Původ pozemského života podle Dolores Cannon

(tento článek již jednou v minulosti vyšel na OSUD.cz)

z knihy The Three Waves of Volunteers and the New Earth („Tři vlny dobrovolníků a Nová Země)

Abychom plně pochopili tuto teorii (a „chybějící kousek“), kterou zde hodlám přednést, je nezbytné vrátit se zpět k „zasetí“ lidské rasy.

Jak začal život na Zemi

Máme-li porozumět tomu, proč v této době přišly tyto tři vlny dobrovolníků, musíme se vrátit na začátek – k počátku života na našem světě. Vím, že jsou tyto informace kontroverzní, ale mám pocit, že když ke mně znovu a znovu přicházejí ty samé informace při tisících regresí, nemůžeme je ignorovat.

Před eóny na Zemi žádný život neexistoval. Bylo tu mnoho sopek a atmosféra byla plná čpavku. Aby zde mohl začít život, musela být planeta změněna. Při svém výzkumu jsem zjistila, že existují Rady, které stanovují pravidla a směrnice pro vytváření života ve vesmíru. Jsou Rady dohlížející na sluneční soustavu, Rady dohlížející na galaxii a Rady dohlížející na celý vesmír. Je to velmi pečlivě uspořádaný systém. Tyto vyšší bytosti putují po vesmíru a vyhledávají v něm planety, které jsou vhodné pro život. Když prý planeta dosáhne stavu, kdy je schopna udržet život, je to v její historii velmi významný okamžik. Pak dostane „koncesi k provozování života“.

Poté obdrží různé skupiny ET či vyšších bytostí pověření k tomu, aby se na tuto planetu vydali a založili na ní život. Těmto bytostem se říká Archaičtí nebo Pradávní. Toto dělají od počátku časů. To však neodstraňuje Boha ze scény – ten je víceméně celou tou scénou. Ty bytosti na planetu nejprve přinášejí jednobuněčné organismy, aby se dělily a vytvářely mnohobuněčné organismy. Na podmínkách na konkrétní planetě pak záleží, jaké organismy se na ní zformují. Poté, co takto osejí planetu, se na ni čas od času v průběhu eónů vracejí, aby setbu zkontrolovali. Často buňky nepřežijí a oni zjistí, že planeta je opět bez života. Tyto bytosti mi řekly: „Nemáte představu, jak křehký je život.“

Takže kdysi dávno provedli totéž na Zemi a po nějaké době se začaly utvářet rostliny, protože než necháte vzniknout zvířata, musíte mít nejdřív rostliny. Když se začal život rozvíjet, pravidelně se vraceli, aby na něj dohlédli a pečovali o něj. Vytvořili oceány a vyčistili vzduch, aby se mohly vyvinout rozličné formy života. Nakonec začaly tyto vyšší bytosti tvořit inteligentní bytost. To se stalo na každé planetě; takto se vytváří život.

Ve svých knihách jsem tyto bytosti označovala jako „opatrovatele zahrady“, protože my jsme ta zahrada; my jsme jejich děti. Aby tedy mohli vytvořit inteligentní bytost, museli vzít zvíře s dost velkým mozkem, aby měla nová bytost dostatečnou kapacitu k učení, a také s rukama, aby mohla vytvářet nástroje. Proto vybrali lidoopa. Někteří lidé s tím nesouhlasí, ale pravda je taková, že jsme z 98% geneticky kompatibilní. Můžete dát lidoopovi svoji krev a on bude žít – takhle blízko si z genetického hlediska jsme. Ale i tak vyžadovalo vytvoření člověka genové manipulace a začlenění dalších buněk a genů přinesených z celého vesmíru. Řekli mi, že ten chybějící článek nikdy nenajdeme; neexistuje totiž. Naše evoluce přeskočila celé generace. Nedošlo k ní náhodou.

Kdykoli je později zapotřebí dát něco lidstvu, tyto bytosti přijdou, žijí zde s lidmi a poskytnou jim, co potřebují. Každá kultura na světě má své legendy o „přinašečích kultury“. Indiáni mají kukuřičnou ženu, která je naučila pěstitelství. Existují legendy o bytostech, které nás naučily používat oheň a rozvíjet zemědělství. Ve všech legendách světa přicházejí tyto bytosti z nebes nebo připlouvají přes moře. Toto byli učitelé a mohli žít tak dlouho, jak chtěli. Oni jsou ti, kdo k nám sestupovali jako bozi a bohyně z legend. Děje se to doposud, ale už nemohou žít mezi námi – bylo by to moc nápadné. Takže teď, když nám chtějí poskytnout nové myšlenky a urychlit náš vývoj, umístí je do atmosféry. Kdo tu myšlenku zachytí, ten dotyčnou věc „vynalezne“. Nestarají se o to, kdo je tím vynálezcem, pokud je dodržen harmonogram. Všichni známe příběhy o různých lidech pracujících v té samé době na tom samém vynálezu. Jedním příkladem je volná energie, o které slýchám na svých cestách; mnoho lidí na celém světě na ní prý pracuje.

Ztracená zahrada Eden

Když byla na Zemi stvořena inteligentní bytost, rozhodla se Rada, že nám dá svobodnou vůli a bude sledovat, co si s ní počneme. Existují i planety, kde svobodná vůle není. Směrnice o nevměšování se ze Star Treku je velmi, velmi reálná. Je to součást směrnic Rady: nemohou se vměšovat do vývoje inteligentních druhů. Mohou pomáhat tím, že nás budou učit a předávat nám znalosti, ale nesmějí zasahovat.

Ptala jsem se, zda nelze považovat za vměšování, když přišli a dali nám vždy další věc, kterou jsme ke svému vývoji potřebovali (oheň, informace o pěstování plodin atd.)? Řekli: „Ne, je to dar, který vám jednou dáváme, abychom vám pomohli v dalším stadiu vašeho vývoje. To, co s tím uděláte, už je vaše svobodná vůle.“ Mnohokrát jsme vzali jejich dar a použili ho k něčemu negativnímu či destruktivnímu, což nebylo jejich záměrem. Řekla jsem: „Nemohli jste se tedy vrátit a říct jim, že to nepoužívají správným způsobem?“ Odpověděli: „Ne, tohle by bylo vměšování. My vám to dáváme. Co si s tím počnete, je vaše svobodná vůle. My můžeme jen přihlížet a potřásat hlavami v údivu nad složitostmi lidské povahy, ale nemůžeme zasáhnout.“ Jedinou výjimkou z tohoto pravidla by bylo, kdybychom dosáhli takového stavu vývoje, že bychom mohli zničit svět. To nesmí být dovoleno, protože by se to odrazilo napříč galaxiemi, narušilo by to příliš mnoho planet a dokonce i život v jiných dimenzích.

Člověk by si nemyslel, že by mohlo mít dění na nějaké malé planetě, záměrně izolované v této části naší sluneční soustavy, takový dopad. Ale oni řekli, že důsledky by byly extrémně dalekosáhlé a devastující. Předpokládalo se, že budeme dokonalý druh, že nikdy neonemocníme a že budeme žít tak dlouho tak dlouho, jak budeme chtít. Země měla být jako zahrada Eden, dokonalé místo, ale stalo se něco neočekávaného, co změnilo celý plán.

Když se život začínal pěkně rozvíjet, zasáhl Zemi meteorit a přinesl bakterie, které způsobily nemoci. To bylo poprvé, co se na Zemi objevila nemoc. Když k tomu došlo, vrátily se bytosti dohlížející na evoluci Země zpět k Radě. Ptaly se, co mají dělat, když se teď jejich dokonalý experiment takto pokazil. Zavládl velký smutek. Otázkou bylo, zda všechno zničit a začít znovu, nebo zda nechat život, aby pokračoval v existenci a rozvíjel se. Rada se rozhodla pro pokračování a další vývoj, protože už bylo investováno tolik snahy. Dovolili to, ačkoli věděli, že kvůli těm nemocem nebude život na Zemi nikdy tak dokonalý, jak bylo původně naplánováno.

Tyto vyšší bytosti nadále z dálky pozorovaly naši evoluci, ale v roce 1945 se stalo něco, co opravdu upoutalo jejich pozornost: výbuch atomové bomby na konci 2. světové války. Nepředpokládalo se, že budeme mít v této fázi našeho vývoje k dispozici sílu atomu. Věděli, že bychom ji nebyli schopni ovládat, že bychom ji používali k ničení.

Když nám měla být v pravý čas představena atomová energie, mělo to být s tím cílem, abychom ji používali k dobrým účelům. Řekla jsem, že ji používáme k dobrým účelům, k výrobě elektřiny a tak. Vysvětlili mi, že protože byla atomová energie nejprve vytvořena jako zbraň, vždycky si s sebou ponese negativní auru a nikdy pro nás nebude mít tak velký přínos, jak bylo zamýšleno.

Právě jsme měli za sebou hrozivou druhou světovou válku, takže věděli, že nebudeme nikdy schopni kontrolovat něco tak mocného, jako je atomová energie. Taková je prostě lidská povaha a oni se extrémně obávali, že by to mohlo vést k ničení. Během vývoje atomové bomby vědci vlastně nevěděli, s čím to vlastně experimentují. Byl to neznámý živel. Bylo jim sděleno, že by případně mohli vznítit všechny atomy vodíku v atmosféře a způsobit masivní explozi, která by mohla zničit náš svět. Ale vědci toto upozornění ignorovali a zvědavost je nutila experimentovat dál. Toto vše je vylíčeno v mé knize A Soul Remembers Hiroshima (Duše, která si pamatovala Hirošimu), kde jsem zaznamenala léta svého výzkumu ohledně vývoje atomové bomby.

I poté, co válka skončila, přetrvávala mezi různými zeměmi nedůvěra, která zapříčinila hromadění jaderných zbraní. Obavy vyšších bytostí se tedy zakládaly na reálných skutečnostech. Nevěděli jsme, s čím si hrajeme. Bylo to extrémně nebezpečné a nestálé období.

Právě během tohoto období – konce čtyřicátých a začátku padesátých let – začala být hlášena pozorování UFO. Vyšší bytosti se vydaly zpátky k Radě a ptaly se, co si mají počít, jelikož jim není dovoleno zasahovat do svobodné vůle lidstva. Tehdy Rada přišla s podle mého názoru brilantním plánem. Prohlásili: „Nemůžeme se sice vměšovat zvnějšku, ale co kdybychom pomáhali zevnitř?“ Když požádáte o dobrovolníky, kteří by byli ochotni přijít a pomoci, není to vměšování. Takto se po celém vesmíru ozvalo volání, že jsou zapotřebí duše, které by přišly na Zemi pomáhat.

Lidé na Zemi jsou stovky a stovky životů zachyceni v reinkarnačním cyklu, v kole karmy. Vracejí se a znovu a znovu dělají ty samé chyby. Měli bychom se sice vyvíjet, ale není tomu tak. To byl hlavní důvod, proč na Zemi přišel Ježíš a jiní velcí proroci: naučit lidi, jak se dostat z karmického kola, pomoci lidstvu vyvíjet se.

Ale my pořád a pořád děláme ty samé chyby: vyvoláváme války, způsobujeme tolik násilí. Lidé na Zemi tedy nebyli schopni zachránit Zemi. Jak by mohli pomoci Zemi, když ani nebyli schopni pomoci sobě? Bylo zapotřebí čistých duší, které nebyly chyceny v karmickém kole a které nikdy předtím na Zemi nebyly.

V posledních pěti letech své práce nacházím víc a víc duší, které přišly přímo od Boha a nikdy neobývaly žádný typ fyzického těla. Vracela jsem lidi zpět do doby, kdy byli mimozemšťané žijící ve vesmírných lodích nebo na jiných planetách; do doby, kdy byli v jiných dimenzích; do doby, kdy byli bytostmi světla a nepotřebovali tělo. Dobrovolníci sem přicházejí s jakýmsi pouzdrem či ochranou, které jim chrání duši, a oni tak nemohou hromadit karmu. Jakmile si totiž nashromáždí karmu, musejí se rodit znovu a znovu.

Teď jsou po celém světě desítky tisíc těchto nových duší a duchovní bytosti řekly, že už si nemusejí dělat starosti s tím, že zničíme Zemi. Říkají, že jsme konečně vychýlili jazýček vah na svoji stranu. Budeme schopni zachránit svět.

Nejčistší a nejnevinnější ze všech těchto duší jsou ty, které přicházejí přímo od Zdroje neboli Boha. Zeptala jsem se, co je vlastně Bůh. Řekli, že naše představa Boha je jen malé vlákénko toho, co Bůh ve skutečnosti je. Obraz Boha si ani nemůžeme začít vytvářet. Všichni jej popisují tím samým způsobem: není to muž – když už něco, tak by byl ženou, protože ženy jsou tvořivá síla. Ale Bůh není ani muž, ani žena. Je to ohromný Zdroj vší energie, popisovaný jako nesmírný Oheň či Světlo. Někteří říkají Bůh Velkému centrálnímu slunci, obrovskému zdroji energie, a přesto i lásky, totální lásky. Jeden klient popsal Zdroj jako „srdce slunce. Srdce Boha.“

Když se ty čisté bytosti, které přišly přímo od Boha, během sezení vrátí ke Zdroji, nechtějí nikdy odejít. Takto jsme začali všichni; původně jsme byli jedno se Zdrojem. Duše, které přišly přímo od Boha, říkají, že žádné oddělení neexistuje; všechno je Jedno. Zeptala jsem se: „Když jste Zdroj tolik milovali, tak proč jste odešli?“ Všichni řekli to samé: „Slyšel/a jsem volání. Země je v bryndě. Kdo chce přijít a pomoci?“ Dokonce i ti, kdo jsou původem ET, říkali tu samou věc. A když přijdou do těla, tak jsou jim vymazány vzpomínky, tak jako nám všem. Ptala jsem se: „Nebylo by to jednodušší, kdybychom si pamatovali, proč jsme přišli?“ Řekli: „Kdybyste předem znali odpovědi, nebyla by to žádná zkouška.“

 

(výňatek z 1. kapitoly)