Obecný mechanismus parapsychických schopností
(Článek již vyšel na webu Osud.cz)
Dewey B. Larson byl americký inženýr a autor teorie recipročních systémů, která detailně objasňuje veškeré fyzické jevy, ať na subatomární úrovni nebo na úrovni shluků galaxií. Na základě této své „teorie všeho“ popsal i obecný mechanismus, díky němuž mohou fungovat paranormální jevy.
převzato ze Stillness in the Storm
V desáté epizodě pořadu Cosmic Disclosure s Corey Goodem a Davidem Wilcockem se hodně mluví o šišince a o metodách, které se v rámci tajného kosmického programu využívaly k pěstování latentních paranormálních schopností. Ty metody byly podle všeho hodně podobné těm ze Star Wars a jejich základem bylo čištění mysli a dokonalá vizualizace.
Na základě poznatků získaných zkoumáním elektromagnetického pole těla (známého také jako aura) a jeho účinků na hmotu můžeme říct, že tento proces v zásadě spočívá v naladění se na elektromagnetické frekvence Země. Po úspěšném završení procesu se praktikující může napojovat na kosmické energie za různými účely, k nimž patří léčení, prekognice, telepatie, dálkové pozorování, telekineze a dokonce i bilokace.
Mechanismy skryté v lidském těle, jež jsou za tyto schopnosti zodpovědné a které lze aktivovat určitými mentálními a emočními technikami, věda teprve začíná chápat. Jedno vysvětlení nabízí teorie recipročních systémů Deweye Larsona, podle níž mentální procesy probíhají v Kosmickém sektoru časoprostoru. Zde je výňatek z článku:
Mechaniku schopností psí (paranormálních schopností) vyčerpávajícím způsobem zkoumali Dan Winter, Dewey B. Larson a Thomas Campbell. Došli k následujícím závěrům:
Mechanismus paranormálních schopností
Abychom porozuměli tomu, jak funguje psí, musíme nejprve pochopit vztah našeho těla a mysli k našemu duchovnímu aspektu. Budeme zkoumat tři fáze manifestace reality, jak je popisuje Teorie recipročních systémů Deweye B. Larsona: Hmotný sektor – tělo (časoprostor pod úrovní rychlosti světla), Kosmický sektor – mysl (časoprostor nad úrovní rychlosti světla) a Metafyzický sektor – duch (mimo časoprostor, Dewey tuto oblast označuje jako Sektor 3 nebo Kontrolní sektor).
Náš živý organismus se skládá ze tří aspektů působících v každé z oblastí. Když se život vyvíjí a stává se organizovanějším, expanduje v každém sektoru, přičemž Sektor 3 získává větší kontrolu nad sektory 1 a 2. Naše tělo je náš hmotný aspekt a funguje jako hranice pro činnost mysli.
Hmotný sektor působí ve třech rozměrech prostoru a jednom rozměru času, což vnímáme jako konstantní tok času. Kosmický sektor působí ve třech rozměrech času a jednom rozměru prostoru, což v mysli vnímáme jako vzpomínky, denní snění, intuici a představivost; k tomu všemu máme přístup z fixní fyzické pozice. Můžeme si představit cokoli v minulosti, přítomnosti a případné budoucnosti, aniž bychom museli své tělo nějak přemístit. Jedná se tedy o pohyb v čase spojený se statickým fyzickým umístěním v prostoru.
Kontrolní sektor (duch) operuje mimo časoprostor a funguje jako řídící mechanismus a kanál vědomí, které působí na oblasti času a prostoru; to je známo jako kvantový hologram, Vyšší já, nebo matrice reality. V tomto sektoru existuje kód či vzor (blueprint) našeho bytí v celistvosti – je to řídící síla, jež působí z oblasti za hranicí těla i mysli. Spolu s tím, jak se tělo a mysl stávají organizovanějšími, prochází naše vědomí pozvolným vzestupem: nejprve prostřednictvím Hmotného sektoru (instinktivní inteligence), poté prostřednictvím Kosmického sektoru (inteligence mysli) a konečně prostřednictvím Kontrolního sektoru (morálka – vědomí sjednocenosti veškerého života a vědomí = JEDNOty).
Reakční řetězec
Teď, když jsme rozebrali tři aspekty, v jejichž rámci funguje živoucí lidský organismus, se můžeme věnovat řetězci, po němž putují data z hmotného sektoru do kosmického a dále do kontrolního a zase zpět.
Když naše tělo zaznamená nějaký stimul, mysl ho přijme a zpracuje, což se děje na základě reflektivity systému tělesných orgánů. Například si spálíme ruku, protože jsme ji měli příliš blízko u zdroje tepla: tato data se nahrají do naší nervové soustavy ve formě elektrických signálů a skrz páteř vystoupí k mozku. Hrubá data se prostřednictvím nervové činnosti v mozku sestaví v holografické digitální ztvárnění, pak se na základě neurochemické indukce přesunou do šišinky. Tento proces probíhá v Hmotném sektoru, v časoprostoru: k tomu, aby se data dostala prostorem až do šišinky, je zapotřebí čas. Pak díky elektrochemickým procesům posun dat akceleruje nad rychlost světla (to vnímáme jako vědomí fyzických pocitů) do oblasti mysli, do Kosmického sektoru.
V Kosmickém sektoru se nachází naše časoprostorové tělo, kde se fyzické pocity projevují pomocí spontánních procesů. Pocit pálení se zpracuje ve formě mentálních obrazů a zařadí podle toho, jaké asociace mu naše mysl přiřadí, tedy na základě našich subjektivních zkušeností. Výsledná kvalita obrazu či myšlenkové formy popálené ruky určuje úroveň vlivu Kontrolního sektoru, kterou vnímáme jako léčení. Čím lépe jsme schopni zařadit událost do kontextu našeho celkového bytí, tím pozitivněji se to odrazí na výsledném léčení. V tom se skrývá magie záměrného sebeléčení.
Paranormální schopnosti vycházející z Kontrolního sektoru se projevují jakožto důsledek reflektivity spojené s našimi mentálními obrazy či myšlenkovými formami. Čím podobnější myšlenkové formy, tím větší schopnost transmise. Rezonují-li dvě myšlenkové formy dostatečně, prostoupí se vzájemně daty a informacemi, které obsahují a které už jsou přítomny v Sektoru 3 neboli v Kontrolním sektoru. Obě myšlenkové formy začnou odrážet to, co je v holografické realitě (Sektor 3) a fungují jako anténa, jako přijímač dat z Kontrolního sektoru. Protože se Kontrolní sektor nachází mimo čas a prostor, může z něj mysl přijímat informace okamžitě a nezávisle na fyzickém zdroji, který si běžně spojujeme s příjmem dat, tzn. na smyslových podnětech.
Paranormální schopnosti se nadto projevují jako důsledek synchronizace. Jelikož je materiál našich myslí jednotný napříč VŠEMI myšlenkovými aktivitami či impulsy, mohou k sobě dvě mysli díky rezonujícím vlastnostem Mysli samotné vzájemně vysílat a přijímat data. Mysli jsou vytvořeny z toho samého materiálu. Laicky vyjádřeno, mentální aktivita je schopná přenosu, protože všechny mysli lze naladit na mysli jiné, a tím pádem je i ovlivňovat. Takto lze chápat termín „synchronizace“.
Zamysleme se teď nad schopností lidského hlasu rozbít vinnou sklenku, což nám odhalí, jak vlastně synchronizace funguje. Sklenice na víno má jistou rezonanční frekvenci, která závisí na materiálu, z něhož je vyrobena, a na jejích geometrických vlastnostech (na jejím tvaru). Když zpěvák zazpívá tón, který odpovídá rezonanční frekvenci sklenice, začne sklo vibrovat. To proto, že na ně působí vlny o frekvenci odpovídající jeho rezonančnímu rázu. Teď zpěvák zpívá hlasitěji, což znamená vyšší energii v podobě zvýšené amplitudy vokalizované frekvence, přijímané sklem. Nakonec se sklo rozbíjí, jelikož množství přijaté energie vyvolá ve skle tak silné vibrace, že jeho krystalická struktura ztrácí stabilitu; sklo se chvěje tak, až se tříští na kusy.
Příklad najdeme třeba v tomto videu:
Jak je zřejmé, nemusíte být operní zpěváci, aby se vám takový kousek podařil. Stačí „zpívat“ hodně nahlas a držet tón.
Telepatie je důsledkem vzájemného působení dvou „sklenic“ (myslí), které spolu přijdou do kontaktu v Kosmickém sektoru. Když se například dva lidé nacházejí ve vzájemné blízkosti, jejich elektromagnetická pole se začínají synchronizovat. Díky vzájemné interakci (rozhovoru, fyzické blízkosti atp.) se jejich mysli navíc začnou „pohybovat společně“. Když víme, co druhý člověk řekne, ještě než k tomu opravdu dojde, je to proto, že mají [jeho] mentální myšlenkové formy v Kosmickém sektoru rezonující tvar a formu, a proto se informace, které každá myšlenka obsahuje, snadno přenášejí. Je to stejné jako s energií, kterou vysílá zpěvák prostřednictvím svého hlasu a sklo ji díky své odpovídající rezonanční frekvenci přijímá.
Prekognice spočívá jednoduše v tom, že fyzické tělo přijímá data z Kosmického sektoru mysli díky vzájemné podobnosti myšlenky či nápadu, který takto přichází. Protože mysl pracuje ve třech rozměrech času, přijímáme do nevědomí pregoknitivní data v časoprostorovém bodě, jenž předchází okamžiku, kdy danou zkušenost skutečně prožijeme. Heartmath Institute provedl jeden experiment, kdy byly dobrovolníkům na obrazovku v 10sekundových intervalech promítány různé snímky, které vyvolávaly určité emoční a hlavně fyziologické, tzn. objektivně změřitelné reakce, hlavně změnu tepu. Ukázalo se, že se fyziologická reakce projevovala až 6 sekund předtím, než se na obrazovce octl konkrétní obrázek.
V kontextu zde popsaného modelu mysl, jež se nachází v Kosmickém sektoru, přijala data díky rezonanci mentální myšlenkové formy přítomné v mysli a události ve fyzickém těle, což mezi oběma podobnými systémy spustilo fraktálovou kaskádu dat. Mentální zpodobnění fyzické zkušenosti už v Kosmickém sektoru existovalo a tělo je přijalo v podobě prekognitivních fyziologických reakcí.“ (konec výňatku)
Z toho vyplývá, že dokážeme-li si z mysli odfiltrovat vytrvalé brebentění myšlenek, dojde k zásadní změně emocionálního projevu. Efekt bude biochemický a elektromagnetický; aura obklopující tělo změní svoji konfiguraci takovým způsobem, že bude umožněno spojení se zemí. Naše planeta je elektromagneticky spojena se Sluncem, což dokazuje mj. Schumannova rezonance, a Slunce je spojeno s galaxií prostřednictvím elektromagnetických vln, které proplouvají naší sluneční soustavou.
Jinými slovy, naše těla jsou doslovně spojena s vesmírem, kde se mohou na tyto energie přímo napojit – za podmínky, že k tomu byla mysl řádně vycvičena. Když je „proces ladění“ dokončen, může se praktikující zaměřit na konkrétní vizuální obrazy, které mu pomohou řídit energii za různými účely.
Při tzv. „magických rituálech“ jsou tyto principy klíčové. Bez nich by nebylo možné přivodit manifestaci záměru v realitě. Role mysli zde spočívá v tom, že si vypracujeme jasný obraz zamýšleného cíle, který pak aktivujeme emocionálními procesy. Jde o to, udržet tento obraz co nejjasnější a nejstabilnější. Velmi důležitou roli hraje vůle. Mentální disciplína je páteří veškerých magických postupů a aktivního využívání síly psí.
To také vysvětluje, proč kabala investuje tolik energie do tvorby chaotických a traumatických sociálních systémů. Stav, kdy je vědomí naplněné strachem, doslova ničí spojení těla a země, což brání správnému fungování jakýchkoli paranormálních schopností. Je nutné vyhrazovat si čas na vnitřní práci spočívající v tom, že se „vydáme do nitra“ a rozjímáme o svých zkušenostech, zejména o těch, které považujeme za špatné. Přitom se transmutují negativní emoce, jež jsou s nimi spojeny – podmínkou je jen následovat pravdu, kamkoli nás povede.
Z tohoto důvodu je tak důležité odpuštění a to, co Goode popisuje slovy „zvyšování vibrací“, díky němuž nakonec získáme schopnosti související se „vzestupem“. Veškeré zkušenosti, které se nám nepodaří řádně zakotvit v holistické struktuře smyslu věcí (a tudíž chápeme jen jejich všední implikace, ale jejich duchovní smysl nám uniká), brání projevení schopností psí (paranormálních schopností).
Ještě závěrečná poznámka: energie, která proudí do naší sluneční soustavy, činí proces „naladění“ na vesmír mnohem jednodušším. Negativní emoce a podněty, které je vyvolávají, jsou svou povahou čistě osobní. To, zda je pro nás nějaká zkušenost negativní, nebo ne, je určeno tím, co pro nás taková zkušenost znamená. Když zaznamenáme nějakou negativní zkušenost, můžeme z ní načerpat sílu tím, že se odvážně pokusíme jí porozumět a změnit ji ve zkušenost pozitivní. Nakonec budeme schopni transmutovat takové množství významů, že se u nás začnou samy od sebe projevovat schopnosti psí.
Tuto techniku emocionální transmutace provozuji už několik let a mohu potvrdit, že se u mě projevuje stále víc schopností psí. Někdy jsou data, která přijímám, tak jasná, že vidím události několik hodin nebo dokonce dnů předtím, než se stanou. A to je jen jeden důkaz toho, jakou sílu nám dodává vnitřní práce.
Zdroj
