Vědci se s mRNA vakcínami fatálně spletli: Covidové injekce narušují celkovou imunitu, aktivují stará virová a onkologická onemocnění
Tessa Lena (pro Mercola.com)
Lidé jako softwarové platformy
Před několika měsíci jsem psala článek o válce s přirozenou imunitou a schopnostmi, v němž jsem popisovala neblahý trend, v jehož rámci jsme vedeni k doživotní „předplacené službě“ na umělou imunitu – přeočkování od nynějška navždy.
Tato představa je dystopická a já jsem doufala, že se mýlím. Nicméně tlak na boostery kvůli klesající imunitě ukazuje, jakým směrem míříme, pokud se ovšem neodmítneme podílet.
Tento model je založen na „strategii modrého oceánu,“ což je obchodní strategie, jež spočívá v tvorbě úplně nových trhů (modrého oceánu) a jejich okamžitém opanování. Jeho protikladem je krvavý konkurenční boj o existující trhy (červený oceán).
Když byl kupříkladu internet zpřístupněn pro komerční využití, jednalo se o zbrusu nový trh, o modrý oceán. Vznikl úplně nový prostor, který šlo zpeněžit nejrůznějšími způsoby.
Dnes představuje novou komerční frontu biologická sféra a lidské tělo. Tělo jako platforma. Z obchodního hlediska má lidské tělo obchodní potenciál přirozeného zdroje. Znáte to pořekadlo, že data jsou nová ropa? Pokud jsou data nová ropa, pak jsme všichni hostiteli dat a můžeme očekávat, že se k nám bude přistupovat jako k ropným rezervám.
Teď jaký to má vztah k přirozené imunitě. Zdravý člověk s přirozenou imunitou je možná šťastný člověk – ale pro moderního podnikatele roku 2021 v oblasti biotechnologií, který vnímá lidské tělo jako trh, kterému míní dominovat, je čiročirou urážkou. Podnikatel má v úmyslu nahradit výchozí přirozenou imunitu, která se vyvíjela miliony let, umělou náhražkou, kterou bude nutno posilovat v průběhu celého života – viz všechny ty varianty a přeočkování.
Nahrazení výchozí přirozené imunity umělým nástrojem je velmi úspěšný případ tvorby zcela nového trhu – trhu s umělou imunitou. Celoživotní závislost na umělé imunitě, jejíž podmínkou jsou opakované „upgrady“, je mnohem ziskovější než provozovat nějaký tradiční obchod s vitaminy. Pokud navíc umělá imunita zničí tu přirozenou, je postaráno o doživotní zákaznickou věrnost.
To je úryvek z mého předchozího článku o přirozené imunitě. V době, kdy jsem jej psala, nebylo dosud jasné, zda mají covidové injekce potenciál narušit přirozenou, širokospektrou imunitu. Napadlo mě tehdy, že by to určitě bylo dobré pro byznys (ve světě psychopatů), ale nechtěla jsem jít do hloubky. Bylo to příliš temné. Od té doby nicméně vyšla řada studií a vypadají znepokojivě.
Vrozená imunitní odpověď je velmi komplexní záležitost
Než se pustíme do studií o mRNA vakcínách a jejich dopadu na naši přirozenou imunitu, pojďme si laicky popsat, jak vlastně imunita funguje. Naše vrozená imunitní reakce je velmi komplexní, koordinovaný tanec mezi různými typy buněk a receptorů.
Naše tělo po celý den bojuje s různými mutacemi (kupříkladu s potenciální rakovinou), viry (ty „spící“ udržuje v šachu) a tak dále. V přirozeném stavu se našemu imunitnímu systému dostává tréninku díky tomu, že dělá svoji práci. Stejně jako se sportovec nebo pianista zlepšuje cvičením, různé součásti našeho imunitního systému se zlepšují tím, že jsou vystavovány různým patogenům a úspěšně je odrážejí.
A stejně jako člověk, který se vyřešením každého dalšího problému posouvá na novou úroveň zkušenosti, se náš přirozený imunitní systém učí díky každé nové výzvě, kterou úspěšně zdolá.
Ošemetná situace nastává s očkováním, které by v dobrém světě bylo užitečným doplňkem medicínského arzenálu, pokud by vakcíny byly vyvíjeny zcela eticky, dokonale by se otestovaly a používaly by se bez fanatismu. Problém je nicméně v tom, že vědecké chápání neskutečné spletitosti našeho těla a vzájemné komunikace jeho částí je dosud velmi omezené.
Když tedy vědci vymyslí řešení nějakého konkrétního problému, byť i s tím nejlepším záměrem, nejsou schopni vzít v úvahu, jaký dopad na nás jejich řešení bude mít celkově. Totéž platí pro farmaka („léky“) a je to zcela typické pro krátkozraký způsob fungování naší kultury. A když přidáme obchod, domýšlivost a bůhvíco dalšího, vzniká třaskavá směs.
Vakcíny (a léčiva) jsou tak dobré nebo špatné jako náš obecný stav vědy a obchodu. A jelikož naše kultura dává přednost přístupu, který lze shrnout slovy „bezhlavě se hrňme za dosažením cíle bez ohledu na to, co cestou zdupeme“, pak mají-li vakcíny řešit konkrétní problém, všechno se bude točit jen kolem onoho problému a vůbec se nepřihlédne k tomu, že naše tělo je celistvý organismus, v němž je vše propojeno.
Očkování či léčivo v konečném důsledku vyřeší jeden problém a vytvoří jiný a my, jako celek, opět trpíme.
DTP vakcína: o jednom „přirozeném experimentu“ v Africe
Ještě než se na trhu objevily mRNA vakcíny, byla v magazínu EBioMedicine zveřejněna jedna výmluvná studie. Její název zněl: „Podávání perorální vakcíny proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli (Diphtheria-Tetanus-Pertussis) kojencům v městské africké komunitě: přirozený experiment“.
Onen experiment spočíval v pozorování dětí, z nichž jedna část v kojeneckém věku obdržela DTP vakcínu a druhá z logistických důvodů ne. Závěr studie je všeříkající:
„Ve skupině, jež obdržela očkovací látku, byla pozorována pětinásobná úmrtnost než mezi neočkovanými dětmi. Žádná prospektivní studie neukázala příznivý účinek vakcíny DTP na přežití. Naneštěstí se jedná o nejčastěji používanou vakcínu a proporce dětské populace, jež je očkována DTP3, se globálně považuje za indikátor úspěšnosti národních vakcinačních programů. Skutečnost, že vliv rutinní vakcinace na úmrtnost ze všech příčin nebyl v randomizovaných testech zkoumán, by měla vzbuzovat znepokojení. Ze všech podkladů, jež jsou v současnosti dostupné, vyplývá, že DTP vakcína možná zabíjí více dětí z jiných důvodů, než kolik jich zachraňuje před záškrtem, tetanem a pertusí. Očkování sice děti možná chrání před cílovými onemocněními, ale zároveň může zvyšovat jejich citlivost vůči nesouvisejícím infekcím.“
Kdybych měla tuto studii interpretovat filozoficky, řekla bych, že příroda je obecně vzato moudřejší než vědci. Pokud se tedy vědci pokusí přechytračit přírodu bez pokory, projevené minimálně tím, že budou pečlivě sledovat výsledky své snahy, a bez lásky k lidem, jimž údajně pomáhají, nevyhnutelně podcení složitost situace a něco pokazí. Někdo pak bude muset za jejich omezené uvažování zaplatit.
Bez naprosté upřímnosti ohledně vlastních limitů a bez upřímné lásky k lidem se z vědy stává výrobní pás, na němž vznikají šmejdy. A to jsme ještě nezapočetli touhu po zisku a po moci nad lidmi. Toto platí skoro univerzálně a nevztahuje se to jen na medicínu.
Potenciální vliv covidových injekcí na vrozenou imunitu
Co se týče covidových injekcí, nacházíme se ještě v dobrodružnějším terénu, jelikož je tento produkt zcela nový a experimentální. Aby se mRNA vakcína mohla dostat do organismu a ten jí umožnil dělat to, co by v ideálním světě dělat měla, je nejprve zapotřebí vypnout přirozenou imunitní reakci na cizí mRNA. Ta by jinak narušitele zničila hned po průniku do těla a bylo by hotovo.
Nejdříve se tedy vypne „bezpečnostní alarm“ těla pomocí moderní technologie. Tělo ho ovšem samozřejmě potřebuje a v současnosti se neví, jaký dlouhodobý účinek může toto vakcínou vyžadované vypnutí na imunitu mít.
Kdybychom měli vycházet ze studií, které se nově objevují, vypadá to, že celkový účinek vypnutí alarmu je… alarmující.
Podle jedné letošní studie (ještě neprošla recenzí) od vědců z Nizozemí a Německa vakcína od Pfizeru „moduluje tvorbu zánětlivých cytokinů buňkami vrozeného imunitního systému po stimulaci jak specifickými (zde virus SARS-CoV-2), tak nespecifickými (viry, plísně bakterie) podněty.
Po očkování vakcínou BNT162b2 byla reakce buněk vrozeného imunitního systému na ligandy TLR4 and TLR7/8 slabší, zatímco cytokinové reakce vyvolané houbami byly silnější.“
Ve studii se dále píše: „Po podání druhé dávky vakcíny jsme zaznamenali podstatný pokles IFN-α, tvořeného po stimulaci poly I:C a R848. To by mohlo narušit počáteční reakci vrozeného imunitního systému na virus, neboť defekty TLR7 prokazatelně vedou ke zvýšené citlivosti vůči covidu-19 u mladých mužů.
Tyto výsledky souhrnně demonstrují, že účinky vakcíny BNT162b2 překonávají hranici adaptivního imunitního systému a mohou též modulovat vrozené imunitní odpovědi.“
Jinými slovy, vakcína od Pfizeru/BioNTechu BNT162b2 při studii měnila vrozenou imunitní odpověď a oslabovala některé její aspekty. Podrobnosti a dlouhodobé účinky vlastně nikdo nezná.
Pokud vás zajímá, jakým přesně způsobem se vypíná imunitní „alarm“, aby bylo tělo ošáleno natolik, že akceptuje cizorodou mRNA, tak je to vysvětleno v tomto článku v magazínu Scientific American.
Píše se tam, že „když se do organismu injekcí dostane cizí mRNA, následuje silná imunitní reakce. Vědci Karikó a Weissman nicméně přišli na způsob, jak RNA modifikovat, aby nevyvolávala takovou zánětlivou odpověď: vyměnili jedno „písmeno“ v molekule DNA za jiné.“
Sami vědci tento postup objasňují ve své studii:
„DNA a RNA stimulují savčí vrozený imunitní systém aktivací receptorů podobných genu Toll (Toll-like receptors = TLR)… ukazujeme, že RNA signalizuje prostřednictvím lidských receptorů TLR3, TLR7 a TLR8, avšak začlenění modifikovaných nukleosidů m5C, m6A, m5U, s2U či pseudouridinu jim odejímá aktivitu.“
Aktivace spících patogenů a onemocnění, jež byla do té doby pod kontrolou
Existují vůbec nějaké novější studie, věnované klinickým účinkům covidových injekcí na všeobecnou lidskou imunitu? Pár by jich bylo. Tato nese název „Reaktivace viru hepatitidy C po očkování proti covidu-19 – případová zpráva“ a zaslouží si částečně ocitovat:
„Materiál a metody: popisujeme zde případ 82leté pacientky s demencí, jež byla přijata do pečovatelského domu v Nizozemí. Po očkování proti covidu-19 u ní proběhlo fyzické vyšetření a laboratorní testy.
Výsledky: po očkování vakcínou proti covidu-19 Pfizer-BioNTech, založenou na mRNA, u pacientky proběhla reaktivace hepatitidy C, jež se projevila žloutenkou, ztrátou vědomí, hepatickým kómatem a smrtí.
Závěr: Tato reaktivace viru hepatitidy C po očkování vakcínou proti covidu-19 Pfizer-BioNTech naznačuje nutnosti kritického posouzení vhodnosti očkování proti covidu v případě osob, jež mají v anamnéze prodělanou infekční hepatitidu.“
Jinak řečeno, ta žena zemřela na infekci hepatitidou C, která se podle vědců po injekci znovu aktivovala. Tato pacientka měla to štěstí v neštěstí, že prožila dlouhý život, jenž skončil až v jejích 82 letech, ale nikdo neví, jak dlouho by žila, kdyby nebylo té injekce. To prostě neví nikdo a nevypadá to, že by politikům záleželo na tom, aby se tato problematika pečlivě prošetřila, než tento produkt bude muset dostat každý.
Jiná studie se věnuje taktéž reaktivaci viru po covidové injekci, tentokrát je to virus planých neštovic (Varicella zoster).
Vědci se v ní podivují: „Dosud nebyla zodpovězena otázka, proč k této reaktivaci viru planých nedochází po vektorových vakcínách proti covidu-19, nýbrž výlučně po vakcínách na bázi mRNA.“
A konečně, dr. Ryan Cole poskytuje v tomto nesmírně informativním interview dobré vysvětlení potenciálních mechanismů imunosuprese (potlačení imunity), jež nastává po covidových injekcích. Hovoří i o svých pozorováních, jež se týkají znepokojivého trendu, kdy po vakcinaci opětovně propukají onkologická onemocnění, jež byla původně v remisi.
Dr. Cole v dalším videu varuje před možným nárůstem rakovin po očkování, který očekává na základě výsledků, které vidí ve svých laboratořích.
Závěr: Naneštěstí to vypadá, že covidové injekce aspoň do nějaké míry zhoršují naši širokospektrou imunitu. Přála bych si, aby se této problematice velmi pečlivě věnoval někdo, kdo má svědomí, než bude tento produkt napíchán do miliard těl. Proč? Protože navzdory tomu, co si myslí zastánci Čtvrté průmyslové revoluce, jsme my lidé živé, cítící bytosti, a nikoli komerční platformy.
