Mikromrtvice, zhoršený potenciál zeta – co se vlastně děje v těle po očkování (1/2)

 A Midwestern Doctor

Mnoho medicínských problémů má původ v samotném diagnostickém přístupu lékařů, zejména co se týče komplexních onemocnění, jež často bývají chybně diagnostikována a vedou k dlouhodobému utrpení pacientů.

Komplexní onemocnění se mohou projevovat u různých pacientů různými symptomy a podobat se jiným chorobám (např. fibromyalgie vs. chronický únavový syndrom). Lékaři s nedostatkem znalostí se pak uchylují k psychiatrickým vysvětlením a přehlížejí pravé příčiny.

Poškození organismu očkováním se projevuje širokým spektrem symptomů, a tudíž mate lékaře už přes 200 let (mnoho lékařů je v minulosti označovalo jako „encefalitidu“).¹ V současné době jsem přesvědčen o tom, že základem té myriády symptomů poškození očkováním jsou tři hlavní mechanismy:

1. Imunitní dysfunkce — Očkování zhusta způsobuje chronické autoimunitní poruchy a v různé míře potlačuje imunitu.

2. Buněčná reakce na nebezpečí — Buňky mohou v reakci na hrozbu zaujmout jakýsi primitivní stav,² přičemž jim mitochondrie přestanou fungovat normálním způsobem. Tento dočasný stav se může stát chronickým a podnítit vznik mnoha vážných zdravotních problémů. Léčba této reakce v mnoha případech tyto vážné problémy včetně autismu vyřešila.

3. Zhoršený oběh tělních tekutin — Očkování může zhoršit cirkulaci tělesných tekutin tím, že nepříznivě působí na zeta potenciál. To vede ke shlukování tekutin (mikrosraženiny, houstnutí krve), proudění krve v kapilárách se zhoršuje.

Na koncept potenciálu zeta jsem upřel svoji pozornost poté, co jsem si uvědomil, že mnoho záhad COVIDu-19 a později očkování proti němu úzce souvisí s tím, že hrotové (spike) proteiny extrémně narušují tělesný potenciál zeta. Nyní věřím, že stav pacientů by se významně lepšil, kdyby medicínský systém začal přikládat prioritu potenciálu zeta.

Andrew Moulden

Andrew Moulden³ byl kanadský neurovědec a lékař se specializací na neuropsychiatrii. Během praxe na klinice si všiml slabých neurologických příznaků mrtvice u malých dětí – kolegům tyto příznaky unikaly. V průběhu času zjistil, že se tyto nepatrné mrtvice často dostavovaly krátce po očkování a mohly vyústit ve vážné neurologické poruchy, jako je autismus.

Poznámka: Zprávy o poškození očkováním ze začátku 19. století popisují tytéž znaky, jichž si všiml Moulden.⁴

Moulden pochopil, že ty samé znaky mrtvice, které lékaři posuzují u dospělých, by se měly hledat i u dětí. U kojenců si takovéto mírné mrtvičky nikdo nevšimne a mnoho problémů se pak diagnostikuje chybně nebo se připíše neznámým příčinám. Jedna vědecká výzva spočívá v tom, udělat z „neviditelných“ problémů viditelné. V neurologii může pečlivá lékařská prohlídka odhalit narušení mozkových funkcí, jež vzniklo kvůli zhoršenému prokrvení, a tak lze určit místo, na němž došlo k mrtvici.

Moulden zjistil, že vůči mrtvicím jsou zranitelné lebeční nervy mozkového kmene, zejména v předělových oblastech, kde není prokrvení tak výrazné. Tyto mrtvice způsobené omezením proudění krve často kvůli zvýšené hustotě krve lékařům u kojenců unikaly, což vedlo k chybným diagnózám nebo prohlášení dané nemoci za „idiopatickou“, bez známých příčin. Klíčové lebeční nervy a jejich postižení ukazující na mikromrtvici v důsledku vakcinace:

• Lebeční nerv VI⁵ — ovládá pohyby očí; jeho poškození se projevuje šilháním nebo trhavými pohyby oka ze strany na stranu.

Poznámka: Zjistili jsme, že se zároveň jedná o nerv nejčastěji zasažený v důsledku  COVIDu-19.

• Lebeční nerv VII⁶ — Ovládá svaly obličeje. Jeho poškození způsobuje Bellovu obrnu,⁷ pokles ústního koutku či asymetrii obličeje (to, co se stalo např. Justinu Bieberovi).⁸

• Lebeční nerv IV⁹ — Udržuje oči na stejné úrovni; na jeho poškození pacienti reagují náklonem hlavy, aby kompenzovali nestejnou výšku očí.

Poznámka: Často lze na tom samém obličeji pozorovat více problémů s lebečními nervy, z čehož vyplývá, že o zásobení krví přišlo více částí mozku, a tudíž je přítomno i hlubší neurologické poškození.

Jakmile víte, jak ty symptomy hledat (například ztrátu schopnosti plynule pohybovat očima), velmi snadno si jich všímáte a postupně vám dochází, jak dalekosáhlá jsou neurologická poškození v důsledku vakcinace (postižena může být každá část mozku).

Z Mouldenovy práce také vyplývá, že se mrtvičky odehrávají i na jiných místech v těle, kde se nachází předěl v prokrvení, například ve vnitřních orgánech a řečových centrech. To potvrzují následující důkazy:

• Pitvy, při nichž se v tělech dětí se zarděnkami získanými při vývoji v děloze našly orgány postižené mrtvicí.
• Podobné patologické procesy u dospívajících a dospělých po vakcinaci proti HPV a antraxu.
• Jeden z nejvíce šokujících příkladů byly děti vojaček, které dostaly vakcínu proti antraxu. Narodily se bez končetin^10,11 (nechvalně známý tím byl i thalidomid, který bránil růstu nových cév).¹²
• Neurodegenerativní procesy u seniorů¹³ and psychiatrické poruchy mají spojitost mj. s poškozením lebečních nervů.

Poznámka: Jeden z velkých problémů konvenční medicíny spočívá v její neschopnosti uznat, že neurologické problémy mohou vést k psychiatrickým.¹⁴ Emoční změny, jež se projevují u neurologických pacientů, jsou pak považovány za příčinu jejich onemocnění/poškození, a ne za jeho symptom.

Moulden tudíž začal zkoumat, jaké univerzální reakce těla na očkování mohou být příčinou těchto mikromrtvic a jak je lze řešit. Své poznatky předestřel ve třech videích (která si můžete pustit zde). Bohužel krátce před zveřejněním druhé série, věnované řešení těchto problémů, zemřel za podezřelých okolností. My však máme mnoho stop, které ukazují na to, co Moulden zjistil.

Houstnutí krve

Ve světě medicíny je dosud hádankou, jak mohou drobná poškození těla způsobit nemoc, která postihne celý organismus, nebo dokonce smrt. Jedním klíčovým faktorem v této rovnici je houstnutí krve, fenomén pozorovaný po staletí. Krev se kvůli němu při některých onemocněních shlukuje a houstne. Velmi důležité poznatky o tomto jevu získal Melvin Knisely, Ph.D.,¹⁵ lékař, který působil v polovině 20. století.

Kniselyho výzkum, obzvlášť na opicích nakažených malárií, odhalil, že určité vážné nemoci mohou vyvolat značné houstnutí krve,¹⁶ které začíná v malých cévách a nakonec se šíří do velkých, což typicky končí smrtí, pokud se včas nepodá antikoagulant heparin. Toto houstnutí krve lze přirovnat k dopravní zácpě. Jedná se o narušení normálního oběhu krve, které nakonec vyústí v „dopravní“ kolaps (smrt).

Dále Knisely odhalil, že toto houstnutí krve lze pozorovat zvnějšku v očích, což poskytuje neinvazivní způsob, jak tento tělesný proces posoudit.

Na základě toho zjistil že největší houstnutí krve lze pozorovat u kriticky nemocných hospitalizovaných pacientů; to viděl i dr. Pierre Kory při ultrazvukových vyšetřeních přímo u lůžka pacienta (POCUS): jak začaly být mikrosraženiny způsobené houstnutím krve pozorovatelné ultrazvukem, pacient krátce nato umíral.

Kniselyho stupnice vážnosti houstnutí krve byla ve vzájemném vztahu s prognózou nemoci, což zdůrazňuje klinickou důležitost tohoto jevu.

Když jsme toto vše zjistili, pokusili jsme se replikovat Kniselyho mikroskop a spatřili jsme to samé houstnutí krve, které pozoroval před 80 lety u svých pacientů. Například tady je video očí pacienta poškozeného vakcínou proti COVIDu-19.

-pokračování-