Co dělají rodiče úspěšných dětí jinak než měkká a tolerantní většina
Marco Torres
O vlastnostech a zvycích úspěšných lidí už toho bylo napsáno mnoho, ale pokud jste rodiče, možná si kladete otázku, co můžete udělat pro to, aby bylo vaše dítě v životě úspěšnější. Pojďme se podívat na to, co říkají výsledky výzkumu.
Rodiče úspěšných dětí svým potomkům netvrdí, že mohou být, cokoli se jim zachce.
Podle ankety se 400 náctiletými respondenty, kterou zrealizovala agentura C+R Research, nemají mladí zájem o zaměstnání, které jsou potřeba a budou i v budoucnu. Místo toho doufají, že se z nich stanou hudebníci, sportovci či tvůrci počítačových her, ačkoli tento typ zaměstnání je na americkém pracovním trhu zastoupen v souhrnu pouhým jedním procentem.
Naproti tomu práce ve zdravotnictví nebo stavařina budou v nadcházejících dekádách patřit k „řemeslům se zlatým dnem“. Proč děti nenasměrovat do nějaké rozumně placené profese, kde budou mít jistotu uplatnění?
Jedí hlavní jídlo dne společně, jako rodina.
Podle jedné neziskovky, která funguje při Harvardu, vykazují děti, které jí aspoň pět dnů týdně spolu s rodinou, nižší četnost zneužívání návykových látek, těhotenství náctiletých, obezity a deprese. V průměru mají též lepší známky, širší slovní zásobu a větší sebevědomí.
Vyžadují od dětí omezení času stráveného na mobilu/tabletu/počítači
Vědci zjistili, že pokud děti tráví příliš mnoho času s tabletem či mobilem, jejich mozek se může trvale změnit. Důsledkem toho bývá zpomalení rozvoje určitých schopností včetně schopnosti soustředění, rozvoje slovní zásoby a sociálních dovedností.
Americká pediatrická akademie upozorňuje, že batolata do jednoho a půl roku by se k takovým věcem neměla dostat vůbec, s výjimkou videohovorů. Děti od dvou do pěti let by s těmito přístroji měly trávit maximálně hodinu denně.
U starších dětí jde primárně o to, aby jim čas strávený s digitálními technologiemi neubíral čas na spánek, cvičení, učení a sociální kontakt. AAP rovněž doporučuje, aby rodiče vyhlásili jídelní stůl, auto a ložnice za zóny bez médií.
Za vše hovoří to, že Steve Jobs dětem nedovolil, aby měly iPad. Totéž platí pro šéfy jiných technologických gigantů. Právě ti si nejlépe uvědomují, jak návykové tyto přístroje jsou a kolik času dětem užírají.
Pracují mimo domov.
Člověk by očekával, že nejlépe budou prospívat děti matek v domácnosti, ale to platí jen v omezené míře. Zejména na dívky silně působí vzor pracujících matek. Podle výzkumu provedeného na Harvard Business School si dcery zaměstnaných matek v dospělosti častěji samy nacházejí práci, vydělávají více peněz a zastávají vyšší postavení než jejich vrstevnice, které měly matku v domácnosti.
Ukládají dětem domácí povinnosti a dohlížejí na jejich plněn
Julie Lythcott-Haims ze Stanfordovy univerzity, autorka knihy Jak vychovat z dítěte skutečně dospělého člověka se zmiňuje o harvardské studii, která odhalila, že největších pracovních úspěchů dosahují lidé, kteří museli jako děti doma pomáhat. To je ostatně logické. Děti, které doma pomáhají, se učí odpovědnosti. Uvědomují si, že nepořádek se sám neuklidí – v doslovném i přeneseném slova smyslu. Už v dětství si budují pracovní morálku.
Odkládají uspokojení dětských přání.
O nyní již klasickém experimentu s cukrovinkami (konkrétně marshmallows) z roku 1972 jste už možná slyšeli. Výzkumník při něm vždy před malé dítě položil cukrovinku a slíbil mu, že pokud 15 minut vydrží a nesní ji, dostane i druhou. Pak odešel z místnosti.
Následné studie, které probíhaly dalších 40 let, ukázaly, že z dětí, které dokázaly odolat sladkému lákadlu (aby pak dostaly dvě), vyrostli lidé s lepšími sociálními dovednostmi, lepšími výsledky testů a menším sklonem podléhat závislostem. Rovněž byli méně obézní a lépe se uměli vyrovnat se stresem.
Chcete-li dětem pomoci vypěstovat si tuto dovednost, neplňte jim hned všechna přání. Také pomáhá vést je k vytrvalosti. Učte je, že něco (cokoli) se musí dělat každý den, i když na to nemají chuť.
„Špičky v každém oboru – sportovci, hudebníci, ředitelé, umělci – jsou vytrvalejší než jejich vrstevníci,“ píše James Clear, který se specializuje na sledování zvyků úspěšných lidí. „Přijdou a položí se do toho každý den, i poté, co všechny ostatní zválcují starosti všedního dne.“
Čtou svým dětem a následně je podporují ve čtení.
Vědci z New York University School of Medicine zdokumentovali, že batolata, jimž rodiče čtou, mají o čtyři roky později, když nastupují do školy, lepší jazykové schopnosti a snáze se učí číst a psát, pokud to už neumějí. A z dětí, které mají rády knížky, rostou dospělí, kteří rádi čtou, což má samo o sobě řadu příznivých účinků.
Dr. Alice Sullivan využila data získaná díky rozsáhlé Britské kohortní studii, v jejímž rámci je od narození dlouhodobě sledováno 17 000 lidí narozených v dubnu 1970, a v otázce čtení došla k tomuto závěru:
„Čtení pro radost podporuje intelektuální rozvoj v oblasti slovní zásoby, pravopisu a matematiky.“
Povzbuzují je k cestování.
Cestovní asociace studentů a mladých (SYTA) provedla průzkum mezi 1 432 americkými učiteli, kteří chválí prospěšnost (zejm. mezinárodního) cestování mladých lidí. Ta se projevuje následujícími způsoby:
• touhou cestovat ještě víc (v 76 %)
• větší tolerancí k jiným kulturám (v 74 %)
• větší chutí poznávat, učit se a zkoumat (v 73 %)
• větší ochotou ochutnávat neobvyklá jídla (v 70 %)
• větší nezávislostí a sebedůvěrou (v 69 %)
• větší intelektuální zvídavostí (v 69 %)
• větší tolerancí a respektem k druhým (v 66 %)
• větší přizpůsobivostí a vnímavostí (v 66 %)
• lepší schopností vycházet s druhými (v 51 %)
• lepší schopností sebevyjádření (v 51 %)
• větším zájmem o vysokoškolské vzdělání (v 42 %)
Pokud pro vás vyslání dítěte do zámoří není dostupné, nezoufejte. Výzkumníci se v anketě učitelů ptali i na vliv tuzemského cestování a prospěšnost byla podobná (mluví se ovšem o USA, takže poněkud větší prostor i rozdíly…).
Dopřávají svým dětem možnost nezdaru.
Možná to vypadá nelogicky, ale nechat dítě, aby si takříkajíc nabilo ústa, je jedna z nejlepších věcí, které může rodič udělat. Podle klinické psycholožky dr. Stephanie O’Leary je nezdar pro děti prospěšný hned v několika směrech.
Zaprvé se díky němu dítě naučí vyrovnat se s neúspěchem, což je pro reálný život bezpochyby užitečné. Dále mu umožní otevřenější vztah k vrstevníkům – případné vyvyšování se vezme rychlý konec. Výzva představovaná nezdarem zároveň zdůrazní význam usilovné práce.
V průběhu času se děti, které v něčem utrpěly porážku, naučí být odolnější a v konečném důsledku se nebudou bát zkoušet nové aktivity a těžší úkoly. Budou totiž vědět, jaké je to zažít nezdar a také že se z toho dá dostat. Pokud své dítě neustále „zachraňujete“, vysíláte mu vlastně zprávu, že mu nevěříte.
