Posun severního magnetického pólu se v posledních letech zpomaluje
aikos2309
Země má dva severní póly: jeden z nich je zeměpisný; je to pevně daný bod, v němž zemská osa rotace pomyslně protíná povrch. Druhý severní pól je magnetický, pohyblivý a vzniká v důsledku procesů probíhajících v zemském nitru.
Tento severní pól se různě posouvá, každý rok urazí několik kilometrů. Jistá organizace nyní určila, kde se v současnosti na Zemi nachází, a z jejích poznatků je zřejmé, že pohyb magnetických pólů není tak předvídatelný, jak by se mohlo zdát.
Jak vůbec magnetické póly vznikají? Ve vnějším zemském jádru proudí vlivem zemské rotace roztavené kovy, které vlivem své elektrické vodivosti dávají vzniknout celému geomagnetickému poli se dvěma póly: severním a jižním.
Magnetický severní pól putuje po zemském povrchu
Přesná poloha severního magnetického pólu je velmi důležitá, zejména pro navigační systémy.
Z tohoto důvodu Americká meteorologická agentura NOAA a Britská geologická služba (BGS) pravidelně aktualizují své magnetické modely Země. Dne 17. prosince byl zveřejněn „Světový magnetický model 2025“ (WMM), který má platit až do roku 2029.
William Brown z BGS v tiskové zprávě své organizace uvádí: „Severní magnetický pól se v současné době chová tak, jak jsme nikdy předtím nepozorovali. Asi od roku 1500 se severní magnetický pól zvolna posouval kolem Kanady, ale v posledních 20 letech se jeho pohyb zrychlil, a to směrem k Sibiři.“
To víme – avšak před několika lety nastala nečekaná změna: „Ještě před pěti lety zvyšoval svou rychlost, ale pak náhle zpomalil z 50 na 35 kilometrů za rok. To je největší zpomalení, jaké jsme kdy zaznamenali.“
Praktické dopady posouvání severního magnetického pólu
Změna polohy severního magnetického pólu se samozřejmě odráží v praxi, obzvlášť navigační. BGS ústy svého zástupce ilustruje situaci pomocí vánoční „santovské“ analogie: „Představte si, že by někdo chtěl putovat na létajících saních dejme tomu z komína nějakého jihoafrického domu na zasněženou střechu jiného domu, který ovšem bude až ve Velké Británii. To je cesta dlouhá přibližně 8500 km.
Kdyby použil předchozí světový magnetický model (WMM) a odchýlil se od kurzu o jeden jediný stupeň, přistál by asi 150 kilometrů od cíle. To by způsobilo značné komplikace,“ uvádí se ve zprávě.
Zvířata ovšem žádné magnetické modely nepotřebují.
Stěhovaví ptáci, jako jsou rorýsi a holubi, disponují zvláštním „magnetickým smyslem“, jenž se jim nachází v očích a díky němuž vidí magnetické pole prostřednictvím speciálních receptorů v sítnici. Právě díky tomuto „smyslu“ se orientují na svých dlouhých letech. Proběhly dokonce experimenty, při nichž výzkumníci připevňovali holubům na krk magnet, a ti pak byli dezorientovaní.
U ryb je to zařízené jinak. Biologové našli v některých buňkách (ty pak označili jako „kompasové“) pstruha duhového určité bílkoviny, které podle jejich hypotézy převádějí informace o magnetickém poli na nervové impulsy, jež rybu vedou určitým směrem.
V tykadlech mravenců pro změnu brazilští vědci objevili železnaté magnetické minerály. Tento kolektivní hmyz je pravděpodobně využívá k tomu, aby pomocí magnetického pole nacházel cestu zpět do mraveniště.
Jelikož jsme i my, lidé, součástí živočišné říše, reagujeme na magnetické pole taktéž, třebaže je náš smysl pro vnímání magnetismu zakrnělý. Reakce lidských mozkových vln na magnetismus popsala studie týmu amerických a japonských vědců z roku 2019.
Experiment probíhal takto: výzkumníci umístili 34 pokusných osob do místnosti, kde vládla naprostá tma, a vytvořili tam umělé magnetické pole. Účastníci měli na hlavách přiloženy elektrody, jež jim snímaly mozkové vlny. A skutečně se ukázalo, že když výzkumníci změnili magnetické pole, odrazilo se to na mozkových vlnách subjektů. Z toho je patrné, že lidé také vnímají magnetické pole, ačkoli ve valné většině případů jen nevědomě.
Zemské magnetické pole nikdy nebylo přímo konstantní a mění se i nyní. Toho důkazem jsou posuny severního magnetického pólu, třebaže se v současnosti zpomalují. Víme i o několikerých přepólováních, k nimž došlo v dávné minulosti. Naposledy se takto severní a jižní magnetický pól vyměnily před 780 000 lety. K těmto poznatkům vědcům dopomohlo zkoumání lávových hornin; současný stav magnetického pole sledují pomocí satelitů.
Naše magnetické pole je totiž velmi důležité – chrání povrch naší planety a s ním vše živé před slunečním větrem, přívalem vysokoenergetických částic, jenž k nám proudí ze Slunce. V polárních oblastech můžeme tuto činnost magnetického pole přímo sledovat v podobě pestrých a proměnlivých záblesků polární záře.
