UVB záření: superživina, kterou nelze plnohodnotně nahradit
Sayer Ji
Proč je nedostatek UVB záření, jež tvoří jen drobný výsek celého slunečního spektra, dost možná právě tou původní příčinou zdravotních problémů, o níž jste ještě neuvažovali…
Představte si, že byste mohli sledovat jedinou nit, jež se vine labyrintem moderních chronických onemocnění – obezity, autoimunity, hormonálního kolapsu, deprese, metabolické dysfunkce, zrychleného stárnutí – a došli byste do bodu, v němž by bylo jasné, že v průsečíku všech těchto civilizačních potíží leží nedostatek něčeho, s čím věda nepočítá:
Vlnové délky světla, kterou vaši předkové přijímali každý den svého života.
Vlnové délky, kterou vám moderní život systematicky odebral.
Tou vlnovou délkou je UVB.
Jakmile pochopíte, co vás její absence stojí na buněčné úrovni, už nikdy se nebudete dívat na denní světlo – ani na svůj život uvnitř budov – stejným způsobem.
Provádíme na sobě nekontrolovaný experiment
Vzali jsme živočišný druh, jehož fyziologie se po miliony let formovala pod širým nebem, a přesunuli jsme ho do interiéru.
Nejde jen o počet kroků za den nebo o čas strávený před obrazovkou. Jde o spektrální hladovění. Světelné prostředí, které dopadá na vaši pokožku a proniká do vašich očí, se zásadně změnilo. A ze všech vlnových délek, ke kterým jsme ztratili přístup, může být nejdůležitější UVB – úzké pásmo ultrafialového záření mezi 280 a 315 nanometry.
Proč? Protože UVB je spouštěčem jednoho z nejsofistikovanějších procesů v těle: syntézy vitaminu D. A vitamin D, jak záhy uvidíte, není žádná jednoduchá živina. Funguje jako hormon – hlavní regulátor ovlivňující genovou expresi prakticky ve všech tkáních těla.
Jenže to má jeden háček:
Vitamin D je jen špičkou ledovce.
Když vám na pokožku dopadá UVB záření, vaše tělo nevytváří pouze vitamin D₃. Vytváří desítky sloučenin podobných vitaminu D – fotoprodukty s vlastní biologickou aktivitou, jimž teprve začínáme rozumět. Doplňky vitaminu D, bez ohledu na to, jak jsou kvalitní, nemohou tuto kaskádu replikovat.
Proto jsem začal vnímat UVB jako environmentální živinu – živinu, která se v moderním životě stala vzácností, což má bohužel dalekosáhlé důsledky.
Fyzikální a behaviorální základy UVB deprivace
K pochopení rozšířeného nedostatku UVB záření potřebujete znát jeho příčiny, které souvisejí jak s naším chováním, tak se samotnou fyzikou.
Fyzikální zákony omezují naši expozici UVB záření ještě předtím, než vyjdeme ven.
Na povrchu Země z ultrafialového spektra dominuje UVA, které tvoří 95 % nebo více pozemského UV záření. UVB tvoří jen nepatrnou část. A na rozdíl od UVA, které relativně snadno proniká mraky a sklem, UVB velkým dílem absorbuje atmosféra, zvlášť pokud skrz ni proniká pod ostrým úhlem.
Co to v praxi znamená?
Pokud žijete nad přibližně 35° zeměpisné šířky, což je zhruba severní hranice Floridy (co se týče Evropy, protíná tato rovnoběžka Středozemní moře), nemůžete syntetizovat vitamín D ze slunečního záření po dobu 5–6 měsíců v roce, bez ohledu na to, kolik času strávíte venku. Slunce nikdy nevystoupí nad obzor dostatečně vysoko, aby se k vám UVB záření dostalo.
A dokonce i v tropických zeměpisných šířkách je UVB k dispozici pouze v úzkém časovém okně – přibližně 2–4 hodiny kolem poledne. Navíc i tehdy tvoří UVB pouze asi 0,4–0,5 % celkového spektra.
Připočtěte k tomu znečištění ovzduší, geoinženýrství a oblačnost a dostupnost UVB se ještě sníží.
Ale fyzikální skutečnosti samy o sobě nevysvětlují naši situaci; do rovnice musíme dosadit náš způsob života:
- Život v interiéru: například Američané nyní tráví méně než 8 % svého času venku.
- Zakrývání kůže oděvem: i v teplém podnebí většina z nás odhaluje pouze obličej a ruce.
- Okna: sklo filtruje prakticky veškeré UVB záření, zatímco UVA záření propouští – to znamená, že lidé dojíždějící autem a kancelářští pracovníci jsou vystaveni UVA záření (které urychluje stárnutí) bez ochranného UVB záření, které stimuluje produkci melaninu.
- Opalovací krémy: chemické opalovací krémy sice snižují riziko spálení, ale také dramaticky tlumí syntézu vitaminu D v kůži.
- Strach ze slunce: desítky let veřejných zdravotních kampaní nás naučily považovat sluneční záření za karcinogen, nikoli za biologickou nezbytnost.
Výsledek? Populace, která trpí hlubokým nedostatkem UVB záření – i ve slunném podnebí, i v letních měsících.
Problém mohou ještě zhoršit některé biologické faktory
Některé skupiny obyvatelstva čelí ještě větším výzvám:
- Tmavší pigmentace kůže: vyšší koncentrace melaninu snižuje schopnost kůže produkovat vitamin D z dostupného UVB záření
- Vyšší věk: schopnost kůže syntetizovat vitamin D s věkem klesá
- Obezita: Vitamin D je rozpustný v tucích a může se ukládat v tukové tkáni, což snižuje jeho hladinu v krvi
- Poruchy vstřebávání: dysfunkce střev narušuje využití vitaminu D z potravy i endogenního vitaminu D
Nejde o selhání vůle. Jedná se o nesoulad mezi naší biologií a prostředím, v němž žijeme – nesoulad, jehož důsledky teprve začínáme plně chápat.
Vaše kůže jako endokrinní orgán na sluneční pohon
Většina lidí považuje kůži za jakýsi obal, za bariéru, která odděluje tělo od vnějšího prostředí. Ale vaše kůže je mnohem víc než jen to.
Je to endokrinní rozhraní.
Když na vaši kůži dopadne dostatečné množství UVB záření, spustí se několikastupňová kaskáda:
1. Kůže: UVB fotony přeměňují 7-dehydrocholesterol (derivát cholesterolu) na previtamin D₃
2. Játra: previtamin D₃ je hydroxylován na 25-hydroxyvitamin D [25(OH)D] – hlavní cirkulující formu měřenou v krevních testech
3. Ledviny + periferní tkáně: 25(OH)D je přeměněn na aktivní hormon 1,25-dihydroxyvitamin D (kalcitriol)
4. Buněčné jádro: kalcitriol se váže na receptor vitaminu D (VDR) a mění transkripci genů
Proto má nedostatek vitaminu D tak dalekosáhlé účinky. VDR se vyskytuje prakticky ve všech typech buněk. Moderní genomický výzkum ukazuje, že aktivní vitamin D může přímo nebo nepřímo regulovat expresi tisíců genů, přičemž v různých tkáních se aktivují různé programy.
To není nadsázka. Vědecké studie identifikovaly 5 000 až 20 000 genomových lokusů vázaných na VDR. Jen v imunitních buňkách moduluje signál vitaminu D stovky primárních cílových genů.
Při nedostatku UVB je celá tato regulační architektura narušena, což se samozřejmě odráží na stavu celého organismu, a to mnoha způsoby.
Homeostáza kostí a minerálů: základní struktura těla
Nejznámějším důsledkem nedostatku vitamínu D jsou problémy s kostrou. Bez dostatečného množství vitamínu D prudce klesá vstřebávání vápníku, což vede ke:
- křivici u dětí (deformace kostí, poruchy růstu)
- osteomalacii u dospělých (změkčení kostí, bolest, riziko zlomenin)
Těmto stavům lze předcházet – a jejich výskyt v moderní populaci je přímým důsledkem našeho životního stylu, kvůli němuž se ochuzujeme o sluneční světlo.
Imunitní funkce: působivý mechanistický příběh
Vedle kostí se nejzajímavější výzkum týká imunity.
Imunitní buňky (makrofágy, dendritické buňky, T lymfocyty) disponují enzymatickým mechanismem, jímž lokálně aktivují vitamin D. Při dostatečném přísunu cirkulujícího 25(OH)D mohou tyto buňky:
- Stimulovat produkci antimikrobiálních peptidů, jako je katelicidin
- Podporovat autofagii (buněčné samočištění, které je zásadní pro boj s nitrobuněčnými patogeny)
- Modulovat zánětlivé reakce, potlačovat prozánětlivé Th1/Th17 dráhy a zároveň podporovat regulační T buňky
Při nedostatku UVB záření chybí imunitním buňkám substrát, který pro tuto lokální aktivaci potřebují. Signální systém selhává – ne proto, že by byl mechanismus poškozen, ale proto, že chybí základní surovina.
To může pomoci vysvětlit pozorované souvislosti mezi nízkou hladinou vitaminu D a:
- Zvýšenou náchylností k respiračním infekcím
- Vyšším výskytem autoimunitních onemocnění
- Zhoršeným hojením ran a regenerací tkání
Studie VITAL – jedna z největších randomizovaných studií zaměřených na užívání doplňků s vitaminem D – odhalila, že při 2 000 IU/den bylo u sledovaných osob v průběhu pěti let o 22 % nižší riziko autoimunitních onemocnění.
Regulace hormonů: testosteron a spol.
Syntéza testosteronu zahrnuje procesy, na nichž se podílí cholesterol a které souvisejí s metabolismem vitaminu D. Dostatečné množství UVB záření v kombinaci se správným cirkadiánním rytmem (jenž je také řízen slunečním světlem) podporuje endokrinní prostředí nezbytné k optimální produkci hormonů.
Stejné principy platí i pro ženské hormony – estrogen a progesteron jsou součástí propojených kaskád steroidních hormonů, které těží ze stejných základních vstupů.
Metabolické zdraví: váha, cévy, nižší úmrtnost
Výzkum prokázal, že expozice UVB záření může zabránit přibývání na váze prostřednictvím několika mechanismů:
- Regulace leptinu: UVB ovlivňuje signály hladu
- Uvolňování oxidu dusnatého: NO, který se vlivem slunečního záření více tvoří, zlepšuje cévní funkce a metabolickou flexibilitu
- Circadiánní synchronizace: pobyt na denním světle ve vhodnou dobu (ráno/dopoledne) podporuje metabolické načasování
Švédští vědci dvacet let sledovali zdravotní stav 30 000 žen a zjistili, že ty, které se vyhýbaly slunečnímu záření, měly úmrtnost podobnou jako kuřáci, přičemž příčinami byla převážně kardiovaskulární a metabolická onemocnění.
Titulek, který krátce po zveřejnění výsledků proběhl médii, byl šokující: „Vyhýbat se slunci je stejně nebezpečné jako kouřit.“ O této úžasné studii jsem na webu GreenMedInfo.com psal zde.
Kognitivní funkce a nálada
Nedostatek UVB světla má dopad i na mozek. Výzkum spojil nedostatek přirozeného slunečního světla se:
- Sezónní afektivní poruchou
- Depresí a úzkostí
- Ubýváním kognitivních schopností u starších osob
- Poruchami učení a paměti (souvisí s biosyntetickými glutathionovými drahami v mozku)
To není překvapivé, když uvážíme, že mozek patří mezi orgány s nejvyššími metabolickými nároky a že receptory vitaminu D jsou hustě exprimovány v nervové tkáni.
UVB záření žádné tobolky s vitaminem D plnohodnotně nenahradí
Čím se výrobci doplňků nechlubí, nicméně je to fakt:
Ústně užívaný vitamin D je jedna látka. UVB záření jich v lidské kůži generuje tucty.
Když vám na pokožku dopadá sluneční světlo, vzniká vám v ní nejen vitamin D₃, ale celé spektrum fotoproduktů – sloučenin podobných vitaminu D, které zůstávají ve vašem organismu a zdá se, že slouží jako „rezervy“, které tělo může podle potřeby přeměnit na aktivní vitamin D.
To by vysvětlovalo jeden poznatek, jenž se ve výzkumu stále opakuje: vitamin D syntetizovaný prostřednictvím slunečního záření vydrží v těle déle než vitamin D z doplňků stravy a navíc existuje v mnohem účinnější sulfátované formě(která se v doplňcích stravy nevyskytuje).
Také se tím vysvětluje, proč i přes rozšířené užívání doplňků stravy stále pozorujeme:
- Nárůst výskytu autoimunitních onemocnění
- Epidemii metabolického syndromu
- Pokles plodnosti (mužů i žen)
- historicky nejvyšší výskyt deprese a úzkosti
Doplňky stravy působí na jeden marker – sérový 25(OH)D. Nemohou však nahradit celý biologický program, který v organismu UVB záření spouští.
To neznamená, že užívat vitamin D zbytečné. Pro osoby žijící ve vysokých zeměpisných šířkách, v zimních měsících nebo při omezených možnostech trávit čas venku představují suplementy důležitý nástroj. Měly by však být chápány jako základní, nikoli maximální podpora– jako záchranná síť, ne jako náhrada za kompletní vstup, na jehož příjmu jsme se jako druh vyvinuli.
