Jsou lesní požáry skutečně důsledkem nárůstu koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře?
Mayke Wijnen
Působivé záběry hořících španělských a francouzských lesů, vyděšených turistů a evakuovaných obyvatel jsou horlivě využívány ochránci klimatu. V souvislosti s článkem NOS (2) nazvaném „Francie žádá EU o pomoc, Španělsko vyhlašuje stav nouze“ označil předseda frakce D66 (3) Jan Paternotte na portálu Europa auf X Evropu za nejrychleji se oteplující kontinent na světě a prohlásil, že „Jettenova vláda mění kurz. Tento zelený směr je naléhavě nutný. Čisté, bezpečné a prosperující Nizozemsko jdou ruku v ruce.“ Bývalý moderátor počasí na kanálu NOS Gerrit Hiemstra pro EenVandaag uvedl, že současná řešení jsou ekvivalentem „vytírání vytopené koupelny, zatímco voda pořád teče“ a že „je zcela jasné, co proti tomu můžeme udělat. Musíme přestat používat fosilní paliva. Na tom není nic nejasného.“
Jsou však lesní požáry skutečně důsledkem možného globálního oteplování? Tuto souvislost neprokázala ani organizace OSN IPCC (1), jak ve svém Substacku „The Honest Broker“ v roce 2023 shrnul Roger Pielke jr. Po sérii lesních požárů, které tehdy v létě proběhly v Kanadě, klimatolog přezkoumal kapitolu 12 zatím nejrozsáhlejší, šesté zprávy (AR6) IPCC z roku 2021. Vyplývá z ní, že klimatologická komunita dosud nespatřuje dostatečné důkazy pro tvrzení, že emise CO₂ vedou k častějšímu výskytu počasí příznivého lesním požárům, jako jsou vysoké teploty, nízká vlhkost vzduchu, suchá půda a vítr. A co víc: IPCC vychází z toho, že tyto povětrnostní podmínky nebude možné se změnou klimatu spojit ani do konce tohoto století, tedy do roku 2100. Jedná se o pozoruhodný závěr, který je podle Pielkeho v naprostém rozporu s téměř veškerým mediálním zpravodajstvím.
Marcel Crok z nadace Climate Intelligence (Clintel) proto označuje nejnovější mediální zprávy a reakce Paternotteho a Hiemstry za čirý populismus: „Hiemstra svým výrokem fakticky ignoruje nejnovější zprávu IPCC, a proto by se dal označit za klimatického popírače.“
Podle Croka jsou „katastrofy zneužívány k prosazování politické agendy. Prý musíme dosáhnout nulových emisí CO₂. To je naprostý klam. Možná existují jiné důvody pro snižování emisí CO₂, ale boj proti lesním požárům mezi ně nepatří.“
Lesní požáry jsou ovlivňovány celou řadou faktorů: počasím, vegetací obzvlášť náchylnou ke vzniku a rozvoji požárů (což souvisí s nedbalostí při lesním hospodaření), péčí o krajinu, údržbou vysokonapěťových vedení, žhářstvím, efektivitou hašení prvotních ohnisek a tak dále.
Horko a sucho se vyskytují běžně a na všemožných místech naší planety, proto nebezpečí lesních požárů existuje vždy. Ani při nulových emisích CO₂ nebudeme schopni těmto požárům zabránit. Navíc je 96 procent lesních požárů založeno člověkem, ať už záměrně či z nedbalosti.
Podle portálu „Our World in Data“, který čerpá z celosvětového systému pro evidenci lesních požárů (GWIS), počet těchto ohnivých katastrof a rozsah spálených ploch od konce minulého století globálně výrazně poklesl a od roku 2010 je relativně stabilní. Jak zastánci, tak odpůrci radikální ochrany klimatu se nicméně shodnou na tom, že tato čísla poskytují zkreslený obraz. Alarmisté mimo jiné argumentují tím, že svoji roli hrají moderní hasicí prostředky a detekční zařízení, kvůli nimž nejsou důsledky sucha způsobeného emisemi CO₂ tak patrné, jak by byly při použití starší techniky. Kritici naopak poukazují na pochybnou politiku a nedbalost při obhospodařování lesů, která silně zhoršuje dopad lesních požárů.
Crok uvedl: „Když se staví příliš mnoho domů v lesích nebo v jejich blízkosti, je pak nutné ty lidi evakuovat. Když se z lesů neodstraňuje starý podrost, hromadí se tam hořlavý materiál. Když se v lese špatně hospodaří, neprořezává se a vysoce hořlavé stromy stojí těsně vedle sebe, vzniká riziko.“
Marcel Crok poukazuje na požáry v Kalifornii v roce 2018, při nichž zahynulo 86 lidí. „Neměli bychom se ptát, zda je to kvůli klimatu, ale zda máme lidem dovolit bydlet v takových oblastech ohrožených požáry. Rozsah následků nakonec určují rozhodnutí, která byla často učiněna už dávno.“
Žádnou souvislost mezi lesními požáry a klimatickými změnami nevidí ani výzkumný pracovník v lesnictví Leffert Oldenkamp, jenž vyslovil rétorickou otázku: „Klima ještě nikdy požár nezpůsobilo. Možná je sucho, ale je všechen ten suchý materiál důsledkem počasí, nebo spíš nedostatečné péče o les. Podle jeho názoru to klimatem není: „Naše lesy nejsou obhospodařovány dostatečně selektivně. To znamená, že je třeba les pravidelně prořezávat, čímž zbývající stromy získají bohatou, živou korunu; listnaté stromy nejsou utlačovány a mohou prospívat.“ Tím se podle Oldenkampa, který v letech 1973 až 1979 působil jako lesník u státní lesní správy v Gelderlandu, výrazně sníží riziko požáru. „Tímto způsobem lze především zabránit rychlému šíření požáru. Přírodní oblasti divoce zarůstají, zejména po renaturizačních opatřeních. Řešit by to mohlo rozšíření pastvin, ale to se v současné době daří jen zřídka.“
Selektivní obhospodařování je nákladné a finančních prostředků není dost, proto se někdy více vyplatí nic nedělat. Naopak na „přeměnu“ lesů je k dispozici dostatek dotací. Při tom se však rozrývá půda, což umožňuje klíčení semen. Tím se doslova podporuje divoké zarůstání. Místo selektivního prořezávání se často kácí pouze pomocí velkých strojů, říká Oldenkamp. „Přitom selektivní prořezávání v kombinaci s těžbou dřeva zajišťuje údržbu přístupových cest pro přívoz a odvoz materiálu a dřeva. Tato dostupnost je pro případné hašení požárů nezbytná. V zahraničí to není jinak. Tuto politiku, která s sebou nese riziko šíření lesních požárů, v Evropě prosazuje program Natura 2000.“
Tyto oblasti spadající pod Naturu 2000, což je evropská síť chráněných přírodních území, jsou podle Oldenkampa ideálními ohnisky požárů. „Levicová ekologická agenda v posledních letech prosazuje myšlenku: ‚Nedělejte nic, příroda se zachrání sama.‘ No, viděli jsme, že to tak není. A teď jsou zemědělci obviňováni z toho, že se příroda v důsledku zvýšeného obsahu dusíku vrací do divokého stavu. Ale je to kvůli jejich vlastním opatřením. Z takové nevědomosti a neochoty mi stoupají slzy do očí.“
To, že se naše lesy v minulosti spravovaly lépe, je podle Oldenkampa také důsledkem přístupu, který lze shrnout slovy „zdola nahoru“. „Lesy měly tehdy ještě místní dozorčí, lesníky a lovecké strážce. Ti často bydleli přímo v lese, a proto měli velký zájem na tom, aby byl les v bezpečí. Přesně věděli, kde se nacházejí místa ohrožená požárem a co je třeba dělat. Měli jsme dokonce i požární věže, ze kterých bylo možné vše sledovat a zabránit eskalaci požáru.“ Dnes se pracuje především „shora dolů“, za pomoci rozsáhlých detekčních a výstražných systémů, vrtulníků a hasičských vozů. „Ty jsou sice také potřebné a při velkých požárech fungují dobře, ale ve skutečnosti tato těžká technika slouží jako kompenzace za chybějící stálou lidskou přítomnost na místě a za to, že se na místo požáru dorazí příliš pozdě.“
96 % lesních požárů zakládají lidé
Z údajů EFFIS, oficiálního systému pro monitorování lesních požárů v Evropě, na Blízkém východě a v severní Africe, vyplývá, že 96 % lesních požárů zapálí člověk, z toho 25 až 32 % úmyslně. Je pravděpodobné, že tento poslední údaj je ve skutečnosti je vyšší, protože u 30 až 50 % případů se příčina oficiálně nezjistí. Po nedávných lesních požárech v jižní Evropě došlo ke stovkám zatčení. „Žháři jsou buď šílenci, nebo lidé, kteří z toho činu mají nějaký prospěch,“ říká Oldenkamp. „Problémem je, že pyromani znají dané oblasti mnohem lépe než hasiči.“ V 50 až 70 % případů údajně hraje roli nedbalost, jako například odhození nedopalku cigarety, grilování nebo zpožděné údržbářské práce na vysokonapěťových kabelech či zemědělských strojích.
Může za lesní požáry skutečně větší teplo?
Fernando del Pino Calvo Sotelo ve svém nedávno zveřejněném článku na webových stránkách Clintel.nl, které zaujímají kritický postoj ke klimatickým změnám, vyvrátil souvislost mezi klimatickými změnami a lesními požáry. Španělský ekonom a publicista popisuje, jak španělské úřady ve svých veřejných prohlášeních vyzývaly občany, aby včas hlásili každé sebemenší podezření na požár, avšak ani slovem se nezmínily o investicích, jež by měly být vynaloženy na posílení kapacit pro hašení požárů: Španělsko například disponuje pouze sedmi provozuschopnými hasičskými letadly, která jsou navíc stará, zatímco Itálie jich má k dispozici osmnáct, a to i přesto, že Itálie má o 50 % méně lesních ploch než Španělsko.
Španěl podrobně vysvětluje, proč okolní teplota nikdy nemůže být příčinou lesního požáru: „skutečnost, že regionem s největším počtem spálených hektarů v poměru k lesní ploše je odjakživa chladný a vlhký severozápad Galicie, naznačuje, že okolní teplota není podstatným faktorem. V Kanadě – kde letos shořely 3 miliony hektarů – v současné době zuří rozsáhlé lesní požáry v některých částech Britské Kolumbie, kde se maximální teplota pohybuje kolem 20 stupňů a minimální teplota činí pouhých 7 stupňů. A v jižní Africe se vrchol sezóny lesních požárů kryje se zimou na jižní polokouli, kdy se minimální teploty pohybují kolem 8 stupňů, protože právě tehdy vládne období sucha. Jinými slovy, lesy nehoří proto, že je teplo, ale proto, že je podrost suchý: V mnoha regionech světa – například v Evropě – se teplé období a období sucha kryjí, v jiných částech světa je však tomu právě naopak.“
Fernando del Pino dále popisuje, jak celosvětově ubylo lesních požárů a jak nárůst koncentrace „úžasného CO₂“ (látky podporující růst rostlin a stromů) v ovzduší vedl k tomu, že odlesňování již nepředstavuje globální problém, jelikož se lesní plocha zvětšuje. Podle jeho názoru je spojování lesních požárů s globálním oteplováním „urážkou inteligence“.
