9 pozoruhodných map, které by z pohledu oficiální vědy neměly existovat
Tento článek již vyšel na webu OSUD.cz dříve.
z EWAO.com
Mezi četnými nálezy, které v průběhu dějin učinili vědci po celém světě, se objevily i takové, které by z hlediska konvenční historie snad ani neměly existovat. Některé z nich jsou v přímém protikladu k oficiálním verzím událostí (ať se jedná o původ člověk či starověké civilizace), jak nám je předkládá mainstreamová věda.
Díky těmto nálezům jsou teď lidé více nakloněni názoru, že starověké civilizace byly mnohem rozvinutější, než se píše v učebnicích dějepisu. Četné mapy objevené v minulosti ukazují na to, že příběh, který nám vypráví oficiální věda, je přinejmenším neúplný – chybí v něm mnoho spojovacích článků. Právě tyto prvky zapadají do úplně jiného příběhu, který je v souladu s těmito „nezapadajícími“ nálezy. Ten říká, že vyspělí lidé obývají Zemi mnohem déle, než se nám říká.
Existence těchto neuvěřitelných map dokazuje, že starověcí průzkumníci měli pečlivě vypracovaný kartografický systém, přesností srovnatelný s tím současným. Mapy rovněž přinášejí důkaz, že naši předkové dobře věděli, že je Země kulatá, že používali sférickou trigonometrii a precizní matematické výpočty, jako by se před tisíci lety byla nějaká neznámá civilizace pustila do globálního projektu spočívajícího v mapování celé planety v kvalitě, jaká se do té doby neobjevila.
(pozn. red.: obrázky jsou pod odkazem zdroj dole pod článkem)
Reprodukce Zenovy mapy, jak se objevila v jedné knize z roku 1793. Zdroj: Wikimedia Commons
Jedna z nejvíce fascinujících map je mapa vytvořená Benátčanem jménem Nicolo Zeno v roce 1380. Pozoruhodným způsobem je na ní zobrazen sever Evropy – současné Norsko, Švédsko, Dánsko, Německo a Skotsko. Z nějakého záhadného důvodu je na ní z hlediska zeměpisné šířky a délky zcela přesně vyobrazeno množství menších ostrovů v této oblasti. Přitom přístroj sloužící k měření těchto údajů, chronometr, byl vynalezen až roku 1765. A jestli to není dost záhadné, na Zenově mapě je Grónsko bez ledovců, což znamená, že je někdo zakreslil před dobou ledovou!
Cameriova mapa. Na této mapě vytvořené v roce 1502 nenajdeme některé jinak obvyklé prvky, zato se vyznačuje jedním pozoruhodným detailem. Využívá totiž sférickou (kulovou) mřížku, ačkoli ve středověku ještě panovalo nezvratné přesvědčení, že naše Země je… plochá.
Mapa Ibn Ben Zary (z r. 1487). Zdroj: Wikimedia Commons
Jiná fascinující mapa se připisuje Jehudimu Ibn ben Zarovi. Nakreslena byla v roce 1487 a zobrazuje zbytky ledovců v Británii a také, a to extrémně podrobně, ostrovy ve Středozemním a Egejském moři. Tyto ostrovy a ostrůvky existují i dnes, ale vzhledem k tomu, že hladina oceánu v průběhu času stoupla, jsou pod vodou.
Hadží Ahmedova mapa světa; zdroj: Wikimedia Commons
Mapa Hadžího Ahmeda, zveřejněná v roce 1559, neuvěřitelně přesně vykresluje linii západního pobřeží Severní Ameriky a Antarktidu. Velmi zvláštní je to, že na ní najdeme i pevninský most, jenž dříve spojoval Sibiř s Aljaškou, což ukazuje na to, že původně musela pocházet z dob, kdy ještě existoval.
V roce 1737 publikoval francouzský geograf Philippe Buache mapu, jež podle všeho vycházela z několika jiných starověkých map. Na Buacheově mapě najdeme Antarktidu, a to ještě před objevením tohoto „ledového kontinentu“. Také jsou na ní přesně umístěny Kanárské ostrovy včetně správného nákresu podmořské vyvýšeniny, na níž se nacházejí. To stejně jako u předešlých případů ukazuje na to, že základ této mapy byl vytvořen ještě v době, než ledovce roztály a hladina moře stoupla. Ještě pozoruhodnější je na ní vodní kanál, který rozděluje pevninskou masu Antarktidy na dva díly.
Na mapě „Harry King Chart“ vytvořené v roce 1502 lze vidět, jak se do Severního ledového oceánu vlévají sibiřské řeky, které jsou teď pod ledem. Mapa zobrazuje i zbytky ledovců v baltských zemích a dost přesně rovněž starověký Suezský kanál. Dále jsou na ní patrné dnešní velké ostrovy u pobřeží Jižní Asie, ale spojené s pevninou. Z geologického hlediska musela mapa vzniknout v době, kdy Země vypadala podstatně jinak.
Na Ptolemaiově mapě severní Evropy se nacházejí ledovce putující napříč jižním a středním Grónskem. Také jsou na ní vidět ledovce opouštějící sever současného Německa a části současného jižního Švédska. Další mapa zobrazující jiné časy na Zemi.
Další zajímavá mapa, tzv. King Jaime World Chart, pochází z roku 1502 a přesně zobrazuje to, co je dnes Saharou: jen na ní v oblasti Sahary najdeme obrovská jezera, řeky, zemědělskou půdu a jakási dávná města. Sahara svého času skutečně bývala plodnou oblastí plnou rostlinného i živočišného života.
Poslední pozoruhodnou mapu vytvořil v roce 1534 francouzský kartograf Oronce Finé. Na této mapě ve tvaru srdce je zobrazena Antarktida – dávno před svým oficiálním objevením – a navíc ve tvaru, jaký musela mít, než ji pokryl led. Na kontinentu se nacházejí řeky, údolí a pobřeží; určitým způsobem je vyznačeno i přibližné umístění současného Jižního pólu.
