Magnetismus je funkcí levitismu a elektrismus je funkcí gravitace (červen 1948, Schaubergerův archiv)

Magnetismus a elektrismus jsou podřízené funkce dvou metafyzických energetických magnitud, „levitismu“ a „gravitismu“, které vládnou [po?] vzniku a zániku.

Tyto protikladné výkonné síly se nacházejí in statu nascendi v každém pevném, kapalném a plynném (vzdušném) prostředí a v nejvyšším přechodném stavu ve vitamínových molekulách vzduchu a vody, kde čekají na osvobozující hybný impuls, aby se mohly přeměnit v život podporující magnetické nebo převážně život potlačující elektrické palivové koncentráty (ionty). Síly podílející se na těchto metafyzických transformačních procesech jsou v poměru 96 % : 4 %. Převládající silou v tomto procesu může být buď vzestupná, formující hybná síla, nebo její rozkladný protějšek. Kterákoli síla je podřízená, až na minimální hodnotu 4 %, poskytuje odpor potřebný pro všechny druhy pohybu. Vše je uspořádáno prostřednictvím „magnetolytických“ nebo „elektrolytických“ procesů disociace. Oba energetické procesy mají téměř stejnou hodnotu, liší se pouze funkcí.

Jestliže se dosud mělo za to, že magnetismus je klidným a víceméně pasivním druhotným účinkem „tekoucího“ elektrismu, bylo to způsobeno tím, že nebyl znám typ pohybu podporující vznik této vyšší energetické formy. Stejně tak nebyl znám související tvar, v němž se tento pohyb odehrává, takzvaný „normální profil“.

Doposud jsme proto byli nuceni využívat proudový elektrismus pro účely generování energie, světla a teploty (tepla) nižšího stupně. V důsledku toho byla základní formující a povznášející síla – magnetismus – odsunuta do podřízené role, kdy klade veškerému pohybu nezbytný odpor. To, že se tento odpor vůči pohybu musí zvětšovat o čtverec iniciační rotační rychlosti, která jej vyvolává, je snadno pochopitelné, protože se to týká vývoje metafyzických paliv, u nichž se musí současně a úměrně zvětšovat síla odporu potřebná ke zrychlení. Z tohoto důvodu je „korunní zákon“ (zákon zachování energie) dnešní technologie chybný, neboť údajně klidový magnetický odpor vůči pohybu lze přeměnit na „proudící“ magnetickou hybnou sílu a naopak zhoubný elektrismus lze přeměnit na výše uvedenou podpůrnou sílu (odpor). Prostředkem k dosažení tohoto cíle je Repulsátor (viz obr. 24, 25, 26) nebo Repulsine (viz obr. 30, 31, 32, 33), které dosud zůstávaly neznámé.

Rozhodujícím faktorem při vzniku „tekoucího magnetismu je radiální->axiální pohyb a s ním spojený tvar usnadňující vývoj. Díky tomu jemožné rozdělit tripolární hmotu (hmotu) jejím urychlením podél podélné osy tak, že podle rovnice F (síla) = m (hmota) x a (zrychlení) vznikne formující, vznosný palivový koncentrát sestávající z iontů magneticky přeplněných až o 96 %. Teprve pomocí tohoto koncentrátu je možné nejprve generovat energii podle stejně známé rovnice E (energie) = m (hmotnost) x c2 (kvadrát rychlosti světla), která podporuje přirozeně určené procesy formování a vyššího rozvoje.

V tomto formativním procesu je elektrické pole-odpor rovněž zodpovědné za kondenzaci vyššího média, které je v již popsaném procesu syntézy nezbytné pro fyzické zapouzdření a izolaci každé energetické formy. Nejdůležitějším aspektem magnetolytického (formativního) disociačního procesu je to, že v průběhu tohoto restrukturalizačního procesu by neměly vznikat žádné nízkostupňové tepelné formy, v nichž se naopak vyvíjí ochlazující (osvěžující) teplotní vliv.

Tento disociační proces vyššího stupně nebyl dříve znám, a proto byl k výrobě energie použit obrácený proces. V důsledku toho byla relativně nejničivější forma energie vyráběna velmi drahými systémy výroby a využívána pro budování průmyslu a hospodářství!!! Přesně opačného efektu lze dosáhnout magnetolytickou disociací. Přírodovědný proces rozkladu je takový, při němž se pohybující a rozkládající se hmota ochlazuje tím rychleji, čím větší je rychlost zrychlení podél podélné osy, což vede k odpovídajícímu zvýšení periodicity rytmického disociačního pohybu (viz zvýšení periodicity spojené se známým explozivním efektem, který vytváří rychlosti zpětného rázu až 5 000 m/s [16 404 ft/s]).

Abychom mohli ocenit tragický omyl současné vědy týkající se pohybu, je třeba uvést následující:

Žádný současný vědec nedokáže vysvětlit nebo pochopit podstatu „pohybu“. Z přírodovědeckého hlediska je třeba na něj nahlížet jako na rytmickou metabolickou souhru mezi složkami osvěžujícího (ochlazujícího) sání a unavujícího (ochromujícího) tlaku; jinými slovy, jde o dvě konstitutivní síly, které jako reaktivní protiklady působí střídavě (rytmicky) mechanicky (materiálně) a teplotně (fyzikálně). V závislosti na převaze buď sací, nebo tlakové složky (není důležité, zda je aktivní síla hmotná, nebo fyzikální) tedy vzniká metafyzická formující síla, nebo nejzákladnější destruktivní síla na této planetě. Jako konečný produkt přirozené či nepřirozené posloupnosti pohybů bude urychlena buď podél podélné, nebo příčné osy.

V přirozeném – formativním – směru zrychlování, které musí probíhat podél podélné osy (centripetálně), působí tzv. elektrismus jako naprosto nezbytný odpor pro veškerý pohyb. S rostoucí formativní rychlostí se odpor úměrně zvětšuje, aby poskytl dodatečné třecí (odporové) plochy, které zrychlující se hmota potřebuje. Skutečná ztráta formativní energie s tím spojená činí asi 4 %, tj. v tomto případě se uvolní přibližně 96 % formativní energie (= magnetismus proudící vzhůru obrovskou rychlostí = levitismus), která ve svém důsledku vcucne své generující zařízení a část jeho bezprostředního okolí. Jinými slovy, „vše přitahující“ vzniká a stává se aktivním s elementární ur-silou.

V nepřirozeném, degenerativním směru zrychlení, které působí podél příčné osy (odstředivě), tj. v axiálním->radiálním režimu, zde magnetismus (= levitismus) působí jako odpor. Ve srovnání s protiproudícím elektrismem se zdá být v určitém klidovém stavu, přičemž velikost jeho odporu či opory roste úměrně se zrychlením směrem dolů proudícího elektrismu (= gravitismu). Odtud pramení tragický omyl, že při každém pohybu se odpor zvětšuje o čtverec počáteční rychlosti. Ve skutečnosti k tomu však dochází pouze tehdy, když je nějaká daná hmota (hmota) uvedena do pohybu technicky, hydraulicky nebo dynamicky[2], tj. axiálně->radikálně (odstředivě), tedy nepřirozeně. Je-li totiž jakákoli daná hmota (hmota) přivedena k radiálně->axiálnímu (dostředivému) pohybu, pak se na úkor dezintegračního (destruktivního) elektrismu (gravitace) zvyšuje vzestupně proudící magnetismus (levitismus), a tím se přirozeně posvěcené formativní a levitativní síly zesilují úměrně výchozí (radiálně->axiální) rotační rychlosti. Při tomto typu pohybu, který je samozřejmě možný pouze u velmi speciálních pohyb vyvolávajících tvarů (profilů), činí efektivní výkon asi 96 %. V tomto případě se při vytváření odporu proti pohybu, který vyžaduje příroda, ztratí pouze asi 4 % původní formovací energie. U technického, hydraulického a dynamického pohybu je tomu přesně naopak, a tak vznikla enormní spotřeba paliva, které je vynakládáno výhradně pro přírodu destruktivním způsobem.

Nelze zpochybnit, že současná věda, která vychází z příliš nízké úrovně základních znalostí, používá výhradně tlakově intenzivní (vývoj ničící) pohyb a libovolné dynamické tvary, které v žádném případě neodpovídají tvarům požadovaným Přírodou. Formativní složky sací síly, které působí oživujícím (ochlazujícím) způsobem, byly zcela zanedbány. Proto věda vytvořila ještě nebezpečnější degenerativní síly, neboť údajných úspěchů bylo dosaženo na úkor reaktivních formativních sil. Rychlejší hospodářský úpadek byl proto tím nevyhnutelnější, čím více se rozšiřovala a zintenzivňovala technika, hydraulika a dynamika. Ve stejném poměru se musely vyčerpávat i energie půdy, protože

[2] Tyto termíny používá Viktor Schauberger hanlivě, neboť se domníval, že tyto různé vědecké disciplíny zneužívají a nesprávně interpretují přírodní procesy. – Ed. přirozených strukturujících sil začalo ubývat v důsledku současných metod práce, pohybu a zrychlování.

Abychom toto chápání završili, je třeba také podrobněji vysvětlit pojem „hmota“ (matter). Hmotnost je zde třeba chápat jako produkt trojpólového pohybu. Představuje částečné ztuhnutí jakoby hnací síly, která je latentní v neutrální nosné látce a která do jisté míry působí jako odpor proti možnému vnitřnímu pohybu (kmitání).

Interakce – neboli vnitřní pohyb je možný pouze prostřednictvím zdánlivě „dřímajícího“ odporu vůči pohybu, jehož odporová síla se rovněž zesiluje úměrně s růstem rychlosti interakce. Kdyby tomu bylo jinak, pak by se v tomto atomovém vězení (mřížce) nemohl soustředit značně zesílený produkt této interakce – (tj. stále více se upevňující odpor proti pohybu spojený s fyzikálním zrychlením, bez něhož by k němu nemohlo dojít).

Následuje stručné objasnění těchto vnitřních interakcí: Pokud je tripolární hmota (plus, minus a neutrální) pohybující se v axiálním->radiálním směru rozštěpena dynamickými vlivy zesilujícími tlak, a tedy zvyšujícími teplotu, pak se kyslík ve vývojově nebezpečné formě stává volným, unipolárním a natolik agresivním, že pohlcuje (váže) a stravuje sladkou hmotu (karbon), která se pod takovými vlivy stává pasivní (neaktivní). ‚Sladkou hmotou‘ je zde třeba rozumět základní tvůrčí (plodivou) substanci. Konečným produktem tohoto disociačního procesu je elektricky nabitý iont, jehož počáteční rozkladná síla může být díky vysoké odstředivé axiální->radiální rychlosti zesílena až o 96 %.

Pokud je naopak tripolární hmota rozštěpena dynamickými vlivy zesilujícími sání a snižujícími teplotu, pak je pravá tvořivá látka (sladká hmota) vystavena oživujícím (ochlazujícím) teplotám. V tomto případě se tvořivá (levitující) sladká hmota stane volnou, unipolární a tak vysoce aktivní, že na sebe váže, spotřebovává a stravuje kyslík (oplodňující látku), který se pod tímto druhým dynamickým vlivem stal pasivním. Konečným produktem této magnetolytické disociace je převážně magneticky nabitý iont, jehož původní formativní a levitativní síla, kterou je třeba jako vše ostatní v přírodě chápat jako nepřímý účinek, může být zesílena až o 96 %. Tyto ionty, prodchnuté levitativní silou, nasávají podřadnou hmotu a vytvářející zařízení ve své stopě s elementární ur-silou a setkávají se s přirozenými, a proto vyššími formami dovnitř padajícího (impandujícího) a koncentrujícího (kondenzujícího) tepla a světla, které se pohybují v opačném směru. Produktem této částečné koncentrace, který byl zpevněn těmito protichůdnými vlivy vyššího stupně, je to, co se nazývá „růst“, (viz obr. 15).

Hmota (hmota) je tedy produktem srážení, jehož kvalita roste spolu se základním produktem disociace (produktem interakce mezi dvěma základními látkami). Takto vzniká nejkvalitnější prvek hmoty, vznášející se molekula vitaminu. Obsahuje sice příliš mnoho suroviny na to, aby se mohla sama od sebe (autonomně) vznášet vzhůru, přesto však negraduje, protože je již vybavena silnými levitačními silami. V tomto stavu a po ztrátě tepelných a světlotvorných sil vyššího stupně totiž stačí jen nepatrný oživující (ochlazující) impuls, aby se taková hmota zušlechtěné hmoty přeměnila na relativně nejvyšší stav bez světla a teploty.

Schaubergerův obrázek-15
(klikněte pro zvětšení)

K přeměně takové koncentrace vysoce kritické prahové hmoty v latentním stavu na relativně nejsilnější destruktivní energii, jejíž rozkladná síla roste úměrně síle impulsu, stačí malý, teplotu zvyšující, hmotný nebo fyzikální axiální->radiální impuls. Tak se například spustí bleskový zpětný ráz v podobě klesajícího iontu, který s elementární ur-silou rozkládá odpor, jenž brzdí jeho bleskový sestup.

Současná věda (technika, hydraulika a dynamika) využívá výhradně a bez výjimky hybný impuls, který uvolňuje tento ničivou sílu. To znamená, že neexistuje žádný stroj, žádný dopravní systém, teplotní nebo světelný generátor, který by nevyužíval vývojově nebezpečné axiální->radiální impulsy. Totéž platí pro všechny provozní postupy v lesnictví, zemědělství, zásobování vodou a energií. Všechny vodní toky a zařízení na výrobu pitné vody jsou systematicky ničeny nejen tímto vývojově rušivým pohybem, který aktivuje elektrolytické disociační procesy, ale také úředními předpisy a nařízeními. A aby toho nebylo málo, je tento národ ničící pohyb a způsob myšlení prosazován zákonem!

Čím silněji se ve vývojovém procesu aktivizují přitažlivé síly, tím větší je množství zušlechtěných magnetolitů (vzestupných a magneticky nabitých iontů), které se svými přívrženci stoupají vzhůru, a tím větší je množství méně hodnotných látek vyloučených nejvyšším stupněm prvků, které musí tuhnout pod vlivem dříve popsaných protivlivů. A tak vhodnou regulací těchto magnetolytických disociačních procesů lze libovolně zvyšovat a kvalitativně zlepšovat výše zmíněný produkt tuhnutí neboli růst.

Sotva stojí za to se dále rozepisovat o opačném případu, v němž téměř stoprocentně převažují složky tlakové síly, které produkují rozkladné energie, tj. zcela byly zanedbány formativní (chladicí) složky sací síly. Proto při nejlepší vůli nemůže vzniknout žádný proudový magnetismus (levitismus), a to z důvodu téměř úplného nedostatku nejzákladnějších předpokladů pro růst a zvětšování. Naopak, vše, co nyní roste (tuhne), již obsahuje zárodek rozkladu, takže v každém semeni, ať už slouží přírůstku surové či jemné – energetické – hmoty, nebo dokonce samotné energie, musí ďábelský démon opět povstat.

Rozhodující je zde „il primo movere“ – mocný hybný impuls sání či tlaku, který rozhodne o osudu milionů a milionů lidí.

Žádný vědec nemůže a nechce zpochybnit skutečnost, že až dosud byl všude bez vyloučení a bez výjimky využíván axiální->radiální hybný impuls, zárodek rozpadu-vývojový impuls. Vznikla tak situace, kdy ti, kdo byli nuceni pracovat nesprávným způsobem, obrovské množství pracujících lidí, museli v potu tváře špatně vydělávat na svůj denní chléb. Svým způsobem se vtělený ďábel vynořil ze semen Ducha, z těchto tajemných kapslí, na začátku zmíněných vitaminových molekul, a vzal s sebou tyto koncentráty surovin připravených k vývoji a sestoupil do hlubin.

Takto, prostřednictvím zpětného impulsu v téměř poslední hodině, vznikla z vývojově zralé hmoty jako na výrobní lince ta nejzákladnější ničivá síla, která kdy na této kvasící hnojišti existovala. Na jednoduše řečeno, namísto radiálně->axiálně navíjené, se ur-dílo navíjelo jako hodinová pružina opačně, tj. axiálně->radiálně. Dodnes se toto falešné „navíjení“ vyučuje a učí ve všech školách a káže ze všech kazatelen. Pouze katolická církev, byť jen symbolicky, naznačila přírodovědeckou cestu přeměny vysoce kvalitní hmoty v Ducha (energii). Nebyla však schopna poznat pravdu, protože věřila a také podporovala přesvědčení, že po smrti se pozemské zbytky tukové hmoty, z nichž vznikají alotropní prahové látky – vitamínové molekuly, rozpadají v prach a popel. V důsledku elektrolytických procesů rozkladu (nepřirozená forma pohřbu) tedy nemohou vzniknout metafyzické tukové koncentráty, které jsou zdrojem duchovní energie, jež činí veškerý život nepřemožitelným, svobodným a nezávislým. Snad to bylo považováno za nežádoucí, aby se zajistila poslušnost otroků-dělníků jejich duchovní kastrací potlačením hromadění kvalitních látek, a tím se zajistil stálý přísun pracovních volů.

Zpět na článek Energetická evoluce – Využití volné energie z přírody

zdroj,translated via deepl and deeps