Relativizace volby v životě „duchovního“ člověka: Vzkaz Jardovi Duškovi a všem nevolícím
(převzato, jeden z nejlepších textů, co jsem na českém internetu za posledních 5 let četl, také se poslední dobou zamýšlím nad tím, proč jsou někteří „duchovní“ lidé tak extrémně sobečtí a nechápaví) jmm
Img kredit: kinometropol.cz
VZKAZ JARDOVI DUŠKOVI
Je nesmírně bolestivé sledovat, jak hloubaví, jemnocitliví lidé, jež zbytek „normální“ populace zove „ezoteriky“ reagují na své volby v životě, na naše svobodné volby, možná i demokracii obecně.Jinak skvělý Jarda Dušek, ale i mnozí další svými mnohaletými apely k nevolení jistě ovlivnili možná milióny z nás, tak jako dříve mne.Duškovo „neodevzdávej jim svůj hlas, ztratíš ho“ mi přišlo tak moudré a nádherně protisystémové. I dnes jsou jakože seberozvojové stránky zaplaveny postřehy, kterak je „volba své nevole“, nějak vědomá. Jak nevymezit se, „být na své lodi“, je z duchovního pohledu moudré a vědomé. A právě jednoznačně protisystémové. Potěšil mne snad jen konstelátor Jan Bílý, který se během prezidentské volby jasně vymezil – aby druhý den svůj post pod dojmem „duchovních“ reakcí smazal.Přece jing-jang správná duchovní neutralita, věčná touha hledat a být spravedlivý (a nic nenajít, k ničemu se nepřihlásit a za nic nebojovat), být farizejsky nevyhraněný, pro nic se nerozhodnout, být nestranný, jde ruku v ruce s bláhovostí k realitě před sebou, upachtěnou smířlivostí ke své „knižní“, nikoliv poznané nedualitě světa a důsledkem věčné naivity, že věci se povedou sami od sebe, bez mého přičinění, to jsou kameny úrazu duchovního člověka.Pokud se za vás rodiče pevně nestavěli v životě, nedokáže se ani vy pevně stavět za sebe. Navíc je tam past: Jsem jiný, než ostatní. Vidím dál, hlouběji.Říká se tomu bypass. Milá duchovní bytosti. Kdyby Bůh byl neutrální, nevolil by, tak bychom neexistovali. My všichni jsme výsledkem volby. Zkrátka, všiml sis, co dělá Bůh?Denně volí, od počátku věků jen a jen volí a tím tvoří. Tvoření je životní volba. Volba je tvoření.
Kdyby si Bůh řekl, nemohu si vybrat ze dvou řešení, zel, zůstal by paralyzován, v dětské pozici. Jenže Bůh je nás Otec, je naprosto zralý a dospělý. Dokáže volit a proto je Tvůrcem. Nevolnictví je status oběti. Kdo má přístup ke své volbě, prosperuje duchovně, neztratil své kompetence, autonomii, svou loď. Je svobodný. Proto je Bůh Stvořitelem a proto jeho svět je dobrý. Protože držet se schopnosti své volby je dobré, užitečné a svéprávné. Bůh se stal Bohem protože VOLIL, byl aktivní. Definitivně, na celou věčnost pochopil, že má svobodnou volbu. Opakem Boha je ve svém životě nevolit. Zůstat nevyhraněný, prázdný. Pak se vše musí pocukrovat egem. Jsem spravedlivý, nestranný, duchovní, svůj, nezaplétám se, jsem mistr nestrannosti. Rozumím „věcem světa“ víc, než ostatní. Jsem dál, duchovnější, vědomější. A ďábel se chichotá. Zlo čeká na své nezvolení. Pak je totiž zvoleno. Proto ďábel přichází v apatii. Kdy je ztracena volba. V nečinnosti, vzdání se svého hlasu, všeho tvoření. Jak řekl jasně Sváťa Karásek: Řek´s už dáblovi, ne?Dokud se nezvolíte, dokud se neprohlásíte za součást Stvoření, pracujete pro rozklad, chaos, druhou stranu, satana. Ahoj, duchovní člověče, už chápeš, odkud se bere tvé povýšenectví, arogance a pýcha? (kterou schováváš za duchovnost, umenšování, pokoru a neutralitu?)ZLO potřebuje nevolníky, lidé co nejsou schopny vydat ze sebe svůj hlas. Tak si umetá cestu k totalitě. Otroctví. Duchovní člověk žádá Jednotu. Jak vzniká? Že jste za své jasné JEDNO, za JEDNO-TU.
Že jste čitelní, vymezení, s hranicemi. Chcete JEDNO, ne druhé, třetí, neurčité, nevyhraněné. Jednota končí, když se zapletete do výmluv. Ale tohle je jedno zlo a tohle druhé. To je mysl zla. Obviňování. Bez jasných hranic vzniká chaos, bezpráví, daří se zlu. Neutralita, nevyhraněnost, nezúčastněnost je vyjádřením nezodpovědnosti. Nezodpovědný člověk nevolí. Je pasivní a nechá věci „duchovně“ plynout. Je otrokem svého domnělého taoismu. Zodpovědný, dospělý člověk přijal svou zodpovědnost. Volí ve svém životě co chce a co nechce a zároveň je v každém okamžiku v odevzdání toho, co se děje. Tak vytváří hybnou silou svůj život a může být dokonce fatalista (jako já) a přitom být aktivní, hybnou silou svého života.Být neutrální ke své síle znamená jediné – nepoužívat ji. Neutrálně tě miluju. Chci s tebou nevyhraněný nejasný vztah. Najdeme spolu vyhýbavý neurčitý vztah k náročnému životu okolo a sami k sobě. Omyl, tohle nejde. Život po vás chce, abychom se vymezili, byli pevní, viditelní, zřetelní a zdraví. Opak je být pasivní, neviditelní, slabí, nevymezení, nemocní. To je totiž proti životu.Kdo nějak žije svá dětské omezení, svého sabotéra, zamrzl v dětské kontrarevoluci, odporu, je neutrální, neduální, nevyhraněný, bez přesného a jasného postoje. Nepodnikl cestu ze svého omezení do svého vymezení se.Na tento typ lidí se vždy obrací ZLO, aby jim pomohl svou nečinností, pasivitou, odevzdaností, touhou po klidu a bezpečí (míru). Proto duchovní lidé ještě nikdy nestáli se zbraněmi na hranicích, nikdy nechránili ostatní, nikdy se o ně nemohla opřít komunita, stát. (až na známé výjimky, dnes legendy, Toufar, apod.)Duchovní člověk se není schopen přidat ani k hasičům.Právě se někde, mimo svůj život, stává ještě duchovnějším. Celý život totiž hasí své nitro, zaobírá se svým vnitřním a vysněným vnějším mírem, který dosud nezažil a když ho někdo požádá o názor, projev, čin, bojí se, (je opatrný), zaujme raději ten svůj pohodový, neutrální postoj. Postoj ďábelského salátu.Musí, chrání si tím svůj klid a pocity bezpečí. Jako ochrana z psychologického hlediska naprosto v pořádku. Sám jsem strávil v tomto postoji hromadu let. A to je právě ona slabost duchovních lidí. Nechápou, že být laskaví nestačí.Už v dětství byli odzbrojeni. Neutralita jim byla vnucena silou. Není jejich. Patří předchozí zažité tyranii.Duchovní člověk je silný, jako Ježíš nebo Buddha, má totiž pevně v rukách své volby a tvoří svůj život. (Každý, kdo se mnou pracoval ví kam mířím a co je třeba k laskavosti přidat, aby to fungovalo a mohli jste změnit svět)Aby bylo jasno. Jakýkoliv prezident, pokud se bavíme o prezidentské volbě, nemá žádný dopad na kvalitu mého dne. Je to dostatečná duchovní úroveň?Zkrátka prožívám své milování, podporu dětí, snahu přispět svým přesahem tomuto světu Tady a Teď na maximum. Jedno jestli Havel nebo Zeman. AB/PP. Tohle je můj život, jasný. O to tu nejde. Jde o to, jestli volíš, jsi Tvůrce nebo zda ses vzdal svého hlasu. Možná podle návodu tvého duchovního průvodce.A tak tě veřejně vyzývám báječný a milovaný Jaroslave Dušku, odvoláš svá nesmyslná tvrzení, že volba je „odevzdání“ svého hlasu? Vysvětlíš možná miliónům svých posluchačů, že sis jako svobodná duše jen hrál se slovy? Člověče, milovaná lidská bytosti, zvedni svůj hlas, nenech si ho zadušit. (také si umím hrát) Pane svého života, milý Tvůrce, staň se dospělým. Zvol se. Nenechávej svou hodnotu ležet na ulici. Jsi někdo jiný, než ti řekli. Stůj si za svým hlasem. Tvůj hlas, tvá svoboda. Nehlasuji, nejsem svobodný.
Kamil Novotný 24-25.1. 2023
