S. N. Lazarev: Tato civilizace je smrtelně nemocná, a pokud se brzy nezmění, půjde ke dnu
(Takto odpovídal v roce 2011 Sergej Lazarev na otázku, zda následující rok nastane konec světa a které problémy se mohou lidstvu stát osudnými.)
Nepochybuji o tom, že lidstvo přežije. A nepochybuji ani o tom, že příští rok [2012 – doplněno redakcí] přijde konec světa. A myslím si, že tento konec světa bude trvat až do roku 2020. Bude to konec starého světa a začátek nového. Lidstvo se musí od kořenů změnit. Vznikne prakticky nová civilizace. Stará civilizace je odsouzena k zániku. Současná civilizace s její úrovní myšlení, světonázorem a systémem hodnot není životaschopná. Je to například, jako když ke mně přijde na konzultaci nějaký člověk a já mu řeknu: „V budoucnu vás čekají problémy. Když vnitřně nezměníte sebe a své nahlížení na svět, čekají vás za několik let potíže, neštěstí a rakovina.“ Za několik let toho člověka znovu potkám a vidím, že k tomu všemu došlo. Často jsem svoje pacienty varoval, že když se nezmění, budou mít velké problémy. Někteří zemřeli, někteří onemocněli, někteří se změnili a problémy se nedostavily.
Člověk může onemocnět v souladu se zákony univerza. Když ztratí nejvyšší energii, odumírá nejprve na úrovni energetického pole. Pak začíná odumírat fyzická úroveň. Na energetické úrovni je vidět, jak budoucnost toho člověka mizí, jak je prakticky odsouzen zemřít. O tom jsem se svými pacienty vždy mluvil otevřeně a přímo.
Nemocný může být člověk, nemocná může být civilizace. Když je nemocný stát, rozpadne se a zemře. Když je nemocný národ, zmizí z povrchu zemského. Stát i celá civilizace se stávají nemocnými podle těch samých principů. Dříve to bylo tak, že zemřel jednotlivý národ, jednotlivá civilizace. Dnes všichni tvoříme jednu jedinou civilizaci. Když zemřeme, tak všichni.
Je tu tedy otázka: „Je současná civilizace nemocná, nebo není?“. Odpověď je velmi jednoduchá: jistěže je nemocná. A když sleduji dnešní civilizaci, mohu říci, že ta nemoc je vážná. Pokud tato civilizace nezmění svůj systém hodnot a nepřestane uctívat instinkty, materiální hodnoty a psychiku namísto Boha, je odsouzena k zániku. V principu si tato civilizace odžila svůj čas a měla by zemřít. Pokud ale změní svůj systém hodnot, přijde nová energie, vznikne nový světonázor a my budeme moci říct: staré tělo vstalo z mrtvých. Když ale tento systém hodnot, tato škála hodnot zůstane nezměněná, je tato civilizace odsouzena zaniknout. Jak lze pomoci člověku, který si nechce vybudovat žádný nový hodnotový systém? Vždyť nebude mít žádnou energii. Energii musíme vzít starému, abychom mohli vytvořit nové. Člověk musí ztratit práci, rodinu, zdraví, prostě všechno. Pak může být uvolněná energie využita ke změně světonázoru. A když pak člověk vztáhne ruce k Bohu, k Lásce, může si vytvořit nový obraz světa a přežít ve svém starém těle.
To znamená, že abychom zachránili současnou civilizaci, potřebujeme energii, kterou nemáme. Syndrom chronické únavy, homosexualita, pedofilie a jiné nemoci civilizace dosvědčují, že energie k tvorbě nového chybí. Proto musíme energii vzít ze starého. Proto současnou civilizaci čekají krize, kataklyzmata, problémy, zničení stability. Všechno, na čem lidé lpí, musejí ztratit. Čím více je člověk nasměrován k Bohu, tím víc šancí má vyvinout si nové myšlení a přežít. Ten, kdo lpí na starém, upadá do nespokojenosti, zoufalství, do stavu, kdy je neustále uražen – takový člověk je odsouzen ke svému konci.
Proto mayský kalendář popisuje cyklus vývoje lidstva jen do určitého okamžiku. Ale to, čemu říkáme „konec světa“, lze myslím označit i jako vzkříšení, jako zrození nového lidstva. Je jasné, že zrození vždy bolestné. A znovuzrodí se jen ti, kdo budou mít pravou víru a pravou lásku. Všichni ostatní, kteří tyto pojmy nahradili blahobytem a modlitbami o zdraví a blaho, budou mít naneštěstí veliké problémy.
Proto si myslím, že od příštího roku začne velmi zajímavá etapa vývoje lidstva. Ta etapa je pozitivní. Ale problém je v tom, že když přijde boží energie, projeví se u každého jinak. Když přijde boží energie k jednomu člověku, začne se mu báječně dařit a dostane se mu všeho vrchovatou měrou. Boží energie ale přijde k jinému člověku, on se sice bude cítit lépe, ale zároveň se dostaví množství problémů. A přijde ke třetímu člověku a on zemře, protože jeho zištná duše nesnese dotek boží energie.
Proto je konec světa v podstatě dotek nové boží energie a energie nového lidstva. Člověk, který je na ni opravdu připraven, si toho ani nevšimne. Ten, který není skutečně připraven, onemocní. Ten, který není připraven vůbec, zemře. Pravděpodobně se přesně o tomto procesu v bibli píše jako o Posledním soudu. Není vyloučené, že tento proces už začal, ale my jsme si toho nevšimli, protože jsme navyklí posuzovat všechno podle vnějšího vzezření. Ale když se podíváme na vnitřní obsah, vidíme náš svět a naši budoucnost v jiném světle. Nicméně v principu všechno vypadá optimisticky, o tom jsem přesvědčený.
(Druhá otázka se týkala vývoje náboženské víry – co by mohlo přijít jako další stupeň po judaismu, který člověka nutí, aby dodržoval přikázání, a po křesťanství, které učí odpouštět.)
V pohanství je hlavní cíl a to vůbec nejdůležitější (fyzické) tělo. Co má v pohanství největší hodnotu? Síla. Máš sílu, budeš vítězit. V principu není pohanství nijak daleko od zvířecího světa. Kdo přežije ve světě zvířat? Ten, kdo je silnější. Ten, kdo je rychlejší. Takže v pohanství je to tak, že člověk ukáže svoji sílu druhému, toho si podrobí a projeví svoji životaschopnost. To je normální, přirozená úroveň odpovídající podmínkám, které vládly v pravěku. Judaismus představoval úplně jinou úroveň. Říkal: „Ano, člověk potřebuje sílu. Ale morálka je důležitější než síla. A morální člověk v konečném efektu vyhraje nad silným.“ Vzpomeňte si na Davidův boj s Goliášem. Goliáš měl sílu, David ji měl také, ale ještě i morálku. Morální člověk vyhraje nad tím, kdo je prostě jen silný, ale nikoli morální. To je zákon. Monoteista vždy vítězí nad pohanem.
Pak přichází Kristus a říká, že láska je důležitější než morálka. Že morálka nemá absolutní prioritu. Člověk má být silný, člověk má být morální. Avšak člověk má být i láskyplný. Láska je důležitější než morálka, morálka je důležitější než síla. Je to systém priorit. V principu se v něm odráží struktura vesmíru. Neboť prostřednictvím lásky se spojujeme s Bohem. Kristus přímo řekl, že Bůh je v každém z nás. Řekl: „Bůh je ve mně a v každém z vás.“ Tomu se nevěřilo a rozhodlo se, že Bůh je jen v Kristovi. Kristus se přitom jen znovu zmínil o jedné myšlence vylíčené ve Starém zákoně, podle níž je každý člověk v jádru božský.
A poté, co pochopíme, že Bůh je nade vším, že pocit Lásky je důležitější než všechno, co známe, dostaneme se v principu na další, úplně novou úroveň. Do etapy, v níž bude člověk úplně jiný. Před dvěma tisíci let ten proces začal. A myslím, že teď tento zákonitý proces už překonal několik stadií a my jsme připraveni k transformaci a vzniku nového lidstva. Co přijde pak, nevím. S nejvyšší pravděpodobností to bude spojení vědy a náboženství. To znamená, že když dříve náboženství mluvilo o tom, že se má člověk omezovat, a věda říkala pravý opak, tedy že by měl realizovat všechna svá přání; když náboženství mluvilo o morálce, a věda o potřebách těla a o prospěchu pro tělo, dá spojení vědy a náboženství vzniknout úplně novému člověku a novému vztahu ke světu.
Nebudeme prostě jen slepě věřit v Boha, ale rovněž pochopíme, že bez víry v Boha nepřežijeme – ani fyzicky, ani psychicky, ani duchovně. Proto je spojení vědy a náboženství novou etapou, která by mohla přijít po křesťanství. Ale nebude to takové náboženství, jaká byla předtím. Neboť co to je náboženství? Někdy dávno dostali lidé k dispozici určitou pravdu a ta pravda žije dál. Pak krok za krokem vznikaly usazeniny, na pravdě vznikla krusta a náboženství začalo odumírat. Toto schéma platí pro všechna náboženství. Spojení vědy a náboženství znamená, že se nebudeme prostě jen řídit pravdami, které nám někdo sdělil přede dvěma či pěti tisíci let. Tu pravdu musíme hledat každý den, porozumět jí. Každý den vytvářet nové modely světa. To všechno je spojení vědy a náboženství, kdy vědomí napomáhá vědě vírou v Boha, místo aby proti ní protestovalo a zpěčovalo se.
Jaké to nové lidstvo bude, to nevím. Vidím a cítím je na energetické úrovni. Vnímám je, ale formu nevidím. Pravděpodobně bude nové lidstvo lepší než to současné. Doufám v to.
