Helios Biblios, Bible svatá, Sluneční záznamy: Ježíš Kristus není lidskou postavou, nýbrž Sluncem

(z facebooku)

Výraz „Holy Bible“ (Bible svatá) má kořeny v řeckém sousloví „Helios Biblios“, kde Helios znamená slunce a Biblios označuje papyrus, což je staroegyptské slovo. „Holy Bible“ tedy znamená „sluneční kniha“ (či soubor papyrů) a představuje soupis vědění „Dětí slunce“, jak je zaznamenali původní obyvatelé Egypta.

Ostatně biblický Ježíš je ve většině textu SLUNCE na nebi. Žhoucí SLUNCE. Jan 3,19: „A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět…“ (ve smyslu Ježíš = slunce); Žalmy 84,12: „vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce“; Deuteronomium 4,24: „Hospodin, tvůj Bůh, je stravující oheň“; Malachiáš 4,2: „A vám, kdo máte bázeň před mým jménem, jistě zazáří slunce spravedlnosti“ a Jan 12,45: „Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě“ – to je jen několik příkladů. Dvanáct apoštolů biblického Ježíše je dvanáct souhvězdí.

Lidé se nerodí z panen. Zrození z panny znamená, že SLUNCE (solární kalendář) začíná v souhvězdí Panny, což v některých oblastech světa skutečně platilo. Jméno Marie je symbolickým odkazem na jména Auset-Meri (Isis) a Maya. Isis byla panenskou matkou astrologického slunečního boha Hóra starých Egypťanů. V buddhistické mytologii se Maya před 2500 let jmenovala panenská matka prince Siddharthy (neboli Buddhy). Astrologických panenských matek je více než tyto tři. A mimochodem, Ježíšovi předcházelo více než deset „ukřižovaných spasitelů“ – to proto, že tyto mytologické a esoterické příběhy jsou založeny na SLUNCI a jeho pohybech. Panna je jediné „ženské“ souhvězdí – „hvězdná panna“.

Astrologický znak Panny připomíná velké psací M, ale každé znamení horoskopu má aspoň dva symboly. Ten druhý, jenž označuje Pannu, je žena držící chléb. (Betlém je hebrejsky „dům chleba“.) Říká se, že se Ježíš narodil v Betlémě – to proto, že Pannu, astrologický dům „nebeské panny“, symbolizuje žena s klasy nebo chlebem. SLUNCE tudíž vychází (rodí se) z panny (Panny). To je také základem příběhu, v němž Ježíš nakrmí pět tisíc lidí trochou chleba a dvěma rybami. Chléb je PANNA (žena s chlebem) a ryby odpovídají SOUHVĚZDÍ RYB (jeho znakem jsou dvě ryby).

Lazarovo vzkříšení je plagiát příběhu Ausarova vzkříšení, starého 12 000 let. I ten je založen na SLUNCI. Bůh Ausar (Osirus) je v něm zabit svým bratrem Setem (původ slova Satan). Ausarův syn (son = sun = slunce) jménem Heru (Horus / Hór) pomstí otcovu smrt a bojuje se Setem. Jeho otec je vzkříšen. Evropané pozměnili příběh tak, že se z El-Ausara stal Lazar. Heru se změnil v Ježíše, syna (opět son = sun = slunce) Božího. Původní příběh (prototyp pro Konstantinovu bibli) je detailně popsán v KNIZE MRTVÝCH.

V Deuteronomiu 21 se píše o „synovi“, který bude ukamenován a pověšen na kůl/strom. Nový zákon hovoří v knize Galatským, kapitola 3, verš 13 o těch, kteří „visí na dřevě“: Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: ‚Proklet je každý, kdo VISÍ NA DŘEVĚ.‘ Bible se k tomuto tématu vrací u Petra 2,24: „On sám na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a ožili spravedlnosti. Jeho rány vás uzdravily!“ (opět jde o visení „na dřevě“).

Kříž představuje SLUNCE procházející jarní rovnodenností (jaro/znovuzrození), letním slunovratem, podzimní rovnodenností a zimním slunovratem (Vánoce/zrození). Také představuje SLUNCE procházející čtyřmi kardinálními (základními) souhvězdími, což je Lev, Býk, Vodnář a Štír. Kardinální souhvězdí jsou i čtyři bytosti ve Zjevení sv. Jana. V kapitole 4, verši 7 se tam píše: „První bytost byla podobná lvu, druhá teleti, třetí měla tvář jako člověk a čtvrtá se podobala letícímu orlu.“ V astrologii je symbolem Lva lev, Býka býk/tele, Vodnáře muž, který lije vodu, a Štír má symboly tři: štíra, hada a orla. Tato čtyři základní znamení jsou rovněž základem pro Ezechielův popis čtyř tváří (1,10): „Jejich tváře se podobaly tváři lidské, zprava měly všechny čtyři tváře lví a zleva měly všechny čtyři tváře býčí a všechny čtyři měly také tváře orlí.“

Trnová koruna, o níž se hovoří v Matoušovi 27,29, je sluneční koróna. Corona je latinsky koruna a v astrofyzice je to nejzazší vrstva Slunce. To SLUNCE nosí korunu z trnů. Proto se říká, že Ježíš měl na hlavě trnovou korunu.

Vánoce se slaví 25. prosince, protože právě tehdy končí zimní slunovrat a SLUNCE se vydává opět na cestu k severu. Před zimním slunovratem putuje k jihu a 22. prosince je (s ohledem na severní polokouli) nejjižněji; na tři dny se jeho pohyb zastaví a 25. prosince se znovu pohne k severu. Proto se říká, že se syn boží (SLUNCE) „narodil“ 25. prosince. Chlév, v němž se biblický Ježíš narodil, je souhvězdí (či dům) Kozoroha, které bylo dříve známo jako „Augiášův chlév“.

12 izraelských kmenů, 12 Izmaelových synů a jiné biblické zmínky o dvanáctce jsou založeny na nebeských jevech, a nemusejí nutně popisovat skutečné události. Velká část bible je založena na SLUNCI a souhvězdích.

Bible říká, že Ježíš je světlo světa, že přijde z východu a všechny oči ho uvidí – a jiné věci, které popisují SLUNCE na nebi, ne skutečného muže.

Slunce je „světlo světa“.
Slunce „přichází na oblacích a každé oko ho vidí“.
Slunce, jež ráno vychází, je „spasitelem lidstva“.
Slunce nosí korónu, neboli „trnovou korunu“.
Slunce „kráčí po vodě“.
Slunce má „následovníky“ či „tovaryše“: 12 měsíců a 12 znamení horoskopu neboli souhvězdí, skrz která musí projít.
Slunce je „nejvýše“ ve 12 hodin (v poledne), proto Ježíš „začíná s prací svého Otce“ ve věku 12 (let).
Slunce vstupuje do každého znamení zvěrokruhu na 30°, proto syn (slunce) boží začíná působit ve „věku“ 30 (let).
Slunce je pověšeno na kříž neboli „ukřižováno“ tím, že prochází slunovraty a rovnodennostmi, přičemž o té jarní, o Velikonocích, „vstává z mrtvých“.

Zdroj: fcb ΙΑΩ