Paralen se podílí na vzniku autismu, otupuje také emoce
Sayer Ji
A je to oficiální: americké ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb se konečně chystá veřejně uznat souvislost mezi užíváním paracetamolu (Paralenu, v USA se prodává pod značkou Tylenol) v těhotenství a autismem. Americký ministr zdravotnictví Robert F. Kennedy Jr. Již brzy zveřejní informace, které spojují prenatální expozici paracetamolu s poruchami autistického spektra (ASD) u dětí. Samotná zpráva o tomto chystaném oznámení vyvolala šokovou vlnu jak v lékařské komunitě, tak na Wall Street. Akcie firmy Kenvue, nové mateřské společnosti výrobce Tylenolu, klesly v reakci na tuto zprávu přibližně o 10 % a dosáhly nejnižší úrovně za poslední roky. Tato okamžitá reakce trhu je výmluvným znamením: investoři chápou, že odpovědnost za dopady produktů na veřejné zdraví nelze bagatelizovat a že na varováních před neurotoxickými riziky paracetamolu nejspíš něco bude.
My na webu GreenMedInfo problematiku chabé bezpečnosti paracetamolu dlouhodobě sledujeme a z tohoto vývoje máme hořkosladký pocit. Počet diagnostikovaných případů autismu vzrostl od počátku 90. let z přibližně 1 na 1 000 dětí na zhruba 1 z 31 dětí v současnosti1, přičemž oficiální stanovisko vždy znělo, že příčiny jsou „neznámé“ nebo čistě genetické. Pokud je za tuto epidemii alespoň částečně zodpovědný tak běžný a dostupný medikament, jako je Paralen, veřejné uznání této souvislosti znamená zásadní změnu v politice veřejného zdraví. Vyvstává také naléhavá otázka: Kolik těchto dětí mohlo mít úplně jiný život, kdyby zdravotnické úřady věnovaly varovným signálům pozornost dříve?
DŮLEŽITÁ POZNÁMKA: Jakkoli jsme rádi, že si ministerstvo konečně všímá problémů spojených s Paralenem, upozorňujeme, že příčiny autismu jsou ze své podstaty mnohočetné a hnacím motorem vzniku této poruchy jsou nejspíš četná očkování v dětském věku, k nimž se přidává prenatální ultrazvuk a jiné stresory jak toxického, tak iatrogenního rázu.
Jako někdo, kdo píše o přírodním a integrativním zdraví již více než třicet let, mohu říci, že v tento okamžik pociťuji satisfakci. My v GreenMedInfo upozorňujeme na rizika Paralenu pro mozek a chování již téměř dvě desetiletí; hovořili jsme o nich dlouho předtím, než jakékoli vládní agentury nebo mainstreamové časopisy začaly vůbec uvažovat o takové spojitosti.
JAK PARALEN ŠKODÍ VYVÍJEJÍCÍMU SE MOZKU
Prenatální expozice je spojena s autismem a ADHD
Pojďme se podívat na vědecké poznatky, které nás k tomuto přesvědčení přivedly. Acetaminofen (paracetamol) je jedním z nejčastěji užívaných léků na světě, což platí i pro tak citlivé populace, jako jsou těhotné ženy a děti. V posledních 10–15 letech se vícero studií zabývalo otázkou, zda by prenatální expozice tomuto farmaku nemohla ovlivňovat vývoj mozku nenarozeného dítěte. Výsledky jsou alarmující a pozoruhodně konzistentní. Do roku 2022 více než 20 recenzovaných studií zaznamenalo statisticky významnou souvislost mezi užíváním paracetamolu matkou a zvýšeným výskytem neurologických vývojových vad. Mezi tyto vývojové vady patří především poruchy autistického spektra (ASD) a porucha pozornosti/hyperaktivita (ADHD), ale některé studie u takovýchto dětí zaznamenaly též opožděný vývoj řeči, problémy s chováním a nižší IQ.
Například systematický přehled a metaanalýza z roku 2018 vedená výzkumníky z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě zkoumala data získaná od více než 130 000 párů matek a jejich dětí. Zjistila, že děti, jejichž matky během těhotenství užívaly velké množství paracetamolu, měly o 30 % vyšší relativní riziko ADHD a o 20 % vyšší riziko ASD ve srovnání s dětmi, které této látce nebyly vystaveny. Následující rok rozsáhlá kohortová porodnická studie, již vedli výzkumníci z univerzity Johnse Hopkinse odhalila, že novorozenci s vyššími markery paracetamolu v pupečníkové krvi měli významně vyšší šanci, že u nich později bude diagnostikován autismus nebo ADHD, s jasným vzorcem „čím vyšší dávka, tím větší pravděpodobnost“. A v roce 2021 další metaanalýza (tentokrát publikovaná v European Journal of Epidemiology) dospěla k závěru, že prenatální expozice paracetamolu je spojena s přibližně o 19 % vyšší pravděpodobností autismu a o 21 % vyšší pravděpodobností ADHD – což je velmi podobné jako v analýze z roku 2018.
Nejnovější z těchto rozsáhlých vědeckých prací je ze srpna 2025, kdy mezinárodní tým vědců zveřejnil komplexní přehled 46 studií zabývajících se užíváním paracetamolu během těhotenství a jeho vlivem na vývoj nervové soustavy nenarozeného dítěte8. Pomocí přísné metodiky pro posuzování vlivů environmentálních faktorů vyhodnotili vědci kvalitu a konzistentnost důkazů. Jejich závěr nemohl být jasnější: „důkazy hovoří pro spojitost mezi expozicí paracetamolu během těhotenství a zvýšeným výskytem neurovývojových poruch“9.
Vyjádřeno zjednodušeně, většina vědecké literatury nyní potvrzuje souvislost mezi prenatálním užíváním Paralenu a neurovývojovými poruchami. Z těchto 46 studií 27 zjistilo pozitivní souvislosti (vyšší dávky paracetamolu korelovaly s větším počtem neurologických vývojových problémů), 9 nezjistilo žádnou významnou souvislost a 4 kupodivu naznačovaly ochranný účinek (autoři poznamenali, že tyto čtyři studie s opačným výsledkem byly spíše nižší kvality)10. Autoři přehledu – včetně dr. Andrey Baccarelliho, předsedy katedry environmentálního zdraví na Harvard Chan School – naléhavě doporučili, aby „byla přijata vhodná a okamžitá opatření s cílem doporučit těhotným ženám omezení konzumace paracetamolu.“9 Jinými slovy, zásadu předběžné opatrnosti je nutné uplatnit už teď.
Problém představuje i užívání přípravků s paracetamolem po narození
Znepokojivá není jen prenatální expozice. Podávání paracetamolu kojencům a malým dětem (zejména v prvním nebo druhém roce života) může být pro vývoj nervové soustavy stejně škodlivé, ne-li ještě škodlivější. Nedávná studie uvádí, že nejvyšší riziko autismu souvisejícího s paracetamolem bylo pozorováno u novorozenců (kteří jej dostávali např. při obřízce nebo horečce) a v raném kojeneckém věku.
Proč? Možná proto, že metabolismus těhotné matky poskytuje určitou ochrannou bariéru (může pomoci při odbourávání medikamentu), zatímco nezralý organismus novorozence je vystaven plné síle účinků paracetamolu. Již dříve jsme psali o znepokojivé praxi spočívající v rutinním podávání sirupů s paracetamolem kojencům těsně před očkováním a po něm, údajně za účelem utlumení horečky a neklidu. Mnoho pediatrů to doporučuje již řadu let.
Paracetamol však odčerpává klíčový antioxidant glutathion, což může potenciálně narušit schopnost dítěte detoxikovat nebezpečné složky vakcín (jako jsou konzervační látky na bázi hliníku a rtui) a případně zhoršit zánětlivé reakce mozku. Vedle očkování tak tělíčko malého dítěte dostane ještě „ránu“ navíc v podobě paracetamolu. Je tedy zjevné, že Paralen může ovlivnit vývoj dětského mozku jak v děloze, tak v raném dětství, což znamená, že u této zcela nejmladší populace je na místě opatrnost.
Během těhotenství je plod už tak vystaven celé řadě potenciálních toxinů (což platí pro všechno možné, s čím přijde do kontaktu matka, od chemikálií v plastech až po znečištění vzduchu), navíc je mnoho matek nabádáno, aby se během těhotenství nechaly očkovat určitými vakcínami (proti chřipce, Tdap), které obsahují konzervační látky, jako je rtuť (thimerosal), nebo adjuvancia, jako je hliník. Pokud k tomu všemu matka navíc užívá Paralen – například k léčbě horečky nebo bolestí způsobených očkováním – může to zvýšit oxidační zátěž plodu. My v GreenMedInfo jsme na tento problém opakovaně upozorňovali: kombinace paracetamolu s dalšími toxiny může způsobit potíže. Bohužel, konvenční medicína tuto možnost až donedávna vůbec nezohledňovala.
Existují také důkazy, že děti s autismem a ADHD vykazují známky oxidačního stresu a narušení detoxikačních procesů. Některé studie u dětí s autismem zjistily nižší hladiny glutathionu nebo souvisejících biomarkerů. Paracetamol, který snižuje hladinu glutathionu, je tedy pravděpodobným spouštěčem nebo faktorem přispívajícím k ohrožení neurologického vývoje. Prostě pro některé děti může představovat onu pověstnou poslední kapku, po níž džbán přeteče.
Krom schopnosti detoxikace by Paralen mohl nepříznivě ovlivňovat i fungování mitochondrií. Nedostatek glutathionu (a víme, že paracetamol tento životně důležitý antioxidant odčerpává) může zhoršit fungování těchto našich buněčných elektrárniček a řada výzkumů skutečně potvrzuje, že v mnoha případech je autismus provázen mitochondriální dysfunkcí mozku.
Čelí chlapci vyššímu riziku?
Již dlouho je známo, že autismus postihuje chlapce asi 3–4krát častěji než dívky. V tomto kontextu je zajímavé, že z výzkumu dr. Margaret McCarthyové, vedoucí katedry farmakologie na Univerzitě v Marylandu, vyplývá, že mužský mozek je podstatně citlivější na účinky paracetamolu než mozek ženský12.
Studie prokázaly, že dlouhodobé užívání paracetamolu v těhotenství může snížit produkci testosteronu ve varlatech plodu, což může mimo jiné způsobit nesestouplá varlata (kryptorchismus)13. Při jednom pozoruhodném experimentu vědci transplantovali tkáň z lidských varlat myším a zjistili, že podávání terapeutických dávek paracetamolu pokusným zvířatům významně snížilo hladinu testosteronu v této transplantované lidské tkáni14. Jde o to, že by narušení hormonálního prostředí v děloze mohlo způsobovat nejen urogenitální abnormality, ale také ovlivnit vývoj mozku mužského plodu, protože testosteron má vliv na tvorbu nervových obvodů typických pro muže.
Psychotropní vedlejší účinek: Paralen otupuje nejen bolest, ale i emoce
Většina lidí považuje Paralen za obyčejný lék proti bolesti a horečce, který přece nemůže mít žádný vliv na duševní stav. Není to narkotikum, není považován za psychoaktivní látku. Nové výzkumy však tento předpoklad vyvrátily. Ukázalo se, že paracetamol má nepříliš nápadný, leč hluboký vliv na psychiku: otupuje emoce. Tento přípravek nejenže tlumí bolest, ale také otupuje naši schopnost vnímat negativní i pozitivní pocity.
Mohl by Paralen přispívat k epidemii sociální izolace, úzkosti a dokonce agresivity, která sužuje moderní společnost? Zní to přehnaně, dokud si neuvědomíte, jak rozšířené je používání této chemické látky. V kombinaci s dalšími faktory snižujícími empatii (jako jsou sociální média nebo některá psychofarmaka) může být paracetamol další cihla ve zdi úpadku sociálního cítění.
Sečteno a podtrženo, paracetamol není ta inertní, neškodná látka, za jakou jsme jej považovali. Z biochemického hlediska může tento přípravek zatěžovat antioxidační systém, z hlediska vývoje může narušovat hormonální signály a propojení mozku a z hlediska chování může otupit city a sociální emoce. Je to takový farmakologický vlk v rouše beránčím a my jsme si konečně všimli jeho tesáků.
