Detoxikace od těžkých kovů

20.1.201718.1.2017 exkluzivne 16945 Views žádný komentář atlantic dulse spirulina, deprese, detoxikace, koriandr, rtuť, těžké kovy

z goop.com

článek již jednou vyšel na OSUD.cz

Když jsme poprvé psali o lékařském médiu Anthony Williamovi a uveřejnili úryvek z jeho bestselleru Medical Medium, mysleli jsme si, že by to mohlo čtenáře zaujmout – ale nečekali jsme, že se tento článek stane nejčtenějším za rok 2015 u nás na goopu. Následovala lavina e-mailů čtenářů, kteří na sobě vnímali mnoho projevů viru Epsteina aBarrové, jehož putování po organismu William popisuje.

Anthony, který líčí svůj osobní příběh ve své knize, získává své informace od „Ducha“ – ne z učebnic medicíny a vědeckých studií, a ačkoli je tento přístup silně za přijatelnou hranicí pole působnosti New Age, dávají Williamovy vhledy velký smysl. V článku, který najdete níže, píše William o přirozených způsobech, jimiž se můžeme zbavovat toxických kovů, a odhaluje zajímavý pohled na to, kde mohou tyto kovy v organismu číhat a jaké škody v něm mohou napáchat.

Ničí vám toxické těžké kovy život?

Anthony William

Trpíte chronickými zdravotními potížemi a stále hledáte odpovědi na své otázky? Pokud máte pocit, že je hledáte až příliš dlouho, nejste sami. Možná už teď děláte všechno možné, abyste podpořili své zdraví. Jíte biopotraviny, cvičíte, co to dá. Meditujete. Denně berete doplňky. Denně si na sebe vyhradíte chvíli času. Máte dojem, že víc už udělat nemůžete, a přesto symptomy přetrvávají. Vyčerpanost. Migrénové bolesti hlavy. Bolest kloubů. Nejasné, mlhavé myšlení. Nedostatek energie. Zánět. Zácpa a další poruchy zažívání. Sklony k infekcím. Nervozita a úzkost. Nespavost. Špatná paměť. Přemnožené kvasinky a bakterie. Vyrážky. Nesoustředěnost. Časté střídání nálad. Tyto příznaky se bohužel stávají čím dál tím běžnější věcí. Jestliže kterýmkoliv z nich trpíte pravidelně, pravděpodobně jste už byli u mnoha lékařů, hledali jste na internetu a přečetli jste si všechno, co se vám dostalo do ruky, v očekávání brzké úlevy, která se nikdy nedostavila nebo trvala jen chvíli. Možná vám dokonce říkali, že je to všechno ve vaší hlavě, že je to „od hormonů“ nebo že je to stresem. Jenže vaše symptomy přetrvávají dál a vy se musíte sami sebe ptát, co jste přehlédli a proč se vám v těle dosud dějí takové věci.

V této naší moderní éře nás neustále bombardují toxiny všech představitelných typů. Naše těla jsou denně vystavována útokům nebezpečných chemikálií. Najdeme je ve znečištěném vzduchu, v plastech, v průmyslových čistidlech a to se ani nezmiňujeme o tisícovkách nových chemikálií, které se v našem životním prostředí objevují každým rokem. Toxiny prosakují do zdrojů pitné vody, padají z nebe a ukrývají se v našich domovech a na našich pracovištích. Taková je nešťastná realita našeho moderního života.

Jestliže vás trápí výše zmíněné symptomy, je velká šance, že za situaci může jedna konkrétní třída toxinů. Jsou známy jako těžké kovy a toxické působení takových látek jako je rtuť, hliník, měď, kadmium, nikl, arzén a olovo představuje jednu z největších hrozeb našemu zdraví. Chronická otrava těžkými kovy je sice velmi rozšířená, ale málokdy se diagnostikuje. To proto, že těžké kovy jsou úskoční protivníci. V našich tělech se dobře ukrývají a svou přítomnost odhalí, až když je aktivně hledáme.

Toxické těžké kovy jsou prakticky všude a nacházejí se ve věcech, s nimiž každodenně přicházíme do kontaktu, třeba v hliníkových konzervách, v alobalu, v bateriích, v kovovém nádobí, ve starých barvách a dokonce i v jídle. Běžným zdrojem těžkých kovů v potravinách jsou například herbicidy a pesticidy, jimž je těžké vyhnout se i při důsledném stravování biopotravinami. V důsledku toho si většina z nás celý život nosí v organismu těžké kovy, ukryté hluboko v tkáních. Bohužel právě tyto „staré“ kovy, které v našich tělech číhají nejdelší dobu, představují největší hrozbu. V průběhu let totiž začínají oxidovat a způsobují poškození okolních tkání, kde podporují zánět. Naše tělo doslova otravují a mohou páchat škody na prakticky všech systémech a orgánech včetně mozku, jater, trávicí soustavy a nervové soustavy. Toxické těžké kovy jsou obrovským břemenem pro náš imunitní systém a způsobují zranitelnost vůči řadě nemocí.

Toxiny každého druhu jsou škodlivé, ale těžké kovy představují zcela jedinečnou hrozbu. Nejen že jsou škodlivé samy o sobě, ale navíc tvoří jistý druh neurotoxinu (jedu, narušujícího fungování nervů a matoucího imunitní systém). Neurotoxiny v podobě těžkých kovů mohou vyvolat zánět a podráždění centrálního nervového systému (zejména mozku), spojené s mnoha nepříjemnými příznaky, jako je ztráta paměti, zamlžené myšlení, vyčerpanost a deprese. Těžké kovy mohou rovněž vyvolávat záněty trávicího traktu a uvolňovat jedy i do střev. A jako by toho nebylo dost, těžké kovy slouží i jako zdroj potravy pro viry, bakterie, parazity a jiné patogeny přítomné v organismu. Jako živná půda slouží například streptokokům A a B a bakteriím E. Coli, C. difficile a H. pylori a kvasinkám. To může vést k přemnožení různých druhů bakterií ve střevě – vzniká porucha označovaná jako SIBO (small intestinal bacterial overgrowth = přemnožení bakterií v tenkém střevě), pro niž je charakteristické nadýmání, bolest břicha, průjem a zácpa (nebo obojí) a která může způsobovat nedostatek některých živin. Pokud se na živné půdě vytvářené toxickými těžkými kovy pasou i virus Epsteina a Barrové a jiné herpetické viry, může se objevit i brnění a necitlivost v končetinách, úzkost, bušení srdce, zvonění v uších, točení hlavy a závrať a rovněž bolest šíje, kolen, nohou, bolest v týle a řada dalších bolestí a bolístek, které se jinak přičítají jiným příčinám.

Tyto viry transformují těžké kovy v obzvlášť agresivní formu neurotoxinu. Tento sekundární neurotoxin je odpadním produktem těchto patogenů a vyznačuje se schopností cestovat po organismu a páchat ještě větší spoušť na centrálním nervovém systému. Tento jev svádí příslušníky lékařské komunity na špatnou stopu. Výsledkem jsou pak nesprávné diagnózy např. lymské boreliózy, lupusu, revmatoidní artritidy a mnoha jiných autoimunitních poruch, protože krevní testy přestávají být přesné v situaci, kdy je krevní oběh zaplaven hromadou neurotoxických odpadů a patogenů. Tyto neurotoxiny mohou překračovat dokonce i hematoencefalickou bariéru, kde zkratují neurotransmitery – chemikálie, které mozkové buňky využívají ke vzájemné komunikaci. To pak vede ke vzniku deprese a jiných afektivních poruch, ke ztrátě paměti a k řadě jiných kognitivních postižení.

Není tudíž nijak překvapující, že těžké kovy hrají důležitou roli v naší současné epidemii „záhadných nemocí“ a degenerativních onemocnění typu Alzheimerovy choroby a demence. Navzdory tomu všemu zůstává toxicita těžkých kovů relativně neprozkoumaným (a neléčeným) fenoménem – neboť navzdory všemu, co víme o nebezpečnosti těžkých kovů, je na tomto poli dosud ještě mnohem víc neobjeveného. Těžké kovy jsou možná skrytou příčinou a spouštěčem mnoha civilizačních nemocí, které se v nás projevují výše uvedenými příznaky – a mnoha dalšími.

Rtuť

Všechny toxické těžké kovy sice škodí organismu, ale rtuť je obzvlášť zákeřná bestie, zodpovědná za nevýslovné utrpení napříč lidskými dějinami. Kdysi ji velebili jako lék skoro na všechno, ale dnes víme, že pravdou je přesný opak. Toxicita rtuti je nejspíš zodpovědná za nesčetné poruchy a nepříjemné symptomy včetně úzkosti, ADHD, nutkavě kompulzivní poruchy, autismu, bipolární poruchy, neurologických problémů, epilepsie, pocitu mravenčení a necitlivosti, tiků, cukání, křečí, návalů horka, bušení srdce, padání vlasů, třepení nehtů, slabosti, ztráty paměti, zmatenosti, nespavosti, ztráty libida, vyčerpanosti, migrén, hormonálních problémů a deprese. Otrava rtutí je dokonce původcem deprese velkého dílu osob trpících touto psychickou poruchou.

V minulosti, než byly známy (a uznány) toxické účinky rtuti, byla rtuť považována za fontánu mládí a zdroj věčné moudrosti. Starověká čínská medicína uctívala rtuť do té míry, že nesčetní císaři zemřeli kvůli užívání rtuťových elixírů, na jejichž léčivé účinky léčitelé přísahali. Elixíry obsahující rtuť (říkávalo se jí živé stříbro) byly oblíbené i v západním světě. Na počátku 19. století se studenti medicíny učili, že mají každému nemocnému bez ohledu na věk, pohlaví a příznaky podat sklenici rtuťové vody.

Bohužel i poté, co lékařská komunita tuto pomýlenou praktiku opustila, byly (a jsou) příležitosti k přímému kontaktu se rtutí nadále hojné: průmyslové závody vypouštěly rtuť do řek, jezer a jiných vodních zdrojů; zubaři používali (a někteří stále používají) amalgámové plomby. V devatenáctém století a v první polovině dvacátého se k urychlování výroby plsti používal roztok obsahující rtuť, což znamenalo extrémní riziko pro výrobce klobouků. Průměrný kloboučník strávil v továrně pouhých 3-5 let, než nastoupilo šílenství a vzápětí i smrt. Z těch dob pochází anglické rčení „mad as a hatter“ (šílený jak kloboučník): skoro všechny nemoci té doby měly původ v otravě rtutí (hrozivou ironií osudu je, že se duševní nemoci dlouhou dobu „léčily“ – uhodli jste – rtutí!). A netrpěli jen kloboučníci: každý kdo nosil plstěný klobouk, dostal dávku rtuti, kdykoli se mu zpotilo čelo.

Ačkoli se od podávání rtuti jakožto spásného elixíru života už dávno upustilo, trpíme důsledky této neblahé praxe i my. Je velmi pravděpodobné, že vaši pra-pra-prarodiče či jiní předkové byli přímo vystavováni účinkům rtuti – a rtuť se předává z jedné generace na druhou! (Ano, to znamená, že máme rtuť v organismu mimo jiné i proto, že jsme ji podědili od našich předků popíjejících elixíry z živého stříbra). Je prakticky zaručeno, že většina z nás (pokud ne všichni) má v organismu určitou hladinu rtuti. Někteří z nás mají v těle rtuť starou tisíc let!

V důsledku tohoto rtuťového dědictví snášíme my lidé rtuť hůř než kdykoli předtím. To proto, že se předáváním na další a další generace rtuť postupně zřeďuje, stává se o trochu méně koncentrovanou. To možná zní jako dobrá věc, ale účinky rtuti se tím naopak zesilují: čím více se rtuť zředí, tím silnější je při mezigeneračním předávání (je to podobné jako v homeopatii, v níž větší zředění znamená silnější přípravek). Vedle této zděděné rtuti získáváme v průběhu života další formy tohoto kovu. Tudíž chceme-li být optimálně zdraví, musíme se zbavit nejen rtuti, kterou jsme si nashromáždili během tohoto života, ale i rtuti zděděné po předcích. Jinak budeme jako lidstvo rtuť a jiné těžké kovy snášet stále hůře.

Osobní slitiny

Důležitým aspektem toxicity těžkých kovů je to, že každý z nás jich má v sobě jedinečnou směs – vlastní osobní kombinaci, která vytváří slitinu. V průmyslu se kovy slévají proto, aby byl výsledek pevnější a mohl se používat k více účelům. Například jízdní kola obsahují různé díly vytvořené z rozličných slitin kovů, které mají přesně dané funkce s ohledem na svoji pružnost a pevnost. Totéž platí pro ráfky kol automobilu a dokonce i pro kuchyňskou pánev. Slitina je možná dobrá věc pro váš bicykl, ale lidský život nijak nevylepšuje.

Charakteristická směs těžkých kovů je u každého člověka trochu jiná. Někdo má v sobě mnoho rtuti a olova, jiný zase hliníku a niklu. Nebo mohou například dva lidé mít v těle rozsáhlá ložiska rtuti a hliníku, ale každý z nich v sobě přitom bude mít jiné množství obou kovů. Další proměnnou podílející se na utváření „osobní slitiny“ je umístění těžkých kovů v organismu. Jeden člověk může mít například nánosy rtuti v mozku a centrálním nervovém systému, druhý člověk může těmito kovy mít zanesená játra a střeva.

Tyto silně individuální slitiny jsou zčásti důvodem toho, proč kolem sebe vidíme tolik deprese, úzkosti a jiných neurologických projevů. Zapříčiňují i to, že dva lidé se stejnou diagnózou nikdy nemají úplně ty samé symptomy. Například žádný člověk trpící depresí nemá přesně ty samé příznaky jako ostatní lidé, jimž byla deprese diagnostikována. Proto také na jednoho člověka fungují určité léky a léčebné postupy, zatímco na jiného ne. Dále tu do interakce s osobní slitinou těžkých kovů vstupuje i emoční historie daného člověka. Například pokud utrpíme nějaké citové trauma a zároveň trpíme vysokou hladinou toxicity těžkých kovů, bude pro nás těžší toto trauma zpracovat. Medicínský výzkum a věda jsou odkrytí charakteristických směsí těžkých kovů, které mohou za tolik našich problémů, dosud desítky let vzdáleny.

Choulostivý centrální nervový systém

Jak jsme již zmínili, těžké kovy mají schopnost pronikat do mozku. Nánosy těžkých kovů jsou sice ničivé, ať jsou v organismu kdekoli, ale mozek je obzvlášť zranitelný. Našimi neurony neustále procházejí elektrické impulsy – takto spolu naše nervové buňky komunikují a řídí tělesné procesy ovládané mozkem. Ve zdravém mozku tento systém funguje hladce a efektivně. Jestliže jsou však neurony obklopeny mozkovou tkání plnou rtuti nebo jiných těžkých kovů, vzniká elektrický zkrat. Kovy si přitahují elektrické impulsy podobně, jako se vybíjí baterie auta, když necháme přes noc zapnutá světla. Když nám těžké kovy takto odčerpávají elektrickou aktivitu mozku, dochází k porušení kontinuity nervových impulsů. Funguje to typicky tak, že dejme tomu u člověka s velkým množstvím rtuti v mozku nezasáhne elektrická energie probíhající jedním neuronem svůj cíl, tedy sousední neuron, ale stáne ji k sobě rtuťový nános. Pak se začnou projevovat takové věci jako deprese a zhoršení kognitivních schopností, zmatenost, nadměrná stimulace, dezorientace atd. Dalším problémem je interakce těžkých kovů s minerály, jež se podílejí na vedení nervových impulsů, zejména se sodíkem, draslíkem a chloridy.

Tyto minerály mají schopnost oxidovat těžké kovy, a tudíž vyvolávat jejich korozi (to je, jako by vám těžké kovy v mozku rezly!). Koroze se může šířit do dalších oblastí mozku a umožňovat, aby se do kontaktu s oxidací těžkých kovů dostávalo stále více elektrických impulsů, což vede k dalším zkratům a ke vzniku bludného kruhu, jenž přispívá k depresi, ztrátě paměti, nervovým výbuchům (ztrácíme nervy), migrénám, změnám nálad, citové přecitlivělosti, přecitlivělosti na různé chemikálie atd. Další velkou ránu dostávají neurotransmitery (chemické látky uvolňované nervovými buňkami); serotoninu a dopaminu podstatně ubývá, což vede opět k takovým záležitostem, jako je úzkost a deprese.

Možná, že jste se už na problematiku těžkých kovů zaměřili. Pokud je to tak, asi jste vyzkoušeli chelační terapii (proceduru spočívající v podávání látek určených k odstraňování těžkých kovů z organismu; chelace znamená „popadnout“ něco, „navázat“ to), nebo jste už experimentovali s doplňky či potravinami známými svou schopností tyto kovy dostávat z těla. Jestliže vám nefungoval druhý postup, může to být tím, že jste za tímto účelem užívali jen jeden či dva doplňky. Pravda je ale taková, že většina potravin, které vám mohou dostat těžké kovy z organismu, bude potřebovat pomocnou ruku a obecně fungují lépe v týmu. Proto nejlepší přístup k detoxu od těžkých kovů spočívá v konzumaci ne jedné, ale několika detoxikačních potravin společně. Tento proces je jako práce s míčem při americkém fotbalu: těžké kovy jsou míč, potraviny odstraňující těžké kovy jsou hráči a cílová čára je odchod odpadu. Ani ten nejrychlejší útočník se k cílové čáře nedokáže dostat úplně sám – potřebuje ostatní členy týmu, aby mu blokovali soupeře. A protože musí těžké kovy v organismu urazit dlouhou a složitou cestu, než je organismus vyloučí, tým o jediném hráči k tomu rozhodně nestačí. Díky týmovému úsilí se míče vždycky zmocní nějaký další hráč (těžké kovy totiž na dlouhé cestě ven z našeho organismu často „upadnou na zem“) a pokračuje s ním k cílové linii. Všichni členové týmu musejí spolupracovat a vzájemně si míč předávat, má-li celý proces fungovat.

Váš detoxikační tým

V moderním světě je nahromadění těžkých kovů a jiných toxinů (spolu se zděděnými nánosy rtuti) v organismu nevyhnutelné a to je špatná zpráva. Dobrá zpráva je ta, že je poměrně snadné zbavit se těžkých kovů, které jste si už nashromáždili – i těch získaných od předchozích generací, i těch, které jste získali v průběhu tohoto života, a že existují kroky, které můžete podniknout, abyste minimalizovali svou budoucí expozici. Velký kus práce na odstraňování těžkých kovů z vašeho těla odvede následující hvězdný tým potravin, pokud se stanou součástí vašeho jídelníčku a vy je budete pilně konzumovat:

Spirulina (pokud možno z Havaje): Tato modrozelená jedlá sinice vám vytáhne těžké kovy z mozku, centrálního nervového systému a jater a vsákne do sebe těžké kovy, které ve vašem organismu uvolní šťáva z ječmene. Užívejte 2 čajové lžičky vmíchané do vody, kokosové vody nebo sťávy.
Extrakt šťávy ze zeleného ječmene (dostupný ve formě prášku): tato výživná zelená potravina vyniká schopností vytahovat těžké kovy ze sleziny, střevního traktu, slinivky břišní, štítné žlázy a rozmnožovacích orgánů. Připravuje rtuť na úplné vstřebání spirulinou. Pijte 1-2 čajové lžičky vmíchané do kokosové vody nebo sťávy.
Koriandrová nať: dostane se hluboko do míst, kam je těžké dosáhnout. Odstraňuje i dlouhou dobu uložené těžké kovy, takže je skvělá na „dědičnou“ rtuť! Nasekejte si šálek do smoothie nebo šťávy nebo přidejte do salátu či guacamole.
Lesní borůvky (jen z čisté přírody): vytahují těžké kovy z mozku a hojí otvory způsobené oxidací, jež se mohou objevit po uvolnění kovu. Právě borůvky jsou velmi důležité, protože obsahují speciální fytonutrienty s detoxikačními schopnostmi. Silné antioxidanty v borůvkách pomáhají zvrátit škody vzniklé oxidací, které mohou v tkáni po těžkých kovech zůstat. To je obzvlášť důležité pro vaši mozkovou tkáň. Lesní borůvky jsou dokonce nejsilnější potravina působící proti Alzheimerově chorobě a jiným formám demence, které může zastavit a dokonce i zvrátit jejich průběh. Jezte minimálně šálek denně. Poznámka: zahradní borůvky jsou sice výživné, ale schopnost vytahovat z tkání těžké kovy jim chybí.
Řasa Rhodymenia palmata (Atlantic dulse): Tato jedlá řasa na sebe váže kromě rtuti i olovo, hliník, měď, kadmium a nikl. Na rozdíl od jiných řas má Rhodymenia palmata moc sama osobě odstraňovat rtuť. Noří se do hlubokých, skrytých míst trávicího traktu, kde vyhledává truť, váže ji na sebe a nepouští ji, než opustí tělo. Denně snězte dvě polévkové lžíce vloček nebo stejné množství listů. Poznámka: vzhledem k tomu, že tato řasa pochází z oceánu, se možná obáváte, že by sama mohla obsahovat rtuť. Řasa však do organismu žádnou případnou rtuť neuvolňuje, naopak na své cestě tělem zachytává ostatní kovy. Rhodymenia palmata je kriticky důležitá součást týmu, protože může vyčkávat poblíž cílové čáry (tzn. v tračníku) a čekat tam na ostatní potraviny, které rovněž přinášejí zachycené těžké kovy. Funguje tam jako nouzová záloha, která zajišťuje, že všechny těžké kovy, které se dostaly až tam, skutečně opustí vaše tělo.

Konzumace těchto pěti potravin představuje nejlepší útočný tah proti těžkým kovům, a jak vidíte, každá z nich má své silné stránky a při detoxifikačním procesu hraje mírně odlišnou roli. Sám o sobě není žádný jednotlivý hráč stoprocentně účinný, ale jako tým vám poslouží jako tajná superzbraň proti těžkým kovům! V určitých okamžicích procesu odstraňování někdy dochází k „upuštění“ kovů, neboli k jejich opětovnému rozptýlení po organismu, a právě v takovém momentě nastoupí jiný člen družstva, popadne „upuštěný“ kov a bude s ním pokračovat směrem k cílové čáře.

Nemusíte všechny tyto potraviny pojídat najednou, ale chcete-li dosáhnout optimálního účinku, je dobré zkonzumovat denní dávky všech z nich během 24 hodin. Pokud se vám je nepodaří zařadit do jídelníčku všechny, snažte se každý den sníst aspoň dvě nebo tři. To sice není tak efektivní jako dát si všech pět, ale pořád vám to pomůže. Kromě toho, že tyto potraviny vytahují z organismu těžké kovy, disponují i schopností opravovat škody napáchané těžkými kovy a regenerovat organismus. Dalším plus užívání všech těchto pěti speciálních potravin je to, že vám pomohou bez ohledu na to, jakou „osobní slitinu“ v organismu máte. Skutečně se jedná o jeden z nejúčinnějších způsobů, jak zbavit své tělo toxických těžkých kovů, které možná vyvolávají mnohé z nepříjemných symptomů a onemocněními, jimiž trpíte vy nebo vaši blízcí.

Jestliže vás téma detoxikace od těžkých kovů zaujalo už předtím nebo jste už podobné detoxikační metody dokonce sami vyzkoušeli, možná se divíte, proč není součástí našeho týmu tolik populární chlorella. Chlorella je tak trochu jako nezodpovědný truhlářský učeň, který má sice celkem dobré reference, ale je prostě nespolehlivý. Kdybyste byli truhláři a najali si na výpomoc učedníka, tak byste se s ním rychle rozloučili, kdyby mu při práci každou chvíli padalo kladivo (tzn. rtuť) a on se navzdory své dobré pověsti choval jako slon v porcelánu. Chlorella je sice výživná, ale chybí jí šikovnost, která je při detoxikační práci nutná. Proto je to nezodpovědný doplněk – a do týmu se nedostal.

Výše uvedená doporučení jsou extrémně efektivní při odstraňování kovů, které už máte v systému. My se nicméně neustále dostáváme do kontaktu s dalšími těžkými kovy a dalšími toxiny – expozice nikdy nekončí. Úplně se toxinům sice vyhnout nelze, ale je mnoho věcí, které můžete udělat, abyste minimalizovali své riziko a podpořili své detoxikační úsilí.

Tipy, jak minimalizovat toxické zatížení a zefektivnit detoxikační úsilí

Tuky ve stravě

I když budete svědomitě pojídat všech pět uvedených detoxikačních potravin, nebude proces dostatečně efektivní, pokud nebudete mít pevně v ruce své stravování. Při eliminaci těžkých kovů je velmi přínosné konzumovat méně tuků než obvykle. Jestliže se snažíte své tělo zbavit rtuti a jiných těžkých kovů, může nadbytek tuků zbrzdit nebo úplně zastavit vaše úsilí, protože tuky mívají sklony natáhnout do sebe těžké kovy, které hodláte dostat z těla ven. Nemusíte jíst úplně netučnou dietu, jen množství tuku trochu poredukujte. Ve většině případů postačuje snížit každodenní příjem tuku asi o čtvrtinu. Nemá to nic společného s ne-/užitečností tuků ve stravě, jedná se jen o postup, jehož cílem je snížit v krvi hladinu tuků, které by do sebe nasály uvolněné těžké kovy a bránily jim opustit organismus. Příznivé důsledky detoxikace se dostaví, i když tuto změnu neuděláte, ale nebudou tak výrazné a nepřijdou tak rychle.

Citronová voda

Při detoxikaci od těžkých kovů je naprosto nezbytné, abyste byli po celou dobu jejího trvání dostatečně hydratovaní. Detox bez dostatku vody je jako vynášení koše do popelnice, k níž nejezdí popeláři. Představte si, že pořádně naplníte popelnici, ale nikdo ji nepřijede vyvézt. A tak to jde dnem za dnem: odpad se kazí a ještě přibývá další. S každým dnem je o něco toxičtější. To samé platí pro detoxikaci vašeho těla! Při detoxikačním úsilí se „odpad“ uvolní z tkání a buněk, ale pokud se ho dostatečně často nezbavujete, usazuje se znovu zpátky a páchá přitom další škody.

Detoxikaci velice napomůže, když každý den začnete vypitím dvou půllitrových (16 oz) skenic vody, do nichž jste vymačkali půlku čerstvě rozříznutého citronu. Ten citron je důležitý, protože většina vody průmyslovou úpravou přijde o svůj faktor živosti a čerstvá citronová šťáva do vaší „umrtvené“ vody znovu vdechne život, jelikož voda, která se v něm nachází, je živá. Čerstvá citronová šťáva podpoří schopnost vody lapat toxiny a vyplavovat je z organismu ven. Po probuzení se takto hydratujte, očistěte svůj organismus aktivovanou vodou. Pak dopřejte svým játrům asi půlhodinu na vyčištění a až pak si snězte snídani. Pokud se tohle stane součástí vaší každodenní rutiny, může se váš zdravotní stav dramaticky zlepšit. Pro extra sílu můžete do citronové vody přidat lžičku tepelně neupraveného medu a trochu črstvě nastrouhaného zázvoru. Vaše játra si stáhnou med, aby si doplnila zásoby glukózy, a přitom uvolní hluboko usazené toxiny, aby uvolnily místo.

Šťáva z listů aloe vera

Dalším vynikajícím doplňkem detoxikačního režimu je pití čerstvé šťávy z listů aloe vera. Aloe prokazuje značnou zručnost při vyplavování toxinů z těla. Optimálních výsledků dosáhnete, když odříznete z čerstvého listu aloe asi 15 cm (velké listy bývají ty koupené v obchodě. Pokud si pěstujete vlastní aloe, listy budou menší a kožnatější, takže budete potřebovat větší kus). Vyfiletujte list jako rybu – odstraňte kůži a trny. Vydlabejte průhledný gel a dejte si pozor, abyste nevybrali i hořkou základnu listu. Vmixujte do smoothie nebo snězte rovnou.

Infrasauna

Infračervené paprsky pronikají hluboko do organismu, zintenzivňují krevní oběh, zlepšují okysličování krve, zrychlují odstraňování toxinů z pokožky, zmírňují bolest a podporují imunitu. Infrasauna pomáhá tělu v jeho přirozeném detoxikačním úsilí, díky čemuž se urychluje i proces odstraňování těžkých kovů. Doporučuje se strávit v sauně 15-20 minut dvakrát týdně. Po saunování pijte hromadu vody, uspíšíte vyplavování toxinů z organismu.

Půst na šťávách

Pokud chcete detoxikaci posunout na jinou úroveň, zauvažujte o praktikování jednodenních půstů, během nichž nebudete konzumovat nic jiného než šťávy. Vaše šťáva by měla být z celeru, okurek a jablek. Budete-li chtít, pro zpestření můžete přidat trochu špenátu nebo koriandrové nati, ale základní ingredience by se neměly měnit. Tato kombinace obsahuje správný poměr minerálních solí, draslíku a přírodního cukru, díky němuž bude hladina glukózy ve vaší krvi během doby, kdy se vaše tělo bude zbavovat toxických těžkých kovů, stabilní.

Šťávy by mělo pokaždé být asi půl litru (16-20 oz) a pít by se měla každé 2-3 hodiny. Krom šťávy nepřijímejte nic jiného s výjimkou vody – ideálně půllitrovou sklenici hodinu po každé šťávě. Vaším cílem je vypít v průběhu dne šest šťáv a šest sklenic vody. Až to budete zkoušet poprvé, velmi se doporučuje víkend, během nějž budete moci zůstat doma. Pokud jste ještě nikdy nedetoxikovali, budete mít možná z jedů opouštějících vaše tělo nepříjemný pocit. V takovém případě se položte a odpočívejte. Až budete mít tento detox několikrát za sebou a budete se cítit v pohodě, bude dobré protáhnout půst na dva dny. Naplánujte si ale aspoň druhý den pobyt doma, to pro případ, že vám klesne hladina energie. Mnoha lidem ale vzroste.

Můžete se šťávou trochu experimentovat a přidávat si do ní další suroviny – například kapustu místo špenátu a občasnou špetku zázvoru pro chuť nebo trochu víc koriandrové nati, ale nepřežeňte to. Celer, okurka a jablko z vás vyplavují toxiny, a když přidáte příliš mnoho něčeho jiného, seberete prostor těmto klíčovým přísadám. Pokud budete tento šťávový detox provozovat každé dva týdny, měli byste v průběhu času dosáhnout působivých detoxikačních výsledků a skutečně pociťovat rozdíl.

Všechny výše uvedené techniky velmi efektivně pomáhají vyplavovat z vašeho systému těžké kovy, které už jsou na cestě díky vašim detoxikačním týmovým hráčům.

Závěr

Moderní život má své dobré i špatné stránky – důkazy bezpochyby vidíte každý den. Současný stav techniky sice kupříkladu znamená, že jsme online a dosažitelní 24 hodin denně 7 dní v týdnu, ale bohužel rovněž znamená, že jsme online a dosažitelní 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Dnes máme neuvěřitelné zdroje, jaké si naši předkové ani nedokázali představit – společenský pokrok naše životy v mnoha směrech usnadnil – a přesto trpíme. Nikdy předtím jsme nebyli vystavováni vlivu tolika jedovatých látek. A nadto stále neseme břímě dědičného toxického zatížení.

Vyhýbat se každodennímu náporu těžkých kovů je sice náročné, ale ochrana vašeho organismu za to stojí. Své osobní směsi těžkých kovů se můžete postavit! Pravdou je, že se vaše tělo chce léčit a každodenně pracuje ve váš prospěch. Jediné, co musíte udělat, je poskytnout mu nástroje a zdroje, aby mohlo započít s procesem hojení. Začněte sestavením hvězdného týmu detoxikačních prostředků působících proti těžkým kovům a začleňte do svého života několik užitečných postupů. Využijete-li těchto několika prostých tipů, budete moci převzít aktivní a mocnou roli při opětovném získávání vynikajícího zdraví pulsujícího životem, které si zasloužíte – a které máte mít.

Kazuistika: razantní zastavení chronické deprese

Stacy trpěla depresí vždycky, dokonce i jako malá dívka ve věku kolem deseti let. Dokonce už tehdy měla pocit, že nikdo její depresi nechápe, a cítila se ve svém utrpení velmi osamělá. Kdykoli se pokusila před rodinou vyjádřit své pocity, nebral na její stížnosti nikdo ohled. Rodina ji vždycky upozornila, jak „dobré“ to má, a připomněla jí všechny kladné věci, které patřily do Stacyina života. V důsledku se cítila jako někdo, kdo nemá o depresi dovoleno mluvit, a všechno držela v sobě. Vždycky se snažila nasazovat si šťastnou masku a na školních i rodinných fotkách vypadat tak vesele, jak to bylo možné. Ve skutečnosti však byla v agónii. Ačkoli měla přátele, pronásledoval ji pocit, že si k nim nedokáže najít opravdový vztah, protože vždycky vypadali šťastně a plní života, zatímco ona se usilovně snažila potlačit smutek a osamělost, které prostupovaly jejím životem.

Tento tichý boj trval desítky let. Během té doby Stacy navštívila tucty terapeutů, psychologů a psychiatrů. Vyzkoušela nejrůznější léky (antidepresiva a antipsychotika), ale nic z toho jí doopravdy nepomohlo; dokonce se zdálo, že je v některých směrech její stav ještě horší. Stacy už měla za sebou třicítku a stále si nasazovala šťastnou masku a dělala maximum pro to, aby depresi skryla před manželem, dokud si nebyla jistá, že ji neopustí, až mu své trápení svěří.

Po narození prvního dítěte se nicméně všechno zhoršilo. Stacy byla diagnostikována poporodní deprese. Tato diagnóza jí však z jejího pohledu neseděla, protože ona se tak cítila vždycky – deprese o různé síle ji provázela celým životem. Lékařům řekla: „To jsem tedy poporodní depresi měla vždycky.“

Teď, když měla manžela a dítě, byla její touha cítit se živá a probuzená a schopná starat se o dítě mnohem silnější než kdykoli předtím. Vyhledala pomoc několika odborníků na celostní medicínu. Dostavil se částečný úpěch, ale úroveň její deprese nadále cyklicky klesala a rostla. Pak ji jeden z jejích lékařů upozornil, že trpí otravou těžkými kovy. Absolvovala tedy řadu krevních testů a analýzu minerálů ve vlasech. Testy odhalily, že má v organismu stopy rtuti, z níž většina se soustředila v mozku. Lékař jí doporučil homeopatickou léčbu, aby se těžkých kovů zbavila, a k tomu režim spočívající v užívání bylinek a vitaminů. Nakonec podstoupila i nitrožilní chelační terapii, která měla její tělo zbavit těžkých kovů.

Stacy díky této léčbě vnímala mírné zlepšení stavu – větší, než u jakékoli přírodní léčby, kterou vyzkoušela předtím. V průběhu šesti měsíců pociťovala mírnou změnu nálady k lepšímu, ale pak se vše zastavilo na mrtvém bodě a ona začala opět ztrácet naději. Ten rozdíl nebyl takový, aby si udržela motivaci pokračovat ve svém úsilí.

Zanedlouho poté ji jeden přítel, který už byl mým klientem, doporučil, ať si se mnou promluví. Při rozhovoru se Stacy zakrátko vyšlo najevo, že má Stacy stále toxickou hladinu těžkých kovů v organismu. Konkrétně měla v sobě mnoho rtuti a rovněž nějaký hliník. Společně vyvolávala rtuť s hliníkem slitinovou reakci, což bylo částečně důvodem, proč byly její symptomy tak silné a přetrvávaly takovou dobu.

Doporučil jsem Stacy každodenní léčebný režim zahrnujících zmíněných pět potravin (koriandrovou nať, havajskou spirulinu, lesní borůvky, ječmen a řasu „dulse“). V průběhu tří měsíců začala Stacy pociťovat významné zmírnění deprese. Říkala, že to je, jako by jí někdo z ramen sundal nějaké těžké břemeno a jako by se odhrnul černý závoj, který měla do té doby před očima. Tyto pocity v ní podnítily motivaci držet se detoxikačního protokolu. Po dvou letech, kdy těchto pět potravin pravidelně konzumovala, prohlásila, že se cítí jako v dětství, než jí bylo deset a než poprvé nastoupila deprese. Její pocity smutku a hrůzy byly pryč a Stacy se cítila, jako by v životě dostala úplně novou šanci. Dokonce dokázala znovu rozdmýchat staré vztahy s rodinou a přáteli, které kvůli její depresi skomíraly. Pro Stacy to bylo úplné znovuzrození. Vyrazila vpřed a už nikdy se neohlédla.

Zdroj