Američtí vědci objevili enzym, který může vymazávat myšlenky
(Natural News) Máte nějaké mimořádně špatné vzpomínky, kterých byste se rádi zbavili? Možná, že vědci našli cestu, jak takovou věc provést. Vděčí za to objevu enzymu, který působí přímo v mozku a hraje ústřední roli při uchovávání dlouhodobých vzpomínek. Vědci se domnívají, že by tento enzym šlo ovlivnit tak, aby došlo k vymazání nepříjemných vzpomínek; hlavními potenciálními kandidáty tu jsou lidé trpící posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). Jenže jako je to s mnoha věcmi, které zní až příliš pěkně, než aby to byla pravda, i tento nový objev je z etického hlediska přinejlepším kontroverzní.
Již dlouho se ví, že tvorbu nových a uchovávání starých vzpomínek provází tvorba proteinů v nervových synapsích, tedy v místech kontaktu mozkových buněk. Aby tento proces úspěšně proběhl, musí v buněčném jádru dojít k expresi určitých genů. Právě tam vstupuje do hry zmíněný enzym, který geny vypíná a zapíná. Podle názoru vědců tento enzym, označovaný jako ACSS2, rovněž hraje jistou roli při zhoršování paměti u osob trpících neurodegenerativními onemocněními.
Během studie vědci snižovali pokusným myším hladinu enzymu ACSS2, čímž docházelo ke snížení exprese paměťových genů a v důsledku toho se myším přestaly vytvářet dlouhodobé vzpomínky. Myši se sníženou hladinou ACSS2 nezkoumaly objekt (míček), jenž byl ze dne na den v kleci přestěhován, zatímco myši z kontrolní skupiny ano.
Neurony izolované z hipokampu myšího embrya. Neurity jsou zelené, jádra modrá, ACSS2 je vyznačen červeně (vzhledem k tomu, že se nachází v buněčných jádrech, je výsledek v různých odstínech růžové a fialové).
Nyní vědci doufají, že by tuto informaci mohli použít k tomu, aby se lidem trpícím PTSD přestaly formovat traumatické vzpomínky. To je sice pěkné, ale toto zjištění má potenciál, který by se dal využít k mnohem temnějším účelům.
Nová forma kontroly mysli
Co by například zabránilo agenturám typu CIA, aby lidem vymazávaly „nepohodlné“ vzpomínky? Policejní stát by novou metodu mohl používat proti lidem protisystémového ražení. Novinář, který najde zničující důkazy v nějaké zásadní kauze, by mohl „zapomenout“ dříve, než stihne informovat veřejnost. Možnosti jsou nekonečné a velmi znepokojivé.
Nemůžeme navíc ignorovat fakt, že některé naše špatné vzpomínky slouží k dobrému účelu. Když se zbavíme vzpomínek třeba na chyby, které jsme udělali, co nám zabrání zopakovat je? Když si necháte vymazat vzpomínky na někoho, kdo vám ubližoval, pozvete si ho klidně domů a nebudete tušit, jaké nebezpečí vám hrozí…
Nakonec i kdyby se jednalo jen o léčbu PTSD, jak se zatím tvrdí, existují i jiné metody pomoci traumatizovaným lidem. Za všechny jmenujme například kognitivně-behaviorální terapii a řízenou imaginaci.
Tvorba falešných vzpomínek
Druhou stranou mince je možnost přimět člověka, aby si vytvořil vzpomínku na něco, co se nikdy nestalo. Těžko říct, který scénář nahání větší hrůzu.
Tuto možnost bohatě zdokumentovala kriminální psycholožka Julia Shaw, která v rámci svých výzkumů vkládá pokusným subjektům do hlavy falešné vzpomínky – a dostačuje jí k tomu jen práce s myslí, žádné medikamenty účastníkům pokusů nepodává. Tyto experimenty, v jejichž důsledku si dobrovolníci „vybavují“ údajně spáchané zločiny do všech podrobností, Shawová podle svých slov dělá proto, aby poukázala na nespolehlivost policejních a soudních výslechů. Pokud takové věci dokáže ona, dokážou je bezpochyby i jiní – a k mnohem hrozivějším účelům.
