Hotovo, dobojováno! Kultovní britský král byl podle britského badatele nejspíš Rus!
Legendární král Artuš (Artur), který je vzorem západoevropského rytířství, byl ruský kníže, který se svou družinou přišel do Anglie po dohodě s římským císařem Markem Aureliem. S tímto senzačním tvrzením přišel slavný britský historik Howard Reed.Během dlouhých výzkumů ve Velké Británii, Francii a Rusku dospěl Reed k závěru, že král Artuš byl Sarmat, představitel sarmatského království, které je předchůdcem evropského Ruska.Jméno krále a název jeho vlasti ukazují na jejich árijský původ.Rozdělíme-li na složky jméno krále „Artuš“ a název jeho země „Sarmatia“, všechny pochybnosti odpadnou:Artur > Ar + Tur = Árijský Tur (Árijský býk). Ve jménu knížete byla zakódována síla býka, který byl jedním z posvátných zvířat slovanského boha Velese.Sarmatija > S Ar Mať i ja = S ARiyami Mať (vlast), ke které I JÁ (patřím).Sarmaté jsou také Rusové, jen zatím bez zásadního míšení s ugrofinskými a ilyrskými národy. V historických kronikách jsou Sarmaté uváděni jako vysokého vzrůstu se světlými vlasy, nádherní jezdci. Na počátku 2. století se Sarmaté dostali k Dunaji a setkali se tam s římskými legionáři.Během dlouhých jednání se Římu podařilo s nimi najít společnou řeč a jádro sarmatského vojska bylo přijato do císařských služeb. V roce 175 n. l. dorazilo na Albion asi šest tisíc Sarmatů (ruských bojovníků). Howard Reed při práci v archivu petrohradského muzea Ermitáž objevil četné symboly z pohřbů v Rusku, které se shodují se vzory na praporech, pod nimiž bojovali bojovníci legendárního krále Artuše.O tom, že oblíbená postava rytířských románů, měla historickou předlohu, se psalo již dlouho. Až příliš charismatická postava krále nebyla zcela vymyšlená. Ostatně informace o velkém britském válečníkovi, který dokázal zorganizovat a vést odpor proti germánskému vpádu na ostrovy, najdeme v básních velšských bardů i v řadě latinských kronik o dobývání Británie, které pocházejí ze VI. století.Podle Tacita, historika žijícího ve 2. století n. l., byla zbroj jízdních Sarmatů kombinována se šupinovou zbrojí (řetízkovou). Sarmaté považovali používání štítu za zbytečné. Sarmaté chránili brněním také své koně. Díky tomu vypadali v očích nepřítele „…jako nějaký železný muž nebo pohyblivá kovaná socha“.Jako hlavní útočnou zbraň používali Sarmaté dlouhé, až 3 – 3,5 metru dlouhé kopí, které bylo připevněno na krku a kruponu koně širokými řemeny, a umožňovalo tak jezdci snadno ho nasměrovat podle libosti. Když začala bitva, seřadili se do klínu jako obrněné beranidlo, v plném cvalu narazili do nepřátelské formace a zasadili jí drtivý úder. A síla úderu byla taková, že podle očitých svědků jeden oštěp Sarmata často prorazil dva protivníky se štíty a ve zbroji. Neméně drtivou zbraní v rukou Sarmatů byl dlouhý, přes metr dlouhý obouruční meč, který obvykle nasazovali do akce poté, co už nebylo možné ve vřavě bitvy použít kopí.Nic takového Římané ani Keltové v té době neměli. Proto si od II. století n. l. začala říše ochotně najímat do služby oddíly těžké sarmatské jízdy, obrněné armády se valily zeměmi západní Evropy. Jako součást římských vojsk se Sarmaté vydali do Galie, Normandie, na břehy Rýna a dosáhli břehů Británie, kde jejich expediční sbor čítal 5000 těžce vyzbrojených jezdců. Tehdy se podle vědců do západní Evropy dostaly hrdinské příběhy, pověsti a tradice, na nichž se později utvořil okruh legend o králi Artušovi.Árijská říše se rozprostírala daleko na jih. Kromě Sarmatie k němu patřily i země árijské Ariany. Současný Írán je přímým dědicem Arianny a předchozích árijských království (Harappské království, Kušánské království, atd.). O tom nás snadno přesvědčí písmo Kušánského království s písmeny cyrilice, které údajně vymyslí Cyril a Metoděj o tisíc let později, než byl jeho rozkvět v jižní Sarmatii.Mytologie íránských Árjů je tedy úzce provázána s mytologií spojenou s králem Artušem. Příběh o zasvěcení mladého Artuše vykazuje v tomto ohledu mnoho podobností. V rytířských románech se vypráví, že budoucí král mohl prokázat své právo vládnout Británii až poté, co dvakrát vytáhl z kamene ležícího pod oltářem kouzelný meč Excalibur, který tam vložil čaroděj Merlin.Mezitím pro staré Íránce meč zapíchnutý do země nebo do kamene sloužil jako představitel boha války a vítězství. Král byl v jejich představách považován za živé ztělesnění boha. Sarmaté proto věřili, že posvátný meč může vzít do rukou pouze člověk, v jehož žilách koluje carská krev. To se plně odráží v příběhu o meči Excalibur. Podle legendy se kromě mladého Artuše (Artura) žádnému z vyzyvatelů, kteří se k tomu dobrovolně přihlásili, nepodařilo vytáhnout ho z kamene.Bohužel mnoho historických prací stále reprodukuje zastaralé představy o Skytech a příbuzných Sarmatech jako o barbarech, divokých kočovnících, postrádajících jakoukoli významnou materiální i duchovní kulturu. A přitom tomu tak absolutně není. Skythové a Sarmaté jsou dědicové velké árijské civilizace, která vznikla na severu Eurasie v ARktis (Hyperborea). Árjové měli jedinečnou duchovní a materiální kulturu, jejíž stopy vlivu nacházíme v kulturách většiny současných národů Evropy, a zejména v ruské. Skythové a Sarmaté jsou mezistupněm mezi hyperborejskými Árijci a současnými Slovany.Dnes poměrně populární teorie tvrdící, že Rusové jsou Sarmaté nebo Roksolané, a tedy i verze Angličana Reeda asi není tak daleko od pravdy.Podrobnosti o historii Árjů na prorussyaz.blogspot.com
Přeložila Ivanka Marešová
Článek rusky zde:https://www.facebook.com/groups/2337093746540437/posts/3607960452787087/
