V USA se proti dlouhodobým následkům mRNA genové terapie používají nejmodernější přípravky – také na genové bázi

z článku dr. Mercoly

Nová studie ve fázi předtisku odhalila potenciální způsob, jak z organismu dostat mRNA z injekcí proti COVIDu-19. Výzkum vedl kardiolog, internista a epidemiolog dr. Peter McCullough a nové poznatky dávají naději těm, kdo trpí dlouhodobými následky covidové injektáže.

Připomeňme si nejčastější projevy postvakcinačního syndromu:16

  • neschopnost vyšší fyzické zátěže (71%)
  • chronická únava (69%)
  • ztráta citlivosti (63%)
  • „mozková mlha“ (brain fog – zhoršené soustředění, zamlžené uvažování, časté zapomínání) (63%)
  • neuropatie (63%)

Bohužel mají mRNA injekce i mnohem vážnější vedlejší účinky, k nimž náleží vznik krevních sraženin nebo naopak krvácení, srdeční arytmie a gastrointestinální potíže 12,13. Odhaduje se, že na každý milion dávek připadá 1 010 – 1 510 případů závažných vedlejších účinků, které vedou k hospitalizaci, život ohrožujícím komplikacím, invaliditě a někdy i k úmrtí.11

Víme, že navzdory počátečním tvrzením výrobců a regulačních orgánů se mRNA zdaleka nedrží jen v místě vpichu, ale putuje po celém organismu. Nadto má tendenci přetrvávat.

„Jak si svět stále více uvědomuje, že skoro dvě třetiny potenciální budoucí nemocnosti a invalidity půjdou na vrub dlouhodobě přetrvávajícímu mRNA kódování nebezpečného wuchanského spike proteinu, hledají se způsoby, jak tomuto molekulárnímu monstru zabránit v páchání dalších škod,“ píše McCullough.1

Nová metoda spočívá ve využití malých interferujících RNA (siRNA) a chimér cílených na ribonukleázu (RIBOTACs), aby „zaměřovaly, deaktivovaly a rozkládaly zbytkovou a přetrvávající mRNA z vakcín“, a tím pádem pomáhaly zabránit nekontrolované tvorbě spike proteinů a poškozením tkání, způsobených těmito proteiny. 2

„Vypínač“ aktivity syntetické mRNA nalezen

Dokonce i studie provedené společnostmi Pfizer-BioNTech a Moderna ukazují, že mRNA z COVID-19 injekcí, kterou přepravují drobounké částice, tzv. nanolipidy, nezůstává v ramenním svalu a spádových mízních uzlinách, jak se původně tvrdilo. Tuto mRNA lze najít v rozličných tkáních a orgánech, což je samozřejmě zdrojem znepokojení.

Existují obavy, že by se tato mRNA mohla začlenit do lidské DNA nebo způsobovat nezáměrnou tvorbu hrotových proteinů, a to v dlouhodobém časovém horizontu. Právě proto vědci hledají způsoby, jak tuto zbytkovou mRNA eliminovat.

„Vzhledem k nemožnosti vypnout tuto mediátorovou RNA si myslíme, že jedna každá injekce, jež ji obsahuje (protože se jedná o látku syntetickou a odolnou vůči přirozenému rozkladu v lidském těle), bude lidi činit čím dál nemocnějšími,“ říká McCullough. „Musíme najít nějakou cestu, jak ji dostat z těla ven… nějaký vypínač.“ 3

K nové metodě spočívající v injekčním podání siRNA a RIBOTACs říká: „Pro lékaře je možná nepředstavitelné dávat injekce další RNA, aby se deaktivovala syntetická RNA od Pfizeru a Moderny, jež se nahromadila v těle po více dávkách. Nicméně siRNA, kterou používám ve své praxi (přípravky patisiran, inclisiran), se jeví jako bezpečná a pacienti ji dobře snášejí; reakce se dostavují jen v místě vpichu.“ 6

Jak fungují siRNA a RIBOTACs

siRNA je typ molekuly RNA, která se může vázat specificky na molekulu mediátorové RNA (mRNA) v buňkách a rozkládat ji. Díky tomuto procesu se předejde tvorbě proteinů podle instrukcí v mRNA. siRNA funguje tak, že pronikne do buňky a stane se součástí komplexu zvaného umlčovací komplex na bázi RNA (RISC).

V tomto komplexu se siRNA spáruje s odpovídající sekvencí mRNA a vede celý komplex k tomu, aby cílovou mRNA vystřihl a zničil. Ve výzkumu a terapeutické praxi se siRNA používá k umlčování konkrétních genů; jejím úkolem je pomáhat při zkoumání funkcí genů a při léčení nemocí způsobených nadměrně aktivními nebo škodlivými geny.

Naproti tomu RIBOTACs jsou syntetické molekuly určené k tomu, aby se navázaly na konkrétní molekuly RNA a přiměly přirozené buněčné enzymy, tzv. ribonukleázy, aby cílovou RNA rozložily. RIBOTACs proniknou do buňky a navážou se jak na určenou RNA, tak na ribonukleázový enzym. Takto se enzym dostane do bezprostřední blízkosti určené RNA a započne s její likvidací.

RIBOTACs se takto používají na molekuly RNA, které jsou zapojeny do chorobných procesů. Díky takovémuto přesnému zacílení dochází ke snížení tvorby škodlivých proteinů na základě instrukcí obsažených v dané RNA. Podle studie „cílená povaha působení siRNA a RIBOTACs umožňuje přesnou intervenci, a tím nabízí vhodnou cestu prevence a léčby potíží vzniklých v důsledku terapií na bázi mRNA.“7

„Tyto malé interferující RNA už používáme v praxi,“ uvedl McCullough. „Jeden přípravek se jmenuje Patisiran, druhý Inclisiran. Dávám je pacientům. V organismu přetrvávají jen několik dnů. Vážou se na mediátorovou RNA a deaktivují ji… doufáme, že některé společnosti zaměřené na molekulární terapie se toho chytnou a začnou se tomu víc věnovat.“ 9

(Odkazy na odborné texty a jiné zdroje se nacházejí pod původním článkem.)

Zdroj

Napsat komentář