Očkování jako rituál
V mnoha předchozích článcích jsem rozcupoval takzvané vědecké podklady vakcinace a ukázal, jak jsou zavádějící. Zde jsem zvolil jiný přístup: rozhodl jsem se prozkoumat archetypy a symboly, které obklopují očkování a propůjčují mu okultní moc.
Z očkování, jehož počátky připomínají hrubší verzi homeopatie (léčit stejné stejným) – mírnější verze nemoci měla po injekčním podání údajně chránit proti nemoci samotné – se brzy stala předsunutá základna boje proti nemocem, na níž velitel povolává své vojáky, protilátky, k útoku.
Dnes je v připomínce starověké symbologie vakcína pečetí správnosti, znakem morální příslušnosti k té správné straně. Je to symbol vrytý do paže, důkaz začlenění do kmene. Žádného člena kmene nelze vynechat. Začlenění do kmene prostřednictvím očkování chrání proti neviditelným duchům (virům).
Představu kmene podporují i temná proroctví o pandemiích: duchové jiných kmenů (z dříve neznámých rizikových míst v džungli) útočí na dobrý kmen, na náš kmen.
Matkám, pečovatelkám o děti, je poskytnut způsob, jak oslavit jejich velmi váženou, symbolickou, animální roli lvic: umožnit potomstvu získat pečeť ochrany. Chránit budoucnost kmene. Pohanit a proklít matky, které své děti očkovat nenechají. Exkomunikovat je z kmene.
První vakcinační obřad je pro dítě zároveň přechodovým rituálem. Dítě je nyní víc než jen potomek svých rodičů. Teď je součástí vesnice. Majetkem vesnice. Jak léta ubíhají, každá další dávka znovu stvrzuje tento status.
Domorodé iniciační rituály vždy obsahovaly jistý prvek nebezpečí. Chlapec, jenž se měl vrátit jako muž, musel nějakou dobu přežít sám v pralese. Tento prvek je přítomen i v očkování, jakkoli zdánlivě pasivně: injekčně vpravené potenciálně nebezpečné mikroorganismy se uvnitř těla transmutují v ochranné duchy. Injekce toxických chemikálií je podmínkou imunity. Utrpí-li při tomto procesu zdraví dítěte, rodiče a kmen to považují za tragické, avšak přijatelné riziko, protože prvotním požadavkem je, aby byl celý kmen chráněn proti zlým duchům (virům).
Zde je klíčem psychologický, okultní a archetypální dopad vakcinace: moderní rodiče dostávají příležitost na podvědomé úrovni procítit návrat do starých časů, kdy byl život bezprostřednější a plný změn. Je to mytologie v praxi. Moderní život má pro průměrného spotřebitele méně rozměrů – ale očkování probouzí spící vzpomínky na dobu, kdy byly rituály nezbytné pro budoucnost celé lidské skupiny. Takových okamžiků se účastnil bez výjimky každý, odmítnutí bylo nemyslitelné. Šlo v první řadě o přežití. To byl mocný mandát k čemukoli. Na hlubší úrovni tu moc mohou zakoušet i dnešní rodiče. Je uspokojující.
Lékař, který dává injekci, je samozřejmě šaman kmene, medicinman, Ten, kdo zná tajemství. Je duchovním prostředníkem komunikujícím s „neviditelnými sférami“, kde nepřátelští duchové chystají válku. Bez medicinmana by kmen přestal existovat.
Medicinman smí říkat a dělat cokoli. Smí lhát, bude-li to sloužit ušlechtilým cílům a přinese-li to kmeni větší moc. Může nakládat s jazykem, pravdou a významy slov, jak se mu zachce. Může měnit den v noc. Může předkládat paradoxy a protimluvy. O jeho slovech nesmí nikdo pochybovat.
Loajalita členů kmene vůči medicinmanovi je absolutní. Za rebelii může být kdokoli vyhnán z kmene.
Dnešní občané průmyslových společností jsou poměrně otupělí. Šíře jejich rozhodnutí je často limitována sortimentem produktů, které si mohou koupit, nebo jejich koupi odmítnout. Cílem jejich života je dosažení absolutních jistot. Hluboko v nitru je to ale táhne k adrenalin vyplavujícímu riziku možnosti nepřežití. Rituál vakcinace a připomenutí si nikdy nemizící hrozby nemoci a propuknutí pandemie hraje na strunu této skryté touhy.
I moderní rodiče potřebují své zlé duchy. V naší době viry. Ebola, Zika, SARS, prasečí chřipka; neviditelní démoni, kteří mohou kdykoli zaútočit.
A pak je tu to znamení hanby, jemuž je třeba se za každou cenu vyhnout. Dítě s vyrážkou a horečkou je navýsost podezřelé. Zúčastnilo se ochranného rituálu? Nejsou snad jeho rodiče zlovolní? Nebo posedlí? Měli by se té rodiny ostatní členové kmene stranit? Pomůže jim medicinman ještě, nebo je kletba za odpadlictví nezrušitelná?
Na podvědomé, archetypální úrovni je „moderní nauka o vakcinaci“ doktrína. Je to alchymie. Magie. Postavit se magii je totéž co zaútočit na samotnou podstatu života kmene.
Z extrémní perspektivy jsou rebelové hostiteli zlých duchů (virů). Jsou nebezpeční. Hrozí, že vnesou zlé duchy do celého kmene, do celé vesnice. Lidé kvůli nim onemocní a budou umírat. Ano, medicinman dělá, co může, aby svůj lid chránil (očkováním), ale tohle je válka a její výsledek není zaručený. Zlí duchové se šikují proti medicinmanovi. Musíme mu pomoci a dodat mu sil. To je naše role. On je hrdina. Držme se hrdiny. Chvalme ho. Vždyť bojuje v okultní bitvě, jež je mimo naše chápání – a to jen kvůli nám, jeho kmeni.
Jeho léky jsou rafinované a mocné. Jsou tak mocné, že mají svá rizika (vedlejší účinky). Těch rizik je mnoho. Každou noc nám při kmenových shromážděních (v televizních reklamách) říkají, že je mnoho problémů, které se mohou dostavit („O vhodnosti produktu se poraďte se svým lékařem.“). Účinek těchto varování je však nesmírně kladný, protože nám dávají pocítit existenci nebezpečí a pocit nebezpečí je to, co chceme a potřebujeme, protože – nezapomínejme – jsme ve válce se zlými duchy a vědomí rizika je lepší než necítit nic. Dejte nám ještě víc varování a umožněte nám podvědomý návrat do dávných dnů, kdy jsme balancovali na hraně vyhynutí a věděli jsme, že každá kapka krve protékající našimi žilami je zatraceně živá.
Tohle vyžaduje celou vesnici. My jsme kmen. My jsme válečníci.
Jehla je magický prostředek. Píst stříkačky je síla. Kapalina ve stříkačce je alchymie sama. Buďme v jejich přítomnosti zticha a přijměme jejich mysteriózní milost.
