Morrnah Nalamaku Simeona a její dar smíření
Ho’oponopono byl původně jeden z mnoha nástrojů, který používaly havajské kahuny k dosažení míru v rodinách a komunitách. Při této rodinné terapii bylo třeba, aby se sezení účastnila celá rodina. Morrnah Simeona tento postup modifikovala tak, aby vyhovoval potřebám klientů, kteří svoji rodinu nedokázali shromáždit: jedinými účastníky byli praktikující sám a Bůh. Morrnah stála u samých začátků obrovské popularity Ho’oponopono, o niž se pak zasloužil jeden z jejích žáků dr. Hew Len a jeho spolupracovník Joe Vitale.
(tento článek již dříve vyšel na OSUD.cz)
z AmazingWomenInHistory.com
„Byla to jemná duše, která málo mluvila, ale hodně cítila. Jen svou přítomností vždy člověka přiměla, aby se uvolnil, důvěřoval a pociťoval hluboký mír. V její přítomnosti bylo cítit něco speciálního. Můj dojem byl takový, že skrz své ticho a soustředění posílala léčivou energii. Byla velmi laskavá a mluvila tiše.“
Morrnah se narodila 19. května 1913 v havajském Honolulu do uznávané rodiny Kimokea a Lilie Simeonových. Její matka byla jedna z mála zbývajících kahun Lapa’au kahea (ta, kdo používá slov a zpěvů k léčení) a jako taková se stala dvorní dámou královny Lili’uokalani, poslední vládkyně a jediné ženy, která kdy vládla Havajskému království.
poslední královna Havaje
Slovo kahuna nemá žádný přímý překlad, ale doslovně znamená „ka“ světlo a „huna“ tajemství, něco jako posvátnou znalost. V ostatních jazycích se „kahuna“ často překládá jako šaman/ka, kněz/kněžka nebo i čaroděj/ka. Nicméně kahuna, vybaven mocí šamana, soustředěným výcvikem odborníka a mystickými spojeními kněžích je duchovním vůdcem či vůdkyní komunity a oddaným pečovatelem o ni; v harmonické rovnováze v sobě spojuje vnější a vnitřní svět.
Morrnah byla odmalička obklopena starodávnou ústní tradicí. Vyrostla v multidimenzionálním světě, kde se vnější a vnitřní realita neustále prolínala, kde vědění povstávalo z energetických proudů, ale kde se už ve vnější realitě projevovaly tlaky západní kultury.
Ve třech letech byla uznána jako nositelka této živoucí tradice. Vzhledem k tomu, že výuka probíhala ústně a učitel ji žákovi předával přímo, nečetly se žádné knihy a nepsaly se žádné poznámky. Morrnah se učila poslechem, opakováním a pamatováním. Podle Martyna Kahekili Carrutherse „se od žáka očekávaly přirozené vlohy, dobrá paměť a schopnost rychle se učit. Žáci byli důkladně zkoušeni. Pokyny dostávali dvakrát, maximálně se opakovaly třikrát… na neschopných či pomalých se neplýtvalo časem.“
Vedle výcviku kahuny chodila Morrnah i do katolické školy, kde na ni hluboce zapůsobil Ježíšův příběh. Nakonec studovala metafyzické tradice Indie a Číny a později dílo Edgara Cayceho.
V domorodých havajských společenstvích sloužily kahuny a kahunové bez rozdílu všem a s úctou. Do určité míry se kahuna podílela na každé stránce života společenství. Léčila duševní, emoční a fyzické nemoci, řešila spory. Zajišťovala spojení mezi duchovními sférami a komunitou, čímž se starala o nezbytnou rovnováhu a harmonii. Léčení se odehrávalo na různých úrovních a různými způsoby. Podle Carrutherse „kahuna často rozpoznávala a řešila potenciální problémy ještě předtím, než k nim došlo. Když nějaká nemoc nereagovala na la’au lapa’au (bylinné léky), na lomilomi (masáž) ani na la’au kahea (léčivé zpěvy), pak byla považována za důsledek nerovnováhy v komunitě. Tehdy mohlo nastoupit Ho’oponopono (rodinné léčení).“
Morrnah časem pochopila hloubku ne-moci a bolesti, z níž potřebovala léčit západní civilizace, a věděla, že právě Ho’oponopono zde může pomoci. Výraz Ho’oponopono znamená něco jako „napravit chybu“ a v tradiční formě tato metoda vyžaduje, aby se léčby zúčastnila celá rodina. Pod vedením prostředníka mohl každý člen rodiny požádat ostatní o odpuštění.
Morrnah se domnívala, že tento typ léčby založený na odpouštění by mohl pomáhat lidem, kteří navštěvovali lázně, které Morrnah vedla, ale zároveň věděla, že zrealizovat formální rodinná setkání bude v případě západních klientů velmi obtížné, už jen proto, že západní rodiny bývaly roztříštěné.
V tomto hotelu provozovala Morrnah lázně
V roce 1976 bylo Morrnah 63 let a právě tehdy začala vyvíjet novou verzi Ho’oponopono, založenou na obměně původního procesu.
Její systém je prostý a může ho s úspěchem používat každý. Léčebného procesu se účastní jen duše praktikujícího a Božství. Podle Morrnah „se můžeme obrátit na Božství, které zná naši osobní podstatu, aby vyhojilo všechny myšlenky a vzpomínky, které nám brání v pohybu vpřed.“
„Jsme souhrnem našich zkušeností, což znamená, že jsme zatíženi svou minulostí. Kdykoliv v životě prožíváme stres či strach, je to způsobeno nějakou vzpomínkou – jak bychom zjistili, kdybychom se pečlivě zkoumali. To, co na nás působí teď, jsou emoce svázané s minulými vzpomínkami. Podvědomí si spojuje osobu nebo situaci, s níž se setkává v současnosti, s něčím, co se stalo v minulosti. Přitom se aktivují emoce a vzniká stres.“ (Morrnah Nalamaku Simeona)
Proces Ho’oponopono tak, jak ho v té nejvíce zjednodušené formě zpopularizoval Morrnin žák dr. Hew Len, spočívá v opakování těchto čtyř větiček v jakémkoli pořadí:
Je mi to líto
Prosím odpusť mi
Děkuji ti
Miluji tě
Tím, že si člověk v duchu nebo i nahlas opakuje tato slova, spojuje své vnitřní světlo se světlem Zdroje. V průběhu času se škodlivé vzorce v podvědomí rozpouštějí díky odpuštění těm aspektům, z nichž tyto vzorce vycházely, a vnější svět praktikujícího získává na rovnováze a harmonii.
„Čistěte, mažte; mažte a najděte své vlastní Šangri-la. Kde? Uvnitř sebe. V tom procesu jde v podstatě o svobodu, o úplné osvobození od minulosti,“ řekla Morrnah.
V srpnu 1980 představila Morrnah své modifikované Ho’oponopono na Světovém kongresu Huna v havajském Ponolu’u a dalších deset let věnovala tomu, že je vyučovala ve Spojených státech, v Asii a v Evropě. Také vedla kurzy Self I-Dentity (sebe-I-dentity) na Havajské univerzitě, na Univerzitě Johnse Hopkinse a v různých lékařských zařízeních.
Založila několik nadací určených k šíření učení Ho’oponopono a napsala tři učebnice: Self-Identity through Ho’oponopono, Basic 1, 2 (ta se měla použít po dvou letech praktikování) a 3 (po pěti letech praktikování). V roce 1990, po osmi anglických vydáních, se první kniha dočkala překladu do němčiny a francouzštiny.
V sedmdesáti letech byla Morrnah oficiálně uznána za Kahunu Lapa’au a v rámci programu havajské buddhistické misie Honpa Hongwanji označena za Živoucí poklad Havaje. V tom samém roce, kdy se jí dostalo tohoto ocenění (1983), byla pozvána OSN a WHO, aby prezentovala své učení v sídlech těchto organizací.
V roce 1990 se Morrnah vydala na své poslední turné přednášek a seminářů, při němž procestovala Evropu a zavítala do Jeruzaléma. Následujícího roku se odebrala do Kirchheimu u Mnichova, kde v klidu dožila. Tento svět opustila 11. února 1992, ve věku 79 let.
Kahuna a léčitelka Morrnah Nalamaku Simeon strávila svůj život pomáháním ostatním, aby nalezli své světlo a dosáhli míru uvnitř sebe, svých komunit a rodin. Byla to prostá žena s čistým srdcem, veselá a laskavá, vybavená úctou k životu a sklonem soucitně pečovat o druhé lidi. Ačkoli byla její angličtina perfektní, mluvila jen málo a hovořila spíš prostřednictvím své léčivé přítomnosti. Ona sama i její systém Ho’oponopono představovaly mimořádný dar světu.
Svůj mír ti dávám, svůj mír nechávám jít tebou,
Ha’awi aku wau I ku’u Maluhia ia oe, waiho aku wau I ku’u Maluhia me oe,
Ne mír světa, ale jen můj mír, mír mého já.
A’ole ka Maluhia o ke ao aka, ka’u Maluhia wale no, Ka Maluhia o ka “I”.
