Velikonoce, připomínka podmanění a znásilnění lidstva polobohy, ale i naděje

jmm (s využitím částí od AI)

Ano, v našem bipolárním světě samozřejmě můžeme na vše nahlížet ze dvou extrémních úhlů – pohledů, přičemž obojí bude pravdivé.

Nephilimové, starodávní mezopotámští a babylónští polobohové, potomci vědeckého týmu, který přiletěl vyklonovat člověka, aby dále sloužil jako otrok k pozemské práci polobohů modré krve, znásilňovali ve zvláštní pozici Měsíce v přesný den roku vysoko ve svých zikkuratech dcery lidské. Tato tradice se dodnes zachovala v podobě Velikonocí a také tzv. koledování. Lidé si během něj upravují vajíčka, které přináší velikonoční zajíček, což je zřejmě odkaz na jeden z útvarů na Měsíci, který zdálky ze Země připomíná zajíce, odtud také tzv. playboy girls. Ženy na hraní, ženy pro zábavu hochů. Dívky, zásadně panny, při styku s o mnoho většími bytostmi s obřími údy omdlívaly bolestí a kolabovaly, proto musely být po koledě (pruty symbolizují údy) apolévány vodou (velikonoční pondělí), což se jim dnes ženy snaží vrátit (v úterý), resp. se muži po styku museli rituálně omývat od krve. Po styku také muselo dojít ke genetické úpravě plodu, nevím přesně v čem spočívala, možná v krevní skupině či Rh faktoru či jiné. Vše prováděl odborný tým genetických specialistů, výzkumný ústav polobohyně Aštart či Atirat, dokorky věd. Tato vědecká vedoucí byla později označena a dodnes je uznávána jako bohyně plodnosti.

Obří obři Nephilimové, jež svými mohutnými pruty ve velkém utrpení znásilňovali dcery lidské tak, jak si je představuje program umělé inteligence…

… a jejich obří města – zikkurati:

Jde však nejspíš o přímé potomky Annunakiů, vetřelců z Vesmíru. V sumerské mytologii je An (An = „nebe“), nebo také Anu (v akkadštině) bohem nebes, pánem souhvězdí a králem bohů, který žije se svojí ženou, bohyní Ki (v sumerštině Ki = „Země“) nebo také Antu (v akkadštině) v nejvyšších patrech nebes. (zdroj text, obr).

Vše lze brát mytologicky, obrazně, nebo fyzicky a doslovně. Což je v náboženských podkladech a legendách problém rozeznat, ale důležitější je vždy ten obraz mystický, mytologický, než přesně fyzický.

Ale můžeme si také říci něco o Ježíšovi samotném. Není zcela věrohodně jisté a dokazatelné, zda Ježíš sám existoval, přičemž katolická církev jeho existenci označuje za fakt, apoštoly dokazatelný a dokázaný, narozdíl třeba od apokryfních nálezů – textů o existenci Ježíšových dětí, jako jsou Filipovo evangelium, či evangelium Marie. Tato evangelia jsou však velmi často na internetu mazána a je obtížné se k nim dostat. Jeden z pokusů zde, evangelium Marie Magdaleny, v angličtině.

Nebo se můžete podívat na tento seriál.

Jeho legenda a v podstatě většina náboženství v mnohém symbolizuje nebeskou mechaniku. Pravděpodobně však existovala postava, od které se biblický příběh odrazil, respektive je údajně složen ze 3-4 různých postav různých časových období. V existenci jemnohmotné však postava Ježíše jednoznačně žije a čas od času se zjevuje různým hledajícím, kteří dosáhnou spirituálního prahu, většinou strádání, nebo usmíření.

Slovo „Ježíš“ je český překlad jména „Jesus“, které pochází z řeckého „Ἰησοῦς“ (Iēsous). Toto jméno je však původně z hebrejštiny a aramejštiny a zní „Yeshua“ (יֵשׁוּעַ) nebo „Yehoshua“ (יְהוֹשֻׁעַ), což znamená „Bůh zachraňuje“.Později dostal také přízvisko Kristus, Crist, Christos, což vyjadřuje úroveň jeho slunečního kosmického vědomí. Znamená to nesoudící, pokoj navozující, uklidňující. Oficiálně však.. Slovo „Kristus“ pochází z řeckého slova „Χριστός“ (Christos), což znamená „pomazaný“. Toto slovo se používalo k označení osoby, která byla pomazána olejem na znamení Božího poslání a pověření, zejména pro úřad krále, kněze nebo proroka.V křesťanské tradici se slovo „Kristus“ používá pro označení Ježíše Krista, který je vnímán jako Boží Syn a Spasitel světa. V křesťanské víře se věří, že Ježíš Kristus byl pomazán Bohem ke svému poslání a povolání, aby lidstvo vykoupil ze hříchu a smrti svým obětováním na kříži a svým vzkříšením.V křesťanské teologii je Kristus také spojen s řadou dalších titulů a funkcí, jako například Mesiáš (hebrejsky „Mašiach“), což znamená „Ukřižovaný král“ a „Slovo“ (řecky „Logos“), což odkazuje na Ježíšovo božství a jeho roli jako Božího Slova, které se stalo tělem a přišlo na svět jako člověk.Podle křesťanské tradice se na Velikonoční čtvrtek stalo několik významných událostí.První z nich je Poslední večeře, kterou Ježíš Kristus konal se svými apoštoly. Během této večeře Ježíš ustanovil Eucharistii, tj. svátost oltářní, při které se křesťané posléze setkávají s Ježíšem Kristem v chlebu a vínu.

Ježíš snad aspoň velmi částečně připomínající po nabiflování AI toho, jehož jsem potkal v dubnu pár dní před svými 33. narozeninami v pražském metru mezi stanicemi Muzeum a Náměstí Míru, zřejmě nejhlubší hladině-stanici pražského metra, v bdělém snu.. ten rozdíl je obrovský, proti tomu, o čemž se nás snaží přesvědčit myšlenkový mainstream.. že to byl černooký černovlasý Žid. No.. nebyl. I když každý člověk má dvě Já, to nižší, temné, a to vyšší, světlé.. mimochodem, blonďatí seveřané, Védové, nebo také Árijci, jsou podle všeho potomci Židů, co odešli z Palestiny, rovněž.

Chléb a víno jsou přitom „plody“ dvou odlišných spirituálních rovin. Chléb je plodem Země a lidské práce, kdežto víno je plodem plodu Země, tedy vinné révy a lidské práce. Svým způsobem jde tedy o spojení otce (rodičů) a dětí, plodů. Dále se podle křesťanské tradice Ježíš modlil v Getsemanské zahradě, kde byl zatčen a uvězněn římskými vojáky.

Na Velikonoční čtvrtek také Ježíš předpověděl Petrovi, že ho třikrát zapře, a že bude zatčen a uvězněn. Také se zde dozvídáme o tom, že byl zrádcem Ježíše jedním z jeho učedníků – Jidáš Iškariotský.

Celkově je Velikonoční čtvrtek v křesťanské tradici vnímán jako den, kdy se Ježíš Kristus obětoval za záchranu lidstva a založil Eucharistii, kterou si křesťané připomínají jeho oběť na kříži.

Ve vyšších rovinách bytí se realizují a naplňují myšlenky silou vysílajícího a přidáním Boží vůle Boha. Jde o tzv. míru „čistoty“. Ke zplození Božích, ani jiných hmotných či méně hmotných věcí a bytostí tedy není bezprostředně potřeba fyzického spojení v dvojnosti, tedy plusu a mínusu, jangu a jinu, neboť to je jenom vymezeným prostorem pro náš vesmír a působení elektromagnetické energie, tedy vzájemné přitažlivosti a odpudivosti, což je v křesťanském pojetí v celistvosti známé jako duch svatý, v něm. Vyšší hierarchie však dvojnost mít nemusí a ani nemají. Lidé se mohou zlomkově ocitnout jako předměty a objekty intervence Božího ducha, který lze aspoň částečně zvědomit během dýchání, tzv. Božího decha. V němž během nádechu Bůh přichází k nám a během výdechu mi směřujeme k Bohu, abychom během posledního výdechu k rukám (nohám) Boha pak složili svoji duši.

V jiných pojetích však je náš Vesmír tak daleko od Zdroje, že Boha můžeme zahlédnout jenom odrazem a následným vytvořeným úhlem spojení se Světlem. Něco jako když zrcátko (proto tak důležitá úloha zrcadel v esoterním či magickém světě) odráží světlo a vytváří tzv. „prasátka“. Prostřednictvím druhých, nebo prostřednictvím našich skutků… (když jsem zadal AI, aby nakreslila 13 žáků Ježíšových, prostě dělala, že nerozumí, maximálně to dotáhla na 9.. o Marii Magdaleně už ani nemluvě, takže zabrala až na přímý příkaz Ježíš s Marií jako partneři, to ji pak ztvárnila překvapivě „kacířsky“ jako královnu královskou korunou na hlavě (v hebrejské společnosti potomci jsou uznáváni a rody pokračují nikoliv po meči, po otci, jako v ostatním světě, ale výhradně po matce, která je narozdíl od otce známa vždy), což odpovídá skutečné funkci zasvěcenkyně a Ježíšovy učitelky, což později církev shodila, zamlžila a označila ji za prostitutku.. I to ostatně nakonec může být polopravda, nebo část pravdy, pokud před slovo prostitutka dodáme slovo „posvátná prostitutka“, což napovídá o tom, že se Ježíš v mládí vydal učit do Egypta, potažmo „egyptského chrámu“, a 9 let, někde mezi obdobím 21 a 30 svého věku v něm přebýval). Vztah Ježíše a Magdaleny však později měl překročit meze učení a zasvěcení a Maria Magdalena s ním nakonec utekla do Palestiny a později po údajném Ježíšově ukřižování do jižní Francie. Zde mimo jiné začíná legenda o královském francouzském rodu, Merovingiánech… a také symbolu fleur-de-lis, čisté lilie, potomcích Ježíšových.

Někteří se ptáte: Pokud nejste předplatiteli Věku světla a přesto chcete podpořit moji a naši osvětovou činnost a práci dobrovolným příspěvkem, můžete tak učinit na účet našeho účtu Freedom First, s.r.o., 1995599/5500. Děkujeme!