Den poté: Super bohatí očekávají super Apokalypsu a jsou připraveni. Jejich bunkry mají vydržet roky

Superbohatí „preppeři“, kteří se chtějí zachránit před apokalypsou

Úvodní foto: Kruhový, sci-fi vypadající bunkrový tunel
Je čas se zašít do bunkru… pokud na to máte peníze. Fotografie: Terravivos/Observer Design

Technologičtí miliardáři skupují luxusní bunkry a najímají si vojenskou ochranku, aby přežili společenský kolaps, který sami pomohli vytvořit, ale jako všechno, co dělají, to má nezamýšlené důsledky.


Douglas Rushkoff pro The Guardian

Ne 4. září 2022 10.00 BST

Jako humanista, který píše o vlivu digitálních technologií na náš život, jsem často mylně považován za futuristu. Lidé, kteří mě nejvíce zaměstnávají kvůli mým názorům na technologie, se obvykle méně zabývají vytvářením nástrojů, které lidem pomáhají žít lepší život v současnosti, než hledáním příští velké věci, jejímž prostřednictvím je v budoucnu ovládnou. Na jejich dotazy obvykle neodpovídám. Proč těmto lidem pomáhat ničit to, co zbylo z internetu, natož z civilizace?

Přesto někdy stačí kombinace chorobné zvědavosti a tvrdých peněz, abych se dostal na pódium před technologickou elitu, kde se jim snažím vysvětlit, jak jejich podnikání ovlivňuje naše životy tady v reálném světě. Tak jsem se ocitl uprostřed pouště, kde jsem přijal pozvání promluvit ke skupině záhadně označované jako „ultrabohatí stakeholdeři“.

Na letišti na mě čekala limuzína. Když se slunce začalo nořit za obzor, uvědomil jsem si, že jsem v autě už tři hodiny. Kteří bohatí lidé z hedgeových fondů by jeli na konferenci tak daleko od letiště? Pak jsem to uviděl. Na souběžné cestě vedle dálnice, jako by proti nám závodilo, se blížilo k přistání malé letadlo na soukromém letišti. Samozřejmě.

Druhý den ráno pro mě přijeli dva muži ve stejných rounách Patagonia v golfovém vozíku a dopravili mě přes skály a podrost do zasedací síně. Nechali mě pít kávu a připravovat se v něčem, o čem jsem si myslel, že slouží jako moje zelená místnost. Ale místo toho, aby mě napojili na mikrofon nebo mě odvedli na pódium, přivedli mé publikum ke mně. Posadili se kolem stolu a představili se: pět superbohatých chlapíků – ano, všechno muži – z horní vrstvy světa technologických investic a hedgeových fondů. Nejméně dva z nich byli miliardáři. Po chvíli konverzace jsem si uvědomil, že je můj připravený projev o budoucnosti technologií vůbec nezajímá. Přišli se ptát.

Přístřešek ve výstavbě ve společnosti Rising S v texaském Murchisonu.
Přístřešek ve výstavbě ve společnosti Rising S Company v texaském Murchisonu. Fotografie: Bloomberg/Getty Images

Začali docela nevinně a předvídatelně. Bitcoin nebo ethereum? Virtuální realita nebo rozšířená realita? Kdo získá kvantovou výpočetní techniku jako první, Čína, nebo Google? Nakonec se dostali ke skutečnému tématu, které je zajímá: Nový Zéland, nebo Aljaška? Který region bude méně postižen nadcházející klimatickou krizí? Odtud to bylo ještě horší. Co bylo větší hrozbou: globální oteplování nebo biologická válka? Jak dlouho by měl člověk plánovat, aby byl schopen přežít bez pomoci zvenčí? Měl by mít úkryt vlastní přívod vzduchu? Jaká byla pravděpodobnost kontaminace podzemních vod? Nakonec generální ředitel makléřské firmy vysvětlil, že téměř dokončil stavbu vlastního podzemního bunkru, a zeptal se: „Jak si udržím autoritu nad svými bezpečnostními složkami po události?“ ptal se. Událost. To byl jejich eufemismus pro ekologický kolaps, sociální nepokoje, jaderný výbuch, sluneční bouři, nezastavitelný virus nebo zákeřný počítačový hackerský útok, který všechno zničí.

Tato jediná otázka nás zaměstnávala po zbytek hodiny. Věděli, že k ochraně svých komplexů před nájezdníky i rozzuřenými davy budou potřebovat ozbrojené stráže. Jeden z nich si už zajistil tucet příslušníků Navy Seals, kteří se k jeho komplexu dostanou, pokud jim dá správný pokyn. Ale jak by zaplatil strážím, až by i jeho kryptografie byla bezcenná? Co by strážím zabránilo, aby si nakonec nevybrali vlastního vůdce?

Miliardáři uvažovali o použití speciálních kombinačních zámků na zásoby potravin, které znali jen oni. Nebo donutit stráže nosit nějaké kárné obojky výměnou za jejich přežití. Nebo možná sestrojení robotů, kteří by sloužili jako strážci a dělníci – pokud by se takovou technologii podařilo vyvinout „včas“.

Je to, jako kdyby chtěli postavit auto, které by jezdilo dostatečně rychle na to, aby uniklo před vlastním výfukem.

Snažil jsem se s nimi domluvit. Uváděl jsem prosociální argumenty pro partnerství a solidaritu jako nejlepší přístupy k našim společným, dlouhodobým výzvám. Způsob, jak přimět své strážce, aby v budoucnu projevovali loajalitu, je chovat se k nim jako k přátelům už teď, vysvětloval jsem. Neinvestujte jen do munice a elektrických plotů, investujte do lidí a vztahů. Zakroutili očima nad tím, co jim muselo znít jako filozofie hippies.

Byla to pravděpodobně nejbohatší a nejmocnější skupina, s jakou jsem se kdy setkal. A přesto tu byli a žádali marxistického mediálního teoretika o radu.

Byla to pravděpodobně nejbohatší a nejmocnější skupina, s jakou jsem se kdy setkal. A přesto tady byli a žádali marxistického mediálního teoretika o radu, kde a jak si mají zařídit bunkry soudného dne. V tu chvíli mi to došlo: přinejmenším pokud šlo o tyto pány, jednalo se o rozhovor o budoucnosti technologie.

Vycházeli ze zakladatele Tesly Elona Muska, který kolonizuje Mars, Petera Thiela z Palantiru, který zvrátí proces stárnutí, nebo z vývojářů umělé inteligence Sama Altmana a Raye Kurzweila, kteří nahrávají svou mysl do superpočítačů, a připravovali se na digitální budoucnost, která nemá ani tak co do činění s tím, aby se svět stal lepším místem, jako spíš s tím, aby se zcela překonal lidský úděl. Jejich extrémní bohatství a privilegia jim posloužily pouze k tomu, aby se izolovali od skutečného a přítomného nebezpečí klimatických změn, stoupající hladiny moří, masové migrace, globálních pandemií, nativistické paniky a vyčerpání zdrojů. Budoucnost technologií pro ně znamená jediné: útěk před námi ostatními.

Tito lidé kdysi zasypávali svět šíleně optimistickými podnikatelskými plány, jak by technologie mohla prospět lidské společnosti. Nyní zredukovali technologický pokrok na videohru, v níž jeden z nich vyhraje, když najde únikový poklop. Bude to Jeff Bezos, kdo se přestěhuje do vesmíru, Thiel do svého novozélandského sídla, nebo Mark Zuckerberg do svého virtuálního metaversa? A tito katastrofizující miliardáři jsou předpokládanými vítězi digitální ekonomiky – předpokládanými šampiony podnikatelského prostředí, v němž přežijí ti nejsilnější, což většinu těchto spekulací živí.

Celý článek v The Guardian vyšel včera

zdroj, deepl and deeps

veksvetl

Vydavatel a šéfredaktor OSUD.cz a Věk světla.

veksvetl has 639 posts and counting.See all posts by veksvetl

Napsat komentář