V CERNu možná vznikne energie samotného Stvořitele – se všemi důsledky
Dieter Broers
Cirka před měsícem jsem na YouTube vložil příspěvek k aktuálnímu stavu aktivit v CERNu; ten jsem za několik málo dnů opět stáhl. Měl jsem k tomu dva důvody.
Jednak jsem k jedné jinak správné informaci citoval nesprávný zdroj a jednak se mi po zveřejnění videa sešla záplava různorodých, ale zčásti velmi důležitých poznatků, což mě přimělo k tomu, abych tomuto tématu věnoval ještě důkladnější rešerši.
Výsledky mého vyčerpávajícího rešeršování vědeckých zdrojů zveřejním do konce tohoto měsíce na svých stránkách https://dieter-broers-science.com/.
Zazněly též hlasy, podle nichž CERN vzhledem k nejnovějším událostem nepatří mezi primární sféry zájmu. Myslím si, že tento odhad není správný, a potěšilo by mě, kdybych vám na chvilku mohl být průvodcem na cestě do hlubin této problematiky.
Téma CERNu lze nicméně v celé jeho šíři představit, jen když jsme ochotni nahlédnout za hranice etablované vědy a vcítit se do poznatků, které ji přesahují. Já jsem po svých rešerších každopádně došel k závěru, že experimenty, které se tam odehrávají, by na nás s velkou pravděpodobností mohly mít velmi patrný vliv.
Vzhledem k tomu, že je vše vzájemně bezprostředně propojené, mají pro nás experimenty za využití velmi vysokých energií, plánované na CERNu, zvlášť velký význam. Už jen proto, že se jedná o formu energie, kterou kvantoví fyzikové označují jako „slabou jadernou sílu“, případně „slabou interakci“.
Mluvíme-li o energiích, mluvíme zároveň o informacích. Informace je energie[1]. Nový částicový urychlovač CERNu má pracovat s extrémně vysokou energií, díky níž se může uvolňovat i ta tzv. „slabá jaderná síla“.[2] V důsledku toho mohou být vyvolána nepředstavitelná množství informací.
Jak se tyto informace (krom svého obsahu) mohou projevovat?
Slabé interakci je vlastní energie a zvláštní inteligence, jež je přístupná všem, kdo ji milují, říká astrofyzička Giuliana Conforto[3]. V zásadě v sobě máme tuto slabou interakci všichni. Jako mocná řeka proudí po svých stezkách skrz (černé a bílé) průchody, kterým se též říká červí díry. [4]
Náš viditelný vesmír je plný těchto děr, které představují titěrné spojovací články s vesmíry, jež zde nevidíme[5]. Dle svých slov hodlá CERN začít ve svém nově upraveném částicovém urychlovači generovat „božské částice“, Higgsovy bosony.
CERN má v úmyslu uvést je do stabilního stavu.
Budeme tedy mít co do činění se zvláštní, tzv. Higgsovou silou, kterou právě tyto bosony přenášejí. Podle Giuliany Conforto je Higgsova síla matečná substance; zdroj všeho, co je.
Díky poznání Higgsovy síly nám bude ozřejmen zdroj života. Podle Giuliany Conforto a komplexní teorie relativity Jeana Charona je to právě ta tvořivá síla, která nás spojuje se zdrojem veškerého bytí. Budeme-li se řídit principem, podle nějž realitu vytvářejí myšlenkové obrazy, je tato jedinečná síla nezbytná rovněž při přeměně našich vlastních myšlenkových obrazů, protože bez energií této kvality bychom nebyli schopní nic manifestovat.
Podle těchto kosmických principů mají veškerá očekávání a cíle ten nejvyšší význam. Jsem přesvědčen, že postiženi nebudou jen pracovníci výzkumného zařízení. Tyto zvláštní energie působí na veškeré tvory obdařené duší, neboť, jak již zaznělo, vše je spojeno se vším. V tomto ohledu by pokusy, plánované v CERNu, pro nás mohly být dokonce velmi užitečné. Neboť ať už se stane cokoliv, mohli bychom konečně poznat sílu našeho vlastního vědomí a rozhodování – napříč časovými liniemi, na Zemi 2.0.
Pochopitelně se mnoha lidem jen velmi těžko chápe skutečnost, že naše vědomí působí na nějakou úroveň, kterou nevidíme. Víme, že pokud se na něco díváme, přestávají se elektrony nebo subatomární částice chovat jako vlny (neboli kmitání, frekvence) a začnou se chovat jako částice. Nové experimenty by možná dokázaly potvrdit, že tento takzvaný efekt pozorovatele není omezen jen na mikrokosmos.
Tato skutečnost má dalekosáhlé důsledky pro průběh různých dějů, které tímto způsobem ovlivňují naše očekávání. V každém případě bychom se měli oprostit od strachu a zaujmout postoj vizionáře, jenž své cíle, které mu jdou přímo ze srdce, nikdy nespouští s očí.
Vizionář není žádný snílek. Jde za svými vizemi a mění je v realitu. Vizionář se nespokojí s pouhými slovy, nýbrž jedná v souladu se svými ideami a představami. Vidí celek a umí si představit, jaké to je, měnit věci. Vizionáři se vyznačují velkou kreativitou a řídí se svým vnitřním nutkáním.
Po světě kráčejí s otevřenýma očima, rozpoznávají problémy a mají vůli je řešit. To vyžaduje, aby si byli vědomi svých schopností a znalostí a uměli podle nich přetvářet věci nebo tvořit nové.
Vyjádřím to slovy indiána kmene Hopi, jménem Bílý orel:
„Dovol sám sobě využít tento čas k tomu, abys prováděl rituály určené k hledání TVÝCH vizí. Jaký svět bys chtěl pro sebe vytvořit? Toto je jediné, co můžeš momentálně dělat:
– buď uvolněný i uprostřed bouře
– buď klidný, denně se modli
– vytvoř si zvyk z toho, že se každý den setkáš s posvátnem. Z toho pocházejí dobré věci.
Nejdůležitější je to, co z tebe právě teď vychází. Zpívej, tanči, projevuj se uměním, radostí, důvěrou a láskou.“
Odkazy:
[1] https://www.springer.com/de/book/9783834826121
[2] http://hydrogen.physik.uni-wuppertal.de/hyperphysics/hyperphysics/hbase/forces/funfor.html
[3] https://www.giulianaconforto.it/?lang=de
[4] https://www.spektrum.de/news/wurmloecher-im-labor/1750274
[5] Giuliana Conforto, LIH, Man`s Cosmic Game
