Co se vlastně stane, až budou oficiálně uznána rizika očkování? Pomůže homeopatie?
Pozn. jmm: Jaký je mnou navrhovaný správný postup s homeopatiky, pokud se budete snažit ochránit svoje děti před ničivými následky očkování? Dozvíte se na konci článku.
Amy L. Lansky
Velmi nerada to říkám, ale mračna se teprve začala stahovat. A ta bouřka, co z nich bude…
Jak jsem psala ve svém předchozím článku, pokud se nic nezmění, počet případů autismu (a jiných neurologických a autoimunitních poruch, které se dnes mezi dětmi stále intenzivněji šíří) jen poroste. Tento trend souvisí s novou normou spočívající v uzákoňování povinného očkování. Kdyby byli výrobci očkovacích látek moudří, tiše by začínali vyrábět své produkty tak, aby byly bezpečnější. To se želbohu neděje, alespoň zatím ne. Zatím jsou autistická 2 % dětí a podívejte se, co se v naší společnosti děje – jak rostou obavy z očkování a protesty proti němu. Co se stane, až podíl autistů dosáhne deseti procent dětské populace? Nebo dvaceti?
Stejně jako zdravotnický komplex nadužíváním antibiotik neúmyslně stvořil strašáka nemocí odolných vůči antibiotické léčbě, vytváří i nové monstrum autoimunitních a neurologických nemocí dětí – s největší pravděpodobností je viníkem přespříliš horlivá vakcinace. Dnešní vakcíny jsou navíc ještě nebezpečnější než ty používané v dřívějších dobách, což lze přičíst synergickému efektu takových látek jako je hliník a polysorbát-80, které se do očkovacích látek přidávají kvůli „zvýšení účinnosti“. Naneštěstí tyto synergie umožňují bakteriím, virům a toxickým kovům průchod přes hematoencefalickou bariéru.
Medicínsko-průmyslový komplex nyní otevřeně přiznává své obavy z rostoucí incidence infekcí bakteriemi rezistentními k antibiotikům. Jak se s ním vypořádává? Pomocí ještě většího množství antibiotik? Aspoň se už teď pokouší zredukovat jejich používání.
Jak se ale hodlá popasovat s tou bouří, která se chystá na horizontu, kdy více a více rodičů odmítá své děti nechat očkovat? Uzná konečně, že za ten chaos může sám, a to z důvodu výrazného rozšíření očkovacího kalendáře, který se začal neúměrně zaplňovat už na konci osmdesátých let?
Pozoruhodné je, že nejsnazší řešení jak odolnosti vůči antibiotikům, tak vakcinační krize dost možná nabídne něco, co bude většina konvenčních lékařů a farmaceutů ochotna akceptovat jen s největším odporem – alternativní léčebné metody, jako je homeopatie.
Popravdě, já naprosto chápu paniku, která zdravotnický komplex jímá kvůli rostoucí vakcinační ostražitosti. Otevřené uznání nebezpečnosti očkování a následné odnaučování se závislosti na vakcínách bude pro moderní společnost komplexní výzvou. Proč?
Ačkoli to větší část laické veřejnosti neví, většině lékařů je jasné, že existují dva populační okruhy, jimž mohou dětské nemoci ublížit nejvíce, a to kojenci a dospělí. To se týče zejména nemocí, proti nimž má chránit kontroverzní MMR vakcína. Většině dětí školkového a školního věku spalničky, příušnice, zarděnky a případně plané neštovice nijak neuškodí. Před pouhými šedesáti lety se standardně očekávalo, že pětileté dítě prostě dostane spalničky – ale pětiměsíční kojenec ani 25letý mladý člověk ne. Bohužel právě kvůli vakcinační kampani nyní mají obě tyto skupiny mnohem větší pravděpodobnost, že se spalničkami nakazí. Z jakého důvodu?
Mně je 61 (narodila jsem se v roce 1955). Skoro každý z mých vrstevníků si prošel všemi dětskými nemocemi. Já je měla všechny. Nebylo to důvodem k panice, byla to normální součást života. („Nebezpečné spalničkové pohromy,“ o nichž občas informují média, se ve skutečnosti odehrály v zemích třetího světa s podstatně nižší kvalitou výživy, hygieny a lékařské péče.) Když v dětství někdo z nás dostal spalničky, zarděnky nebo plané neštovice, znamenalo to prostě, že si chvilku pobudeme místo školy doma. Nebylo to horší než silné nachlazení. Dokonce si pamatuju, že na tom bylo i něco vzrušujícího, jako by to byl nějaký iniciační rituál. Rodiče vodili své děti na návštěvu k nemocným dětem, aby to ty jejich „už konečně taky měly za sebou“. Pak získalo dítě imunitu na celý život. Mnoho pediatrů také zaznamenávalo skoky v kognitivním vývoji a v odolnosti organismu dětí. A protože všichni dostávali dětské nemoci jako děti, nemohly je překvapit jako dospělé. V současnosti mají naproti tomu mnozí dospělí nízkou imunitu vůči dětským nemocem. I když se nechávají přeočkovávat, bývá imunitní odpověď chabá nebo vůbec žádná.
A co ten pětiměsíční kojenec? Před těmi šedesáti a více lety to bylo tak, že jelikož byla kojící matka imunní, poskytovalo jejímu dítěti mléko dostatečnou ochranu, než bylo natolik velké, že mohlo tyto nemoci bezpečně zvládnout. Imunitu dítě získávalo už během samotného gestačního procesu (vývoje v děloze), asi na rok. Teď je to naneštěstí tak, že se hromadí stále více neočkovaných generací a těhotenství a mateřské mléko má čím dál nižší ochranný potenciál.
Takže ano, postupné odbourání nadbytečných očkování bude velmi náročné. Nakonec nám ale možná ani nezbyde jiná alternativa. Jak jinak bude naše společnost moci přežít, když bude nejmladší generace v takové míře chronicky nemocná; s tak poškozeným nervovým systémem?
Obávám se, že až bude v průběhu dalších několika desetiletí růst počet případů, kdy očkování způsobí dítěti nevratnou újmu, a spolu s tím strach z očkování, dnešní „pouhé“ mediální zostuzování odpůrců vakcinace eskaluje v pravý hon na čarodějnice a ghettoizaci. Zde v Kalifornii už to začíná – rodiče, kteří nenechali své děti očkovat (nebo si vymohli upravený očkovací kalendář), jsou nuceni je vyučovat doma. Mnoho rodin se stěhuje do jiných států. Čeká nás budoucnost, kdy se americká populace rozstěhuje do „očkovacích“ a „neočkovacích“ států? Nebo ještě mnohem horší scénář?
Naštěstí nějaké možnosti existují. Tady je několik alternativ přijatelných pro konvenční medicínu, které by bylo možno využít:
1) Dospělí by se mohli nadále nechat očkovat. Dospělému organismu vakcína tolik neublíží a přece jen poskytuje určitou úroveň ochrany; pokud se nemoc dostaví i navzdory očkování, obvykle proběhne mírněji. Je tu ovšem nebezpečí, že normálně stabilní dětské nemoci zmutují. To už se ostatně začíná dít.
2) Nemocné děti by mohly být v karanténě s tím, že se o ně budou starat imunní jedinci, například jejich prarodiče. To je nyní věková kategorie kolem šedesátky, ale je nesporné, že tato skupina bude stárnout a zmenšovat se – nelze tedy vyčkávat. Skutečně velmi nemocné děti půjdou do nemocnice nebo budou brát imunoglobulin. (viz bod 4)
3) Imunita kojenců a malých dětí by mohla být podporována různými doplňky, jako je vitamin A a D. Možná by mohly přirozeně imunní matky, jejichž počet poroste, poskytovat své mléko i jiným dětem.
4) Imunoložka Tetyana Obukhanych, PhD, nedávno publikovala článek, v němž upozorňuje na další formu podpory imunity. Malinké děti a jiní zranitelní jednotlivci by mohli dostávat imunoglobulin, což je opatření, jež by potenciálně mohlo zachraňovat životy tím, že se do těla za účelem prevence nebo zmírnění dopadu vystavení infekci dostanou protilátky proti viru.
Nejslibnější by nicméně mohlo být využití alternativních léčebných metod, přičemž tou hlavní je zde homeopatie. Pravdou je, že homeopatie už v dějinách sloužila k léčbě a prevenci epidemických onemocnění včetně těch dětských.
Je to tak – ještě na počátku 20. století bylo používání homeopatie někdy povoleno (a bylo úspěšné) náhradou za očkování během vakcinačních kampaní proti neštovicím. V moderní době probíhaly rozsáhlé a úspěšné experimenty s homeopatickou profylaxí na Kubě a dále v Jižní Americe během epidemie meningitidy.
Naštěstí lze homeopatickou léčbu a prevenci dětských nemocí zajistit za pomoci skrovné sady dobře známých homeopatik. Tato „homeoprofylaxe“ představuje metodu, kterou je možné snadno aplikovat v širokém měřítku na dospělé a na velmi malé děti, přičemž dětem školního věku nakaženým těmito nemocemi poskytne možnost rychlejšího vyléčení a lehčího průběhu choroby.
Je možné, že stejně jako v polovině devatenáctého století prudce vzroste popularita homeopatie vzhledem k jejímu úspěchu při boji proti epidemiím? Doufejme, že nutnost otevře oči skeptickým lékařským autoritám dříve, než nás bouře zasáhne plnou silou.
Pozn. jmm: Mnou navrhovaný správný postup pro snížení drtivých následků očkovacích škod na zdraví dětí.
Já doporučuji maminkám zejména pracovat se svým ženstvím, ale také strachy, zvýšení podílu ženských hormonů a klidu a bezpečí maminky nabídne děťáťku tu největší ochranu. Homeopaticky radím vyzkoušet, co to zhruba udělá, třeba 1,5 měs. před ťuknou 1 kuličku Silicea 9CH. Je to podobně jangová událost… A pak už před očkováním přibližně 3-4 dny 1 kuličku Thuya occidentalis 30CH, jako vysoce jinovou ochranu. Na vyčištění residuí a detox těžkých kovů z těla pak Sulphuricum acidum 30CH 1 kuličku 5-6 dní po očkování, a další kuličku za další týden. Pokud by cokoliv šlo po očkování špatně, obrovský neklid, křeče, vysoké horečky, pak Aconitum nappelus 9CH a 30CH, každé cca 3 hodiny aspoň 4x, tedy celkem 12 hodin. Nejprve tu devítku, první dvě podávání, a pak třicítku, druhá dvě podávání. A nejsilnějším ochranným nástrojem je samozřejmě vždy modlitba.
