Vědci z Harvardu plánují oficiální experiment s chemtraily

Sean Adl-Tabatabai

Dva američtí vědci hodlají v průběhu nadcházejících několika týdnů provést jeden z největších a nejdražších oficiálních geoinženýringových projektů, jehož cílem má být otestování metody, která by prý mohla vyřešit globální oteplování planety.

Cílem programu je zjistit, zda chemtrailová technologie může simulovat atmosférický efekt ochlazení v důsledku sopečné erupce; jedná se v podstatě o zoufalý pokus zastavit klimatickou změnu.

„Není to ani první, ani jediná univerzitní studie,“ říká jeden ze spoluzakladatelů projektu Gernot Wagner, „ale rozhodně je nejrozsáhlejší a nejkomplexnější“.

V Technologyreview.com se píše:

Výchozí idea je taková, že by sprejování určitých typů částic do stratosféry mohlo pomoci odrážet více tepla zpět do vesmíru. Vědci se domnívají, že by to mohlo fungovat, protože tak to dělá i příroda. Při velkých sopečných erupcích se v minulosti dostávaly do atmosféry desítky milionů tun oxidu siřičitého, což vždy vedlo ke snížení globální teploty v následujících měsících.

Méně jasné je, jak by bylo touto metodou možné ovládat teplotu po celém světě, jaké látky by fungovaly nejlépe a jaké vedlejší účinky na životní prostředí by takový postup měl. Především je dobré mít na paměti, že po zmíněných vulkanických erupcích kleslo v některých částech světa množství srážek a že oxid siřičitý prokazatelně ničí ochrannou ozónovou vrstvu.

David Keith už dříve pomocí počítačového modelu zkoumal možnost využívání materiálů, které by měly na ozón neutrální dopad, včetně diamantového prachu a oxidu hlinitého. Minulý rok spolu s Keutschem a jinými publikoval vědeckou práci, podle níž by byl nejvhodnější látkou vápenec (uhličitan vápenatý), který „by mohl ochlazovat planetu a zároveň opravovat ozónovou vrstvu“.

Balónové testy by mohly výzkumníkům poskytnout další informace o tom, jak tyto chemikálie skutečně, tedy v reálném prostředí, interagují s prekurzory ozónu, a údaje, které by rozšířily jejich znalosti solárního geoenginženýringu: „Je nutné provádět měření ve skutečném světě, protože příroda člověka neustále překvapuje.“

Keith zdůrazňuje, že je příliš brzy na to, abychom říkali, že se geoinženýringové technologie vůbec někdy budou používat. Nepopírá ale, že už léta prosazuje jejich lepší zkoumání a zjišťování jejich příznivých účinků a rizik, protože by koneckonců mohly být velmi účinnou zbraní proti klimatické změně. Plánované experimenty budou nicméně mít jen zanedbatelné ekologické dopady, do ovzduší se dostane jen asi kilogram různých látek.

Zdrojem financování počátečních experimentů budou granty, které Harvard poskytl Keithovi a Keutschovi jako novým profesorům. Další peněžní prostředky by mohly přijít z Harvardského výzkumného programu zaměřeného na geoinženýring, což je nový multidisciplinární počin, jehož cílem je studovat uskutečnitelnost, rizika, etiku a praktické záležitosti související s geoinženýringem. Prozatím se této iniciativě podařilo získat více než sedm milionů dolarů od Billa Gatese, z Nadace Hewlettových, nadace Alfreda P. Sloana, z interních fondů Harvardu a od jiných filantropů.

Kritikové geoinženýringu poukazují na to, že klimatický systém je příliš komplexní, než aby se do jeho fungování vměšovali lidé, že ekologická rizika jsou příliš velká a také že by pouhé uvažování tom, že problém lze napravit technologickými prostředky, mohlo snížit tlak na redukování emisí skleníkových plynů.

Prozatím byly v atmosféře provedeny dva geoinženýrské experimenty: v roce 2011 vědci z University of California v San Diegu v rámci experimentu E-PEACE rozprašovali ve vzduchu na pobřeží částice soli a v roce 2009 ruští vědci z helikoptéry rozprašovali částice síranu. Pak tu byl také experiment SPICE ve Velké Británii, který předčasně skončil v roce 2012 po vlně kritiky ze strany veřejnosti a po obvinění z konfliktu zájmů, souvisejícím s tím, že o příslušný patent žádalo několik různých vědců.

Již předtím uvedla bývalá spoluředitelka Lawrence Livermore National Laboratory Jane Longová, že vědci, kteří se věnují experimentům na poli geoinženýringu, musejí vyvíjet mimořádné úsilí, aby řádně informovali veřejnost a zajistili si řádný dohled, zejména pokud pokusy probíhají díky soukromým fondům. Dodala ale, že je vzhledem k rostoucímu nebezpečí klimatické změny načase začít vážně zkoumat potenciál těchto technologií.

„Měli jsme začít už před deseti lety,“ řekla. „Je zcela nezbytné získat co nejdříve tolik znalostí, kolik bude možné.“

Zdroj