Jirkovou optikou (461. Umírání)
Jeden z nejméně popsaných a nejvíce utajovaných procesů pobývání ve fyzické hmotě. Smyslem přijetí těla je očištění duše. Jsme tedy taková odpadní hmota jiných, mnohem důležitějších procesů. Část temné energie sestupuje do nižších frekvencí, aby zahořela a byla upálena.
Jak někdy říkám, jsme jen taková hovna.Velká, nebo malá, hustá, nebo tekutá. Toto uvědomění často pomůže umenšovat zbytečně našponovaná lidská ega a neustálou soutěž, kdo je větším a významnějším hovnem v hajzlu. 🙂 Tedy v Pekle. Úzce to pak souvisí také se samotným smyslem Života. Ale keep secret, lidé neznají svůj smysl a je to možná mnohdy i dobře. Zároveň, kdo nemá smysl Života, nemá důvod čerpat dál energii a tak říkajíc svítit nadarmo.
Ehm. Tedy.. umírání. Mám teď na mysli ten jaksi plánovaný proces. Samozřejmě, i nehody a tragické události jsou plánované a v podstatě v mnoha případech nevyhnutelné. Ale zatímco tam dochází často k šokovému ukončení těla (vražda, dopravní nehoda), další formy umírání se chystají zhruba rok. Je k nim potřeba obrovské množství eneregie. Tu energii musí poskytnout rod. Často příchodem nové bytosti. Jeden přijde a druhý může odejít. Nebo obráceně. Pamatuji si na případ, kdy maminka (a babička) našich klientek, a shodou okolností v té době i našich kolegyň, pomáhaly nám s našimi klienty, byla již dlouho na „smrtelné posteli“ a nemohla odejít. Trvalo to už třeba půl rok, nebo ještě více. Rod neměl sílu. To jsem tenkrát ještě nevěděl. V jedné chvíli už jsem vnímal obrovské přetížení, únavu a další pomoc s jejich příbuznou jsem odmítl. A o několik dní později, myslím že to byl cca týden dva, to na mne celé dolehlo. Přijeli jsme do zahraničí, do Slovinska, kde je nejvíc energie v Evropě. A právě tam zřejmě začala téct energie pro toto úmrtí, skrze mne a přes ně až k ní. O nějaký čas později poté zemřela. Ale já v tu dobu prospal více jak týden. Najíst, vyčurat, a pokračovat. Tenkrát mne to překvapilo. Jistou roli v tom hrál i tryptophan, aminokyselina pro velké čištění. Jenže měl jsem asi jen 2-3 pilulky, ještě v CR. A pak bum ho. Celé ty roky jsem přisuzoval ten můj tehdejší nekonečný spánek právě jemu. Teprve teď, při přípravě semináře Želva, mi to celé došlo.
Příbuzní (živí) doprovázejí člověka před smrtí, mrtví příbuzní pak po smrti. Jsme stále v péči rodiny.
Kolik před, tolik po, takže v procesu umírání je důležité číslo 90, mělo by to být právě 90 dní, kdy se finální fáze smrti připravuje, a stejně tak 90 (některé směry říkají 45) pozemských (!) dní tělo po smrti prochází očistcem a Božím soudem. Pozemský den je údajně necelá minuta v jiných světech. Takže jde o klíčových 36 nebeských hodin, kdy je duše po smrti zvážena, souzena, očištěna (v případě, že míří na Nebesa), nebo ponechána nečistá v případě, že míří do Pekla, ať již spodního, nebo horního, horním peklem je život na Zemi, tedy další inkarnace.
Má-li rod sílu a směřuje správným směrem, příbuzní pak mohou odejít poměrně rychle. e dne na den. Pozdravuji a líbám, mami a tati! <3
Z komentářů:
Ivan: Jeden můj kolega z Moravy používal v určitých situacích oslovení : „co to děláš ty hovne!?!?“ (jak vidno, mělo to hluboké kořeny)
Ano, Ivane, evidentně zasvěcenec ! 
Ostatní mnohdy netuší, co jim ostatní říkají. Ale často to nevíme ani my sami. A dojde nám to až při převážení. Mimochodem! Převážení bájnou loďkou Chárona má v češtině úplně stejný výraz, jako převážení duše. Náhoda? Určitě ne!
