8 zjištění o posmrtném životě od ženy, která stála na prahu smrti
Tanaaz, foreverconscious
Co se stane, když zemřeme?
To je otázka, kterou si poslední dobou hodně kladu. Vždycky jsem měla nějaké povědomí o existenci posmrtného života a nehmotných sfér, ale vzhledem k událostem poslední doby jsem pocítila nutkání dozvědět se více a porozumět životu, smrti a oblastem, které je oddělují.
Přečetla jsem si mnoho zkušeností s blízkostí smrti, jedna z mých nejoblíbenějších je ta, kterou učinila Anita Moorjani a napsala o ní knihu Musela jsem zemřít (v orig. Dying to Be Me). Chtěla jsem však vědět víc, pochopit to všechno do větší hloubky.
Jakmile jsem tento svůj záměr jasně vyjádřila a „ozřejmila Vesmíru“, potkala jsem ženu jménem Cherie Aimée, která byla ochotná podělit se se mnou o svůj prožitek blízké smrti.
Na jejím příběhu mě zaujalo nejvíc to, že nepřetékal anděly a harfami. V posmrtném životě se toho děje daleko víc, než vůbec dokážeme pochopit.
Cherie říkala, že svoji zkušenost může jen těžko popsat slovy a proto je těžké poskládat ji srozumitelně takovým způsobem, aby z toho vyšel konkrétní, pochopitelný příběh.
Zajímavé je i to, že každá NDE je trochu jiná v závislosti na tom, co daný člověk potřebuje vidět, naučit se a prožít.
Skoro ve všech těchto příbězích se sice opakují určité klíčové motivy, ale přesto se zdá, že stejně jako se liší životní zkušenost každého z nás, liší se i naše vnímání posmrtného světa.
S Cherie jsem mluvila skoro dvě hodiny a vy si celý její příběh můžete přečíst v osmé kapitole knížky God’s Fingerprints („Otisky božích prstů“). Do tohoto článku jsem shrnula osm nejdůležitějších věcí, které jsem si z našeho rozhovoru odnesla.
1.) Zemřít je snadné
V okamžiku, kdy Cherie opustila tělo, ji překvapilo, jak moc je to jednoduché. Prý to bylo tak snadné jako projít dveřmi. Bylo to prosté, bezbolestné a ona ihned cítila, že se nemá čeho bát.
Léta naučeného strachu ze smrti se rozpustila v jediné chvilce a ona se cítila lehká, volná a plná blaha.
Viděla, že ji obklopuje koule bílého světla, které jí dodávalo pocit pohody, lásky a naprostého bezpečí. Cítila, jak se v té kouli bílého světla volně vznáší – bez formy a spojená se vším.
2.) Smrt není konec
Když se tak Cherie vznášela v tom krásném, beztvarém stavu, chápala, že smrtí to rozhodně nekončí. Cítila se převelice naživu, jen jiným způsobem. Chtěla ujistit svoji rodinu, že stále existuje a že se s ní dosud cítí spojená.
Nebyla se svými blízkými sice fyzicky, ale byla v jejich přítomnosti a věděla, že její vztah s každým ze členů její rodiny bude nadále trvat a rozvíjet se, dokonce i v „životě po životě“.
3.) Čas ani prostor neexistují
Cherie ztratila puls na více než hodinu a půl. Pak už její tělo držely při životě jen přístroje. V kritickém stavu byla několik dnů, ale sama měla ze svých cest po sférách posmrtného života pocit, že v lidském světě nebyla celé roky. Jako by byla pryč velmi dlouhou dobu.
Cherie mi řekla, že v posmrtném životě není čas ani prostor. Pro nás v pozemské sféře je velmi těžké tomu porozumět, ale všechno prý neskutečně expandovalo a čas nebylo možné měřit tak, jak to děláme my na zemi.
4.) Komunikace je telepatická
Když Cherie prošla bílým světlem, uvědomila si, že ji obklopuje šest vyšších bytostí oblečených v černém. Cítila, že ji ty bytosti uklidňují a milují, a věděla, že tu jsou proto, aby jí pomohly, ale vypadalo to, jako by tam prostě jen stály.
Cherie instinktivně věděla, že komunikují telepaticky. Musela se naučit uklidnit a ztišit svoji mysl, aby je slyšela. To pro ni sice bylo snadné, ale přesto se té nové formě komunikace musela nejprve naučit.
(Ano, vypadá to, že ztišit se a zklidnit si mysl je něco, co se budeme muset učit i po smrti!!!)
Jakmile se naučila udržet svoji mysl v klidu, uslyšela, jak se jí bytosti ptají, zda si přeje pokračovat, nebo se vrátit zpátky.
Jelikož se Cherie cítila nesmírně blaženě, chtěla zůstat, ale než bytosti přijaly její rozhodnutí, přály si ukázat jí zpětný pohled na její život.
5.) Jsme tu, abychom rostli
Poté, co zemřete, projdete zrychleným procesem, při němž prožijete všechny své uplynulé životy včetně toho posledního. Cherie řekla, že takto sledovala nebo opětovně prožívala mnoho životů. Bylo to tak skutečné, jako by znovu žila každý svůj život den za dnem.
Zatímco některé životy ubíhaly rychle, jiné se spíš táhly a Cherie viděla, že díky těm těžším se toho naučila daleko víc a získala mnohem více znalostí. Dokázala také rozeznat hlavní motivy, jež se proplétaly každým ze životů, které jí byly takto předloženy.
V tom okamžiku Cherie věděla, které lekce přišla získat na zemi, a pochopila, že když se nevrátí do svého současného života, bude jim muset čelit někdy jindy.
Tyto lekce nám nikdo nenutí. To naše duše se chce poučit a pochopit něco nového. Země je pro takové učení něco jako „testovací území“.
Proto se Cherie rozhodla vrátit zpátky do svého těla.
6.) Vaši blízcí cítí vaše emoce
Během své cesty po oblastech posmrtného života se Cherie setkala s některými svými blízkými, kteří zemřeli před mnoha lety. Překvapilo ji, že posmrtný život pro ně není až tak růžový, jak by se dalo čekat. Sice se smrtí osvobodili od těl a nároků lidského života, ale dělali si starosti o své blízké na zemi.
Řekli Cherie, že cítí všechny emoce a bolest svých milovaných a že když se někdo z nich nemůže v životě pohnout dál, nemůžou ani oni.
Truchlit je sice normální a zdravé, ale zdá se, že schopnost duše přesunout se do vyšších sfér závisí mimo jiné i na tom, do jaké míry na svém zesnulém lpí pozůstalí.
Cherie řekla, že v posmrtném životě cítíte všechno co vaši blízcí, a to na té nejhlubší úrovni. Dokonale chápete, jaké jsou jejich pravé záměry. Pokud uvíznou ve svém žalu, je pro duše zemřelých velmi těžké pokračovat dál:
„Je moc důležité dát vědět těm, kdo odešli, že truchlíte nad jejich ztrátou na fyzické úrovni, ale že budete v pořádku. To jim pomůže k pokojnému přechodu do dalších sfér.“
7.) Do života nám mohou vstupovat božské bytosti
Po tomto opakování životů Cherii vzali do krásného bílého zámku, kde musela počkat, než bylo její tělo připravené na její návrat.
V tom nádherném bílém zámku, který Cherie popisovala jako nebe, pochopila, že vyšší bytosti a duchovní průvodci, kteří jí poskytují oporu, teď pracují prostřednictvím lékařů na jejím opětovném probuzení.
Věděla, že Duch má na Zemi obrovskou moc měnit běh událostí a že lékaři sice byli výborní a nadaní, ale to, co jí umožnilo přežít, byl ve skutečnosti její „duchovní tým“. Koneckonců byla podle expertů její šance na přežití nižší než jedno procento.
Cherie se lidé často ptají, proč se některé duše (jako ona) vracejí zpět, zatímco jiné ne. Ona na to odpovídá, že ve vyšších sférách se toho děje tolik, že opravdu nelze říci, proč se některé duše vrátí a jiné ne.
Každá duše má svoji vlastní cestu a jiný účel pozemské existence, takže není vhodné srovnávat.
8.) Všichni jsme spolu spojení
Jeden z nejdůležitějších poznatků, které Cherie při své NDE získala, je ten, že jsme všichni vzájemně spojení. Jak říká, všichni jsme z hvězdného prachu, což není žádná pošetilá povídačka, ale fakt – naše těla jsou složena z prvků, které vznikly v dávných sluncích, takže jsme z té samé hmoty jako vesmír, jeho hvězdy a galaxie.
V podstatě je to tak, že všechna ta krása a síla, kterou vidíte ve vesmíru, žije i ve vás a vy jste její součástí. Jak Cherie říká, „problémy, se kterými se v životě setkáváme, jsou tak malé ve srovnání s tou velkolepostí uvnitř každého z nás.“
