrným mlýnem. Bitvu za bitvou je takto ztraceno mládí, iluze zmírají, čistota uvadá a poslední záblesky lucidity postupně zhasínají.
Kdybychom byli zvrácenými bohy či nemorálními vykořisťovateli, nemohli bychom si vymyslet lepší metodu, jak přimět skupinu otroků k pokojné práci, než jim prostřednictvím kolektivní hypnózy vštěpit myšlenku, že jsou šťastní a důležití. Pak bychom měli dokonalé roboty, kteří by jednak vyráběli a jednak sami sebe udržovali. Snad by šlo namítnout, že sapiens, na rozdíl od jiných živočišných druhů, seje, vyrábí a pracuje jen sám pro sebe, a ne pro jiné bytosti. To je pravdou, co se týče výrobků a materiálu, který sapiens používá ke své vlastní údržbě. Hmotné výsledky jeho úsilí žádné ne-lidská rasa nekrade.
Neplatí to však pro to nejjemnější ovoce, které v každodenním životě produkuje lidský nervový systém. Toto ovoce svižně sklízejí jisté bytosti, které jsou na evolučním žebříčku mnohem výše než člověk; učinění bohové vesmíru, kteří profitují z lidského úsilí, ale na druhé straně plní určité kosmické funkce a zaujímají důležité pozice v ekonomice univerza. O těchto bytostech zde již dříve padla zmínka: jsou to Archonti osudu.
Všichni obyvatelé Země jsou v područí jednoho či více těchto „bohů“, kteří řídí, utvářejí a směrují osud lidstva. To se ovšem netýká osudu hermetikova. Ten v určitém okamžiku získává životní autonomii a uvolňuje se z mandátní správy Archontů.
Archonti osudu jsou úděsné bytosti, ne kvůli tomu, že by byli zlí, ale pro svoji chladnou a neúprosnou strohost při manipulování sapiens. Kdybychom je měli nějak symbolicky znázornit, bezpochyby by byli vyobrazeni s bičem v ruce, s důtkami, jimiž lidstvo neustále trestají, aby zajistili jeho pokrok, ačkoli pro nás tato evoluce během našeho individuálního pobytu na zemi bude stěží patrná. Tito okultní soudci kupříkladu nemilosrdně vyvolávají války, v nichž umírají miliony lidí.
Sapiens ve svém extrémním boji o existenci a ve všech jeho rozličných vztazích s přírodním i sociálním prostředím, jež ho obklopuje, nevyhnutelně prožívá všemožné strasti, utrpení, podvody a jiné zkušenosti, jak příjemné, tak nepříjemné. V důsledku toho se v jeho emocionálním a nervovém systému vyvíjejí určité začleněné prvky, které jsou nesmírně silné a které opouštějí lidské tělo v podobě vibrací (vše vibruje; hmota je jen vibrující energie). Tyto vibrace se přenášejí anténami zabudovanými v biologické jednotce a naladěnými na frekvenci Archontů, kteří pak tuto sílu sbírají a používají k účelům, které nemůžeme vyzradit; jen znovu uvedeme, že plní určitou kosmickou funkci.
A tak sapiens nevědomky přichází o ten nejvznešenější produkt, který vyrobil; o konečný destilát lidské zkušenosti, o bujón, v němž je uložena krev a duše individua a jeho samotný život. Pro tohle jedinec žil, trpěl, miloval, radoval se, pracoval, budoval věci, šel do války, studoval, zkoumal; jen aby připravoval ten zlatý bujón svého života.
Účelem života (z archontské perspektivy), důvodem, proč byl člověk vytvořen (genetickou modifikací/inženýrstvím), není to, aby se těšil ze života v zahradě Páně, ale aby byl pěšákem v jeho vinohradu, pracovníkem tak dokonalým, že může fungovat jako pěstitel a potrava zároveň.
Kdyby člověk mohl zabránit tomu, aby mu byl kraden tento zlatý bujón, tento životně důležitý produkt, mohl by se postavit na roveň bohům – díky tomu, že by do sebe mohl integrovat produkty chemické laboratoře svého vlastního těla, by se urychleně vyvíjel. Právě to dělá student hermetismu, kterého Archonti osudu dočasně uvolní. Tento jednotlivec díky svému porozumění a odpovědnosti nepotřebuje dohlížitele s bičem v ruce, aby ho nutil vyvíjet se utrpením, poněvadž odpovědnost za svůj vývoj přejímá do svých vlastních rukou, a pokud to považuje za nutné, podrobuje se tomu samému dočasnému utrpení, aby dosáhl věčného štěstí. Tím je protikladem k profánnímu, světskému člověku, který si volí pomíjivé potěšení za cenu věčného utrpení.
Dost teď o tajemstvích, která jsou sapiens skrývána. Zahalme tento předmět pláštěm ticha, abychom tak dostáli příkazům esoterické Sfingy, která vyžaduje mlčení. Řeč a mlčení jsou dva meče, s nimiž musí být nakládáno s nejvyšší zručností, aby nedošlo k porušení vesmírné harmonie. Ti, kdo mají „oči, aby viděli“, porozumí všemu, co není napsáno běžným slovem, nýbrž tajuplným jazykem zasvěcenců. Pro ty, kdo nejsou v tomto stavu, je nejlepší nerozumět ničemu a dál klidně spát. Archonti v konečném důsledku nečelí žádnému riziku špatné sklizně kvůli možnému vzbouření sapiens. Sapiens je příliš slepý, než aby viděl, kde se skrývá nebezpečí.
Je smutné pozorovat to neskutečné omezení sapiens, který se uzavřel do svého malého světa stereotypních konceptů, memorovaných znalostí, imitací a obranných mechanismů. Jeho mentální postižení mu brání uvědomit si, jak malá je ta kóje, která ho vězní. A tak, rozhodnut předem, vše přijímá, zavrhuje či snáší, aniž by se obtěžoval inteligentně analyzovat situace, které má před sebou.“
– John Baines, The Stellar Man
