Nejstarší antioxidant melatonin zachraňuje při infarktu, mitochondrie bez něj nepřežijí (1/2)
dr. Joseph Mercola
Základem tohoto článku je interview s předením světovým odborníkem na melatonin Russelem Reiterem, Ph.D., a věnuji se v něm biologickým aktivitám a zdravotní prospěšnosti této důležité molekuly. Dr. Reiter jakožto autor cca 1 600 vědeckých prací a držitel tří čestných doktorátů medicíny1 publikoval více studií zaměřených na melatonin než kdokoli jiný, přinejmenším z lidí, kteří jsou dosud naživu.
Melatonin 101
Melatonin je jedna z nejdůležitějších antioxidačních molekul a rozhodně ta nejstarší, neboť je součástí živých organismů už více než tři miliardy let. Nachází se v prokaryotách (bakteriích) a dokonce i v rostlinách. V lidském těle nejen vykazuje přímé antioxidační účinky, ale též stimuluje syntézu glutathionu a jiných důležitých antioxidantů, jako je superoxid-dismutáza a kataláza. Reiter vypráví:
„Melatonin je tu odedávna… a jeho funkce se vyvíjejí. Během své evoluce trvající tři miliardy let se naučil úspěšně spolupracovat s jinými molekulami. Jedna z nich je glutathion… ale antioxidační aktivita melatoninu je nesmírně různorodá.
Je to velmi dobrý „požírač“ volných radikálů. Jsou i jiné takové vychytávače, např. vitamin C, vitamin E atd., ale melatonin nad nimi vyniká. Nadto však ještě stimuluje antioxidační enzymy, zejména v mitochondriích – to jsou ty malé organely v buňkách, které generují hromadu volných radikálů.
Je tedy důležité mít na mitochondriální úrovni nějaký dobrý antioxidant a melatonin se v mitochondriích vyskytuje, ba dokonce ho samy vyrábějí. Melatonin požírá vznikající volné radikály, ale také stimuluje cosi, co se jmenuje sirtuin-3. To je látka, která aktivuje neboli deacetyluje superoxid-dismutázu (SOD), což je velmi důležitý antioxidační enzym.
Takže melatonin odstraňuje volné radikály a předchází degeneraci mitochondrií – to je velmi důležité, protože v buňce jsou mitochondrie středem dění. Jinými slovy, existují nepopiratelné důkazy, že stárnutí buněk, jejich senescence, je spojena s molekulárními poškozeními na úrovni mitochondrií a zdá se, že melatonin mitochondrie před těmito škodami efektivně chrání.“
Melatonin zvyšuje tvorbu [endogenního, tzn. tělu vlastního antioxidantu] glutathionu prostřednictvím genomického působení na enzym, jenž reguluje syntézu gama glutamylcystein syntázy, enzymu, jenž určuje množství syntetizovaného glutathionu. Melatonin ten enzym aktivuje.
Nejvyšší koncentrace glutathionu najdeme v buňkách, ačkoli nějaký se vyskytuje i v mezibuněčném prostoru a v mitochondriích. Naproti tomu nejvíce melatoninu, 95 %, se v organismu koncentruje v mitochondriích.
Jeho antioxidační působení je různorodé – krom výše popsaných účinků melatonin také předchází tvorbě volných radikálů tím, že zvyšuje efektivitu elektronového transportního řetězce; k molekulám kyslíku prosakuje méně elektronů, a tak se tvoří méně superoxidových antiradikálů.
Jak vzniká v mitochondriích melatonin
Mitochondriální tvorba melatoninu je jeden z důvodů, proč je tak důležité chodit na slunce. Většina lidí ví, že když vystavují nechráněnou pokožku slunečním paprskům, vzniká jim v těle vitamin D, za což vděčíme UVB záření. Jen málo lidí však tuší, že jim záření blízké části infračerveného spektra spouští v mitochondriích tvorbu melatoninu. Reiter vysvětluje:
„Blízké infrazáření poměrně snadno proniká kůží a podkožními tkáněmi. Jedna každá z těch buněk obsahuje mitochondrie a zdá se, že toto záření vyvolává tvorbu melatoninu. To je důležité, protože melatonin uvnitř mitochondrií potřebujeme při mnoha stresujících situacích.
Není to úplně prokázané, ale vypadá to, že ve stresu mohou všechny buňky zvýšit svoji schopnost tvořit melatonin, protože jim to velice pomáhá. Za stresujících podmínek obvykle vznikají volné radikály. U rostlin to tak rozhodně funguje.
Jinak řečeno, když na rostliny působí sucho, horko, chlad, toxické těžké kovy, v první řadě si začnou vytvářet více melatoninu, protože při všech těchto situacích vznikají volné radikály. A my předpokládáme, třebaže to zatím není nade vši pochybnost prokázané, že to tak funguje i v buňkách živočichů včetně člověka.“
Určit konkrétní vlnové délky, při nichž se spouští tvorba melatoninu, může být ošidné, ale všeobecně platí, že to rozmezí odpovídá 800 – 1 000 nanometrů (nm). Toto záření už není viditelné a disponuje schopností pronikat do tkání. Viditelné vlnové délky do kůže nepronikají, a tudíž nemohou stimulovat mitochondrie.
Kdykoli však vystavíte svoji kůži slunečním paprskům, můžete si být jisti, že dostáváte ty pravé vlnové délky, které vám v mitochondriích generují melatonin. A naopak – když jste uvnitř v místnosti pod umělým osvětlením, můžete si být jisti, že na vás žádné takové vlnové délky nepůsobí. To proto, že většina okenních skel tepelně izoluje, a tak odfiltrovává velký díl blízkého infračerveného záření; ani když budete sedět u okna, moc vám to nepomůže.
Abych kompenzoval čas strávený uvnitř v budově, mám v kanceláři 250wattovou žárovku, která svítí blízkým infračerveným zářením, od firmy SaunaSpace. Když jsem v kanceláři do půl těla, tak si ji zapínám. Vzhledem k tomu, že většina lidí tráví velkou část dne někde v budově nebo v dopravním prostředku, je nedostatek mitochondriálního melatoninu nejspíš velice rozšířený. A protože většina lidí ani dost nespí, mají pravděpodobně i deficit melatoninu tvořeného v šišince v reakci na tmu.
Dva typy melatoninu
Jak už asi tušíte, melatoninu máte v organismu dva typy: jeden se vám tvoří v šišince a proniká do krve a druhý vzniká v mitochondriích.
Je důležité vědět, že melatonin v mitochondriích zůstává tam, kde vznikl. Do krve se nedostává. Tudíž pobytem na sluníčku si hladinu melatoninu v krvi nezvednete. Přesto je však pobyt venku kolem solárního poledne, kdy slunce svítí nejintenzivněji, pro tvorbu melatoninu v šišince užitečný – nepřímo pomáhá šišince tvořit melatonin v noci.
Vaše hladina melatoninu v krvi odráží jen jeho tvorbu v šišince, případně užívání suplementu. Na druhou stranu melatonin vytvořený v šišince (nebo zkonzumovaný v doplňku) neproniká do mitochondrií, a proto je tak důležité pobývat na slunci. Reiter vysvětluje:
„Když zvířeti nebo člověku chirurgicky odstraníte šišinku, hladina melatoninu v krvi mu klesne skoro na nulu. Ne na úplnou nulu – myslím, že při produkci melatoninu v mitochondriích ostatních buněk ho troška prosakuje do krve, a tak v krvi zjistíte stopové množství – ale nestačí to k udržení cirkadiánního rytmu. O ten přijdete.
Tvorba melatoninu v šišince je silně rytmická a odvíjí se od střídání světla a tmy. S melatoninem v mitochondriích je to jinak. Ten se netvoří cyklicky a nemá na něj vliv okolní světlo a tma.
Hladina melatoninu v krvi se tedy odvíjí od jeho tvorby v šišince a tento rytmus je velmi důležitý pro nastavení cirkadiánního rytmu. Funkce melatoninu ze šišinky je úplně jiná než jeho funkce v mitochondriích. Melatonin v krvi určuje rytmus. Samozřejmě i on do určité míry odchytává volné radikály, ale na té pravé likvidaci volných radikálů se podílí mitochondriální melatonin.“
Ústně užívaný melatonin neutralizuje volné radikály
Při ústním užívání melatoninového doplňku je situace ještě trochu jiná – ten se totiž může dostávat do buněk a mitochondrií. Já jsem se v tom původně mýlil, ale Reiter uvedl vše na pravou míru:
„Když užíváte melatonin, může vám pronikat do buněk a tam do mitochondrií. A to je také velmi důležité… jak stárnete, množství mitochondriálního melatoninu se snižuje. Pokud ho ale užíváte, dělá to, co je jeho úkolem – neutralizuje volné radikály a chrání fungování mitochondrií.“
Melatonin při rekonvalescenci po infarktu a mrtvici
Víme-li, jak melatonin funguje v mitochondriích a jak typickým znakem většiny chronických onemocnění je dysfunkce těchto organel, dává nám smysl, že melatonin pomáhá při řadě chronických chorob včetně těch nejobvyklejších – při onemocněních srdce a rakovině.
Jak vysvětlil Reiter, při srdečních a mozkových příhodách srdce a mozek nejvíce ničí dočasné přerušení přívodu krve, a tím pádem kyslíku. Bez kyslíku postižené tkáně rapidně odumírají.
Maximální poškození však nastává v okamžiku, kdy se céva opět zprovozní a do buněk trpících nedostatkem okysličení začne znovu proudit kyslík. V té chvíli se začnou tvořit hromady volných radikálů.
„Existuje velké množství studií, z nichž některé jsou založeny na datech o lidských pacientech, jež popisují, že když těsně po uměle navozeném infarktu u zvířat nebo po náhodném infarktu u lidí ihned podáte melatonin, můžete snížit míru poškození srdeční tkáně,“ líčí Reiter.
„Na Kanárských ostrovech působí jeden velmi slavný kardiolog, profesor Dominguez-Rodriguez. Já jsem s ním pracoval. Asi před třemi lety jsme publikovali studii; těsně po znovuotevření ucpané tepny jsme přímo do srdce zaváděli melatonin. To snižovalo poškození srdečního svalu zhruba o 40 %.
Další věc, co se děje při infarktu – srdeční buňky neregenerují. Jakmile přijdete o srdeční buňku, už nezregeneruje… a nahradí ji fibrózní (vláknitá) tkáň. Fibrózní tkáň se samozřejmě nestahuje, takže vás postihne srdeční selhání.
Právě jsme publikovali studii, zase s tím samým kardiologem, která ukazuje, že lidé, kteří trpí [chronickým] srdečním selháním kvůli poškozenému srdci přežívají lépe a déle, když pravidelně dostávají melatonin. Je to malá studie… ale myslím, že by to bylo zajímavé pole na prozkoumání.“
-pokračování-
