Velký virologický podvod: proč není koronavirus nakažlivý (1/2)

The Bernician

Viry nejsou živé organismy

Zaprvé, viry nejsou na rozdíl od mikrobů živé organismy.

Nemají dýchací ani trávicí systém, nemají ani jádro.

Viry nejsou živé ani nakažlivé.

Kupříkladu strach z koronaviru je založen na mylné domněnce.

Zapomeňte na všechno, co si myslíte, že víte o virech a bakteriích. Byli jste obelháni.

​Virologie je obor zaměřený na zkoumání virů. Přesto však dosud neexistuje žádný záznam (video) virové aktivity (s výjimkou jednoho záznamu z roku 2018, jehož předmětem je virus HIV – odehrává se tam nicméně jen 20% aktivita oproti té teoreticky předpokládané). Tyto „záznamy“ jsou jen 3D animace a modely.

V encyklopediích se píše, že se viry za účelem experimentování získávají prostřednictvím výkonných, speciálně zkonstruovaných centrifug.

Viry jsou extrémně malé, typický virus měří jen 0,1 mikronu.

Pozorování virů jsou ze své podstaty chybná

Viry se pozorují na buněčných kulturách / v Petriho miskách.

Buněčné kultury se speciálně vypěstují v kontrolovaných podmínkách a uměle se udržují při životě pomocí toxických tekutin, které narušují jejich vnitřní aktivitu.

V takovémto sterilním prostředí nemohou buňky využívat úplné spektrum svých čisticích schopností, které mají v přirozeném prostředí, tzn. v lidském těle.

Buňky se v těle spoléhají zejména na fagocytózu (a všechny související procesy, jak bakteriální, tak virové, houbové a parazitární).

Při fagocytóze dochází ke vstřebání a eliminaci buněčného odpadu a odumírající tkáně.

Tento proces z velké části provádějí bakterie – hlavně jako „mrchožrouti“.

Ve zvláštních případech jsou povoláváni paraziti a houby. Někdy bývá využíváno i malé množství virů, aby provázely všechny ostatní procesy.

Všechny tyto procesy jsou živé, ale viry živé nejsou.

V umělém laboratorním prostředí, kde buňky drží při životě (ale ne zdravé) séra, buňky degenerují a dostávají se pod nadvládu svých virových uklízečů.

Viry se samy o sobě nemnoží. Když je umístíme do úrodných Petriho misek, neobjeví se žádné další virové proteinové struktury.

K jejich množení dochází až poté, co do Petriho misek umístíme nějaké buňky. To proto, že Petriho misky nejsou pro buňky zdravé prostředí, tak započne vznik virového odpadu.

Důvodem je to, že buňky musejí vyrábět viry, aby se v takovém toxickém prostředí čistily, poněvadž nemají přístup ke kompletnímu spektru očistných procesů, které se normálně odehrávají v těle. Vysvětlím proč.

Poznámka: Viry jsou nezbytné při rozkladu mrtvých a odumírajících tkání, které jsou natolik toxické, že se jimi nemohou živit živé mikroby a eliminovat je, aniž by je to otrávilo a zabilo.

​Kdy začíná virová aktivita dominovat?

​Jak jsem již uvedl, viry mohou v menších množstvích provázet tyto procesy. Převládat však začnou až ve chvíli, kdy byly ostatní procesy z větší části vyřazeny kvůli:

Toxickému vlivu vnějšího prostředí
Znečištění
Zaplavení chemikáliemi
Nízké kvalitě vzduchu
Nízké kvalitě vody
Nízké kvalitě potravy
Výživovým nedostatkům
Nesprávné volbě potravin či jejich nesprávným kombinacím
Medikamentům, např. antibiotikům

Když je v těle mnoho toxicity, dochází k otravám bakterií, jež se živí mrtvou tkání.

Když tělo dosáhne takového bodu toxicity, kdy je v těle sníženo množství živých mikrobů z důvodu jejich likvidace některým z výše uvedených vlivů, přivolá si tělo na pomoc viry.

Pokud tedy tělo nemůže využít mírnějších metod, jako je nachlazení (obvykle bakteriální), obrátí se pro pomoc k neživým rozpouštědlům proteinů, zvaným viry. Vysvětlím, proč je to jediná logická odpověď.

Viry pomáhají konzumovat a eliminovat látky tak, aby vznikaly menší částice, které lze vyloučit sliznicemi, kůží a trávicím traktem.

​Buňky vytvářejí viry až tehdy, když jsou tkáně tak toxické, že jim s čistěním a regenerací nemohou pomoci fagocyty, parazity, bakterie a houby.

Věda říká – nesprávně a bez důkazu – že viry pocházejí odjinud než z těla, pak ovládnou RNA či DNA buňky, replikují se a bez rozlišování útočí na jiné buňky.

Kdyby to tak skutečně bylo, viry by se replikovaly donekonečna a nakonec napadly všechny zdravé buňky. To se ale neděje.

Víme, že virus regulují protilátky, což je typ bílých krvinek.

Neexistuje žádné video viru napadajícího buňku. Všechno jsou jen animace.

​Skutečný vznik virů (zjednodušeně)

Věda klamně tvrdí, že se viry replikují. Ve skutečnosti viry vytváří buňka sama.

I zdravá buňka vytváří viry, ty jí ale neškodí.

RNA a/nebo DNA jim poskytuje hostitelská buňka, aby v těle rozkládaly konkrétní látky. Kdyby to tak nebylo, virus by zničil buňku, která ho vytvořila, ale to se neděje.

Virus je vymrštěn z buňky, část jí poničí, ale nezničí j úplně. Pak je buňka schopna se včas opravit.

Buňky spolupracují – společně se čistí a čistí i své okolí, aby prospívaly.

Intenzivní virová aktivita se dostavuje, když tělo ke své očistě nemůže využít mírnější mikrobiální detoxikaci.

​Vznik viru v krocích

1. Virové proteiny jsou součástí genomu živého organismu, jenž se nachází se v každé buňce a určuje, jaké typy proteinů jsou momentálně potřeba a budou se vyrábět.
2. Virové proteiny, jež existují v buňce, pronikají do buněčného jádra. Viry vznikají v celé své podobě uvnitř buňky a sekvencovány/kódovány jsou podle instrukcí RNA/DNA hostitelské buňky.
3. Virus opouští jádro a vyskytuje se v buňce, dokud ji neopustí.
4. Buňka virus vymrští, čímž se částečně poškodí, ale nezničí ji to.
5. Viry se obměňují každých 72 hodin.

Virová replikace pokračuje a každých 72 hodin se daný kmen vyčerpá. Buňky vytvoří úplně novou sadu virů, která pokračuje v práci té předchozí, dokud není proces u konce.

Jak se vytvářejí viry / Skutečné virové procesy

​Viry neinfikují zdravé, stabilní buňky. Rozkládají mrtvé a odumírající buňky a tkáně, aby se mohla rozjet nová buněčná aktivita.

Dobré přirovnání:

Na mrtvém biologickém materiálu se objevují mouchy, ty ale nejsou příčinou jeho smrti. Jsou to mrchožrouti, kteří rozkládají mrtvé tkáně. Stejným způsobem působí v těle viry a bakterie. Bez mrchožroutů, kteří likvidují odpad, by byl vzduch na Zemi toxický. Na mikroskopické i makroskopické úrovni probíhají ty samé procesy.

Věda říká opak toho, co na vlastní oči vidíme při pozorování přírody. Naše těla jsou mikrokosmem přírodních dějů, které se odehrávají též na podstatně větší úrovni.

Jak jsem již uvedl, když dojde ke snížení či likvidaci normálních očistných funkcí těla kvůli systémové toxicitě, buňky už se o sebe nemohou postarat. Červené krvinky se spojí jako jediná jednotka a spolupracují na své očistě tím, že vyrobí bílkovinné konstrukce schopné rozpouštění mrtvých a umírajících buněk, buněčného odpadu, tkáně a cizorodých nánosů, neboli viry.

​Buňky vyrábějí viry za pomoci předem existujícího virového proteinu, jenž je přítomný v buňce a kódují ho svou RNA či DNA. Pak virus vyvrhnou ven. Tam ho regulují bílé krvinky pomocí protilátek, které dohlížejí nad chováním viru. Takto tělo kontroluje a reguluje virovou aktivitu.

Tyto dvě funkce jsou spojeny do jednoho procesu, neprobíhají zvlášť. Délka procesu závisí na úrovni toxicity a jeho symptomy jsou vnímány jako nachlazení či chřipka.

Poté, co proces proběhne, tělo postupně opět zesílí – pokud člověk nadále neohrožuje své tělo toxicitou. V případě že ano, probíhají opakované extrémní detoxikace.

-pokračování-