Moderní medicína má prvky náboženství, nejlépe to lze vidět na „posvátném očkování“

A Midwestern Doctor

Jakmile si lidé uvědomí problémy spojené s očkováním, nevyhnutelně je napadne jedna otázka: proč lékařská obec na očkování tak tvrdošíjně lpí – jako by šlo o nějakou ideologii či snad víru? Tento jev odráží tři souběžné faktory:

• Zaprvé, lidská společnost byla vždy definována soupeřícími skupinami, které se přetahovaly o postavení a bohatství, a teprve v poslední době si povolání lékaře vydobylo velkou prestiž a s tím související ohodnocení. To je mimo jiné důsledkem propracované mytologie, podle níž medicína zachránila lidstvo z temného věku chorob a umírání, a tudíž si zaslouží v sociální hierarchii vysokou pozici. Klíčovou součástí této mytologie je příběh o „očkování, díky němuž už nemusíme umírat na infekční nemoci“.

• Zadruhé, jak popisuje Dunning-Krugerův efekt², méně kompetentní jedinci výrazně přeceňují své schopnosti, protože jim chybí znalosti potřebné k rozpoznání jejich vlastní nekompetentnosti.

Při přípravě na lékařské povolání je třeba naučit se obrovské množství informací, takže ve většině případů jsou lékaři nuceni během svého vzdělávání používat zkratky, kdy znovu a znovu předpokládají, že pokud platí A, pak platí i B, aniž by přesně chápali, proč A vede k B, jak nejistá může být tato souvislost a v jakých situacích neplatí.

Stejně tak, když veřejnost (média) hodnotí lékařské informace, místo aby se snažila pochopit, jak se z A stává B, obvykle se spokojí s prohlášením odborníka (např. lékaře), že „A vždy vede k B“.

Jelikož A často ve skutečnosti nevede k B a lidé neradi přiznávají, že se mýlí (zejména pokud, jako v případě lékařů, bylo k dosažení jejich společenského postavení zapotřebí neuvěřitelné osobní investice), je typickou reakcí na nesrovnalosti hlasité popírání, a nikoli snaha kriticky porozumět dalším údajům.

Poznámka: Kognitivní disonance způsobená faktem, že vakcíny, které lékaři předepsali, jejich pacientům ublížily, také vede lékaře k tomu, že se psychicky angažují v odmítání důkazů o škodlivosti vakcín.³

• Zatřetí lze jen těžko popřít, že lidská společnost nemůže fungovat bez nějakého typu sjednocující víry či spirituality (a pokud taková není k dispozici, lidé si ji podvědomě aktivně hledají). V naší kultuře vznikla poněkud kuriózní situace, kdy bylo náboženství širokými vrstvami společnosti zavrženo a nahrazeno vědou (v přesvědčení, že takto vznikne spravedlivější a racionálnější společnost), ale tato základní potřeba celospolečenské víry nebyla nikdy řešena.

Z tohoto důvodu se věda postupně proměnila v náboženství společnosti, což vedlo k tomu, že byla prohlášena za objektivního arbitra pravdy. Ve skutečnosti však často bývá dogmatická a iracionální, protože se snaží etablovat svůj vlastní monopol na pravdu (což vedlo k tomu, že mnozí označují současnou společenskou roli vědy jako „scientismus“ – „vědismus“).

Povšimněte si, jak často při diskusi o vědě její zastánci používají náboženskou terminologii (např. „Věřím ve vědu“, „Věřím v očkování“, „Každý, kdo popírá klimatickou změnu, je zavrženíhodný a musí být umlčen.“).

Náboženství zvané medicína

V průběhu let mnozí pozorovali, jak se medicína, která si nárokuje vládu nad životem a smrtí, stává novým náboženským základem vědy. Dr. Robert S. Mendelsohn prohlásil: „Moderní medicína nemůže přežít bez naší víry, protože moderní medicína není ani umění, ani věda. Je to náboženství.“

Ve své knize Confessions of a Medical Heretic (Zpověď lékařského kacíře) z roku 1979 Mendelsohn tvrdil, že medicína je dogmatická instituce, která upřednostňuje autoritu a rituální praktiky před blahem pacientů.⁴

Mendelsohn zdůrazňoval, že lékaři nutkavě spěchají s předepisováním nových léků, ještě než jsou známy jejich vedlejší účinky, že mnoho rutinních postupů způsobuje více škody než užitku, že je nutkání medicíny „něco dělat“ založené spíš na víře než na racionalitě a že se lékařům, kteří tuto víru zpochybňují, dostává nálepky kacířů a exkomunikace – to vše jsme společně zažili o několik desetiletí později, během pandemie COVIDu-19.

K tomu Mendelsohn upozornil na několik specifických atributů, které si medicína vypůjčila od náboženství: lékaři nahradili kněží; bílé pláště nahradily kněžská roucha; nemocnice převzaly roli chrámů; zdravotní pojištění připomíná náboženské odpustky; medikamenty se staly náhradou za hostie; a vakcíny se staly svěcenou vodou, jejíž pomocí jsou křtěni noví věřící. Domnívám se, že poslední bod je nejdůležitější, protože:

• Studenti medicíny a zdravotníci musí být plně očkováni – tím se odfiltrují ti, kteří nesouhlasí s dogmatem, a ti, kteří se podřídí, pak nemají problém očkovat pacienty.

• Očkovací látky významně zvyšují pravděpodobnost chronických onemocnění (obvykle 3–10násobně), což vede k tomu, že se očkovaní lidé stávají celoživotními konzumenty medikamentů.

• Trauma z očkování přetváří nervový systém tak, že je méně propojený s okolím, díky čemuž je pak mnohem snazší vtáhnout jedince do dominantního materialistického paradigmatu.

Očkování, amen!

Aaron Siri nedávno vydal knihu Vaccines, Amen (Očkování, amen). To je výborná knížka a Siri v ní stejně jako Mendelsohn v 70. letech srovnává medicínu s náboženstvím a uvádí řadu příkladů, v nichž:

• Slova malého počtu (farmaceutickými společnostmi financovaných) důvěryhodných autorit jsou přijímána jako dogmatická pravda, kterou všichni kopírují – navzdory nedostatku důkazů nebo logické opory.

• Tzv. odborníci zastávají nelogické a zjevně nekonzistentní postoje, podle nichž jsou vakcíny bezpečné a účinné. Patrný je dvojí metr na důkazy. Pokud vědecké důkazy podporují tento názor, jsou akceptovány navzdory nižší kvalitě, zatímco srovnatelné či kvalitnější důkazy popisující opak jsou zavrhovány. Siriho fráze „očkování, amen“ zdůrazňuje tyto rozpory a vystihuje cenzuru vakcínových fanatiků vůči pochybujícím.

• Výzkum bezpečnosti vakcín je proložen přehršlí předpokladů, že jsou vakcíny zcela bezpečné, a zametá pod koberec problémy. Přesto je tento výzkum – který ve skutečnosti nikdy neprokázal bezpečnost vakcín (kvůli zmíněným předpokladům) – prezentován jako nezvratný důkaz, že očkování je bezpečné a účinné.

Poznámka: Tento přístup dobře ilustruje následující příhoda. Nedávno jsem korespondoval s jedním zaměstnancem CDC, který mi sdělil, že „četl návrh projektu na roky 2021–2022, v němž se diskutovalo o tom, jak byl u prvních dívek, které dostaly vakcínu proti HPV, zaznamenán v pozdějších letech vyšší výskyt rakoviny děložního čípku. Místo toho, aby učinili zřejmý závěr, že tento vývoj vyvrací hlavní [nikdy neprokázané] odůvodnění očkování proti HPV, pouze prohlásili: „víme, že vakcína funguje, takže za nárůstem onemocnění, kterému měla zabránit, musí být něco jiného.“

Absence důkazů není důkazem neexistence problému

Vzhledem k vysoké toxicitě vakcín skutečné studie nevyhnutelně ukazují významné poškození zdraví jejich příjemců. Strategie lékařské komunity proto spočívá v tom, že brání provádění studií srovnávajících očkované a neočkované osoby.

Proto jsou placebem kontrolované studie vakcín vehementně odmítány jako „neetické“ (nelze dětem přece dát placebo místo „život zachraňující“ vakcíny), přestože je mnohem neetičtější podávat každému dítěti vakcíny s neznámým profilem bezpečnost. Když však „etické“ studie prokazují, že poškození způsobená vakcínami jsou skutečná, jsou odmítány jako „nekontrolované“ a setkávají se s požadavky na „kontrolované studie“ (které jsou zakázány z „etických“ důvodů). Tato absurdita nemá konce:

• Když „nekontrolované“ datové soubory naznačují bezpečnost vakcín, nejsou zpochybňovány, nýbrž široce publikovány.

• Existují rozsáhlé datové soubory, které by mohly „eticky“ porovnat očkované a neočkované osoby, ale veřejnost k nim nemá přístup, a to i přes značné úsilí o jejich získání.

• Když se do takovýchto studií nezávisle pustí jednotlivci, studie jsou rychle staženy a výzkumníci se často stávají terčem útoků lékařských komisí.

• Nedávno se jeden lékař rozhodl, že provede studii porovnávající očkované a neočkované osoby, aby dokázal bezpečnost vakcín, a že výsledky zveřejní bez ohledu na to, jaké budou. Jakmile však data nezvratně prokázala, že vakcíny jsou nesmírně nebezpečné,⁶ odmítl studii zveřejnit a před skrytou kamerou se omluvně přiznal, že tak učinil pro svoji ochranu.⁷

• I mnoho dalších usvědčujících datových souborů je rutinně utajováno. Například jeden informátor z CDC přednesl svědectví, že CDC utajilo nashromážděná data, která dokazují, že vakcíny způsobují autismus,⁸ a když soudní příkaz nakonec donutil CDC zveřejnit data použitá ke sledování bezpečnosti vakcín proti COVIDu-19, ukázalo se, že toto očkování značně poškozuje zdraví a že minulé publikace těchto dat tento problém nezohlednily.

Nyní je situace taková, že nejlepší dostupné důkazy (retrospektivní srovnání zdravotního stavu očkovaných a neočkovaných dětí) ukazují významné škody způsobené vakcínami. Oficiálně se k nim však nepřihlíží, protože nepocházejí z randomizovaných kontrolovaných studií (takovouto studii, jak jsme si nastínili výše, nelze provést z důvodu její „neetičnosti“), místo aby byly brány jako znamení, že je třeba provést nějaký z vědeckého pohledu „lepší“ výzkum.

Triky výrobců očkovacích látek

Výše uvedené se týká bezpečnosti vakcín v dlouhodobém horizontu. Existuje nicméně jedna situace, v níž farmaceutické koncerny musejí zrealizovat placebem kontrolované testy vakcín, a to když míní uvést na trh nový produkt, jenž musí být schválen. Proběhnou tedy klinické studie jejich bezpečnosti, v jejichž rámci jsou pokusné subjekty monitorovány krátkodobě (už jen to brání odhalení té myriády nežádoucích vlivů na zdraví, které očkování má. Například v případě vakcíny proti hepatitidě B, kterou navíc dostávají novorozenci, byl zdravotní stav příjemců monitorován jen 4 až 5 dnů).¹³ Protože dvojitě zalepené, placebem kontrolované klinické studie nejsou nejlevnější a výrobci především chtějí svůj produkt prezentovat jako bezpečný, pomáhají si nejrůznějšími fintami. Například:

• „Placeba“ používaná v klinických studiích vakcín obvykle způsobují značné poškození zdraví, není to žádný neškodný fyziologický roztok. Takto se daří zakrýt škodlivost vakcíny, protože poškození pozorovaná v klinických studiích jsou „rovnocenná placebu“. Například zvažte tyto údaje z klinické studie vakcíny proti HPV¹⁴ (která používala škodlivé hliníkové adjuvans jako „placebo“, aby zakryla, že u 2,3 % účastníků studie se vyvinulo autoimunitní onemocnění, které jim změnilo život výrazně k horšímu):

Stejně tak v počátečních studiích Gardasilu zemřelo z 21 458 subjektů 10 osob, jimž byla podána vakcína, a 7 osob, kterým bylo podáno „placebo“¹⁵, z toho 7 při dopravních nehodách¹⁶ (které může vyvolat POTS – častý vedlejší účinek Gardasilu – tím, že způsobuje náhlé ztráty vědomí, jež za volantem s vysokou pravděpodobností mohou skončit fatálně).

Takže navzdory tomu, že úmrtnost u Gardasilu (8,5 na 10 000) a úmrtnost u placeba (7,2 na 10 000) byla téměř dvojnásobná oproti běžné úmrtnosti dívek a mladých žen (4,37 na 10 000), FDA se tím stejně jako v případě bezprecedentního nárůstu autoimunitních onemocnění nijak nezabývala, protože rozdíl mezi vakcínou proti HPV a „placebem“ byl minimální.

• Ještě pozoruhodnější je, že (jak popsal Siri), testy většiny vakcín použily jako „placebo“ jinou vakcínu (často vakcínu proti úplně jiné nemoci), což opět umožňuje zamaskovat všechna poškození. Stejně tak v mnoha případech, když se podíváte na jednotlivé po sobě jdoucí vakcínové studie, zjistíte, že úplně první vakcína v pyramidovém schématu nebyla nikdy testována proti placebu, ale byla automaticky považována za „bezpečnou“.

• V mnoha případech přestávají být studie zaslepené. To se odehrálo i při testování vakcín proti covidu.

• V klinických studiích je téměř nemožné hlásit nežádoucí projevy, které nepatří mezi „očekávané účinky“ sledované v rámci studie (obvykle se jedná o méně závažné nežádoucí účinky, jako je horečka nebo únava).

• Farmaceutické společnosti mají od FDA povolení překlasifikovat vzniklé újmy tak, aby vypadaly méně závažně (např. účastníci klinických studií COVID vakcín svědčili, že rakovina byla překlasifikována na „zvětšení lymfatických uzlin“ a trvalé zdravotní postižení bylo překlasifikováno na „funkční bolesti břicha”).

Produkt, na nějž se vztahuje zvláštní ochrana

Vakcíny jsou jediný spotřební produkt, pro nějž platí, že:

• Je vám nucen „pro vaše vlastní dobro“.

• Nesmíte nahlížet do bezpečnostních údajů a místo toho musíte důvěřovat „odborníkům“, kteří je vyhodnocují.

• Nemůžete žalovat výrobce, pokud vám vadný produkt způsobí vážnou újmu.

Pokud se nad tím zamyslíte, je to naprosto absurdní a možné to je pouze díky náboženské víře v očkování a tomu, že regulační orgány pro léčivé přípravky naprosto selhaly ve své základní povinnosti, jíž je chránit veřejnost.

Zdroj (kráceno)