Jeden „velký reset“ už proběhl, zničili při něm zvony s léčivou frekvencí
Guy Anderson
Před velkým restartem v roce 1776 a začátkem nového světového řádu sloužily velké katedrály a kostely jako energetická centra, kde probíhalo uzdravování. Tyto budovy byly konstruovány a laděny na frekvenci 432 Hz, frekvenci života; to platilo pro jejich varhany, zvony i chóry.
Kdo do takovéto sakrální budovy vstoupil, odcházel vyrovnaný a plný klidné euforie, protože zvuk, jímž byl kostel prosycen, harmonizoval tělo se zemí a přírodou. Pro celé komunity byly zvony a varhany jakousi medicínou a mnozí jsou dodnes přesvědčeni, že zvony dokázaly ze svého okolí vyhánět negativní entity.
Tato harmonie ohrožovala zájmy mocných a po zániku Velké Tartarie a Starého světa měli paraziti jediný cíl: udržet lidi ve stavu závislosti, nemoci a pod kontrolou. Hromadné léčení, jež probíhalo v kostelech a katedrálách, bylo jejich cílům na překážku, a proto záměrně zlikvidovali vše, co rezonovalo s frekvencí 432 Hz – od kostelních zvonů a varhan až po ladění samotné hudby.
Jako dokonalá záminka jim posloužila válka. Vlády válčících zemí schválily odstranění zvonů s odůvodněním, že bronzu je zapotřebí k výrobě munice.
Podle oficiální verze historických událostí byly zvony roztaveny a zpracovány na granáty – získaný kov byl údajně použit pro válečný průmysl. Tuto historku zpochybňuje následný vývoj, neboť po skončení konfliktu se v kostelních věžích po celém světě rychle objevily nové tovární zvony opatřené moderními slévárenskými razítky.
Originály nebyly přetaveny v munici, ani nebyly přebudovány na nové zvony, nýbrž byly zničeny. Mnoho z nich skončilo pohozeno na polích, zakopáno pod zemí nebo svrženo do řek a moří, aby jejich tón už nikdy nezazněl.
V roce 1953 byla na základě nápadu Rockefellerovy nadace uzavřena celosvětová dohoda o změně frekvence hudby na 440 Hz. Prý to byl pokrok, takzvaná standardizace, ale ve skutečnosti se jednalo o sabotáž.
Tím, že architekti tohoto programu eliminovali hudbu a církevní nástroje o frekvenci 432 Hz, přerušili spojení mezi lidmi a přirozenou rezonancí, která je po dlouhou dobu léčila a chránila. Když hudba a zvony přestaly vibrovat v souladu se zemí, lidé ztratili životně důležitý zdroj rovnováhy. Výsledkem bylo rozsáhlé a postupné oslabování těla i ducha.
Tento proces a jeho důsledky jsem popsal v mé první knize. Přináším v ní důkazy, že se zvuk, rituály a veřejný prostor v historii využívaly jako nástroje veřejného zdraví a že ztráta těchto nástrojů učinila zranitelnějšími celé populace.
Stejnou časovou osu dokládají obecní kroniky a záznamy; léčebná centra utichají, věže se v důsledku války hroutí k zemi. Posléze se objevují průmyslově vyprodukované zvony z velkých sléváren a hudební stupnice se posouvá, aby vyhovovala industriální výrobě.
Ta pravda dnes vychází najevo: rolníci při orbě narážejí na staré zvony, potápěči je vytahují z jezer, zvony jsou nacházeny při vyklízení stodol a půd, kde se desítky let povalovaly, případně byly ukryty před hrozící likvidací. Když se tyto znovuobjevené zvony rozezní, stále vibrují na frekvenci 432 Hz. Každý nový objev je důkazem té záměrné změny, jež kdysi proběhla – změny, při níž jsme byli vědomě oloupeni o léčivé frekvence zvonů.
Nebyl to žádný omyl ani důsledek tupé byrokracie. Jednalo se o promyšlenou operaci vysoce postavených skupin, které jednak profitují z nemocí a jednak si chtějí usnadnit kontrolu nad utlačovaným obyvatelstvem. Je těžké ovládat silnou, zdravou populaci. Moc si nejsnáze udržíte nad chronicky oslabenými lidmi.
Ukradli zvony, umlčeli varhany, přepsali hudební stupnice, odřízli lidi od rezonance Země a místo živé frekvence nám vnutili mrtvou. Tato krádež má stejně závažné důsledky jako uloupení země či jazyka, neboť na frekvenci, kterou do značné míry eliminovali, vzkvétá samotný život.
