Druhý velký reset využije jiné nástroje než ten první, ale účel bude stejný: okleštit svobody
Guy Anderson
Před rokem 1776 nebyl svět roztříštěnou sítí založenou na povoleních, dokumentech a různých papírech, jak jej známe dnes. Obrovská civilizace známá jako Velká Tartarie se rozprostírala přes několik kontinentů a byla kulturou volného cestování, pokročilých znalostí a života mimo dosah centralizované moci.
Lidé se pohybovali bez pasů, žili podle místních zákonů a nebyli redukováni na položky v námořním obchodním rejstříku. To vše se však změnilo s „velkým resetem“ v roce 1776.
Veřejnosti to bylo prezentováno jako zrod svobody, ale ve skutečnosti to byl zrod nového světového řádu a začátek Satanovy nadvlády. Byly zavedeny pasy, námořní a mořské právo; to vše omezilo svobodu pohybu a degradovalo svobodné muže a ženy na poddané.
Problematice Tartarie se věnuji už dlouhá léta a ve své první knize „Tesla & The Cabbage Patch Kids“ (Tesla a děti ze zelného záhonu, vysvětleno pod článkem) jsem podrobně popsal, jak paraziti s pomocí jezuitů vylidnili svět a přetvořili jeho uspořádání. Nestalo se to z ničeho nic, nýbrž prostřednictvím pomalého, bezohledného vyvražďování. Války a revoluce, napoleonská tažení, americká občanská válka a nekonečné „osvobozování“ kolonií očistily svět od nekonformní populace.
Pandemie a péče o „veřejné zdraví“ udělaly své: velká morová epidemie v Marseille, epidemie neštovic, šest globálních pandemií cholery v 19. století, žlutá zimnice, tyfus, tuberkulóza, ruská chřipka z roku 1889 a španělská chřipka z roku 1918, která začala vakcinačními experimenty Rockefellerova institutu na vojácích – to vše vylidnilo, zterorizovalo a přetvořilo celé společnosti.
Ti, kteří se vzepřeli, byli uvězněni ve věznicích a ústavech, děti jim byly odebrány a přeprogramovány. Ostatně dodneška čelí sociální služby zde ve Velké Británii četným obviněním z rozbíjení rodin.
Pak přišlo opětovné zalidnění. Dospělí byli zdecimováni a do tohoto nového světa byly doplněny děti, jež byly ukradeny rodinám nebo zachráněny z ulice. Tento osud postihl i mého dědečka, jehož jako malého unesli z Ukrajiny a poslali do New Yorku.
Svět byl znovu osídlen i díky iniciativám, jako byl program „Cabbage Patch“ nebo dětské a inkubátorové farmy. Takto paraziti obnovili populaci pro svůj nový světový řád: zničili staré, svět znovu osídlili mladými a vymazali vzpomínky na to, co bylo předtím.
Nyní se scénář opakuje, pouze v digitální podobě. Předzvěstí byl COVID-19 s jeho normalizaci lockdownů, donucovacích opatření a zdravotních pasů.
Připravují se digitální průkazy a osobní kvóty na CO2, které budou sloužit ke kontrole nejen cestování, ale i každého nákupu. Digitální měny centrálních bank slibují dohled nad každým vydaným centem.
To, co začalo v roce 1776 cestovními pasy a námořním právem, se nyní proměnilo v algoritmy, injekce a programovatelné peníze, a za oběma „novými začátky“ stojí stejné parazitické rody.
Ty v 18. a 19. století upevnily svou moc válkami, financemi a uměle vyvolanými krizemi; dnes se skrývají za think tanky a „veřejno-soukromými partnerstvími“, Světovým ekonomickým fórem, Světovou zdravotnickou organizací a nesčetnými politickými instituty, které jim umožňují uvádět jejich temné plány ve skutečnost.
Tentokrát však již nemusí populaci doplňovat ukradenými dětmi – disponují umělou inteligencí a k udržení infrastruktury v chodu jim stačí jen malý počet lidí.
Zatímco tehdy využívali mušket, epidemií a sirotčinců, dnes se opírají o digitální průkazy, vakcíny, algoritmy a umělou inteligenci.
Dne 4. července příštího roku uplyne od začátku tohoto nového světového řádu 250 let. Nevíme přesně, kdy Satanovo období vlivu skončí, ale taková výročí často ohlašují změnu nebo vyvrcholení nějakého děje.
Možná se v tento den stane něco významného? To netušíme, ale jedno je jisté: historie se opakuje a dnes prožíváme modernizovanou verzi toho, co se odehrálo před 250 lety. Moje kniha slouží jako naléhavé varování – ten vzorec je zřejmý každému, kdo je ochoten se zamyslet.
Jejich propaganda funguje pouze tehdy, když ji bereme na vědomí, a zhroutí se, když se stáhneme. Musíme konečně vypnout zprávy, přestat číst noviny a ignorovat jejich iniciativy na sociálních médiích. Nyní je potřeba, abychom svoji pozornost stáhli zvnějšku zpět dovnitř; abychom trávili více času sami se sebou a se svými rodinami a v neposlední řadě abychom se věnovali budování paralelních systémů.
Podporujte podniky, které nevyžadují digitální průkazy a stále přijímají hotovost, a neztrácejte už čas peticemi – oni je prostě ignorují. Je nejvyšší čas zcela se odpoutat od mainstreamového narativu!
Opakuje se stejný vzorec, který zničil Velkou Tartarii, jen v digitální podobě. Pokud se odmítneme podřídit, přestaneme živit jejich systémy a vybudujeme si vlastní, možná tato civilizace nakonec nebude vymazána z historických knih. Scénář je odhalen a cyklus lze přerušit, ovšem za podmínky, že si toto vše zvědomíme, pojmenujeme a začneme jednat, dokud je ještě čas.
Doplnění – k „dětem ze zelných políček“: Po prvním resetu, jenž ze světa vymazal Tartarskou říši a přinesl nový světový řád, bylo zapotřebí doplnit a přeskupit nejsilněji zasažené populace. K tomu pravděpodobně sloužily mimo jiné Vlaky sirotků (Orphan Trains) a světové veletrhy. Pod rouškou pokroku a dobročinnosti možná probíhalo i klonování dětí.
Viktoriánské pohlednice s dětmi, jež se „rodily“ na polích v zelných hlávkách (Cabbage Patch Babies), které byly svého času považovány za kuriózní novinku, mohly symbolizovat mnohem temnější pravdu: masovou produkci dětí a snahy o obnovu obyvatelstva, skryté před zraky veřejnosti. Tyto pohlednice mohly naznačovat existenci mnohem rozsáhlejšího plánu umělého znovuzrození, jenž byl součástí větší, tajné strategie repopulace. (Z anotace ke knize G. Andersona)
