Československu ke 100 letům
Tak je to tu. Naše republika má 100 let. Možná vcelku nic extra zajímavého pro naše mladé, ale hodně pro naše starší, a obrovsky moc pro naše předky. Ač je to dnes zvláštní, byli v minulosti lidé, kteří celou svojí bytostí bojovali za to, aby Československo vzniklo, nebo přežilo. Pokud bychom zůstali pod Rakouskem-Uherskem, kde se naše území a naši předci nevešli ani do názvu, asi bychom se měli ekonomicky lépe. Jenže.. neměli bychom republiku! Byli v minulosti lidé, kteří se zbraní v ruce bránili to, abychom opět na úřadech mohli mluvit česky. Jsou i mezi vámi jistě tací, jejichž předci zaplatili za tuto snahu životem. Dnes jsou zde opět především tací, kteří zase argumentují naší peněženkou, naším HDP, ale zcela nic se nestarají o naše češství. Prodali ho za pár grejcarů cizákům. Stejně jako náš průmysl, stejně jako naše dělníky a všechny ostatní pracující. Vůbec je nezajímá, co bude za 100 let, jako naše otce a matky zakladatele. Víte, ono je nezajímá ani to, co bude v příštím volebním období.. Po nich je potopa.
Buďme realisty, bez zájmu, podpory a v podstatě intrik některých velmocí na ochranu svých zájmů, především USA, by Československo nevzniklo.
Jsem rád za to, že jsme prošli tím, čím jsme prošli. Radost ze samostatnosti jsme zřejmě aspoň částečně mohli okusit i my v 89. roce… měli jsme radost ze svobody. Jenže.. ta svoboda je dnes znovu podřízena ekonomickému a politickému diktátu nové Říše. Již znovu nejsme samostatní, ale závislí… bude ještě Československo, nebo Česko, stát za to, aby bojoval? Nebo srazíme podpatky a staneme se Europány?
Jsem pro integraci, ale ne pod totalitním hávem, do kterého celá Evropa nyní směřuje, což řada z nás, kteří prožili socialismus, cítí už v každé buňce.
Výročí 100 let Československa přijeli zcela paradoxně pomoci „oslavit“ představitelé zemí, které ji pomohly v 38. roce rozbít a rozbíjejí ji i teď..
A prezident Macron twitroval i slovensky..
Další paradox, že hlavním bodem oslav výročí republiky je vojenská přehlídka armády. V ostatních zemích to zpravidla dává smysl, ale v Československu samozřejmě máme armádu, která vždy, když jsme byli napadeni, nedělala pod československým vedením nic. Bylo by dobré spíš zapomenout, než ukazovat.
Co popřát naší republice do dalších 100 let? Aby přežila… aby znovu nabyla svobodu. Nepřijde to samo. Budeme se muset o to zasloužit my. Mám pocit, že pro naši zemi děláme málo, velmi málo… Máme příliš hypermarketů, ale málo spolků, a setkání kde bychom spolu mluvili. Máme děti, které nevedeme k lásce k vlasti, máme děti, kterým lžeme o historii i mnohém dalším. Nemáme velké české duše, hlavy, srdce, … možná pár máme, ale nedostávají příležitost v masových médiích. Ale já věřím, že ještě Československo nezhynulo. Já věřím, že tu někde jste. A že až přijde ta chvíle, budete ne zvonit, ale mluvit a křičet.
100 je okamžik, kdy můžeme každý jednotlivec, tedy 1 – může znovu definovat naši budoucnost, naše přání a vize, které jsou v potenciálu možností 0 a 0. Neudělá to za vás propagandistická Česká televize. Udělejte to vy, ve své mysli, a ve svém srdci!
Bůh ochraňuj Československo a jeho ducha! Žije, žije duch slovanský, bude žít na Věky!
jiří maria mašek,
šéfredaktor a vydavatel Věku Světla,
Praha, 26.10.2018
