Život elity je život ve strachu
(Článek již vyšel na webu Osud.cz)
Navzdory široce rozšířenému názoru si nejbohatší lidé nežijí sladký, bezstarostný život. Když totiž máte mnoho, můžete mnoho ztratit – a „lůza“ je čím dál tím rozzlobenější. A tak je nutné dokonale se chránit, investovat do různých prostředků osobní ochrany. Jenže ani nejdokonalejší skrýše a nejprofesionálnější bodyguardi nedokážou zastavit hrozbu, před níž se musí sklonit všichni bez rozdílu: smrt.
Michael Snyder
Pokud existuje něco, čeho se světová elita bojí víc než čehokoli jiného, je to smrt. Příslušníci elity vkládají mimořádné množství času a energie do snahy chránit se před potenciálními nebezpečími, ještě víc se oddělit od běžné populace a udělat cokoli, co bude možné, aby si prodloužili život. Cestují s několika bodyguardy, v domech si nechávají vybudovat speciální bezpečnostní místnosti (safe rooms), kupují si soukromé ostrovy na druhé straně zeměkoule a investují obrovské množství peněz do výzkumu možností prodloužení délky lidského života a do souvisejících technologií. To všechno v zoufalé snaze zvítězit nad nepřítelem, s nímž byli vždycky nuceni prohrát stejně jako kdokoli jiný – nad smrtí.
V dnešní době paranoia elity roste víc než kdykoli předtím. Její příslušníci moc dobře vědí, že se vzhledem k obrovskému zvětšení propasti mezi nimi a chudými stávají mnohem lákavějšími cíli, než jak tomu bylo dříve. Takže bezpečnostní byznys, k němuž patří právě ono poskytování ostrahy a budování speciálních místností v domech nebo rovnou dokonale vybavených bunkrů, zažívá fantastický boom. Mnozí členové elity žijí v neustálém strachu a přímo baží po bezpečí, za které jsou ochotni platit velmi slušné peníze.
V New York Times se nedávno objevil článek o tajných bezpečnostních místnostech, které veřejnost nevidí, ač je má přímo na očích, kde se rozebírá, jak se „safe rooms“ stávají mezi newyorskou elitou standardem…
Po staletí představovaly nejlepší způsoby ochrany bohatých vodní příkopy, hradby a vojsko. To je na Manhattanu přinejlepším nepraktické, a to i pro jedince, kteří si to můžou dovolit, proto bylo nutné najít elegantnější metody. Alarm a dveřník už nestačí: technický pokrok, což se týká designu i materiálů, umožňuje užívat si bezpečí Fort Knoxu v pohodlí odpovídajícímu apartmá v hotelu Four Seasons.
„Svět je teď velmi děsivé místo, zejména pro dobře zajištěné osoby, které se cítí ohroženy a zahnány do kouta,“ uvedl Tom Gaffney, šéf firmy Gaffco Ballistics. Ta po celém New Yorku vybudovala velké množství bezpečnostních místností. „Když můžete hodně ztratit – a pokud si to budete moci dovolit, budete na první místo dávat své bezpečí.“
Většina Američanů nahlíží na elitu jako na lidi, kteří mají úplně všechno a můžou se jen smát. Tak to ale zdaleka není. Většina z jejích členů tráví svůj život ve strachu. Někdy je ohrožení skutečné a jindy si je spíš namlouvají.
Zlost na protežované jedno procento populace v posledních letech silně vzrostla a spolu s ní i strach superbohatých. Mnozí z nich si už pořídili chráněné pozemky na druhé straně planety. Jestli nevěříte, přečtěte si, co předseda Institutu pro nové ekonomické myšlení Robert Johnson prohlásil před halou plnou posluchačů ve švýcarském Davosu…
Bylo to krátce po nepokojích ve Fergusonu a po protestech v rámci hnutí „Occupy“ – nejbohatší lidé planety byli silně nervózní. A Robert Johnson, bývalý ředitel jednoho hedgeového fondu odhalil, jak se jeho kolegové připravují na to, co nevyhnutelně přijde: „Znám manažery hedgeových fondů z celého světa, kteří si kupují pozemky a farmy na místech, jako je Nový Zéland, protože potřebují mít kam pláchnout.“
Ale i kdyby se příslušníci elity dokázali chránit před světem po celý zbytek života, dobře vědí, že je stáří nakonec dožene a že zemřou. Navzdory veškerému bohatství a vlivu je smrt pořád něco, před čím neuniknou.
Proto byla elita vždycky posedlá nejmodernějšími lékařskými technologiemi. Její členové mají obrovský zájem o cokoli, co dokáže prodloužit jejich čas strávený na tomto světě. A některé z nich vypadají z tohoto hlediska celkem slibně, viz tento článek v The Weeku…
„Podnikatele žene jistota, že přestavba, regenerace a reprogramování buněk, tkání a celých orgánů pacientů umožní lidem žít déle a lépe. Práce, kterou štědře sponzorují, spočívá v hledání tajemství živých organismů s bláznivě dlouhou dobou dožití, v navrhování mikroskopických nanobotů, které umějí opravovat tělo zevnitř, ve zjišťování, jak přeprogramovat DNA, s níž se člověk narodil, a ve zkoumání způsobů, jak digitalizovat mozek, což je založeno na teorii, že mysl může žít ještě dlouho poté, co tělu vyprší lhůta.“
To zní jako něco, co by jeden čekal v nějaké sci-fi.
Ale tady to zdaleka nekončí. Mnoho z těch lidí vkládá obrovské naděje v transhumanismus, díky němuž by se jim možná nakonec podařilo zakomponovat do organismu technické prvky, a oni by se teoreticky stali nesmrtelnými kyborgy. Trošku bizarní, ale existuje dost vědců, kteří to berou extrémně vážně. Tento úryvek je třeba z The Telegraphu…
„Historik Yuval Noah Harari, profesor z jeruzalémské Hebrejské univerzity, je přesvědčen, že se velmi bohatí lidé do dvou set let stanou kyborgy, protože budou jejich těla protkána ‚chytrými‘ technologiemi. Mísení člověka se strojem bude podle něj ‚největší evolucí v biologii‘ od vzniku života před čtyřmi miliardami let.
Prof. Harari, který napsal knihu o milnících vývoje lidstva, se domnívá, že se lidé časem stanou něčím jako bohy. Budou disponovat mocí nad smrtí a od současných lidí se budou lišit asi tak, jako moderní člověk od šimpanze.
Izraelský historik vychází z názoru, že jsou lidé jako živočišný druh hnáni nespokojeností a že nebudou schopni odolat pokušení ‚upgradovat se‘, ať pomocí genového inženýrství nebo pomocí techniky.“
Fíha.
Takže oni se od nás budou lišit stejně, jako my od šimpanzů?
A ty technologie budou dostupné jen bohatým?
Když jsem si to poprvé přečetl, připomnělo mi to jeden citát od Charlese Darwina: „V jakési budoucí době, nikterak vzdálené, měřeno po staletích, civilizované lidské rasy téměř jistě po celém světě vyhladí a nahradí rasy divošské. V té samé době budou, jak poznamenal profesor Schaaffhausen, bezpochyby vyhlazeni antropomorfní lidoopi. Ta průrva se pak bude zvětšovat; na jedné její straně se bude nacházet člověk v doufejme ještě civilizovanějším stavu, než je současný běloch, a na straně druhé opice dejme tomu typu paviána; bude větší než současný rozdíl mezi černochem či Austrálcem a gorilou.“
Takto se k situaci stavěla elita tohoto světa vždycky. Nahlížejí na sebe jako na opravdový vrcholek pyramidy. A vzhledem k tomu, jak daleko pokročila technika, už ani nepotřebují žádného „boha“, protože oni sami budou bohy, kteří budou žít věčně. Jen se zamysleme nad slovy prof. Harariho…
„V posledních několika staletích jsme svědky toho, že se lidé stávají silnějšími a přestávají potřebovat berličky v podobě bohů. Teď říkáme, že už nepotřebujeme Boha, jen techniku.“
Jiní transhumanisté mají podobné názory. Jeden z prominentních členů transhumanistického hnutí, Mark Pesce, se vyjádřil takto:
„Lidé umírají, planety umírají, dokonce i hvězdy umírají. To všechno víme. Protože to víme, usilujeme o něco víc – o transcendenci pomíjivosti, o konverzi do formy, jež nebude podléhat rozpadu. Únik, chcete-li, zastavení kola. Snažíme se sami sebe obdařit dokonalým věděním a dokonalou vůlí: stát se bohy, vzít kosmos do dlaně a transformovat jej k našemu obrazu – pro naše vlastní potěšení. Jak je na Zemi, nechť je i v nebi.“
Jenže co s námi – co se zbytkem lidstva?
Inu, pravda je taková, že elita dozajista nestojí o to, aby žili navždy všichni. Většina příslušníků elity je dokonce naprosto přesvědčena, že je na planetě už teď příliš mnoho lidí. Tomuto tématu jsem se věnoval v předchozím článku nazvaném 46 citátů o kontrole populace, které dokazují, jak zoufale ráda by nás elita všechny vyhubila. A kdyby si dokázali radikálně prodloužit život, byl by pro ně problém „přelidnění“ ještě horší. Takže bohužel, ty úžasné nové technologie nebudou pro zbytek světa. Budou vyhrazeny jen pro ty, kdo mají hromady peněz.
Globální elita se těší na slavný nový věk, v němž se celková populace na Zemi stabilizuje na nějakých 500 milionech (což znamená více než 90% redukci oproti současnému stavu). Věří, že díky moderním technologiím nadejde doba, kdy budou nemoci a chudoba vymýceny a kdy budou lidé moci žít navždy. Tento nový svět vymodelují právě oni a veškeré války a konflikty v něm budou minulostí. Lidé budou sdílet ty samé hodnoty a společné cíle. Domnívají se, že tu vytvoří nebe na Zemi – nebe, které nebude potřebovat žádná abstraktní božstva, protože bohy budou oni sami.
Podaří se elitě opravdu nastolit tuto svéráznou verzi utopie?
