Harvardský psychiatr: únosy mimozemšťany nejsou žádné bludy, skutečně k nim dochází
Tento článek již dříve vyšel na webu OSUD.cz.
Profesor John Edward Mack nemálo překvapil své konzervativnější kolegy, když došel k závěru, že osoby hovořící o únosu mimozemšťany nemají halucinace, jak zprvu sám předpokládal, ale mluví o něčem velmi reálném. Mack časem zaujal k těmto prožitkům specifický postoj jako k něčemu, co prolíná z psychospirituální (neviditelné) sféry do hmatatelné reality.
z Collective-Evolution.com
„Ano, je to obojí. Do určité míry se to děje jak doslovně, fyzicky; tak je to určitý druh psychospirituální zkušenosti, která se odehrává a má původ nejspíš v nějaké jiné dimenzi. A tak nás tento fenomén nutí, abychom se otevřeli realitám, které nejsou jen tímto fyzickým světem; abychom si uvědomili, že jsou i jiné, neviditelné reality, vůči nimž nás naše vědomí nebo snad učební procesy v průběhu posledních několika stovek let úplně uzavřelo.“ – John Mack (zdroj)
John Mack byl psychiatr, profesor na Harvardu a nositel Pulitzerovy ceny. Stejně jako někteří jiní akademikové se vášnivě zajímal o fenomén únosů mimozemšťany. U profesora psychiatrie člověk takový zájem snadno pochopí. Když řeknete psychiatrovi, že jste byli v kontaktu s bytostmi z jiného světa, pravděpodobně skončíte s diagnózou schizofrenie a krabičkou psychofarmak. To je nepříjemné pomyšlení, uvědomíme-li si to velké množství materiálů, které dokládají, že ke kontaktům s mimozemskými bytostmi skutečně dochází. Nelze popřít, že někteří lidé opravdu trpí halucinacemi – ale zkušenosti jiných lidí nelze jen tak smést se stolu. John Mack si byl těchto důkazů o kontaktu dobře vědom, a proto se stal jedním z klíčových průkopníků výzkumu únosů mimozemšťany.
„Existuje hojnost důkazů, že jsme kontaktováni a že nás jiné civilizace navštěvují už dlouhou dobu.“ – bývalý astronaut NASA a profesor fyziky na Princetonu (zdroj)
Než budeme pokračovat, je důležité poznamenat, že Mack věděl i o fenoménu UFO, o němž vlády víceméně otevřeně mluví až teď a odtajňují dokumenty, které s UFO souvisí. Některé z těchto dokumentů a prohlášení si můžete přečíst tady a tady, oba články jsou podloženy četnými zdroji.
„Jak doslovně to máme brát, to je jedna z nejzajímavějších a nejkomplexnějších stránek celé této problematiky a já se k ní chci stavět co nejobjektivněji. Některé aspekty jsme podle mého názoru oprávněni brát zcela reálně. Jsou případy, kdy jsou pozorována a dokonce i filmována UFO v době, kdy lidé prožívají svoji zkušenost únosu.“ – John Mack (zdroj)
Mack byl lékař, a proto bylo jeho prioritou zdraví jeho pacientů. Většinu z unesených považoval za normální, zdravé lidi, jimž se přihodilo něco velmi záhadného.
„Považoval za pozoruhodné, že navzdory zjevnému traumatu, které utrpěli, nebyla většina těch lidí nijak zdravotně ani psychiatricky narušená.“ – Richard Dolan (1)
Mack osobně hovořil se stovkami obětí údajných únosů a na základě těchto rozhovorů napsal svoji knihu Únos, vydanou v roce 1994. Protagonisty jednoho z nejzajímavějších případů bylo více než šedesát školáků ze zimbabwského města Ruwa; případ se odehrál 16. září 1994. Děti prý viděly, jak se na obloze vznášelo mnoho objektů, které bychom mohli označit jako vesmírné lodi. Všech šedesát dětí popsalo a nakreslilo událost pozoruhodně podobným způsobem.
„Popisují ty události stejně jako jakékoli jiné prožitky… umím rozeznat, že se jedná o lidi zdravého ducha, kteří mi něco sdělují…“(zdroj)
Mack také pozoroval, že většina unesených v důsledku únosu hovoří o tom, že si více uvědomuje duchovní stránku světa a má vhledy duchovního rázu. Zmiňoval se o tom, že kontakt lidské a mimolidské mimozemské inteligence může vést k pozitivním výsledkům. Mezi vyprávěními jednotlivých unesených nacházel mnoho společných znaků a domníval se, že si unesení nevymýšlejí.
Jedním z těchto společných znaků byla telepatická komunikace mezi alieny a unesenými. Mack si z toho dovodil, že tento druh dorozumívání je součástí změny lidského vědomí. V mnoha z těchto telepatických rozhovorů (včetně těch ze Zimbabwe) hrály roli i obrazy, přímo vložené do lidské mysli: obrazy ekologických katastrof, zemětřesení a jiných podobných krizí. Proto se někteří unesení vydali na humanitární dráhu – aby změnili směr, jímž se naše planeta momentálně ubírá.
Další společnou zkušeností, kterou unesení popisují je něco, co Mack ve své knize nazývá hybridizací:
„Scott, jeden ze subjektů Mackovy knihy Únos, byl vůči otázce mimozemšťanů skeptický, ale pak si ke svému ponížení vybavil, jak ho bytosti položily na stůl a za pomoci různých drátů u něj vyvolaly pohlavní vzrušení a ejakulaci. Vyjádřil se, že to udělaly proto, aby vznikly další děti. Připadal si ponížený, že mu ty bytosti kontrolovaly myšlenky a ‚hrabaly se mu v hlavě‘. Při jiné příležitosti mu ukázaly válce s malinkými kojenci, pravděpodobně z jeho spermatu. Také ho vzaly do jakéhosi podzemního zařízení, kde pochopil, že ty cizí bytosti byly jako jeho širší rodina – v tom smyslu, že o něm věděly všechno. Věděly o něm více než by mohla jakákoli lidská rodina. Scott nějakým způsobem zjistil, že se ty bytosti postupně fyzicky mění, aby mohly na Zemi dýchat. Řekl, že to je klíčová část hybridizačního procesu.“ (1)
Na Mackovi a jeho přístupu k únosům bylo důležité to, že ačkoli byly některé z těchto zkušeností pro některé oběti extrémně traumatické a někdy i kruté, stále v nich byl prvek duchovní transformace. I když něco můžeme vnímat jako kruté, může to vycházet z dobrých úmyslů. Tímto pohledem se Mack liší od mnoha jiných badatelů v oblasti UFO a únosů mimozemšťany a právě kvůli němu používal Mack výraz „experiencer“ (zakusivší / ten, kdo prožívá), a ne „abductee“ (unesený).
Unesení hovořili o kontaktu s různými typy bytostí, ale ty, které vypadaly jako lidé, a rovněž klasičtí „šediváci“ patřili k nejčastějším.
„Existuje – domnívám se – určitá gradace prožitků, která začíná těmi nejskutečnějšími, fyzickými zásahy, ranami, fyzickými únosy, vesmírnými loďmi, jež byly dokonce vyfotografovány, a končí prožitky psychičtějšího, spirituálnějšího rázu, jejichž součástí je rozšíření vědomí. Potíž s naší společností a mentalitou je taková, že uvažujeme v intencích buď anebo. Buď je to vyloženě fyzické, nebo to náleží do spirituální či jiné sféry, do neviditelné oblasti. Zdá se, že nedokážeme umístit – možná jsme tu schopnost ztratili – fenomény, které začínají v neviditelné sféře, překračují ji a projevují se v našem skutečném fyzickém světě.“ – John Mack (zdroj)
