Telefonát mezi Sašou Dubčekem a Leonidem Brežněvem (13. srpna 1968) 2/2
ČTVRTÉ zastavení LEONIDA a ALEXANDRA
Telefonický rozhovor s. L. I. Brežněva se s. A. Š. Dubčekem 13. srpna 1968
(autentický dokument – z ruštiny přel. BS)
BREŽNĚV: No dobře, Sašo, v tom případě mi tedy dovol, abych se tě otevřeně a přímo zeptal ještě na jedno. Stojíš ty osobně na pozicích splnění závazků, které jste přijali v Čierné nad Tisou, anebo ne?
DUBČEK: Bude plénum, Leonide Iljiči, o všem rozhodne plénum.
BREŽNĚV: A kdy to plénum bude?
DUBČEK: Tuhle otázku myslím vyřešíme dnes na předsednictvu. Myslím, že sezveme plénum do konce tohoto měsíce. Ale termín vám říct nemůžu, protože pokud ho neprosadím, tak mě zase obviníte, že jsem sdělil nepravdivý termín, pokud předsednictvo určí jiný termín, o kterém vám dám okamžitě vědět. Mám to hrozně těžké, soudruhu Brežněve, navíc mám před sebou sjezd, a k tomu sjezdu nemám vůbec nic připraveno.
BREŽNĚV: To už je jiná otázka. Ostatně, když už o tom mluvíš, dovol mi, abych ti k téhle věci sdělil svůj osobní postoj. Účastnil jsem se mnoha sjezdů, jeden sjezd už jsem nakonec sám vedl jakožto první tajemník naší strany, a osobně si nedovedu představit, jak se dá za tak krátkou dobu připravit sjezd. Sjezd koneckonců řeší velké otázky v životě strany, ty je potřeba připravit odpovědně, beze spěchu. Já se vůbec divím, jak chceš za tak krátkou dobu připravit sjezd. No, ale to je, jak se říká, vaše věc. Tím jsme odbočili od našeho rozhovoru.
DUBČEK: Ano. To je správné, ale jak vyplývá z reálného stavu, my pracujeme ve dne v noci, abychom sjezd připravili, máme Program činnosti, projekt stanov, kádrové otázky. Celkově myslím, že sjezd připravit stihneme.
BREŽNĚV: Pojďme se vrátit k našemu rozhovoru. Nevím, jestli zvládneš soudruhům v předsednictvu vyřídit náš rozhovor, naše znepokojení ze vzniklé situace, které jsem ti tlumočil.
DUBČEK: Spolehněte se, okamžitě o tom řeknu soudruhům Černíkovi a Smrkovskému.
BREŽNĚV: Ano, to je dobře, Černíkovi a Smrkovskému je třeba to říct, ale myslím, Sašo, že i další soudruzi jsou také rovnoprávnými členy předsednictva, i jim je třeba nějak říct o mém telefonátu. Musím ti říct, Sašo, že oni tě mají velice rádi a velmi ti můžou pomoci, že oni jsou tví skuteční přátelé jak z minulé doby – před lednovým plénem –, tak po konání lednového pléna, a jestli chceš něco vědět, tak oni ti pomůžou líp než Černík a Smrkovský.
DUBČEK: Máme teď na předsednictvu jiný program, ale zařídím, aby se našla možnost říct o tomto rozhovoru všem soudruhům.
BREŽNĚV: Sašo, takže pokud jsem tě správně pochopil, tak dnes na předsednictvu nebudeš projednávat ani jednu z otázek, na kterých jsme se dohodli v Čierné nad Tisou.
DUBČEK: Jenom tu ohledně MV.
BREŽNĚV: Jak jsem tě pochopil, tuhle otázku neřešíte, naprosto neřešíte tak, jak jsme se domluvili v Čierné nad Tisou.
DUBČEK (velmi rozčileně opakuje všechno, co říkal předtím o těžkostech, se kterými je spojeno řešení těchto otázek).
BREŽNĚV: Alexandře Štefanoviči, mrzí mě, jak rozčileně se mnou mluvíš. V závažných věcech nemohou emoce zachránit situaci. Tady je zapotřebí zdravé uvažování, rozum, vůle, ale emoce tady nepomůžou.
DUBČEK: S potěšením bych se vším praštil a šel bych pracovat na staré místo. Proč jsem rozčilený? Protože my jednáme, pracujeme, děláme všechno pro to, abychom splnili naše ujednání dosažené v Čierné nad Tisou, a vy nás neustále obviňujete. Už ve druhém rozhovoru mě obviňujete z toho, že nic nedělám a že vás klamu, že nechci řešit otázky, na kterých jsme se domluvili.
BREŽNĚV: Sašo, chtěl bych ti věřit, ale pochop i ty mě. Nejvíc ze všeho mě znepokojuje, že jste nepropustili ty tři, o nichž jsme se domluvili, že budou propuštěni, a tady zůstává jedna velká otázka. Pokud jste opravdově přesvědčeni, že Císař, Kriegel (omylem zapsáno Kolder a přepsáno tužkou), Pelikán musejí pryč a že je to nutné zařídit, pak jsem já hluboce přesvědčen, že máte-li opravdové přesvědčení, můžete to zvládnout velice snadno a jednoduše.
DUBČEK: Jakými motivy zdůvodňujete, že je nutné to udělat okamžitě?
BREŽNĚV: Tyto úvahy jsme ti přednesli v Čierné nad Tisou. Nemluvím o věcech, které nejsou zaprotokolované – o našem setkání mezi čtyřma očima, o našem setkání čtyři na čtyři –, vždyť já mluvím přímo o plenárních zasedáních, když jsme byli všichni společně. Vezmi si stenogram mého vystoupení na plenárním zasedání. Tam najdeš všechny naše úvahy. Kriegelovi jsme řekli přímo do očí, jaký je, co je zač. Řekli jsme to otevřeně na plenárním zasedání. Jaké zdůvodnění ještě chceš, Sašo? Dobře, ty říkáš, že tyto otázky nemůžeš řešit na předsednictvu, že k tomu se musí svolat příští plénum. Ale já jsem z tvých odpovědí, promiň mi to, nepochopil: budeš ty problémy na tom plénu řešit, nebo nebudeš?
DUBČEK: Na příštím plénu bude zvolen jiný první tajemník ÚV KSČ.
V / VI
PÁTÉ zastavení LEONIDA a ALEXANDRA
Telefonický rozhovor s. L. I. Brežněva se s. A. Š. Dubčekem 13. srpna 1968
(autentický dokument – z ruštiny přel. BS)
BREŽNĚV: Sašo, nepřeháněj, takhle mluvit je úplně zbytečné. Nevím, odkud se mnou mluvíš, možná je ti nepříjemné mluvit se mnou otevřeněji, třeba tě někdo omezuje, no tak pojďme se domluvit, že po předsednictvu za tebou přijde soudruh Červoněnko a ty mu řekneš podrobněji, kdy a jak zamýšlíš vyřešit otázky, na kterých jsme se domluvili na konferenci.
DUBČEK: Víc už nic říct nemůžu. Řekl jsem všechno, soudruhu Brežněve, a soudruhu Červoněnkovi nic víc říct nemůžu.
BREŽNĚV: Potom tě teda prosím, řekni mi, budeš řešit ty otázky na plénu, nebo nebudeš?
DUBČEK: A kdo řekl, že nebudu.
BREŽNĚV: Zase uhýbáš od přímé odpovědi, nechceš říct – budeš, nebo nebudeš?
DUBČEK: Minule jsem vám řekl všechno a teď můžu jenom opakovat, co už jsem řekl předtím, že svoláme plénum, že plénum je potřeba připravit, a k tomu potřebujeme čas. Jestli se domníváte, že vás podvádíme, přijímejte opatření, která uznáte za správná. To je vaše věc.
BREŽNĚV: No podívej, Sašo, opatření, která my uznáme za správná, nepochybně přijmeme. A ty správně říkáš, že je to naše věc. Ale protože je to věc nejenom naše, ale věc společná, bylo by pro nás lehčí přijímat opatření, kdybyste ty a tví soudruzi byli otevřenější a řekli, co je to za opatření, která od nás očekáváte.
DUBČEK: My dokážeme řešit všechny otázky svými silami, ale jestli se domníváte, že je potřeba přijímat opatření, prosím, přijímejte je.
BREŽNĚV: Já se tě přece neptám, proč jsi nevyřešil tu nebo jinou otázku, já se tě ptám na něco jiného, Sašo – kdy zamýšlíš vyřešit to, na čem jsme se domluvili.
DUBČEK: Vy se mě neptáte, ale vyčítáte.
BREŽNĚV: Nevyčítám, ale konstatuju, že po našich poradách se nic nezměnilo, že nevidíme žádné konkrétní činy směřující k tomu, aby se splnila dohoda, kterou mezi sebou máme. A čím dál víc to vypadá tak, že už začínáme cítit silné znepokojení. Nám se zdá, že nás prostě klamete a naprosto si nepřejete splnit to, na čem jsme se napevno domluvili jak my dva mezi čtyřma očima, tak na poradách čtyřek. Ale pokud říkáš, že na příštím plénu vyřešíš všechny otázky, na kterých jsme se domluvili v Čierné nad Tisou, pak se ovšem naše pochybnosti pochopitelně poněkud zmenšují. Neříkám že ty pochybnosti úplně mizí, ale zmenšují se, a my jsme ti koneckonců zvyklí věřit, vidíme v tobě vůdce bratrské strany, se kterou jednáme s velkou důvěrou.
DUBČEK: Já bych šel pracovat kamkoli. Já se té funkce nedržím. Ať to dělá, kdo chce, ať je prvním tajemníkem ÚV KSČ, kdo chce, já nemůžu dál pracovat bez podpory, v situaci neustálých útoků.
BREŽNĚV: Sašo, já ti chci otevřeně říct, že všechny ty těžkosti, o kterých mluvíš, jste si způsobili sami. Nedávali jste pozor, přímo před vašima očima nacpali Císař a Kriegel do tisku, do rozhlasu, do televize své lidi. Lidi, kteří nemají s Komunistickou stranou Československa vůbec nic společného. Kádrový problém jste si vytvořili sami. Sami jste si vytvořili všechny problémy, o kterých zrovna mluvíš. My jsme vám ty problémy nezpůsobili. Právě vy jste všude všechno rozpustili, ztratili jste moc – a teď si stěžujete. A mně je velmi líto, že chápeš náš rozhovor jako útok a nikoli jako podporu. To, o čem s tebou teď mluvím, chápej právě jako podporu. To není útok na tebe.
DUBČEK: Leonide Iljiči, já vás prosím, řekněte mi, co mám dělat?
BREŽNĚV: Pro mě je těžké ti radit. Ale chci ti říct, že pokud budeš sám, pokud budeš kolísat mezi levicí a pravicí, tak nedosáhneš ničeho. Bez aktivu nedosáhneš ničeho. Kolem tebe je velice mnoho tvých blízkých soudruhů, dobrých lidí, dobrých komunistů. Pokud se opřeš o tenhle aktiv, pokud ho kolem sebe semkneš, pak nebude císařů a kriegelů. My jsme se v Čierné nad Tisou nerozpakovali říct všechno přímo Kriegelovi do tváře, do očí. Ale vy se s ním až doteď kdovíproč mazlíte, pusinkujete. – Jenom se, Sašo, pozorně kolem sebe rozhlédni. Nechci ti předkládat jména, ale ty znáš lidi, o které by ses měl opřít, a jakmile by ses o ně opřel, vyřešil bys všechny svoje problémy. Ještě jednou ti říkám, že tím, jak s tebou debatuju, jak s tebou mluvím, ti chci z duše pomoct.
My všichni – jak naše strana, tak bratrské strany – teď žijeme bratislavským setkáním a nad dokumenty Bratislavské konference. Já jsem ti od plic, otevřeně, přímo vypočítal všechny naše pochybnosti. My nevyžadujeme nic víc. Pojďme splnit to, na čem jsme se dohodli, a ani gram navíc. Na tvou otázku, co máš dělat, ti můžu odpovědět. Jestliže chceš, abychom se nehádali, pojďme splnit to, na čem jsme se domluvili. Pojďme vyvinout potřebný komunistický odpor proti pravicovým silám. Je třeba zasadit jim před sjezdem úder. Takový úder, ze kterého by se nevzpamatovaly, a jedině v takovém případě přijde Komunistická strana Československa na sjezd s dobrou tváří.
DUBČEK: Ale copak si myslíte, že já tohle nechci?
BREŽNĚV: Ne, nemyslím, já ti věřím, Sašo. Věřím, že všechno to dobré, co ti přejeme, přijmeš, jak je třeba – že pochopíš, že jsme připraveni poskytnout ti jakoukoli pomoc. Ale prosím tě, abys pochopil, že pokud vy nesplníte všechno, na čem jsme se domluvili – ještě jednou podtrhuju, právě to, na čem jsme se domluvili, protože nic nového, žádné nové otázky před tebe nestavím –, tak bude důvěře konec. Vždyť veškerý smysl našeho setkání v Čierné nad Tisou spočívá v tom, že tu je největší vzájemná důvěra. Vždyť všechna naše rozhodnutí byla přijata na základě obrovské důvěry, a právě tohle nás zavazuje k tomu, abychom co nejpoctivěji splnili všechno, na čem jsme se domluvili. Ty jsi velmi dlouze a obšírně mluvil o těch těžkostech, na které jste narazili při plnění rozhodnutí, ke kterým jsme společně dospěli, ujednání, ke kterým jsme spolu dospěli. Já ti chci říct, že jakákoli otázka se dá vždycky zkomplikovat.
DUBČEK: My nic nekomplikujeme, my se řídíme reálnou situací v zemi.
BREŽNĚV: No ale k čemu říkáš tohle? Vezmi si tu jednoduchou otázku rozdělení orgánů MV. Vždyť jsme se přece domluvili, a vy sami jste říkali, že je to jednoduchá otázka, že ji můžete vyřešit během nejbližších 5–10 dnů. A když přijde na věc, ukáže se, že se vám tu nedaří vůbec nic.
DUBČEK: Protože se změnila situace. Už jsem vám přece říkal, že to si nevymyslel ani Černík ani já, to situace se změnila, vždyť naše stanovisko, že je třeba tohle opatření provést, se nezměnilo. My stojíme pevně za tím, že toto opatření se musí provést. Změnila se jenom situace. A tuhle otázku už je zapotřebí posuzovat jinak. A to její řešení už nezávisí na nás.
BREŽNĚV: Sašo, dovol, abych se tě zeptal, co v tom případě na vašem předsednictvu ÚV závisí.
VI / VI
POSLEDNÍ zastavení LEONIDA a ALEXANDRA
Telefonický rozhovor s. L. I. Brežněva se s. A. Š. Dubčekem 13. srpna 1968
(autentický dokument – z ruštiny přel. BS)
DUBČEK: Soudruhu Brežněve, já vás ještě jednou prosím, abyste po mně nevyžadoval splnění tohoto rozhodnutí, protože se změnila situace.
BREŽNĚV: Ale já přece nic nevyžaduju. Já jenom konstatuju, že vaše předsednictvo ÚV nic neovládá, a že je nám velmi líto, že jsme tohle nevěděli na konferenci v Čierné nad Tisou. My jsme tenkrát měli za to, že hovoříme s orgánem, který ovládá všechny problémy v zemi. A teď se ukazuje, že hovoříme s orgánem, který neovládá nic. Ze všeho vyplývá, že náš rozhovor byl neseriózní.
DUBČEK: Zdůvodnit příčiny zdržení při řešení znamená hovořit o tom, že Slovensko je teď federativní území, že tento orgán je svazově republikový, že teď je zapotřebí vyřešit celou řadu instancí k tomu, abychom definitivně vyřešili tuto věc.
BREŽNĚV: Já ti věřím, ale pochop taky ty mě. Já nemůžu za zády členů mého politbyra řešit nové otázky. Já nemůžu vyslovit souhlas s nějakými tvými důvody. Z tvého zdůvodnění vyplývá, že se u tebe objevily nové podmínky – a kdy tedy teď splníš naše ujednání o rozdělení MV, o tom nikdo naprosto nic neví a nemá ponětí. Co z toho potom vyplývá, je, že my přezkoumáváme všechna naše ujednání. Pochop přece, že jsme se domlouvali na té nejvyšší úrovni. Mluvili jsme spolu o samotě. To je dozajista vysoká úroveň. Mluvili jsme čtyři na čtyři, to je úroveň prvních tajemníků, úroveň předsedů vlád, úroveň předsedů předsednictev Nejvyšších sovětů, u tebe Národního shromáždění, takže my jsme hovořili na takové úrovni, jejíž představitelé můžou vyřešit jakoukoli otázku. Ale teď se ukazuje, že tihle lidé nemůžou vyřešit nic. A ty mně teď říkáš, přijímejte taková opatření, která považuje za potřebná politbyro ÚV KSSS. Jistě, no nakonec podle všeho nezbude než s tebou souhlasit a přijmout taková opatření, která my uznáme za nezbytná.
Mimochodem, chtěl jsem se tě zeptat na rozhodnutí, která jsme přijali ve složení čtyř. Tlumočil jsi je stejně důvěrně soudruhu Biľakovi a dalším soudruhům, kteří jsou ti blízcí?
DUBČEK: Ano, tlumočil jsem soudruhu Biľakovi, co jsme řešili na poradách čtyř.
BREŽNĚV: To jsi, Sašo, udělal správně. Tohle jsou tvoji nejspolehlivější, nejbližší přátelé. Já ti prostě naléhavě radím, opři se o ně, opři se o ně, a pak zvítězíš. A nebudeš ani muset čekat na plénum, protože s jejich pomocí dokážeš všechny otázky vyřešit na předsednictvu.
DUBČEK: Přece jenom, Leonide Iljiči, počkejte do pléna.
BREŽNĚV: No pokud to plénum bude brzo, tak já samozřejmě počkám, my počkáme.
DUBČEK: Já, Leonide Iljiči, dobře rozumím vašim dobrým záměrům, ale prosím, abyste taky vzal v úvahu naše těžkosti.
BREŽNĚV: Tvoje těžkosti vidím velice jasně. Sašo, ale s těžkostmi je třeba zápasit. Přičemž úspěšně zápasit s těžkostmi je možné jen za jediné podmínky – pokud ty sám vezmeš tento zápas do svých rukou, vybereš si aktiv, na který se můžeš spolehnout, a když se pak opřeš o tyto soudruhy, dokážeš ty těžkosti překonat.
DUBČEK: Došly mi síly, to jsem neříkal jenom tak, že nové plénum zvolí nového tajemníka. Mám v úmyslu z téhle práce odejít. Drahý Leonide Iljiči, prosím vás, abyste mě omluvil, že jsem možná dnes mluvil poněkud rozčileně, velice prosím, promiňte mi to.
BREŽNĚV: Já chápu, Sašo, jak těžkosti, tak nervy. Chci, abys pochopil, že v rámci toho, na čem jsme se domluvili v Čierné nad Tisou, je třeba přijmout opatření a splnit tyto závazky.
DUBČEK: Aby byly tyto otázky kladně vyřešeny, to si my nepřejeme o nic méně, soudruhu Brežněve, než vy.
BREŽNĚV: Já, Sašo, přijímám, cos mi sdělil pro mé hlášení, a veškerý smysl našeho rozhovoru spočívá v tom, abychom ti pomohli tyto závazky splnit. Ale pochop taky ty nás, že my to taky nemáme lehké. To ujednání, o kterém jsme referovali plénu a celému ÚV, se neplní, načež strana se nás jakožto vůdců taky zeptá, jak to, že k něčemu takovému dochází? Já chci, abys pochopil, že dobré vztahy mezi našimi stranami můžeme zachovat jedině za podmínky vzájemného čestného splnění závazků obou stran. Mám za to, že ty nemáš žádné námitky vůči naší straně nebo vůči našemu politbyru v otázce plnění toho ujednání, kterého jsme dosáhli v Čierné nad Tisou.
DUBČEK: Leonide Iljiči, ještě jednou prohlašuji, že my se nezříkáme splnění ujednání, ke kterým došlo v Čierné nad Tisou. Vždyť otázka je jen v termínech splnění, vždyť konkrétní termíny se v ujednání nestanovily, a my potřebujeme čas, abychom to všechno splnili.
BREŽNĚV: Takhle tu otázku rozhodně nestav, protože ke každé věci byly domluveny přesné termíny. Vždyť jestliže si řekneme, že to bude vyřešeno v nejbližší době, do sjezdu, tak tedy už jsou plně určeny termíny. Nejsou to dva tři dny, ale jestliže do sjezdu, tak je z toho jasné, že všechno musí být vyřešeno řekněme v srpnu.
DUBČEK: Já vám slibuji, soudruhu Brežněve, že udělám všechno, co je nezbytné k tomu, abychom naše ujednání splnili.
BREŽNĚV: Dobře, budeme pozorně sledovat rozvoj událostí. Já tě ještě jednou důrazně prosím, vyřiď pozdrav všem svým soudruhům v práci a řekni jim o tom silném znepokojení, o kterém jsem mluvil. Teď, Sašo, bych se s tebou chtěl přece jenom domluvit ohledně pokračování našich rozhovorů. Pokud se nechceš sejít se soudruhem Červoněnkem, tak se pojďme domluvit, že budeme pokračovat v našem rozhovoru poté, co vyřídíš předsednictvo ÚV. Já chápu, že je to nevhodné, že všichni soudruzi sedí, a tys odešel a zabýváš se se mnou tímhle rozhovorem.
DUBČEK: Souhlasím. Pohovořme si určitě ještě jednou po předsednictvu.
КOНЕЦ ФИЛЬМА
