Naše hlavy skutečně svítí – na tomto slabém záření bude možná založen nový lékařský nástroj
anti-matrix.com
Vědci odhalili, že lidský mozek vysílá slabé světelné signály, které lze zaznamenat nezávisle na vnějším osvětlení.
K tomu se výzkumníci pokusili zjistit, jak přesně tyto signály souvisejí s mentálním stavem a zda je lze využít k monitorování mozkové činnosti. Výsledky studie pak publikovali v odborném časopise iScience.
Nejvíce tohoto světla vytváří mozek
Všechny živé tkáně v rámci svého metabolismu vyzařují velmi slabé fotonové záření. Tento jev se liší od bioluminiscence, při níž je světlo vyzařováno v důsledku chemických reakcí.
Tyto ultraslabé fotonové emise vznikají při přechodu molekul z excitovaného do klidového stavu a jejich intenzita je skutečně nepatrná – asi milionkrát slabší než u světla viditelného lidskému oku.
Mozek „svítí“ víc než jiné orgány, což je způsobeno jeho vysokou spotřebou energie a přítomností molekul, které snadno absorbují a vyzařují světlo.
Tým vědců ze tří amerických univerzit (Algoma, Tufts a Wilfrid Laurier University) zkoumal možnost využití těchto slabých světelných signálů k monitorování mozkové činnosti. Na rozdíl od stávajících metod, jako je MRI nebo infračervená spektroskopie, nevyžaduje měření ultraslabých fotonových emisí ozáření mozku.
Jak probíhal experiment?
Pokusu se zúčastnilo 20 zdravých dospělých, kteří byli umístěni do zcela temné místnosti. Tam jim výzkumníci pomocí fotonásobičů zaznamenávali světelné signály v zadní části hlavy a v oblasti spánků, pomocí elektroencefalografie (EEG) jim zároveň byla měřena elektrická aktivita mozku. Účastníci prováděli jednoduché úkoly: seděli s otevřenýma a zavřenýma očima a poslouchali zvukové signály.
Výsledky ukázaly, že se světlo vyzařované mozkem od pozadí liší svou variabilitou a frekvenčním složením. Signály vykazovaly charakteristické pomalé vibrace o frekvenci nižší než 1 Hz, které byly zvlášť patrné v zadní části hlavy
Při změně stavu, například při zavření očí, vykázaly indikátory ultraslabých emisí změnu a hodnoty se stabilizovaly na novém stavu, což naznačuje souvislost s vnitřními procesy v mozku. Typ změn se však u jednotlivých účastníků lišil.
Při porovnání fotonového záření s elektrickými rytmy mozku byla zjištěna slabá korelace. Alfa vlny, které jsou spojeny s uvolněným stavem a dostavují se spíše při zavřených očích, vykazovaly souvislost s ultraslabými světelnými emisemi v zadní části hlavy.
Podobné, avšak méně patrné souvislosti byly zjištěny při zvukové stimulaci v oblasti spánků.
Autoři studie poukazují na to, že jejich práce měla svá omezení, jimiž byl především malý vzorek, omezený počet senzorů a široké spektrum zaznamenaných vlnových délek, jež ztěžovaly přesnější analýzu.
K čemu je dobré zkoumat „mozkové světlo“?
Za účelem získání přesnějších výsledků bude potřeba navýšit počet senzorů a použít specializovanější filtry. Tyto úpravy pomohou lépe lokalizovat zdroje záření a určit, které mozkové buňky se na tomto procesu podílejí.
Krom se bude zjišťovat, jak se tyto světelné signály chovají v jiných tkáních těla a jaký vliv na ně má věk, pohlaví a zdravotní stav. Při dešifrování vzorců ultraslabých světelných emisí a jejich případném využívání k diagnostice a monitorování mozkových onemocnění by mohlo pomoci strojové učení a nové zobrazovací metody.
Vědci se domnívají, že fotoencefalografie založená na měření ultraslabého fotonového záření tvořeného mozkem by se mohla stát novým neinvazivním diagnostickým nástrojem, zejména při časově náročnějších vyšetřeních.
Tato nová metoda by umožnila sledovat metabolické procesy spojené s oxidačním stresem a hlavně by nevyvolávala žádné nežádoucí vedlejší účinky.
