„Školí nás, abychom dezinformovali“ – zástupkyně farmaceutické společnosti promluvila
Jeffrey Roberts
„Nic jako bezpečný lék neexistuje.“ To je citát z knihy bývalé obchodní zástupkyně různých farmaceutických firem, Gwen Olsenové, která svou knížku nazvala „Confessions of an Rx Drug Pusher“, tedy „Zpověď dealerky s léky na předpis“.
Patnáct let Gwen nezáměrně žila ve lži, když pracovala jako obchodní zástupkyně některých velkých výrobců farmak, včetně společností Johnson & Johnson, Bristol-Myers Squibb a Abbott Laboratories. Gweniny oči nakonec otevřela řada tragických událostí, které se dotkly jejího osobního života, a ona si uvědomila, jak nízká etika a jak velká tyranie se s výrobou a prodejem medikamentů pojí.
„Byl to proces postupného probouzení, duchovní a vědomý proces, během nějž jsem si začala všímat toho, co se děje a co některá z těch léčiv způsobují; všechny ty klamy a dezinformace. Školitelé nám doporučovali, abychom při rozhovorech s lékaři bagatelizovali vedlejší účinky. Začala jsem si uvědomovat, že těm pacientům léčiva způsobovala doslova muka.“
Gwen ve své knize líčí roky, kdy pracovala jako farmaceutická obchodní zástupkyně, a odhaluje špinavá tajemství tohoto průmyslu.
Jak vysvětluje, do chvíle, kdy je léčivo schváleno a začne se předepisovat obecné populaci, neznáme ani 50 % jeho vedlejších účinků. „Školili nás, abychom dezinformovali lidi,“ vypráví.
V roce 2004 pro Gwen všechno změnila rodinná tragédie, v níž hrála důležitou roli korupce ve farmaceutickém průmyslu.
„Mé neteři bylo dvacet, na Indiana University byla v přípravném ročníku na medicínu. Byla to nesmírně inteligentní, krásná žena; stejně krásná uvnitř jako navenek. Pak se připletla do dopravní nehody a na bolest jí předepsali hydrokodon. Vypěstovala si na něj závislost.“
Podle Gwen sedativní vlastnosti tohoto semisyntetického opioidu u její neteře negativně ovlivňovaly schopnost koncentrace, takže začala brát efedrin, který pro změnu stimuluje, aby vůbec mohla studovat.
„Došlo k interakci obou léků a skončila v nemocnici, kde jí ‚diagnostikovali‘ bipolární poruchu, a ne toxické účinky léčiv, která užívala. Dali jí antipsychotika a stabilizátory nálady, což ji vyslalo na cestu psychiatrického pacienta.“
Gwenina neteř nedokázala pokračovat ve studiu a pokusila se vysadit medikamenty, které užívala. Nevyhnutelně následovala těžká deprese.
„Její máma byla zrovna na cestě domů, aby ji odvezla zpátky k psychiatrovi a nechala jí znova předepsat léčiva. Zrovna v té chvíli moje neteř odešla do pokoje své mladší sestry, vzala tam velkou lampu s andělem, která byla plná oleje, ten na sebe vylila a zapálila ho. Uhořela zaživa.“
Gwen říká, že sebevražda neteře zažehla její vášeň šířit pravdu o tom, co se děje těm mnoha dalším lidem, kteří trpí vedlejšími účinky farmaceutických medikamentů.
„Slíbila jsem si, že její pověst nenechám poskvrnit a řeknu lidem, co se jí stalo. Aby si ji nepamatovali jako duševně nebo geneticky vadnou osobu – to nedovolím. A uvědomuji si, že jsou tisíce a tisíce lidí, kteří potřebují nějaký hlas, a tím hlasem jsem mimo jiné já.“
Dnes se Gwen věnuje v první řadě tématu dětí užívajících antipsychotika, jejichž počet v posledních deseti letech exponenciálně vzrostl. Tato léčiva dostávají obzvlášť děti v pěstounské péči, což je znevýhodňuje už od začátku.
„Velký počet psychiatrů nemá profesionální čest. Dávají lidem léčiva, o nichž vědí, že poškozují mozek, nemají žádné dlouhodobé pozitivní účinky a nic neléčí. Ti psychiatři jen vezmou seznam symptomů a označí ho za nějakou duševní nemoc nebo poruchu.“
Subjektivnost psychiatrických diagnóz vedla ke vzniku lukrativního spojenectví psychiatrů, farmaceutických reprezentantů a farmaceutického průmyslu. Ke stanovení diagnózy psychiatrického onemocnění nepotřebujete žádné objektivní údaje. Žádné krevní testy, testy moči, CT, nic takového – žádné medicínské důkazy nejsou potřeba, což zvětšuje potenciální pacientskou populaci.
„Když jsem zjistila, kolik dezinformací je v té hře, v níž jsem byla pěšákem, hodně mě to rozčililo a připravilo o iluze. Byla jsem v první linii a také jsem škodila lidem, třebaže nezáměrně. Ta odpovědnost je pro mne dodnes břemenem.“
