Jirkovou optikou (377. Trefí Plagu šlak? Proč se nevrací politikům zlo zlem? Až Češi opravdu zvítězí nad lží a nenávistí.. (1/2) )

Tak předně, je to tvrdé, ale je to základ. Žádné zlo ve Vesmíru vlastně neexistuje. Jen nekonečná Hra a přelévání, zejména na nižších stupních Stvoření bez uvědomění Jednoty mnohdy i souboj o energie. Často se zamýšlíme nad tím, že ten či onen páchá zlo. Možná ano, možná ne. Hlavně, není naší úlohou to řešit. Je naší úlohou se bránit, pokud máme za to, že nám to ubližuje. Tedy, že nás to nějak omezuje v naší cestě, či dokonce ničí naši energii, naši psychiku, naše tělo. Tím, že s někým bojujeme, energii ztrácíme.. ale někdy proto, abychom ji mohli znovu nabýt. Každý boj s sebou nese řadu obětí…

Nyní vypukla světová válka. Mocní jí dali název PANDEMIE a je vedena proti lidem. Tedy.. vypadá to tak, část životů, možná většinu, to zničí, ale.. co když je vedena proti nelidem a pro lidi? Vše se děje pro něco. A pro někoho. Ano, je možné, že miliarda, nebo 5 miliard lidí ze Země bude muset odejít, ale .. co když, co když o ně tolik nejde, je to jejich Cesta a tak je psáno? „Jirko, uvědom si, že 80% obyvatel je prostě jen kompars,“ říkal mi s úsměvem jeden z mých duchovních učitelů, když jsem se rozčiloval nad tím, co zase lidé… „Nejsou to lidé, tedy, humanoidé“ odvětil suše, když mi chtěl odhalit víc. Dlouhé roky zkoumám jeho slova.. a, měl jsi zase pravdu, učiteli. Lidství opravdu není pro každého. A většina lidí lidmi není.

Takže.. každý máme nějaký dres. Zatím nevím, jak se dresy losují, ale zřejmě je to opravdu los a náhoda. Opravdu? No samozřejmě, zvonku to tak vyzerá, nějaký velmi důmyslný a vpravdě kosmický systém v tom bude. A obrovské množství vynaložené energie, cesta. Ale proč chtít po mravencovi, ať pochopí princip jaderné elektrárny. Nicméně, zkoušíme a zakoušíme mnohé, otáčíme Život ze všech stran.

Pokud chceme pochopit tajemství a princip života, tedy, Života, je třeba si říct, že smyslem Hry je sebeuvědomění, a hlavně pak také nalezení své ideální pozice v celém Systému. Tedy to, že vůbec nějaký Systém, chcete-li Bůh, existuje. Že je v neustálém pohybu a zároveň v nekonečném stavu klidu, čímž generuje obrovskou harmonii, což se rovná energii, a zároveň, jeho pravidla jsou dokonalá, spravedlivá a neustále celý systém energeticky podporují. Čím vzdálenější je Život od centra, tím menší má možnost si toto všechno uvědomit. A naopak, čím blíže je život Centru, tím je větší předpoklad, nezbytnost a tedy i povinnost si toto vše uvědomovat a podle toho konat.

A jsme u jádra pudla, tedy, centra Evropy. Proč stále nedokážeme naplnit vizi vítězství Lásky a pravdy nad lží a nenávistí? Vizionář Havel sice vytyčil správné symboly, i srdíčko bylo, ostatně, esoteričtí rádci Nového Světového Pořádku samozřejmě nebyli hloupí, aby nevěděli, že si musí odbojné a navzdory neustálému útlaku stále neporobené Čechy podmanit. Ale sám měl pramalou energii a sílu po převratu ještě cokoliv realizovat. Hlavně, podlehl a skočil na lep svodům moci, proti kterým sám paradoxně předchozí život bojoval, obrovským tlakům a také podivným rádcům, zejména ze zahraničí, známe to přece z každé druhé pohádky. A také jim byl zavázán, protože ho dlouhé roky podporovali. Spletl se v nich. Byl to skvělý filosof, ale velmi mizerný politik. Rčení o humanitárním bombardování je vlastně nejsilnější a pravdivý otisk, který po něm zůstal, a byl počátkem změny Evropy v jedno velké bojiště. To, že je Havel slabý, komunisté věděli a jeho instalace na popřevratový trůn byla základní chyba polistopadové politiky Československa. Části lidí za oponou však dodala čas k tomu, aby nerušeně mohli vybudovat svá impéria. Tedy chyba.. energetická nezbytnost. Dokud Češi a Slováci budou tak obrovským jangem, budou žít ve stresu a pod tlakem, bude to generovat jejich strach. Jenže oni nemají být hlavou, Střed je vždy Srdcem! I proto bylo tak důležité vrátit do středu města Mariánský sloup. Zatím sice není energeticky aktivní, ale aspoň už stojí.

Praha se v porodních bolestech bude snažit vymanit ze sféry Měsíce a vrátit se zpět pod kuratelu Slunce, tak jak našemu území předpovídá jak Blanická legenda, tak kněžna Libuše. Dokud je dítě malé, starají se o něj rodiče. Tedy, jsou v našem případě bohužel nevlastní, vznik republiky v roce 1918 byl účelový a někdy to připomíná opravdu spíš pasťák, než nějakou správnou rodinnou atmosféru. Češi a Slováci slouží mocnostem jako takové beranidlo pro zájmy mocných rodin, poté, co druhý takový, Polsko, částečně vypadlo ze hry, utrhlo se ze řetězu mocných. Respektive bylo přesně před 11 lety trošku z toho řetězu vinou zvláštních náhod ztorpédováno. Od té doby si žije svým životem. V případě Čechů to jsou po převratu logicky hodně Američané (a jejich prodloužená ruka Brusel), a Izraelci, také částečně Číňané, předtím to byli samozřejmě hodně Sověti, kteří připravili některé své kádry pro čas Poté.

Havel dopadl vlastně z československých politiků, pomineme-li záhadnou nehodu Dubčeka (ach ty zvláštní nehody politiků!), asi nejhůř. Rakovina plic svědčí o jeho obrovském emocionálním přetížení a nevybití, a také velikém strachu, který v tom všem měl. Vše je ale jasnější, pokud se podíváme na politickou úlohu jeho rodu již třeba za nacistické okupace. Ostatní polistopadoví lídři, Klaus, Zeman, se paradoxně těší relativně dobrému zdraví, což bývá ostatně u těch sobečtějších a spolupracujících politiků záruka dožití se vysokého věku.

Jak se nyní nade vší pochybnost ukazuje, tzv. demokratické režimy mají s demokracií jen pramálo společného. Politici ve skutečnosti nezastupují občany, ale velké korporace a nejbohatší rodiny, ty, kteří určují z Davosu a Bilderbergu pravidla hry na nejbližší období. Politici jsou najímaní herci, které si tyto korporace najímají. Stává se to, i když ne až tak často, že někteří vůdci velkých korporací do předních rolí obsadí sami sebe. Povedlo se to jak Donaldu Trumpovi, tak také slováko-čechovi Andrejovi Babišovi.

(pokračování)