Jak uvažuje věrný přisluhovač matrixu
Tento článek již jednou vyšel na servru OSUD.cz.
Stále více lidí skokově procitá do reality – probouzí se ze sna a začínají si uvědomovat, že žijeme v matrixu a že se někdo pokouší kontrolovat naše myšlenky. Nesmíme zapomínat, že toto probouzení je vždy cesta, a ne cíl. Je to postupný proces expanze mysli a srdce.
Pokud jsme si toto dobrodružství uvědomili na vědomé úrovni, určitě si ještě dobře vzpomínáme na doby, kdy jsme byli hluboko v moci klamu, a na postupné fáze ztráty víry v iluzi. Tyto vzpomínky jsou důležité, protože nám připomínají, že není důvod povyšovat se nad ty z našich bližních, kteří si ještě neuvědomili, že jsou na cestě k osvícení, a že bychom k nim měli přistupovat empaticky. Vždyť je systém speciálně nastaven tak, aby veškeré pokusy o probuzení potlačoval.
V tomto světle se pojďme podívat na uvažování typického, kvalitně zpracovaného slouhy matrixu. Je to prostě jen taková univerzální ilustrace, která má sloužit k zamyšlení a možná i trošku k pobavení při výzvách, jimž čelíme. Možná jste takoví bývali také… a možná ne:
Musím si nakoupit nový věci. Ty starý krámy, co mám, už jsou na nic. Co na tom, že ještě fungujou. Jenže na to potřebuju prašule a kvůli nim Pořádnou Práci, takovou tu, kde ke mně budou ostatní vzhlížet. To já rád. S ostatními se samosebou soutěží, ostatní lidi jsou ve všech směrech konkurence! Musím se s nimi neustále porovnávat a pokud možno je předběhnout! Kdo nesoutěží, automaticky prohrává a kdo prohrává, je zoufalec. Ty já samozřejmě lituju, ale nechci dopadnout jako oni.
Je úplně v pořádku, že jsem kvůli tomu pořád ve stresu a že je mi věčně šoufl. To je evoluce – vítězí ti nejlepší! Svět je nelítostné místo. Ale fakt se necítím moc dobře, zajdu si radši k doktorovi, dá mi prášky a bude to oukej. Jo, jsem moc rád, že máme tak super zdravotnictví.
Já mám ale dobrej život, nestěžuju si. Po práci si pustím telku, mám hromadu jídla, čistou vodu, střechu nad hlavou, teda vlastně pěknej baráček, co na tom, že na hypotéku. Mám hromadu věcí a technických vychytávek, které se mi starají o zábavu… taková prvobytně pospolná společnost, to musela být nuda.
Tak samozřejmě jsou tu občas potíže s ekonomikou, ale od té poslední finanční krize se to slušně zvedlo a už to zase pořádně šlape. Finanční systém je super vymyšlená věc a je skvělé, že si člověk může půjčit peníze, aby si koupil vlastní auto a bydlení nebo aby rozjel firmu. No, pár lidí je zkorumpovaných, ale to máte všude a vzato kolem a kolem, všechno je stabilní a slušně to funguje. Já na celý ten systém spoléhám. A na naši svobodnou zemi.
Navíc je mojí jedinou prioritou starat se o sebe.
Stát má sice sem tam nějaké drobné mouchy, ale jinak se o nás stará slušně. Už jen těch kamer, co je všude! Někdo sice remcá, ale mně je jedna věc jasná: kdo nedělá nic špatného, tomu trocha dohledu nemůže vadit. Já volím vždycky (…dosaďte si jednu stranu z těch dvou hlavních) a těm věřím. To ti zmetci z (…dosaďte tu druhou) jen koukají, jak by nás doběhli. Doufám, že až vyhrajou ti naši, tak se budu mít ještě líp! Ehm, já vím, že tak trochu čmuchají a hrabou se lidem do soukromí, ale to je pro naše dobro. Je to kvůli teroristům.
Z těch mám hroznej strach. Ti šílenci jen vraždí a ničí – kde se vůbec vzali a kdo za to může?! Musíme je pokud možno všechny vybombardovat. A ještě Rusáci a Číňani kdyby přestali osírat, to by byl svět hned lepší místo. Já to vím, protože koukám na zprávy.
A z těch taky vím, kolik zla nadělají drogy. Ještě že s nima stát tak tvrdě bojuje. Jak jen můžou lidi dělat něco tak nezákonného a neetického jako kšeftovat s drogama. Kdyby se konečně probudili, ubylo by kriminality, závislostí a psychických problémů. A vůbec, co je nezákonné, to je zlé, tečka. Třeba od letoška je v našem státě nezákonné nedat děti očkovat. Jako by na to musel bejt zákon. Nikdo snad nemůže bejt tak blbej? To já dětem zaplatím i pár těch nepovinných vakcín.
Jo, a když už mluvíme o těch psychických problémech, tak já mám depresi a úzkost. To mám dědičný, s mým životním stylem to nemá nic společnýho. No, možná trochu ten tlak v práci, ale to je přece normální. Chodím si k doktorovi pro prášky, jsou to nějaké úplně nové, jsem rád, že mám to nejmodernější. Já mám těch genetických věcí víc, život není peříčko. Možná bych měl trochu jinak jíst a víc se hýbat, ale já na to nemám čas.
Taky jsem moc rád za náš vzdělávací systém. Moje děti budou díky němu jednou stejně chytré jako já a budou mít stejný přehled. Jednou třeba půjdou na univerzitu a stanou se z nich odborníci – takoví, co o nich čteme v novinách. Taky taková novinařina není špatná, možná jednou některé z nich uvidím v televizi, jak přináší národu Pravdu o tom, co se děje u nás doma a v zahraničí. To bych byl moc hrdý!
Četl jsem tuhle srandovní článek o lidech, co si myslí, že je to tu celé nějaké velké spiknutí. Prostě konspirace. Trošku jsem si hledal na internetu… takoví magoři! Jak můžou věřit takovým hovadinám? Já jsem přesvědčený, že přede mnou pravdu nikdo neskryje. Mám na to nos. A navíc, jak by se mohly utajit tak obrovské podvody? Ti lidi si snad dokonce myslí, že v naší zemi existují mocnější lidé, než je prezident USA. Nesmysl. Tohle už si nikdy číst nebudu. Já jsem totiž racionální člověk.
Ale přiznávám, že jsem svého času taky věřil pohádkám. Teď už ne. Tak třeba Bůh, to jsou bláboly. Existuje jen to, co lze vědecky změřit. Věda ví, jak funguje vesmír. Teď už jen potřebuje zaplnit pár mezer a bude to úplně jasné. I když třeba vznik vesmíru – velká exploze, při které z ničeho vzniklo všechno – to mi nedává moc smysl. Určitě to tedy ale zní vědečtěji, než že „pravil Bůh: budiž světlo“. Že existují i jiné verze? Nezájem, na to nemám čas.
Uf, dost bylo myšlení. Je čas na večeři. Docela bych si dal hambáč nebo si něco strčím do mikrovlnky. Ale musím sebou hodit, abych stihl zprávy. Pak mi běží kriminálka a pak bych se na chvilku podíval na Facebook. A potom alou do postele – rád bych ráno cestou do práce ještě stihl chytit jednoho Pokémona. To mě baví, určitě víc než hloubat nad tím, jak to tu celé funguje a proč. Na to přece máme odborníky.
